Druhotné biogenní záření – paprsky života

Doc.MVDr.Petr Dvořák, CSc.

Ústav biochemie a biofyziky, FVHE VFU Brno, Palackého 1-3, 612 42 Brno

 

Druhotné biogenní záření (dále jen DBZ) je další prokázanou formou biopole všech živých organismů, včetně člověka. Jedním z hlavních protagonistů výzkumů v této oblasti je A.M.Kuzin z Institutu biofyziky buňky Ruské akademie věd. Základní definice DBZ je přibližně následující:

“Ozáříme-li rigidní strukturu biopolymerů v kondenzovaném stavu zářením gama v dávce 1 – 10 Gy získáme po určitou dobu odpověď v oblasti vlnových délek ultrafialového záření” . Tato definice vyžaduje následující upřesnění. Biopolymery v kondenzovaném stavu se nacházejí v celém živém organismu nebo jeho částech (vlasy, krev, bílek atd.). Kondenzovaný stav představuje takové uspořádání, kdy se biopolymery (tvoří základní struktury buněk) vzájemně dotýkají, aniž by se mezi nimi nacházely molekuly vody. Existence vlastního záření je vysvětlována vznikem polaritonů (interakce ionizujícím zářením excitovaných elektronů s oscilačněvibrační energií molekuly biopolymeru), které postupně uvolňují záření o malé intenzitě v oblasti delších vlnových délek, než mělo záření, které jejich vznik vyvolalo. Protože dosud fyzikálními metodami nedokážeme záření detekovat, byly k průkazu DBZ použity experimenty vycházející z následujícího schématu:

 

 

INDUKTOR ……. ZDROJ ……DRUHOTNÉ BIOGENNÍ ZÁŘENÍ ….. DETEKTOR

 

 

Induktorem záření jsou nejčastěji radioaktivní kobalt nebo cesium (60Co, 137Cs). Musí být použity takové dávky, které nenarušují kondenzovaný stav.

Zdrojem je např. srst zvířat, lidské vlasy, nativní vaječný bílek, ale také třeba živí mravenci nebo octomilky.

DBZ je produkováno v oblasti UV záření, je koherentní (kmitá ve stejné fázi), přenáší informaci a má vysokou biologickou aktivitu. Maximální efekt se získá za 15-30 min. po ozáření, do 6 h je efekt DBZ ještě statisticky průkazný.

Detektor představuje vlastní biologický účinek. Nejčastěji se používají semena rostlin, kvasinky, tkáňové kultury, pylová zrna, jikry ryb atd. Lze sledovat klíčivost, rychlost vývoje zárodků atd..

Jako příklad může sloužit experiment se 7 let starým ječmenem. Tento ječmen měl (kontrolní skupina) pouze 50% klíčivost. Ta semena, která nevyklíčila, byla vystavena DBZ a asi polovina z nich následně vyklíčila. Již z dřívějších dob je známo, že ozářením obilí se zvyšuje jeho klíčivost. Nyní je však prokázáno, že tento efekt nebyl způsoben ionizujícím zářením (radioaktivitou) přímo, nýbrž zprostředkovaně přes DBZ, kdy obilky na sebe vzájemně působily. Protože DBZ ovlivňuje ve vhodných podmínkách klíčení musí být nositelem informace o jeho zahájení.

Vyjdeme-li z následujících obecně známých zákonitostí pro interakce ionizujícího záření s živou hmotou:

  1. ionizující záření je starší než Země a vytváří přirozené radioaktivní pozadí
    2.
  2. ionizující záření je významný faktor vzniku života a evoluce
  3. bez ionizujícího záření (radioaktivity) není možný život
  4. každý živý organismus je primárně radioaktivní (protože obsahuje draslík a uhlík musí též obsahovat radionuklidy 40K,14C, atd.)

 

Pak tedy vlivem přirozeného radioaktivního pozadí a vnitřního ozáření, každý živý tvor naší planety (a některé jeho samostatné části) produkuje DBZ. Jak ukázaly experimenty, týká se to i člověka.

DBZ je tedy dalším druhem biopole, které je specifické, biologicky aktivní a přenáší informaci. Na jakou vzdálenost a které druhy informací to mohou být je předmětem výzkumu.

Jistě existuje např. vzájemné působení mezi matkou a plodem. Nebylo by dobré zde polemizovat na téma, které informace jsou pro plod významnější. Zda ty , které se přenáší přes vlastnosti hmoty nebo ty které představuje přenos energie. Myslím, že stačí uvést známou fyzikální definici - hmota je jednou z forem energie. V současné době jsme již tak daleko, že dokážeme in vitro napodobit životně významné biochemické reakce a rovněž základní stuktury buněk. To však stále ještě není život. Chybí totiž informace. Druhotné biogenní záření je jedním z   kaménků mozaiky poznání podstaty života, přičemž jeho využití se jistě časem dočkáme.