Pohotovostní plány
č. 166/1999 Sb. (zákon), o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon)
č. 299/2003 Sb. (vyhláška), o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka
Pohotovostní plány
Státní veterinární správa v souladu s § 10 odst. 1 a § 48 odst. 1 písm. c) zákona vypracovává a aktualizuje celostátní pohotovostní plány, které obsahují ochranná a zdolávací opatření pro případ výskytu nákaz uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce, popřípadě i některých dalších nákaz uvedených v příloze č. 1 k zákonu. Tyto plány musí umožňovat přístup ke všemu, co je považováno za nezbytné k rychlé a účinné likvidaci ohniska nákazy, zejména k budovám, jejich vybavení, prostředkům a materiálům, nezbytným k řádnému provedení ochranných a zdolávacích opatření.
Pohotovostní plány musí splňovat přinejmenším následující kritéria :
1. vytvoření krizového centra na celostátní úrovni, určeného ke koordinaci všech ochranných a zdolávacích opatření;
2. poskytnutí seznamu event. krajských krizových center, přiměřeně vybavených pro koordinaci opatření k tlumení nákazy na místní úrovni;
3. poskytnutí podrobných informací o osobách pověřených pohotovostními opatřeními, o jejich kvalifikaci a odpovědnosti;
4. možnost pro každé krajské krizové centrum rychle kontaktovat osoby, kterých se zamoření týká přímo nebo nepřímo;
5. dostupnost nezbytného vybavení a materiálu k řádnému provedení ochranných a zdolávacích opatření;
6. poskytnutí podrobných instrukcí týkajících se kroků (akcí), které musí být provedeny v případech podezření a potvrzení nákazy nebo kontaminace, včetně prostředků k neškodnému odstraňování kadáverů;
7. stanovení vzdělávacích programů k aktualizaci a zvyšování znalostí týkajících se postupů v terénu a administrativních postupů;
8. vybavení diagnostických laboratoří pro postmortální vyšetření s nezbytnými kapacitami pro provádění sérologických, histologických a jiných vyšetření včetně aktualizace rychlých diagnostických metod (pro tento účel je vhodné stanovit opatření týkající se rychlé přepravy vzorků);
9. poskytnutí podrobností týkajících se množství očkovacích látek proti příslušné nákaze, které je považováno za nezbytné k provádění nouzového očkování;
10. přijetí opatření obsahujících pokyny k realizaci pohotovostních plánů.
Státní veterinární správa v souladu s § 10 odst. 1 a § 48 odst. 1 písm. c) zákona upravuje a doplňuje celostátní pohotovostní plány zejména se zřetelem na vývoj nákazové situace a na vývoj poznatků a zkušeností, týkajících se jednotlivých nákaz a jejich zdolávání.
Krajské veterinární správy a Městská veterinární správa v Praze (dále jen "krajská veterinární správa") v souladu s § 10 odst. 1 a § 49 odst. 1 písm. a) zákona vypracovávají, upravují a doplňují krajské pohotovostní plány na základě celostátních pohotovostních plánů s přihlédnutím k místním podmínkám.
Programy ozdravování
Se zřetelem na stav a vývoj nákazové situace Státní veterinární správa v souladu s § 10 odst. 1 a § 48 odst. 1 písm. b) zákona vypracovává návrhy programů ozdravování od některých nákaz, a to zejména z hlediska nákaz uvedených v příloze č. 4 k této vyhlášce.
Příl.4- Nákazy, pro které mohou být vypracovány programy ozdravování zvířat s finančním příspěvkem Unie
1. Skupina 1:
tuberkulóza skotu,
brucelóza skotu,
IBR/IPV (inseminační stanice a jednotky pro odběr embryí),
brucelóza ovcí a koz (B. melitensis),
enzootická leukóza skotu,
Aujeszkyho choroba,
salmonelóza (Salmonella pullorum),
salmonelóza (Salmonella gallinarum),
sněť slezinná,
Maedi-Visna, artritida a encefalitida koz,
IBR/IPV (jiné typy podniků),
paratuberkulóza (Johnova choroba),
mykoplasmóza (Mycoplasma gallisepticum),
plicní nákaza skotu,
africký mor prasat,
vezikulární choroba prasat,
klasický mor prasat,
infekční nekróza krvetvorné tkáně,
infekční anémie lososů,
katarální horečka ovcí v endemických nebo vysoce rizikových oblastech.
