Nervová soustava ryb je tvořena třemi základními oblastmi a to centrální, periferní a autonomní nervovou soustavou.
Centrální nervovou soustavu (CNS) utváří mozek a páteřní mícha. Mozek se skládá z 5 částí – koncového mozku, kde se nachází centrum čichu, mezimozkem, které zajišťuje korelaci mezi endokrinní a nervovou soustavou, středního mozku, který je centrem zraku, mozečku, který zajišťuje pohybovou orientaci ryby v prostoru, rovnováhu a napětí kosterního svalstva a prodloužené míchy, kde bychom našli centrum pro dýchání, sluch a pro příjem impulzů z postranní čáry.
Periferní nervovou soustavu utváří hlavové a míšní nervy. Hlavové (mozkové) nervy se nachází v 10 párech – čichový, zrakový, okohybný, kladkový, trojklanný, odtahovací, lícní, rovnovážně sluchový, jazykohltanový a bloudivý. U míšních nervů je počet druhově specifický, avšak odpovídá počtu obratlů.
Autonomní nervová soustava je naprosto nezávislá na vůli jedince. Dělí se na sympatikus a parasympatikus. Sympatikus je odpovědný za okamžité reakce ryb při hrozícím nebezpečí a ovlivňuje zejména hladkou svalovinu cév, což se u ryb týká zažívací trubice, dýchací soustavy a močopohlavní soustavy. Parasympatikus je u kostnatých ryb vyvinut jen slabě případně zcela chybí. Pokud je vyvinut, ovlivňuje například peristaltiku trávicí trubice.
Endokrinní soustava zodpovídá za produkci hormonů, ke které dochází pomocí specializovaných buněk nebo tkání, které označujeme pojmem žlázy s vnitřní sekrecí. Tvoří biochemicky rozmanitou skupinu (polypeptidy, glykoproteiny, steroidy, biogenní aminy) a společně s nervovou soustavou slouží jako nástroj k regulaci organismu a zodpovídají za neurohormonální regulaci, která určuje komunikaci buněk, a to buď chemicky (pomocí hormonů) nebo elektrochemicky (pomocí nervových vzruchů). Endokrinní soustava ovlivňuje především dlouhodobé procesy organismu, jako je růst nebo pohlavní dospívání.
Na dně lebeční báze v jamce klínové kosti je umístěna hypofýza, která je regulována hypothalamem pomocí hypofyzotropních hormonů a dělíme ji na adenohypofýzu a neurohypofýzu.
Adenohypofýza je orgán zodpovědný za produkci somatotropního (růstového) hormonu, adrenokortikotropního hormonu, který působí na interrenální tkáň nadledvin, čímž stimuluje produkci glukokortikoidů, thyreotropní hormon, který ovlivňuje syntézu a uvolňování hormonů štítné žlázy, folikulo-stimulační hormon, který stimuluje rozvoj a zrání folikulů vaječníků u samic a u samců vyvolává spermatogenezi, luteinizační hormon, který kontroluje činnost pohlavních žláz, melanocyty produkující hormon a prolaktin.
Za uchování hormonu oxytocinu (zvyšuje napětí hladkých svalů) a vasopresinu (ovlivňuje kontrakci periferních vlásečnic v ledvinách), které vznikají v hypothalamu zodpovídá neurohypofýza.
Epifýza se nachází na svrchní ploše mozku, pod krycími kostmi lebeční klenby a vyznačuje se reakcí na světlo. Její význam spočívá v biorytmech organismu díky produkci melatoninu, který reguluje cirkadiánní rytmus, sezónní rytmy a pigmentaci, a serotonin, který je neurotransmiterem.
Štítná žláza je řízena hypofýzou a její funkcí je produkce tyroxinu a trijodtyroninu.
Tato tělíska se nachází na spodní straně jícnu a jsou zodpovědná a produkci kalcitoninu, který reguluje metabolismus a ukládání vápníku v kostech.
Langerhansovy ostrůvky jsou odpovědné za produkci inzulinu, který kromě metabolismu glukózy ovlivňuje i růst a syntézu glykogenu.
Nadledviny se nevyvíjí jako kompaktní orgán, ale ve formě chromafinní (suprarenální) a steroidogenní (interrenální) tkáně. Chromafinní tkáň produkuje adrenalin a noradrenalin, kteří regulují krevní oběh, osmoregulaci a energetický metabolismus. Interrenální tkáň potom produkuje glukokortikoidy a kortikosteroidy (kortizol).
Tato tělíska najdeme pouze u tříd mnohokostnatí a kostnatí a jsou odpovědná za produkci stanniokalcinu, cože je regulátor vápenatých iontů.
Za tvorbu pohlavních buněk a hormonů zodpovídají pohlavní žlázy, které ovlivňují dozrávání pohlavních buněk a podporují tvorbu sekundárních pohlavních znaků. Samci produkují testosteron, který určuje spermatogenezi a sekundární pohlavní znaky. Samice naproti tomu produkují estrogeny, které stimulují ovogenezi a taktéž sekundární pohlavní znaky.
Urofýza je uskupení neurosekrečních buněk, kterou bychom našli pouze u ryb a paryb na kaudálním konci páteřní míchy. Její funkce spočívá ve vylučování urotensinů, které řídí osmoregulaci a kontrakci hladkých svalů urogenitálního traktu.
DVOŘÁK, Petr. Anatomie a fyziologie ryb. Vodňany: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, 2014. ISBN 978-80-87437-80-3.
BRUSLÉ, Jacques a QUIGNARD, Jean‐Pierre. Fish Behavior 2.
Wiley, 2020. ISBN
978-1-78630-537-4. Dostupné z: https://doi.org/10.1002/9781119722274.