ETOLOGIE KOZ

Koza se pokládá za prvního domestikovaného přežvýkavce. Vysvětluje se to tím, že se divoké kozy vyskytovaly v oblastech jihozápadní Asie, kde se zemědělství rozvíjelo nejdříve, a kozy, které jsou velmi odolnými zvířaty, byly schopny vydržet tlak omezování při domestikaci. Koza byla také daleko vhodnějším zvířetem do lesnatých oblastí než ovce. K domestikaci kozy domácí (Capra hircus) došlo asi 11 000 – 9 000 let př.n.l. v oblasti jihozápadní Asie. Díky jejich odolnosti byly schopny vydržet tlak domestikačních procesů a také byly mnohem vhodnější do lesnatých terénů než ovce. Dříve se předpokládalo, že koza domácí vznikla křížením více druhů divokých koz.

Předchůdcem domestikovaných plemen byla pravděpodobně koza bezoárová (Capra aegagrus). Velice rychle a obratně se pohybuje v horách, takže předčí i kamzíka. Jejím nejvýznamnějším znakem jsou rohy v jednoduchém oblouku srpovitě stočené dozadu, se špičkami obrácenými dovnitř. Rohy se vyskytují u obou pohlaví. Právě tento typ rohů převládá u mnohých moderních plemen koz. Zbarvení kozy bezoárové je v létě červenohnědé, v zimě šedohnědé s černou hlavou, černým hrudníkem, černou zevní stranou nohou, černým úhořím pruhem a černým pruhem na plecích. Spodek břicha a vnitřní strany nohou jsou bílé.

Druhým významným předchůdcem kulturních plemen koz je markhur (Capra falconeri). Rohy jsou šroubovitě a vývrtkovitě stočené. Kozy mají na předku těla, krku a prsou narostlou dlouhou hřívu. V létě jsou zbarvené červenohnědě, v zimě šedě, přední strana nohou a polovina vousů je zbarvena černě. Předpokládá se, že koza bezoárová a markhur se podílely na vzniku většiny indických a středoasijských plemen s typickými znaky, jako je dlouhá srst nejčastěji černé barvy a šavlovité rohy, ačkoli ani spirálovitě stočené rohy nejsou neobvyklé. Je možné, že krev makhura také infiltrovala do do domácích koz Íránu, Afghánistánu, severní indie, Střední Asie a Mongolska, neboť domácí koza a markhur se mezi sebou plodně kříží.

Třetím významným, ale již vyhynulým předkem domestikovaných koz je Capra prisca. Od kozy bezoárové se liší tvarem rohů. Jejich přední strana zřetelně opisuje spirálu, která probíhá nejprve kolmo vzhůru a současně něco málo dozadu ven, a pak se rohy silněji stáčejí dozadu a nakonec se špičky vytáčejí ven, což je patrné zejména u kozlů. Z této vyhynulé kozy vznikla zejména středozemní plemena koz.

Domestikací divokých koz se vlivem přírodních podmínek a různým způsobem chovu postupem doby vytvořila různá plemena koz, která se od sebe liší jak tvarem těla, tak i užitkovostí. Kozy poskytují maso, mléko, kůži a v některých oblastech vysoce ceněnou srst. Kozy a ovce mají řadu společných znaků. Mají přibližně stejnou stavbu kostry a trávicího ústrojí, stejný chrup a rozpolcený horní pysk. Koza se od ovce liší především tím, že nemá slzní jamky a mezipaznechtní žlázy. Rohy u koz jsou zploštělé ze stran a na průřezu jsou čočkovité, u ovcí jsou rohy zploštělé zpředu dozadu a na průřezu jsou trojúhelníkovité.

Ovce mají zpravidla vlnu, kozy srst, která se v pravidelných intervalech obnovuje.

Kozy mají systém založený na dominanci jednoho vůdčího jedince. Kozli často projevují agresivní chování vůči jedincům, kteří se příliš přiblíží nebo nemají vyjasněné vztahy v dominanci. Když se dominantní zvíře cítí ohrožené, reaguje trknutím. Stejně jako ovce žijí i kozy v menších stádech, což jim umožňuje lepší obranu před predátory. Na rozdíl od ovcí, které mají v případě ohrožení stádový pud a semknou se dohromady, ovce v případě ohrožení zvolí strategii útěku a rozprchnou se každá jiným směrem. Pokud není chováno více koz, je možné, že zvíře přivykne k jedinci jiného druhu, popřípadě i k člověku. Pokud toto nenastane a zvíře je chováno osamoceně dochází u něj k psychickým problémům a ty se odráží i na jeho fyzickém stavu. Přestává přijímat potravu, polehává a je apatické.