2. Skupina 2:
vzteklina,
echinokokóza,
spongiformní encefalopatie skotu (BSE) a další pozvolna se vyvíjející nákazy.
Programy ozdravování jsou vypracovávány buď jako programy eradikace, anebo jako programy sledování určité nákazy. Specifickým druhem těchto programů je program tlumení vztekliny.
Kritéria pro vypracování programů ozdravování
I. Programy eradikace musí obsahovat:
1. epizootologický popis nákazové situace;
2. analýzu odhadnutých výdajů a odhad očekávaných přínosů programu;
3. pravděpodobnou dobu trvání programu a cíl, kterého má být dosaženo ke dni jeho ukončení;
4. určení ústředního orgánu pověřeného koordinací a kontrolou činnosti útvarů odpovědných za realizaci programu;
5. popis a vymezení zeměpisné a administrativní oblasti, ve které má být program realizován;
6. systém zajišťující hlášení všech podezření nebo potvrzených ohnisek nákazy v příslušné oblasti;
7. postupy při kontrole plnění programu, zejména pravidla pro přemísťování zvířat, která mohou být nakažena nebo kontaminována příslušnou nákazou, a pro pravidelnou kontrolu příslušných hospodářství nebo oblastí;
8. systém registrace hospodářství zahrnutých do programu;
9. opatření pro zjištění původu zvířat;
10. různé zdravotní statusy, které budou uplatňovány na hospodářství nebo oblasti, cíle, kterých má být dosaženo pro každý status, podmínky, které se použijí pro přemísťování zvířat mezi hospodářstvími nebo oblastmi různého statusu, a důsledky vyplývající ze ztráty statusu;
11. podle potřeby popis metod analýzy, testování a odběru vzorků používaných pro jednotlivé nákazy;
12. opatření, která je třeba přijmout v případě, že jsou v průběhu kontrol prováděných v rámci programu zjištěny pozitivní výsledky. Tato opatření musí zahrnovat všechna nezbytná ochranná a zdolávací opatření pro zajištění rychlé eradikace nákazy se zřetelem na příslušné specifické epizootologické údaje a preventivní metody, například:
a) poražení zvířat, která jsou nakažená nebo kontaminovaná, anebo podezřelá z nákazy nebo z nakažení, spolu s neškodným odstraněním těl nebo s jejich následným využitím po ošetření pro jiné účely než pro lidskou spotřebu za předpokladu, že provedená ošetření poskytují přiměřené záruky vzhledem ke zdraví lidí a zvířat, nebo s následným využitím masa za předpokladu, že to nepředstavuje žádné nebezpečí pro zdraví lidí;
b) neškodné odstraňování všech produktů, které by mohly přenést nákazu, anebo jejich ošetření takovým způsobem, aby se předešlo jakékoli možné kontaminaci;
c) postup pro dezinfekci infikovaných hospodářství;
d) zvolené léčebné nebo preventivní ošetření;
e) postup při repopulaci těch hospodářství, v nichž byla zvířata poražena, popřípadě utracena, zdravými zvířaty;
f) vytvoření pásma dozoru kolem infikovaného hospodářství;
13. podle potřeby pravidla pro co nejrychlejší poskytnutí přiměřené náhrady chovatelům za poražená zvířata;
14. způsob, jakým bude orgán uvedený v bodě 4 pravidelně a podrobně informovat Komisi.
II. Programy sledování musí obsahovat:
1. údaje uvedené v bodech 1 až 9, 12, 13 a 14 části I;
2. systém sledování založený na sérologických, mikrobiologických, patologických nebo epizootologických analýzách, anebo na jakékoli jiné metodě vhodné pro příslušnou nákazu;
3. systém pro ověřování nepřítomnosti nákazy s ohledem na její epizootologické vlastnosti.
III. Programy tlumení vztekliny musí obsahovat:
1. údaje uvedené v bodech 1 až 7 části I;
2. podrobné informace o regionu nebo regionech, kde se má provádět orální imunizace lišek, včetně jejich přirozených hranic. Tento region (tyto regiony) musí mít plochu nejméně 6 000 km2 nebo zahrnovat celé území státu; může (mohou) zahrnovat i přiléhající oblasti třetí země;
3. podrobné informace o používaných očkovacích látkách, systému jejich distribuce, hustotě a četnosti kladení návnad;
4. podle potřeby všechny podrobnosti, náklady a účel činností pro zachování nebo ochranu flóry a fauny, prováděných dobrovolnými právnickými osobami na území, které je zahrnuto v těchto programech.