Pohotovostní plány

č. 166/1999 Sb. (zákon), o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon)

č. 299/2003 Sb. (vyhláška), o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka

Pohotovostní plány

Státní  veterinární  správa  v  souladu  s  § 10 odst. 1 a § 48  odst.   1  písm.  c)  zákona   vypracovává  a  aktualizuje celostátní pohotovostní plány, které obsahují ochranná a zdolávací opatření pro případ výskytu nákaz uvedených  v příloze č. 1 k této vyhlášce, popřípadě i některých  dalších nákaz uvedených v příloze č. 1 k  zákonu. Tyto plány musí umožňovat přístup  ke všemu, co je považováno za nezbytné k rychlé a účinné likvidaci ohniska nákazy, zejména  k  budovám,  jejich  vybavení,  prostředkům a materiálům, nezbytným k řádnému provedení ochranných a zdolávacích opatření.

Pohotovostní  plány  musí  splňovat  přinejmenším následující kritéria :

1. vytvoření krizového  centra na celostátní  úrovni, určeného ke koordinaci všech ochranných a zdolávacích opatření;

2. poskytnutí   seznamu   event.   krajských   krizových  center, přiměřeně vybavených pro koordinaci  opatření k tlumení nákazy na místní úrovni;

3. poskytnutí   podrobných   informací   o   osobách   pověřených pohotovostními opatřeními, o jejich kvalifikaci a odpovědnosti;

4. možnost pro  každé krajské krizové  centrum rychle kontaktovat osoby, kterých se zamoření týká přímo nebo nepřímo;

5. dostupnost nezbytného vybavení a materiálu k řádnému provedení ochranných a zdolávacích opatření;

6. poskytnutí  podrobných instrukcí  týkajících se  kroků (akcí), které  musí být  provedeny v  případech podezření  a potvrzení nákazy  nebo  kontaminace,   včetně  prostředků  k  neškodnému odstraňování kadáverů;

7. stanovení  vzdělávacích  programů  k  aktualizaci  a zvyšování znalostí  týkajících se  postupů v  terénu a administrativních postupů;

8. vybavení diagnostických laboratoří  pro postmortální vyšetření s nezbytnými    kapacitami   pro    provádění   sérologických, histologických a jiných  vyšetření včetně aktualizace rychlých diagnostických  metod  (pro  tento  účel  je  vhodné  stanovit opatření týkající se rychlé přepravy vzorků);

9. poskytnutí podrobností týkajících se množství očkovacích látek proti  příslušné  nákaze,  které  je  považováno  za  nezbytné k provádění nouzového očkování;

10. přijetí    opatření    obsahujících    pokyny    k   realizaci pohotovostních plánů.

 

Státní  veterinární  správa  v  souladu  s  § 10 odst. 1 a § 48  odst. 1  písm. c)  zákona upravuje  a doplňuje  celostátní pohotovostní plány  zejména se zřetelem na  vývoj nákazové situace a na vývoj poznatků a zkušeností, týkajících se jednotlivých nákaz a jejich zdolávání.

Krajské  veterinární správy a  Městská veterinární správa v Praze (dále jen  "krajská veterinární správa") v souladu  s § 10 odst. 1  a § 49  odst. 1 písm.  a) zákona vypracovávají,  upravují a doplňují  krajské  pohotovostní  plány  na  základě celostátních pohotovostních plánů s přihlédnutím k místním podmínkám.

 

Programy ozdravování

Se  zřetelem  na  stav  a  vývoj nákazové situace Státní veterinární správa v souladu  s § 10 odst. 1 a §  48 odst. 1 písm. b)  zákona vypracovává  návrhy programů  ozdravování od  některých nákaz,  a to  zejména z  hlediska nákaz  uvedených v  příloze č. 4 k této vyhlášce.

Příl.4-  Nákazy, pro které mohou být vypracovány programy ozdravování zvířat s finančním příspěvkem Unie

 1. Skupina 1:

 2. Skupina 2:

Programy ozdravování jsou vypracovávány buď jako programy eradikace,   anebo   jako   programy   sledování   určité  nákazy. Specifickým druhem těchto programů je program tlumení vztekliny.

