Předcházení nemoci by mělo být v rámci veterinární péče o zdraví zvířat v útulku prioritou. 

Preventivní veterinární péče specifická pro každý do útulku přijímaný druh zvířete by měla zahrnovat postupy, které posilují odolnost vůči nemocem a minimalizovat expozici rizikovými patogeny. Útulky by měly mít nastaveny protokoly, které posilují odolnost vůči nemocem a minimalizují expozici patogeny. Nejen veterinární lékaři, ale také ošetřovatelé zvířat v útulcích by měli tyto protokolární postupy striktně dodržovat. Komplexní veterinární péče, která začíná již u přijmu zvířat do útulku a pokračuje v průběhu pobytu každého zvířete, jsou základy pro udržení zdravé populace zvířat v útulku. 

Mezi ukazatele špatné veterinární péče v útulku může patřit pokles úrovně celkového zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, dlouhodobě nemocná nebo zraněná zvířata, která slábnou, rozsáhlá propuknutí závažných infekčních nemocí v útulku, úmrtí dříve zdravých zvířat, která onemocněla v prostředí útulku, anebo časté přenosy zoonóz. 

Všechny postupy a protokoly v oblasti veterinární péče by měly být vytvořeny po konzultaci s veterinárním lékařem. V ideálním případě s takovým veterinářem, který je obeznámen s fungováním útulku. Tomu může napomoci i formální pracovní vztah útulku s veterinárním lékařem, který by měl být samozřejmostí. Nemocným nebo zraněným zvířatům musí být veterinární péče poskytnuta bezodkladně. Například v České republice to útulkům, jako každému jinému chovateli zvířat, nařizuje zákon o veterinární péči (zákon č. 166/1999 Sb.). Veterinární ošetření i léky musí být poskytnuty a vydány pouze na základě konzultace s veterinárním lékařem nebo na základě jeho předpisu, resp. tak jak ukládají veterinární předpisy dané země. Útulek by měl mít zaveden plán nouzového léčení, který zajistí vhodnou a včasnou veterinární lékařskou péči pro každé zvíře, které je zraněno nebo je v akutním ohrožení života.