Zavíječ malý (Achoia grisella)

Biologie

Je menší než zavíječ voskový. Samička klade méně vajíček a celkový vývoj je delší. Včelaři jej málo znají, poněvadž obvykle oba druhy zavíječů od sebe nerozlišují. Dobrým znakem je žluté čelo a pravidelně zakulacený distální okraj křídel, na rozdíl od zavíječe voskového, který je má na konci jakoby uťatá.

Škody

Spotřebuje ve srovnání se zavíječem voskovým méně vosku, může se živit i pylem.

Způsoby prevence a likvidace

Ochrana před zavíječem spočívá především v předcházení jeho rozmnožování. Dbáme o čistotu úlů, hlavně úlového dna, skladů, staré souše neskladujeme, ale hned vyřežeme a vyvážíme nebo odprodáme. V zimě za nižších teplot, jeho vývoj je brzděn. Hubení zavíječe se provádí mimo úl. Nejběžnější je zaplynování oxidem siřičitým. V uzavřených prostorách skladů, ve skříních a komorách se spalují ve speciálních nádobách. Poněvadž oxid siřičitý nehubí vajíčka zavíječe, musí se síření 2 - 3× opakovat po 10 až 14 dnech. Důležité je provést zasíření hned po uložení plástů, kdy ještě vyšší teploty vytvářejí dobré podmínky pro množení zavíječe. Méně jisté je použít ledovou kyselinu octovou, jejíž výpary ničí i vajíčka zavíječe, spory nosemy i cysty měňavky včelí. V zahraničí se používají k plynování plástů metylbromid a etylenbromid, které vyžadují odbornou manipulaci. Chemicky ošetřené plásty a souše je nutné před novým použitím důkladně vyvětrat, případně opláchnout vodou.