Aspergilóza
Respirační
onemocnění ptáků, u bažantů a dalších hrabavých ptáků nejčastěji jako
pulmonální aspergilóza, ale může postihnout i další orgány dutiny tělní, velmi
častý problém u dravců.
Etiologie: Aspergilus
flavus, A. fumigatus, A. niger, A. glaucus a další.
Patogeneze:
zdrojem může být podestýlka, prach, krmivo
a k rozvoji onemocnění přispívá vlhké prostředí (sláma), stres, snížená
imunita, jiné onemocnění, špatné podmínky prostředí, ptáci se infikují hlavně
aerogenně, ale může dojít i k infekci přes poraněnou kůži, může postihovat
i vejce v líhni.
ID: 1 až
14 dní i déle
Klinický nález: u hrabavých ptáků zvýšená
mortalita embryí, u mladých ptáků akutní průběh s morbiditou a mortalitou
10-50%, rozvíjí se dyspnoe, ale může být i encefalitida (tremor, obrny,
ataxie), oftalmitida a dermatitida, u dospělých ptáků spíše chronický průběh
s hubnutím, poklesem snášky a celkovou slabostí.
U
dravců se jedná o nebezpečné a zákeřné onemocnění, příznaky zjišťujeme až už je
hodně rozvinuté, špatně se diagnostikuje, zpočátku bývá většinou jen anorexie.
Někdy
postihuje horní cesty dýchací, většinou spíše dolní cesty dýchací, což je
mnohem závažnější. Akutní forma probíhá 1-7 dní, rozvíjí se pneumonie, pták je
ve velmi špatném stavu. Subakutní forma trvá 1-6 týdnů, rozvíjí se dýchací
obtíže, časté je dýchání s otevřeným zobákem. Chronická forma trvá týdny až
měsíce, příznaky jsou jako u subakutního průběhu a pták postupně hubne.
PA: katarální až fibrinózní zánět trachey, bronchů, plic a
vzdušných vaků, nebo tvorba granulomů šedobílé barvy s nekrotickm ložiskem
a nárosty plísní uvnitř. Při chronickém onemocnění jsou plísně přítomny ve
vzdušných vacích.
Diagnostika:
u hrabavých na základě pitvy a
identifikace původce (kultivace, mikroskopie), u dravců na základě klinických
příznaků (unavitelnost), dále je možno provést kultivaci výtěru z trachei,
výplašku vzdušných vaků na Szabouradově agaru (někdy trvá až týden), detekci
protilátek (ELISA) a nejlepší diagnostická metoda je endoskopie. Je možné
provést i RTG, ale když už jsou změny na RTG, většinou už není terapie úspěšná.
Terapie: léčba se provádí antimykotiky (Antiasper, thiabendazol,
fungicidin, amphotericin B), u silně postižených jedinců však už nebývá účinná.
U hrabavých se spíše provádí elminace nemocných jedinců a prevence vzniku
onemocnění. U dravců se provádí individuální terapie (itrakonazol, clotrimazol,
enylkonazol, amphotericin B) a aplikuje se intratracheálně, intravenózně, nebo
formou nebulizace.
Obr 1
Viz video 1
Botulizmus
Intoxikace
po pozření krmiva s toxinem (typu C, u vodních ptáků E). U nás má význam u
kachen, bažantů a vodních ptáků.
Etiologie:
Clostridium botulinum, G+, sporulující tyčka, typy A-G, anaerobní, spory
termostabilní, velmi odolné ve vnějším prostředí.
Patogeneze: toxin inhibuje ACE – tím uvolňování acetylcholinu na nervosval.
ploténce motorických neuronů, u kachen a dalších vodních ptáků v letních
měsících (pokles vody umožňuje přístup k uhynulým rybám obsahujícím toxin), u
bažantů po pozření velkého množství larev much z neodstraněných kadáverů
v hale nebo ve voliéře (larvy nejsou na toxin citlivé).
ID:
několik h až 3 dny
Klinický nález: závisí na množství pozřeného
toxinu, slabost, neschopnost pohybu, dýchací potíže, paralýza krku, končetin, křídel,
nejsou schopni stát, peří je načepýřené, snadno vypadává, nakonec dochází
k úhynu.
PA:
obvykle chybí, mohou se vyskytovat krváceniny v prodloužené míše,
degenerace gangliových buněk.