Kritéria  pro   vypracování  programů  ozdravování 

I.  Programy eradikace musí obsahovat:

 1. epizootologický popis nákazové situace;

 2. analýzu  odhadnutých   výdajů  a  odhad   očekávaných  přínosů programu;

 3. pravděpodobnou  dobu trvání  programu  a  cíl, kterého  má být dosaženo ke dni jeho ukončení;

 4. určení  ústředního  orgánu  pověřeného  koordinací a kontrolou činnosti útvarů odpovědných za realizaci programu;

 5. popis a vymezení zeměpisné a administrativní oblasti, ve které má být program realizován;

 6. systém  zajišťující hlášení  všech podezření  nebo potvrzených ohnisek nákazy v příslušné oblasti;

 7. postupy  při kontrole  plnění programu,  zejména pravidla  pro přemísťování   zvířat,   která   mohou   být   nakažena   nebo kontaminována příslušnou  nákazou, a pro  pravidelnou kontrolu příslušných hospodářství nebo oblastí;

 8. systém registrace hospodářství zahrnutých do programu;

 9. opatření pro zjištění původu zvířat;

10. různé   zdravotní   statusy,   které   budou   uplatňovány  na hospodářství nebo  oblasti, cíle, kterých má  být dosaženo pro každý  status,  podmínky,  které  se  použijí pro přemísťování zvířat  mezi  hospodářstvími  nebo  oblastmi  různého statusu, a důsledky vyplývající ze ztráty statusu;

11. podle potřeby  popis metod analýzy, testování  a odběru vzorků používaných pro jednotlivé nákazy;

12. opatření, která je třeba přijmout v případě, že jsou v průběhu kontrol  prováděných  v   rámci  programu  zjištěny  pozitivní výsledky.  Tato  opatření   musí  zahrnovat  všechna  nezbytná ochranná a  zdolávací opatření pro  zajištění rychlé eradikace nákazy  se  zřetelem  na  příslušné specifické epizootologické údaje a preventivní metody, například:

    a) poražení  zvířat, která  jsou nakažená  nebo kontaminovaná, anebo podezřelá z nákazy nebo z nakažení, spolu s neškodným  odstraněním  těl  nebo  s  jejich  následným využitím  po  ošetření  pro  jiné  účely  než pro lidskou spotřebu za předpokladu,  že provedená ošetření poskytují přiměřené záruky vzhledem ke zdraví lidí a zvířat, nebo s následným   využitím   masa   za   předpokladu,  že  to nepředstavuje žádné nebezpečí pro zdraví lidí;

    b) neškodné  odstraňování  všech   produktů,  které  by  mohly přenést nákazu, anebo jejich ošetření takovým způsobem, aby se předešlo jakékoli možné kontaminaci;

    c) postup pro dezinfekci infikovaných hospodářství;

    d) zvolené léčebné nebo preventivní ošetření;

    e) postup  při  repopulaci  těch  hospodářství,  v  nichž byla zvířata poražena, popřípadě utracena, zdravými zvířaty;

    f) vytvoření pásma dozoru kolem infikovaného hospodářství;

13. podle   potřeby  pravidla   pro  co   nejrychlejší  poskytnutí přiměřené náhrady chovatelům za poražená zvířata;

14. způsob,  jakým   bude  orgán  uvedený  v   bodě  4  pravidelně a podrobně informovat Komisi.

 

II. Programy sledování musí obsahovat:

1. údaje uvedené v bodech 1 až 9, 12, 13 a 14 části I;

2. systém sledování založený  na sérologických, mikrobiologických, patologických   nebo  epizootologických   analýzách,  anebo  na jakékoli jiné metodě vhodné pro příslušnou nákazu;

3. systém  pro ověřování  nepřítomnosti nákazy  s ohledem  na její epizootologické vlastnosti.

 

III. Programy tlumení vztekliny musí obsahovat:

1. údaje uvedené v bodech 1 až 7 části I;

2. podrobné informace o regionu nebo regionech, kde se má provádět orální imunizace lišek, včetně jejich přirozených hranic. Tento region (tyto  regiony) musí mít  plochu nejméně 6  000 km2 nebo zahrnovat   celé   území    státu;   může   (mohou)   zahrnovat i přiléhající oblasti třetí země;

3. podrobné  informace o  používaných očkovacích  látkách, systému jejich distribuce, hustotě a četnosti kladení návnad;

4. podle potřeby všechny podrobnosti,  náklady a účel činností pro zachování nebo ochranu flóry  a fauny, prováděných dobrovolnými právnickými  osobami  na  území,  které  je  zahrnuto  v těchto  programech.