Teritorium je chápáno jako oblast určitého živočišného druhu , ať již jedince, páru nebo skupiny a je dáno ultimátně, což znamená že teritoriální chování je chovaní dědičně dané určitému druhu.
Dle funkce daného teritoria rozlišujeme 3 základní typy:
a) potravní a rozmnožovací – nejčastější typ, splňuje požadavky rodičů i potomků
b) potravní – obhajování území s určitým množstvím potravních zdrojů
c) rozmnožovací – například malá teritoria kolem hnízd ptáků, okrsky pro páření zeber a nosorožců
Zpravidla platí, že potravní teritoria jsou podstatně větší než teritoria rozmnožovací. U teritoriálních ryb dochází k agresivní interakci a komunikaci v definované prostorové oblasti, kde ryba normálně pobývá.
Ve volné přírodě se potravní teritoria ve sladkovodních biotopech vyskytují jen zřídka, naopak teritoria v mořských vodách na korálových útesech jsou poměrně hojně rozšířená. Jedním z možných vysvětlení tohoto stavu je, že korálové útesy nabízejí bohatší potravní nabídku (odhaduje se, že potravní nabídka na korálových útesech je cca desetkrát rozmanitější než v průměrném jezeře nebo potoce).
Některé teritoriální ryby umí dobře rozlišit, zda se v jejich okolí jedná o celkového nebo jen částečného konkurenta. Dokáží vnímat míru svých vlastních požadavků a požadavků jiných druhů. Příkladem může být takové chování u ryb, které brání své potravní území na korálových útesech před svým konkurentem. V praxi to vypadá tak, že čím více invazní druh sdílí potravu s „vlastníkem území“, tím je větší pravděpodobnost, že bude napadáván v častějších intervalech, a to dokonce z větší vzdálenosti.
Ryby dávají najevo růjnými způsoby, jak si hlídají své teritorium. Příkladem mohou být projevy jako roztažení ploutví a skřelí, aby vypadaly opticky větší nebo plavání na místě s patetickými pohyby, vydávání praskavých zvuků ústy, změna barvy, honění anebo kousání.
Ryby z čeledí klipkovití (přezdívané jako motýlí ryby), sapínovití, ploskozubcovití (papouščí ryby) nebo ostencovití nebo jsou velice známí svojí neohrožeností bránit své teritorium.
Motýlí ryby z čeledi klipkovitých tolerují přítomnost ryb s rozdílnou potřebou potravy na svých územích, ale rychle vytlačují přímé konkurenty.
Sapínovití (anglicky se jim přezdívá “damselfish”) se při styku s neznámou rybou v akváriu poměrně rychle naučí, co jedinec konzumuje, a podle toho přizpůsobí své teritoriální chování. Pokud neznámá ryby konzumuje jiný typ potravy, nebývá mezi nimi problém. V případě, že však dochází k ohrožení potravních zdrojů, jsou sapíni nekompromisní a začnou na svého konkurenta útočit. Zároveň projevují větší agresi vůči větším vetřelcům, jako jsou papouščí ryby a bodloci, jako například bodlok pestrý (Paracanthurus hepatus), kteří by mohli mít negativní dopad na pečlivě udržované zahrady řas. Pro změnu sapín Wardův (Pomacentrus wardi) se nekonfliktně snese se slizounem pruhovaným (Salarias fasciatus).
Samci ploskozubců vysokočelých (Bolbometopon muricatum) jsou stejně teritoriální jako sapíni. Při teritoriálních neshodách k sobě dvojice samců připlave ze vzdálenosti několika metrů, kdy do sebe naráží čely, která při srážce vydají hlasité křupnutí.
Samec koljušky tříostné (Gasterosteus aculeatus) je polygynní jedinec, což znamená, že preferuje dvě a více samic na svém území. Samci jsou přirozeně vysoce agresivní vůči konkurenčním samcům, kteří by se chtěli přiblížit k jejich samicím. Velký ocas a ostré zuby používají pro své teritoriální chování.
Existují ale i jiné způsoby, jak dát najevo hranici svého teritoria. Světloočka malá (Photoblepharon palpebratum) mění své svítící vzory na povrchu těla, které jsou způsobené díky bioluminiscenci v přítomnosti jiné ryby stejného druhu, jenž se náhle vyskytne v jejím teritoriu.
Ježík dokáže při narušení svého teritoria vztyčit své bodliny tím, že nafoukne své tělo vzduchem nebo vodou.
Bodloci se chrání díky ostrému kostěnému skalpelu, jež je podobný ostnu, který má na každé straně těla poblíž kořene ocasu (proto se jim v angličtině přezdívá „surgeon fish“).
Perutýni se brání pomocí jedovatých ostnů na konci ploutví.
Dalším, vysoce teritoriálním jedincem je velmi oblíbená bojovnice pestrá (Betta splendens) , která projevuje velmi agresivní chování vůči stejným druhům nebo příslušníkům jiných druhů. Své teritoriální chování projevuje roztáhnutím ploutví, vztyčením žaberních krytů, kdy následně provádí boční pohyby ocasem.
Obrázek 1 a 2: Bojovnice pestrá (Betta splendens) projevující teritoriální chování vůči člověku, který rybu fotografuje, tím, že znatelně rozevírá a vztyčuje žaberní kryty.
Teritoriální chování může být ovlivněno nejen obdobím tření ryb, ochranou potravní rozmanitosti, ale také intenzitou světla. Při nižších úrovních osvětlení vede riziko ztráty zdrojů, jako je potrava a partneři, k agresivnímu chování mezi rybami patřících do určitého území.
Štika obecná (Esox lucius) patří mezi sladkovodní ryby, které jsou stanovištní, s výrazným teritoriálním chováním. Dále mezi sladkovodní teritoriální ryby patří všeobecně Cichlidy. Africké cichlidy jsou známé svým vysoce agresivním chováním, které jsou schopné se mezi sebou povraždit, jen aby si uhájily své teritorium. Velmi agresivní sladkovodní rybou je i arowana dvojvousá (Osteoglossum bicirrhosum). Během období rozmnožování jsou samci vysoce teritoriální a agresivní, protože soutěží o pozornost samic před jinými samci.
Anténovec červenoocasý (Phractocephalus hemioliopterus) by se neměl chovat pohromadě s jedinci stejného druhu. Když se chovají pohromadě, projeví se jejich agresivní a teritoriální sklony. Je mnohem lepší chovat tyto anténovce s jinými podobně velkými nebo většími druhy ryb, aby se zamezilo tomuto teritoriálnímu chování.