Diagnostika: epizoot. průzkum, klinický obraz, lab. vyšetření – průkaz
botulotoxinu (ne jen klostridií).
Terapie:
se provádí výjimečně u ohrožených druhů, při mírnější formě, hl. u vodních
ptáků je často dostačující přemístění zvířat a podpůrná terapie spočívající
v zabezpečení příjmu tekutin a krmiva, je možná i aplikace černého uhlí
nebo Smecty rozředěné s vodou sondou.
Prevence:
odstraňování kadáverů, vodní drůbež jen na hlubokých vodách, provzdušňování
vody
Viz video
2
Řešení dehydratace u ptáků
Odhad míry dehydratace u ptáků:
Do 5% - u všech poraněných nebo
nemocných ptáků je třeba počítat s mírnou dehydratací i když to není na
nich patrné.
5-10% - sliznice dutiny zobáku je
suchá, oko je bez výrazu, kůže se po nadzvednutí vrací zpět pomalu.
10-15% - sliznice dutiny zobáku je
úplně suchá, kůže po nadzvednutí zůstává a nevrací se, tachykardie, končetiny a
konce křídel jsou studené, pták se nehýbe.
Denní potřeba tekutin se liší
podle hmotnosti ptáka a pohybuje se od 60 u velkých ptáků do 130 ml/kg/den u
malých ptáků.
Metody aplikace tekutin u ptáků:
1)
rehydratace per os –
neinvazivní bezpečná metoda aplikace tekutin event. výživy, pomocník drží ptáka
a druhý člověk otevře ptákovi zobák a zavede sondu přes esofagus a vole do
proventrikulu a svalnatého žaludku, bez jakéhokoliv tlaku, neměl by být
aplikován vzduch, tekutiny mají být ohřáté na 39̊C, výhodou je, že nehrozí
přetížení oběhu krve, je však třeba dávat pozor, aby nebylo aplikováno příliš
velké množství najednou, obecná jednorázová dávka je 25 ml/kg. Takto lze
doplnit tekutiny v rámci první pomoci před parenterální aplikací, lze
takto aplikovat dávky udržovací a rovněž lze tímto způsobem ptáka krmit. Při
vyšším stupni dehydratace však tento způsob není dostatečný
2)
subkutánní aplikace –
použitelné u ptáků s dehydratací do 5%, lze aplikovat do křídelní řasy,
do oblasti sterna, na záda u pánve. Pozor! u ptáků vybíhají do podkoží
vzdušné vaky, zde nesmí být tekutiny aplikovány. Po aplikaci je třeba místo
vpichu chvíli komprimovat, aby tekutiny nevytekly ven.
3)
intravenózní aplikace
– u velkých druhů, použitelná je mediální tibiální žíla kolem níž je silná kůže
běháků, takže je zde možná kanylace, na rozdíl od ostatních křehkých cév.
4) intraosseální aplikace – u menších druhů nahrazuje obtížnou kanylaci cév, kosti ptáků jsou výborně vaskularizované a efekt je v podstatě stejný jako při i.v. aplikaci. Místy volby jsou ulna a tibiotarsus, přičemž ulna je vhodnější, protože ptáka méně omezuje v pohybu. Místo musí být předem odezinfikováno, je možno použít buď injekční jehlu nebo spinální kanylu (dle velikosti ptáka), spinální kanyla má výhodu, že je opatřena mandrénem a nedochází tedy k jejímu ucpání kostní tkání během zavádění. Jehla se zavádí středem proximálního konce kosti ve směru průběhu kosti a to mírným tlakem za současného otáčení.
Viz video
3
Dna
Dna je
onemocnění objevující se u drůbeže i volně žijících ptáků, projevující se
ukládáním urátů na vnitřních orgánech nebo v kloubech.
Etiologie:
příčinou je nedostatečná činnost ledvin a zvýšená hladina kyseliny močové
v krvi v důsledku poruch metabolizmu. Rozlišujeme formu viscerální a
kloubní (méně častá, chronicky probíhající). Příčinou insuficience ledvin může
být infekce nebo i vysoký příjem bílkovin nebo minerál. látek (Ca) v krmivu,
mykotoxiny, nedostatek vit. A, u kuřat při podchlazení. U 1denních kuřat může
vznikat viscerální dna jako následek poklesu relativní vlhkosti
v předlíhni pod 60%.
