Pohlaví

Feny bývají obvykle častěji adoptovány a žádány v útulcích, než psi samci. U koček je tomu naopak. Žádanější jsou samci.  Snad z povahových důvodů. Některé zahraniční studie uvádí, že kastrovaní jedinci jsou adoptováni mnohem častěji, než pohlavně intaktní jedinci

Věk

V několika studiích byl prokázán jednoznačný vliv věku zvířat na jejich adopci z útulků. Mladá zvířata, obzvláště pak koťata a štěňata mají obvykle nejkratší délku pobytu v útulku. Nejstarší psi v útulku zůstávají v útulku významně déle, než psi mladší. Stejně tak tomu je u koček. O starší zvířata v útulku může být snížený zájem z důvodu zvýšeného rizika zdravotních problémů a zvýšených nákladů na veterinární péči. 

Velikost

Středně velcí psi mívají největší délku pobytu v útulku a extrémně malí psi a štěňata zůstávali v útulku nejkratší dobu ze všech psů. Malá velikost psů je také signifikantním ukazatelem úspěšné adopce.  Velikost může být důležitým faktorem pro osvojitele psů, avšak toto hledisko lze jen těžko generalizovat, protože mohou existovat jisté legislativní nebo bytové restrikce omezující velikost chovaných psů, které omezují výběr potenciálních osvojitelů od osvojení velkého psa. Velcí psi mohou být méně adoptováni také z důvodů obav osvojitelů, že velký pes může náhodně poranit dítě nebo domácí zvířata. Jedna studie např. uvádí, že psi z kategorie obřích plemen jako jsou bernardýni a mastifové tráví v útulku o polovinu méně času oproti psům ze strážních plemen. Tato plemena totiž bývají velmi jedinečná, jak svým vzhledem tak co do počtu v útulku.

Barva srsti

Barva srsti zvířete může mít pouze lokální efekt na délku pobytu zvířete v útulku a nelze tento fakt generalizovat na všechny útulky. Některé studie prokázaly vliv barvy na adoptovatelnost a dobu pobytu zvířat v útulku, jiné to vyvracejí. Někdy se tvrdí, že černí a hnědě žíhaní psi mají nejmenší pravděpodobnost adopce, barva psa poté souvisela také s určitým plemenem psa jako jsou pitbulteriéři, u kterých je tato barva častá. Jisté barvy jako je zlatá, šedá a bílá jsou signifikantním faktorem pro úspěšnou adopci psů. Černí psi vyskytující se v některých útulcích jsou utráceni častěji z důvodu neúspěšné adopce. Kočky různých plemen jsou adoptovány dříve než krátkosrsté kočky. Světlé kočky jsou adoptovány dříve, tmavé naopak nejpozději, což potvrzují různé studie. Neplatí to ale pro koťata a kočky do 3 měsíců věku, kde barva srsti nehraje zásadní roli. Významnou skupinou v útulcích jsou černé kočky, protože negativní vliv černé barvy na adopce koček prokázalo vícero zahraničních studií, stejně jako u psů.

Plemena

Teriéři, lovečtí psi, trpasličí plemena a „nesportovní“ (non-sporting) plemena mívají mnohem větší úspěšnost adopce. Z hlediska plemen měli největší délku pobytu psi strážních plemen (guard group) a psi ze skupiny obřích plemen mívají nejkratší délku pobytu v útulku. Psi ze skupiny obřích plemen jsou lehce rozpoznatelní a v útulcích, které sledovali, relativně unikátní, což podle nich i podle jiných autorů mohlo tyto psy činit mnohem více atraktivní pro osvojitele. Kříženci psů byli do útulku přijímáni a také adoptováni různých sledovaných útulcích mnohem častěji než psi, které bylo možno exteriérově přiřadit k určitému plemeni. Impozantní vzhled strážních plemen psů může odrazovat některé potenciální osvojitele psů od jejich adopce. Dle některých autorů tzv. bull plemena (bulteriéři, stafordové) psů byla nejméně adoptovatelná plemena psů a nejmenší plemena psů řazená mezi trpasličí plemena. 

Čipování psů

Bylo již dříve několikrát prokázáno, že mikročipované a správně registrované zájmové zvíře je s mnohem větší pravděpodobností úspěšně navráceno původnímu majiteli, než zvířata bez mikročipu. Povinné čipování psů se stává celosvětově uznávaným opatřením v boji s problematikou opuštěných zvířat. Výsledky české studie MVDr. Jiřího Žáka a kolektivu z Ústavu ochrany zvířat, welfare a etologie naznačují, že správně aplikované a prosazované povinné čipování psů a provozování spolehlivých registrů může snížit počty opuštěných psů ve městě, zkrátit délku pobytu těchto psů v útulcích, a tím také teoreticky ušetřit značné finanční prostředky na provozování útulků, ať už jsou provozovány městem či soukromými subjekty. V konečném důsledku povinné čipování může také pomoci zlepšit životní podmínky zvířat v útulku, a to např. zkrácením doby jejich pobytu v takovémto zařízení.