Útulky pro toulavá a opuštěná zvířata v ČR slouží především jako zařízení určená pro nejčastěji chovaná zájmová zvířata a to pro psy, kočky, drobná zvířata a další, přičemž tyto útulky můžou být obecně rozděleny na útulky pro psy, útulky pro kočky, nebo kombinované útulky pro psy, kočky i další zájmová zvířata.
   
Nově je od listopadu 2017 po dlouhé době v české legislativě útulek definován, a to jako zařízení, které poskytuje dočasnou péči toulavým a opuštěným zvířatům (zákon o veterinární péči č. 166/1999 Sb.). Tato zařízení hraje v České republice významnou a nezastupitelnou roli v systému ochrany zájmových zvířat a ochrany veřejného zdraví. Za posledních 25 let se staly útulky neoddělitelnou a pevnou součástí tohoto systému.
Útulky pro zvířata splňují hned několik účelů. Jsou to zařízení, která byla primárně zřízena za účelem ochrany veřejného zdraví, zabránění šíření zoonóz jako je vzteklina a dalších infekčních onemocnění přenosných mezi člověkem a zvířaty a zvířaty samotnými. Zvířata, která se ztratí, zaběhnou či zatoulají majiteli, ale také zvířata, které někdo vyhnal s úmyslem se jej zbavit, mají neznámou zdravotní anamnézu a u každého takového zvířete hrozí riziko, že je nakaženo některou z infekčních nemocí přenosných jak mezi zvířaty samotnými, tak mezi zvířetem a člověkem. Útulky jsou proto chápány mimo jiné také jako důležité karanténní zařízení pro zvířata s neznámou zdravotní anamnézou a plní i funkci epizootologickou. Odchycená volně pobíhající zájmová zvířata jsou v tomto zařízení pozorována a je sledován jejich zdravotní stav. 
Zatoulaný pes představuje nejen riziko infekční, ale také přímé bezpečnostní riziko pro obyvatelstvo. Zatoulaná zvířata mohou napadat obyvatele, být agresivní vůči lidem a popřípadě také významně ohrozit bezpečnost silničního provozu na pozemních komunikacích.
Existuje značný rozdíl v obecném vnímání společnosti v ohledu na druh zatoulaného zvířete. Zatoulaná a volně pobíhající kočka domácí je vnímána společností jako zcela běžný a normální jev a společnost volně pobíhající kočky nevnímá jako bezpečnostní či infekční riziko. Na druhé straně volně pobíhající pes je společností vnímám jako jev negativní, jelikož pes by měl být dle přesvědčení veřejnosti vždy pod přímou kontrolou člověka. Psi také vyvolávají u obyvatelstva větší obavu z napadení člověka zvířetem, než kočka. Proto v České republice také významně převažují útulky, které jsou zřízené výhradně pro psy. Problematika spojená s kočkami je v tomto ohledu stále velice opomíjena a dá se předpokládat, že ještě dlouho bude, jelikož veřejný zájem na řešení toulavých a opuštěných koček není tak značný jako v případě toulavých a opuštěných psů.
   

Společnost však s ustupujícím nebezpečím šíření infekčních nemocí jako je např. vzteklina (Česká republika je od roku 2004 země prostou vztekliny (OIE, 2014), i díky vysokému procentu proočkovanosti zájmových zvířat, obecně vnímá útulky pro opuštěná zvířata především jako zařízení sloužící k poskytnutí dočasné péče nalezenému či zatoulanému zvířeti, kde majitel může své ztracené či zatoulané zvíře nalézt. Útulky proto nyní zastávají také pozici služby veřejnosti, tedy určitých ztrát a nálezů zvířat.
Útulek slouží dále jako zařízení pro dočasné umístění zvířat opuštěných, jejichž majitel zvíře opustil nebo vyhnal s úmyslem se jej zbavit. Útulek v obou těchto případech zajišťuje potřebnou veterinární a chovatelskou péči zatoulaným či opuštěným zvířatům, přičemž předpokladem fungování útulku je vrátit zpět zvíře původnímu majiteli v co nejkratší možné době, popř. nabídnout zvíře do náhradní péče třetí osobě, resp. osvojiteli na základě adopční smlouvy.
Útulek zajišťuje též humánní utracení těch zvířat, pro něž je jejich další přežívání spojeno s trvalou bolestí či utrpením. Většinou se jedná o zvířata, která byla během pobytu venku vážně zraněna nebo byla zvlášť surově a trýznivě týrána. České útulky popisují případy, kdy se zvířata dostanou do jejich péče s četnými poraněními, které signalizují např. srážku s automobilem. O euthanasii takového zvířete rozhoduje smluvní veterinární lékař útulku, který o důvodech jejího provedení vždy uvádí záznam v evidenční kartě zvířete.
Útulek slouží také jako zařízení pro dočasné umístění a péči o zvířata, která byla odebrána úředním rozhodnutím správního orgánu na základě šetření veterinární správy. V tomto případě se tedy může jednat o zvířata týraná nebo zanedbána svým majitelem. Dále útulek slouží pro umístění a pozorování zvířat, která poranila člověka a jejichž majitel není znám.
    

Při rozšíření povědomí ve společnosti o fungování těchto zařízení se také útulky stávají, čím dál častěji, cílem velkého počtu nezodpovědných chovatelů. Tito chovatelé začali chápat útulky pro zvířata také jako místo, kam mohou své dále nechtěné zvíře odložit bez nutnosti hradit náklady spojené s pobytem zvířete v útulku. Toto chápání účelu útulku je však zcela mylné a nesprávné. Některé útulky sice nabízejí možnost odložení zvířete v útulku a přijímají do péče zvířata původních majitelů, avšak za splnění konkrétních podmínek. Jedná se například o případy, kdy se chovatel resp. majitel zvířete prokazatelně nedokáže nadále o zvíře řádně postarat kvůli tzv. mimořádným okolnostem. Těmito mimořádnými okolnostmi může být např. úmrtí v rodině, vážné onemocnění majitele popř. chovatele spojené s dlouhotrvajícím pobytem v nemocnici, nebo např. těžká finanční situace majitele zvířete z důvodu ztráty zaměstnání, nástup do výkonu trestu odnětí svobody apod. V takovýchto případech si některé útulky účtují jednorázový poplatek za zvíře, jehož částka je zpravidla vypočítána z nákladů na měsíční pobyt zvířete v útulku. Útulky tedy plní důležitou karanténní, společenskou i humanitární úlohu ve veřejném zájmu.

Typy útulků