Klinický nález: malátnost, ospalost, hubnutí,
zvýšený příjem vody. Při kloubní dně poruchy pohybu, měkké a bolestivé otoky
kloubů, prsty běháků mohou být deformované a zduřelé.
PA: při viscerální dně pozorujeme bělavé vysrážené uráty na
serózách v dutině tělní, zduřelé ledviny, močovody přeplněné uráty. Při
kloubní dně jsou uvnitř kloubů a šlachových pochev depozita urátů.
Diagnostika: klinický nález, pitva a histopatologie, biochemickým
vyšetřením krve zjistíme vysoké hladiny kyseliny močové.
Terapie:
snížení množství bílkovin v krmivu, aplikace vit. A, aplikace bikarbonátu
sodného v dávce 10 g/l pitné vody, zvýšený přísun tekutin. Jako prevence
slouží úprava složení krmné dávky, dostatečný přísun vit. A a vhodné podmínky
líhnutí a odchovu.
Obr 1
Obr 2
Obr 3
Viz video
4
Histomonóza
Histmonóza
je protozoární onemocnění především krocana, ale i bažanta, koroptve, perličky
event. dalších (např. tetřeva).
Etiopatogeneze: původcem je Histomonas
meleagridis, význam má zejména u mladých, ale i u dospělých krůt a dále ve farmových
chovech bažantů, kde může probíhat perakutně bez PA změn. Rezervoárem
histomonád jsou vajíčka roupa kuřího (Heterakis gallinae). Po jeho
pozření se ve slepém střevě uvolňují a přes sliznici se dostávají do krevního
oběhu a následně do jater. Zde dochází ke vzniku typických terčovitých nekróz
s mírně vpadlým středem.
Klinický nález: u mladých ptáků (krůťat do 5.
týdne a bažantů do 3. týdne věku) průběh akutní, projevuje se ospalostí,
postáváním a svěšenými křídly, typický je nejprve žlutozelený, později
čokoládově zbarvený zapáchající průjem. Hynutí může dosáhnout až 100%. U
starších ptáků probíha onemocnění chronicky za příznaků žlutě zbarveného
průjmu, hubnutí až kachexie. U krocana je typickým příznakem změna barvy kůže
hlavy v důsledku cirkulačních poruch, označovaná jako black head.
PA: změny jsou jednak ve slepých střevech, kde
vznikají vřídky s nekrotickým středem a žlutozeleným kazeózním exsudátem,
a slepá střeva mohou být výrazně zvětšená a dále na játrech, kde jsou patrné
kruhovité nekrózy (viz výše).
Diagnostika: PA změny na játrech a slepých střevech, mikroskopie
nativního preparátu z čerstvého obsahu sl. střev nebo okrajů nekrotického
ložiska v játrech, event. kultivace na půdě dle Drbohlava.
Terapie:
ornidazol, dimetridazol a ipronidazol p.o. (v krmivu, ve vodě); v současné
době však tato léčiva nelze použít pro potravinová zvířata.
Prevence:
opatření proti roupovi kuřímu (pravidelné odčervování, ošetření výběhů)
Obr 1
Fraktury končetin u ptáků
Negativní
vlastností kostí u ptáků je, že jsou křehké, často i mírný tlak nebo náraz
způsobí jejich roztříštění. Pozitivem je na druhou stranu to, že se fraktury u
ptáků hojí mnohem lépe a rychleji než u savců. Během 5 dní se vytvoří fibrózní
tkáň, která frakturu stabilizuje, za 3 týdny je vytvořen kalus a pták může opět
končetinu používat, další 3 týdny trvá remodelace (kalus se přemění
v původní kost). Nevýhodou je, že u ptáků dochází při frakturách končetin
k velkému posunu úlomků díky tahu svalů, to ale nebrání rychlému hojení,
takže často dochází k vytvoření fibrózní tkáně v dislokaci před tím,
než se k nám pták dostane. Dochází tak ke spojení fragmentů mezi sebou
v nesprávné pozici. Potom je už velmi obtížné fragmenty oddělit a správně
reponovat. Proto je také důležité provést repozici správně hned na začátku.
Fibrózní tkáň může také uskřípnout měkké tkáně nebo šlachy. U fraktur křídel je
nutná dokonalá repozice, protože sebemenší posun nebo rotace kosti mají vliv na
schopnost přesného manévrování a jsou (např. u dravců) otázkou přežití. U
kachny oproti tomu drobná nepřesnost v repozici nemusí znamenat problém.
