Ochrana zvířat proti týrání v legislativě ČR

 

Z hlediska praktické ochrany zvířat má ochrana zvířat na úrovni právní největší význam. Právními předpisy jsou stanoveny povinné podmínky pro zabezpečení pohody zvířat. Tyto podmínky nepředstavují konečný výčet podmínek k zabezpečení pohody zvířat na úrovni požadované zvířaty, představují však výčet podmínek k zamezení nejvýraznějších forem týrání, utrpení a strádání zvířat. Podmínky ochrany zvířat jsou upraveny v řadě právních předpisů, a to na úrovni národní i nadnárodní (evropské).

 

Soubor právních předpisů, které upravují oblast ochrany zvířat, je rozsáhlý, pro přehlednost se obvykle rozděluje do dvou základních skupin. Do skupiny upravující přímou ochranu zvířat se řadí pouze právní předpisy, které definují, zakazují a postihují vlastní týrání zvířat.

 

Ostatní právní předpisy lze zahrnout do skupiny nepřímé ochrany zvířat. Patří sem právní předpisy, které upravují zacházení se zvířaty nebo stanoví způsob a podmínky chovu a plemenitby zvířat, předpisy upravující oblast péče o zdraví zvířat, krmiv, léčiv, chemických a návykových látek, ochranu životního prostředí, přírody a krajiny, myslivost, rybářství, rostlinolékařskou péči a další právní předpisy, které se byť i jen okrajově dotýkají ochrany zvířat. Tyto předpisy postihují případy, kdy nedochází k týrání zvířat definovanému zvláštním zákonem, ale mohlo by jiným způsobem dojít k poškození zdraví, utrpení nebo narušení pohody zvířat.

 

Důsledné prosazování povinností stanovených právními předpisy upravujícími ochranu zvířat proti týrání a dalšími právními předpisy dotýkajícími se problematiky ochrany zvířat v praxi je základním předpokladem pro zajištění odpovídající úrovně pohody a ochrany zvířat hospodářských, zájmových, pokusných i volně žijících.