Potrava je jedním z nejdůležitějších vnějších signálů u ryb, které stimuluje jejich potravní chování a růst. Zároveň je příjem potravy hlavním faktorem, jež maximalizuje efektivitu produkce ryb v rybích farmách.
Chování ryb při krmení je různorodé a bylo široce zkoumáno, jak u volně žijících, tak u farmových ryb z jejich ekologického hlediska, během kterého behaviorální reakce ryb na potravu byly spojeny s danými přístupy k samotnému krmení, krmnými návyky, pravidelností krmení, mechanismy detekce krmiva a preferencemi krmiva.
Výživa je u ryb velmi významným vnitřním faktorem, protože hlavním úkolem krmení ryb je uspokojit jejich požadavky na bílkoviny a energii, jež souvisí s chováním ryb při konzumaci potravy a samotné spotřebě krmiva, a dále také může ovlivnit chuť ryb ke krmení, což se odráží v jejich růstu.
Obecně platí, že hlad stimuluje behaviorální reakci krmených ryb. Pokud ryby hladoví a následně je jim podáno krmivo, ryby se mohou zpočátku krmení krmit rychleji, aby co nejrychleji uspokojily své potřeby. S postupným nasycením se snižuje pokles chuti k jídlu.
Potravní chování, přestože je ovlivněno vnitřními faktory, je extrémně ovlivněno ekologickými nebo vnějšími faktory, jako je například stres, který byl definován jako narušení fyziologických nebo biologických mechanismů vlivem vnitřních a vnějších faktorů, které jsou obecně označovány jako stresory. Dalšími faktory ovlivňujícími potravní chování může být obsah kyslíku ve vodě, teplota, nebo fotoperioda.
Stres může nepochybně také narušit několik způsobů krmení ryb, včetně hledání potravy, nalezení nebo odchytu kořisti což vede k poklesu růstu u několika druhů ryb.
Ryby ve stresových podmínkách ve srovnání s nestresovanými rybami jedí méně a mají pomalý růst.
Teplota vody má zásadní vliv na množství a příjem rybí potravy.
V chladných létech rostou ryby daleko méně než v létech teplých.
Toto chování potvrzuje studie prováděná na tresce obecné (Gadus morhua), kde bylo odhaleno, že při teplotě 2 °C po dobu čtyř týdnů došlo ke snížení spotřeby krmiva ve srovnání s jedinci, kteří byli chováni při teplotě 11 °C a 15 °C.
Obsah kyslíku patří mezi nejvýznamnější vnější faktory ovlivňující kvalitu chovu ryb.
Hypoxie neboli nedostatek kyslíku, ve vodních útvarech je vážným vnějším stresorem.
Ryby v podmínkách těžké hypoxie mají omezený pohyb nebo příjem potravy, aby šetřily energii.
Fotoperioda ovlivňuje a řídí některé biologické procesy u ryb.
Výzkum provedený na několika druzích ryb zjistil, že fotoperioda a světelný režim ovlivňují aktivitu potravního chování.
Fotoperioda hraje významnou roli v růstu a přežití ryb, zároveň má schopnost ovlivnit celkovou pohodu a denní režim ryb.
Všežravé ryby se vyznačují stravou, která je složena jak z rostlinné, tak živočišné složky. Typickými všežravci jsou kaprovité ryby.
U kaprů můžeme pozorovat potravní chování ve stylu postavení těla šikmo hlavou dolů a pátrání po dně. Pak vyšpulí masité pysky a nasaje se zřetelným mlasknutím vodu s bahnem, až zvíří oblak kalu. Poněkud couvne, zastaví se v normální poloze a po chvíli rozevře tlamu, z níž vysloveně vyplivne obláček jemného bahna a rostlinné drti. Pak můžeme vidět, jak jeho požerákové zuby pracují, když rozmačkává vodního měkkýše, tvrdou larvu hmyzu nebo jinou potravu.
Další skupinu představují dravé ryby, které loví větší rybky, případně menší savce či ptáky, kteří jsou vázáni k vodnímu prostředí.
Tyto dravé ryby mají většinou velkou ozubenou tlamu.
Mezi nejznámější dravce patří bolen dravý (Leuciscus aspius), hlavatka podunajská (Hucho hucho), candáti nebo štika obecná (Esox lucius).
U štiky při predačním chování pozorujem, jak číhá zcela nepohnutě ukryty ve vodních prostorech. Jakmile se kořist přiblíží, štika se téměř neznatelně ve vodě otáčí, aby potravu neztratila z dohledu a pak rychlými pohyby rybku ukořistí. Zatímco štika je samotář a loví vždy sama za sebe, candáti a okouni loví v hejnech.
Zajímavostí je, že candáti loví spíše v hlubších vodách, okouni dávají přednost místům při hladině.
Některé ryby zase více preferují hmyz, který spadl na hladinu. Můžeme proto tedy pozorovat pstruhy v horských tocích, jak loví tyto malé členovce. V době, kdy se rojí jepice nebo chrostíci, nevěnují pstruzi pozornost téměř žádné jiné potravě.
K lovcům hmyzu patří také lipani, jeseni, proudníci, boleni či vskrouni, kteří často zvedají hlavu nad hladinu, ze které sbírají topící se hmyz, jako může být například moucha.
Zajímavý způsob potravního chování představuje stříkoun lapavý (Toxotes jaculatrix), který obývá přílivové mangrovy jižního Pacifiku a Indického oceánu a je známý pro svou jedinečnou schopnost používat proud vody z tlamy k sestřelení vzdušné kořisti (mouchy), který má dosah až dva metry nad vodu.
