Zvířata mohou být do útulku přijímání z různých důvodů, proto i faktory ovlivňující přijímání zvířat do útulku mohou být velice různorodé i proměnlivé např. v závislosti jestli se zvíře pouze zatoulalo, či bylo úmyslně opuštěno nebo odloženo v útulku, ale také na lokalitě, kde se útulek nachází, na období ve kterém jsou zvířata nejčastěji přijímána, na ekonomické situaci obyvatelstva atd. 

Podle některých autorů je však velice těžké vytvářet např. hypotézy týkající se příjmu zvířat do útulku s ohledem na geografické a socioekonomické oblasti, kde byla zvířata odchycena, jelikož většina útulků odchytává zvířata hned v několika obcích a oblastech.

Studie, které by analyzovaly data z příjmu zvířat podle oblastí obce, by mohly naskytnout lepší náhled na socioekonomické a kulturní faktory ovlivňující příjem zvířat do útulku.

České útulky se dle svých četných zkušeností skutečně setkávají se zvýšenými výjezdy a odchytem zvířat z lokalit, kde žijí sociálně slabší vrstvy obyvatelstva. České útulky popisují, mimo jiné, také vliv současných trendů ve výběru konkrétních čistokrevných plemen zvířat mezi chovateli, které se laicky označují jako módní plemena zvířat. 

Mezi faktory ovlivňující přijímání zvířat do útulku můžeme zařadit také nedostatečnou vzdělanost obyvatelstva v oblasti chovu a péče o zvířata, nedostatečnou pozornost státu věnovanou odrazování od neplánovaného plození zvířat v zájmových chovech a také nedostatečnou pozornost státu věnovanou riziku vyplývající z nezodpovědného množení zvířat v zájmových chovech, které vede ke zvyšování počtu zvířat nechtěných a opuštěných. 

Obce stále nevyužívají potenciál, který jim je nabízen ze Zákona na ochranu zvířat proti týrání, jenž umožňuje obcím k regulaci populace toulavých a opuštěných zvířat provádět informační, osvětové a jiné účelově cílené preventivní aktivity zaměřené na prohloubení odpovědného chování člověka k zvířatům, či podporu činnosti k uskutečnění regulace populace omezováním nekontrolovaných zdrojů potravy a neplánovaného rozmnožování zvířat podporováním jejich sterilizace (zákon č. 246/1992 Sb.). Kastrační programy opuštěných a toulavých zvířat jsou v České republice stále pouze diskutovanou teorií, jak snížit celkové počty opuštěných nebo toulavých zvířat v České republice. 

Pouze některé větší města České republiky využívají své možnosti, kterou jim dává Zákon na ochranu zvířat proti týrání a to, že obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit chovatelům povinnost nechat trvale označit toulavé a opuštěné psy, kteří dosud označeni nejsou, osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti, a to prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetováním nebo identifikací čipem. K tomuto kroku se v minulosti uchýlila města jako např. Praha, Děčín, Plzeň, Přerov, Karviná nebo Ostrava a Havířov a další. Obec může také obecně závaznou vyhláškou stanovit povinnost přihlásit psy do evidence a upravit náležitosti a způsob vedení evidence označených psů a jejich chovatelů. 

Obec může také nechat trvale označit osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti toulavé a opuštěné psy v obci, kteří dosud označeni nejsou, a to prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetováním nebo identifikací čipem (zákon č. 246/1992 Sb.). V současné době se k možnosti trvale označit psy mikročipem uchyluje stále více útulků, avšak tyto jsou limitovány svým finančním rozpočtem, proto v těchto případech spoléhají především na sponzorské dary obyvatel. U koček pravomoc obcí označovat tato zvířata v České republice, jako je tomu u psů, není.