1b. Stanovení vlhkosti vzduchu |
ZÁKLADNÍ POJMY | |
Vlhkost vzduchu je určena obsahem vodních par v ovzduší, které se do něj dostávají odpařováním vodních ploch, nejrůznějších substrátů obsahujících vodu (sníh, led, zemina), stejně jako transpirací rostlin či ze vzduchu vydechovaného živočichy. Absolutní vlhkost f = množství vodních par v kg, obsažené v 1 m3 vzduchu. Maximální vlhkost F = množství vodních par v 1 m3, jaké by vzduch při dané teplotě zcela nasytilo. Relativní vlhkost ø = poměr absolutní vlhkosti k maximální vlhkosti f/F. Tento poměr je možno nahradit také poměrem p/P, kde p = tenze par ve vzduchu skutečně obsažených a P je tenze nasycených par při dané teplotě = ø = p/P. Relativní vlhkost vzduchu se obvykle udává v procentech: Hodnota relativní vlhkosti závisí nepřímo úměrně na teplotě a vzdušném proudění. |
|
VÝZNAM RELATIVNÍ VLHKOSTI VZDUCHU | |
Na vlhkosti vzduchu závisí termoregulační ochlazovací mechanismus teplokrevných živočichů, spočívající ve vypařování vody z plic a potu z povrchu těla. K vypařování dochází jen tehdy, není-li okolní vzduch nasycen vodními parami. Je-li značně vlhký nebo dokonce nasycený vodní parou, voda se nemůže z těla odpařovat.V takovém prostředí na kůži vzniká nepříjemný pocit stálé vlhkosti a termoregulační ochlazovací mechanismus selhává. Teplokrevnými živočichy je nejlépe snášena vlhkost 30-70%. Na relativní vlhkosti vzduchu tak závisí celkový tepelný komfort organizmu. Vysoké teploty prostředí jsou mnohem lépe snášeny při nízkém stupni vlhkosti vzduchu než naopak. Funkce řady citlivých přístrojů závisí na relativní vlhkosti vzduchu. | |
CÍL ÚLOHY: Měření relativní vlhkosti vzduchu v laboratoři Assmanovým psychrometrem. |
VLASTNÍ ÚLOHA |
|