Při plivání si ryby přitisknou tuhou část jazyka ke střeše tlamy, aby vytvořily jakousi hlaveň, naberou velký doušek vody a pak uzavřou žaberní kryty, čímž dochází k vytvoření vnitřního tlak, který se uvolňuje malým otvorem ve špičce úst.
Hluboko v deštných pralesích Amazonie se skrývá arowana, jež je štíhlá a hbitá ryba s rozeklanou, naběračce podobnou tlamou, která se živí vodními tvory, jakými jsou měkkýši a malí krabi. Zajímavostí arowany je schopnost vyskočit nad hladinu vody v pokusu chytit hmyz nebo malého ptáka. Díky této schopnosti si vysloužila od místních obyvatel přezdívku „vodní opice“.
Mořské dravé ryby loví často měkkýše, hlavonožce či menší ryby. Například, mečouni a plachetníci se živí nejčastěji jinými rybami.
Murény mají velmi dlouhá těla, díky kterým se vejdou do různých štěrbin. Při lovu plavou po dně útesu a toulají se do děr a úkrytů, kde hledají úkryty ryb, korýšů a dalších bezobratlých k jídlu. Toto je ukázkový příklad lovu štěrbin a děr. Murény jsou také skvělým příkladem kooperativního lovu, protože je známo, že kanice rekrutují murény obrovské pro lovecké výpravy tak, že potřásají hlavou. Když murény vyplavují ryby ze svých úkrytů, kanici je chytí.
Některé ryby se živí ponořenými nebo plovoucími rostlinami (makrofyty) nebo nánosy řas.
K typickým rostlinožravým druhům patří ostroretky, které se živí řasovitými nebo rozsivkovými nánosy na pevném podkladu dna.
Mají ústa v podobě příčné štěrbiny a jejich okraj je opatřen ostrým okrajem z rohoviny. Například amur bílý (Ctenopharyngodon idella) dokáže konzumovat většinu vodních rostlin a litorálu.
Mořské býložravé útesové ryby, které stráví celý den sháněním potravy, se živí řasami, které rostou v celém ekosystému útesu.
Řasy se nacházejí nejčastěji na útesech ve formě travních řas nebo makrořas, spolu s mikroskopickými planktonními řasami. Ryby z čeledi cípalovitých seškrabávají řasové nánosy, požírají i organický detrita živočichy, kteří jsou v nich ukryti.
Bentofágní druhy ryb využívají jako hlavní potravu především organismy dna.
Mezi tyto jedince patří například z mořské fauny rejnoci, platýsi, ďasové, štítníci a hlaváči.
Mřenky, sekavci a vranky zase ze sladkovodní fauny.
Pro mnohé bentofágní druhy ryb jsou charakteristické vysunovací ústa, díky kterým mohou doslova vysávat potravu ze dna (kapři, cejnové a jeseteři).
Tito jedinci mají ještě navíc kolem úst umístěné vousy, které představují smyslové orgány, jež pomáhají rybám lépe najít potravu.
Planktonofágní druhy ryb se živí výhradně planktonními organismy.
Například zooplanktonem (drobnými korýši) se živí dospělci síha peledě (Coregonus peled) a tolstolobce pestrého (Hypophthalmichthys nobilis), naopak z mořských druhů zase některé druhy sardinek nebo sleďů.
Fytoplanktonem (sinice a řasy) se nejčastěji živí tolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix).
Planktonofágové se vyznačují poměrně velkými, rozevíratelnými čelistmi a žaberními tyčinkami, které jim slouží jako síto, přes které cedí nasávanou vodu.
Madreporofágní druhy jsou takové ryby, které požírají živočichy dna, jež mají ochrannou tvrdou schránku či skořápku.
Tyto ryby mají krátké a silné čelisti, jež jsou nejčastěji přetvořené v ostrohranné „zobáky“, deskovité zuby a silné žaberní tyčinky, které poskytují ochranu žaber před proniknutím vápenných úlomků.
Mezi tyto druhy patří nejčastěji ploskozubci, kteří dokáží rozdrtit i tvrdé schránky korálů. Zubatky se zase například živí mořskými ježovkami, hadicemi, měkkýši a kraby.
Tyto ryby nejčastěji používají špičaté zuby k rozdrcení pevných skořápek.
Naopak pomocí plochých zubů, jež připomínají nejčastěji destičky drtí čverzubcovití korály a skořápky měkkýšů.
Assan, D., Huang, Y., Mustapha, U.F., Addah, M.N, Li, G., Chen, H. Feed Intake, Feeding Behavior, and the Physiological Response of Apelin to Fasting and Refeeding. Frontiers in Endocrinology. 2021. 12.
Bob’s tropical fish. [online]. Feeding Your Fish. [vid. 18.08.2023]. Dostupné z: http://www.bobsfish.com/saltwater_feeding.cfm
Cihlář, J., Malý, J. Sladkovodní ryby. Státní zemědělské nakladatelství v Praze. 1978.
Hanel, L., Andreska, J. Ryby evropských vod v ilustracích. Aventinum. 2013. ISBN: 978-80-7442-038-2
Matt. Feeding Behavior of Reef Fish. Coral Realm. 2022.
Newport, C., Schuster, S. Archerfish vision: Visual challenges faced by a predator with a unique hunting technique. Seminars in Cell & Developmental Biology. 2020. 106: 53-60.