Častou chybou je dlouhodobé znehybnění kloubů, které vede k jejich
ankylóze. Zejména na křídle již po pěti dnech dochází k zatuhnutí kloubu.
Pokud je ještě fraktura v blízkosti kloubu nebo přímo v kloubu,
dochází často k tvorbě fibrózní tkáně kolem kloubu. Proto by neměly být
klouby nad a pod frakturou znehybňovány déle než 5 dní (na rozdíl fraktur u
savců) a to dokonce ani pokud je fraktura v blízkosti kloubu. Fixace
zlomenin na křídle tedy vyžaduje většinou speciální postupy stabilizace.
Fraktury končetin jsou u ptáků často otevřené, naštěstí u ptáků nedochází běžně
k rozvoji osteomyelitidy, nicméně aplikace širokospektr. ATB
(enrofloxacin, 10 mg/kg) je doporučována. Pozor je potřeba dávat při otevřené
fraktuře humeru, do něhož zasahuje hrudní vzdušný vak, hrozí tedy riziko např.
aspergilózy. Zavazí-li nám při ošetření peří, je možné drobná pírka jemně
vytrhnout (budou nahrazena novými, pokud bychom je ustřihli, výměna proběhne až
při standardním pelichání), letky je lépe nechat (mohlo by dojít
k poškození folikulu).
Možnosti
fixace:
1)
žádná fixace, jen klid na omezeném prostoru – velmi drobní ptáci, jako
střízlík, králíček atd. velmi špatně snáší jakékoliv ošetření, u těchto druhů
je často úspěšnější klid (1-2 týdny) a následné rozlétávání ve voliéře. Nicméně
obecně tento postup nelze doporučit, protože jeho výsledek je pochybný.
2)
dlahování – dříve jediný způsob fixace, nesoucí s sebou riziko vzniku
ankylózy kloubů, může dojít k posunutí fragmentů a zhojení v mírné
dislokaci, ale pro konkrétní typy fraktur je možné ho doporučit (např.
tibiotarsus), rovněž jako fixaci krátkodobě před operací.
3)
intramedulární hřeb – možno použít u fraktur humeru (zde je ovšem lepší shuttle
pinning – drobná spojka zasunutá do dutiny kosti, spojující oba fragmenty), radiu, ulny a především
femuru a tibiotarsu.
4)
externí fixace – velmi vhodná metoda, bez omezení hybnosti kloubů, těžko
proveditelná u drobných ptáků.
Viz video 5
Trichomonóza
Trichomonóza
u pernaté zvěře (bažantů, krocana, koroptve) je onemocnění, které způsobuje
postižení slepých střev.
Etiopatogeneze: původcem je Tetratrichomonas
gallinarum, problémy způsobuje zejména ve farmových chovech bažantů a
v chovech krůt, kde způsobuje úhyny u mladých věkových kategorií (bažantí
kuřata ve stáří 3 – 10 týdnů, krůťata do 5. týdne). Cizopasí v tlustém a
ve slepých střevech a výjimečně může napadat i játra.
Klinický nález: u ptáků dochází k poklesu
příjmu krmiva, zimomřivosti a hromadění se u zdroje tepla, načepýřené peří,
mají úporný průjem žlutavé barvy a anemické sliznice. Mladá bažantí kuřata
mohou hynout v průběhu 24-48 hodin.
PA:
typické je zvětšení slepých střev s napěněným obsahem, tyflitida
s nekrotickými ložisky a šedavými pablánami. Při chronickém průběhu je
slepé střevo vyplněno kaseózním obsahem.
Diagnostika: mikroskopie nativních preparátů z trusu nebo
z obsahu slepých střev čerstvě uhynulých ptáků, kultivace na půdě pro
trichomonády, PA změny.
Terapie: ornidazol,
dimetridazol a ipronidazol p.o. (v krmivu, ve vodě) ; v současné době však
tato léčiva nelze použít pro potravinová zvířata.
Trichomonóza u dravců je
onemocnění způsobující změny zejména v dutině zobáku a v jícnu.
Etiopatogeneze:
původcem je Trichomonas gallinae,
který je masivně rozšířen v populaci holubů, a velmi vzácně je popisován u
drůbeže. Způsobuje úhyny u holoubat, dospělí holubi jsou infikováni
z 80-90%, ale infekce u nich probíhá převážně asymptomaticky. U dravců
dochází k nakažení v důsledku zkrmování holubů
Klinický nález: deprese, anorexie, načepýřené peří, hubnutí, regurgitace
nebo zvracení
PA: žlutavé kaseózní
nálepy v dutině zobáku, v jícnu, voleti, dutině nosní.
Diagnostika:
mikroskopie nativních preparátů z výtěru dutiny zobáku a volete, barvení
dle Giemsy, kultivace na spec. půdách
Terapie: metronidazol
Prevence: zkrmovat
holuby aspoň 24 h přemražené.
Obr 1
Obr 2
Mramorovaná slezina bažantů
Akutní
virové onemocnění bažantů
Etiologie:
adenovirus II. podskupiny, serologicky shodný s adenovirem hemoragické enteritidy
krůt a splenomegalie kura domácího, kosmopolitní, rozdílná patogenita
Patogeneze: nejčastěji v létě a na podzim, ve věku 3-8 měsíců
Klinický nález: respirační obtíže, náhlé úhyny,
morbidita až 100%, mortalita 2-30%
PA: překrvení a edém plic, slezina zvětšená
s lymforetikulární hyperplazií, nekrozy ve slezině, plicích a játrech,
hyperémie, lymfocytární infiltrace a deskvamace sliznice střevní, Histologicky
ve slezině proliferace retikuloendotel.buněk s intranukleár.inkluzemi,
hyperplazie bílé pulpy
Diagnostika: anamnéza, klinika, PA, bazofilní inkluze ve slezině,
serologie
Terapie: rekonvalescentní sérum v prvních dnech, ATB při sek. bakt.infekci
Prevence: vakcinace, asanace prostředí
Obr 1
Všenky u pernaté zvěře
Všenky
(Malophaga) jsou jedním z řádů hmyzu. Jedná se o drobné bezkřídlé parazity
s hostitelskou specifitou, živící se až na výjimky kožním epitelem a
detritem. Velikost všenek se pohybuje obvykle do
U ptáků
se vyskytují zejména čeledi Lipeuridae a Goniodidae (peřovky) a Menoponidae a
Trinotonidae (luptouši).
U
bažanta se vyskytují: Goniocotes
chrysocephalus, Goniodes colchici, G. Capitatus, Lipeurus maculosus, Lagopoecus
colchicus, Menopon hexapillosum a další.
U
krocana se vyskytuje: Goniodes
meleagridis, Menopon gallinae, Lipeurus caponis
U
koroptve se vyskytují: Goniocotes
microthorax, G. Simillimus, Goniodes dispar, Lipeurus heterogrammicus, Menopon
perdicis, M. pallens
U
kachny se vyskytuje: Anatoecus d. dentatus,
A. icterodes boschadis, Holomenopon maxbeieri, Trinoton querquedulae
Obr 1
Obr 2
Obr 3
Viz video
6
Žloutková peritonitida
Žloutková
peritonitida je častý problém starších samic ptáků, který může dospět až do
stádia generalizované peritonitidy.
Etiopatogeneze: žloutek, který se místo do infundibula vejcovodu dostane
do dutiny tělní zde působí jako cizí těleso a dráždí, nicméně většinou se
vstřebá. Pokud je však žloutek infikován (např. E. coli, Staphylococcus spp. atd.) nebo dojde k obstrukci nebo
ruptuře vejcovodu, vyčerpání samice snůškou a stresem, může dojít
k rozvoji generalizovaného zánětu v dutině tělní.
Klinický nález a PA: zvětšení břicha,
ascites, anorexie, deprese, leukocytóza, heterofylie s posunem doleva,
lipémie, někdy může dojít i k náhlému úhynu. U drůbeže často zjišťujeme
změny až při pitvě. Peritoneum bývá překrvené, časté jsou fibrinozní nálepy na
povrchu jater, adheze střevních kliček, v dutině tělní bývá přítomna
žlutá, zelená nebo hnědavá tekutina nebo sýrovité masy.
Diagnostika: anamnéza, klinické a hematologické vyšetření, endoskopie,
abdominocentéza.
Terapie:
většinou se neprovádí, u cenných zvířat je možná aplikace širokospektrálních
ATB, kortikosteroidů a podpůrná terapie (tekutiny, krmivo, teplo).
Obr 1