Malí přežvýkavci tvoří ve stádě hierarchický žebříček. Na vrcholu hierarchie stáda koz bývá v průběhu připouštěcí sezony dominantní kozel, během klidové části roku může být degradován vedoucí samicí stáda. Kozy si také zachovávají rodinné spojení, dcery a vnučky se ve stádě drží matky.

Kůzlata jsou tolerantnější k jedincům stejného věku, od dospělých drží distanc. Mladé kozy jsou méně stresované při zařazení do jiné skupiny v období krátce po porodu. Optimální je vždy skupina 12-13 jedinců ve skupině, při větším počtu jsou sociální vztahy méně stabilní a pevné.

Kozy jsou více mobilní a ostražité při sledování signálů ostatních zvířat než je tomu u ovcí. Kozy oddělené od stáda vokalizují a skupina odpovídá oddělené koze podobným způsobem.

V prvních dnech po porodu koza komunikuje s kůzletem signály sloužícími k přivolání a varování.

Kozy projevují stádové chování a chování následovat stádo, ale ne ve stejné synchronizaci jak ovce. Nezačínají a nepřestávají se pást jako ovce, projevují spíš vlastní individualitu. Kozy jsou družné, dávají přednost blízkosti jiných jedinců, velice zřídka se drží bokem stáda. Hierarchie je pevně stanovena a trvá často několik let. Stáda koz jsou menší než stáda ovcí a skládají se z rodinných skupin a jednotlivou skupinu vede většinou nejstarší koza. Jakmile se stádo dá do pohybu, nepohybuje se v řadě, jak je tomu u ovcí. Kozy trpí, když jsou odděleny od své skupiny - jsou méně aktivní, snižují svoji produkci.

Kozy žijí v silné hierarchické struktuře ve stádu. Kozy i kozli si nastavují své postavení v hierarchii skupiny pomocí rohů. Agonistické chování se projevuje agresí v kontaktu: kousáním, narážením do protivníka nebo bez kontaktu: vyjádření hrozby pozicí těla, stíháním nebo útěkem. Stejně jako beran kozel útočí hlavou. Vzdálenost mezi oběma protivníky je pro oba druhy shodná a pohybuje se od 1 do 2 m. Rozdílný je způsob provedení útoku. Kozel, aby zaútočil celou plochou svého těla a aby docílil správného úhlu náběhu na protivníka, natočí čelo směrem k protivníkovi a vztyčí se na pánevní končetiny. Rychlý návrat k zemi zvýší náraz obou soků. Beran útočí, aniž by zvedl jedinou nohu. Odlišné agonistické chování dovoluje společný chov těchto blízkých druhů. Ostatní kozli ve stádu, jsou většinou submisivní a vykazují všechny známky sociální kastrace, jejich plodnost je omezena, nebo jsou úplně neplodní. Během klidové části roku může být dominantní kozel degradován vedoucí samicí stáda. Při krmení agresivní pozice zahrnují útok na slabiny krmící se kozy, kousáním do uší.

Dominantní postavení nesouvisí jen s pohlavím, ale i s hmotností, kondicí, barvou srsti, zdravotním stavem, rohatostí. Nový jedinec ve stádu se vždy umísťuje na nejnižším stupni hierarchie. Postupně se seznamuje s celým stádem a snaží se v něm najít místo, což se projevuje zvýšeným výskytem střetů. Ke střetům dochází postupně mezi jednotlivými zvířaty.

Většina koz konfliktní situaci řeší klidem, spíš používají výhružné chování, aby minimalizovaly boj. Výhružné chování zahrnuje snížení hlavy a natažení krku. Oddělený přístup ke krmení minimalizuje agresi při krmení.

Pokud se kozy cítí v nebezpečí, nejprve strnou, potom dupnou jednou přední končetinou a vydávají zvuk znějící jako kýchnutí (signál, kterým upozorňují ostatní kozy). Kozy mají v případě blížícího se predátora tendenci se odtrhnout od stáda - ovce obvykle hned utíkají, ale kozy se zastaví a jdou např. k cizí osobě. Kýchnutí lidí kozám zní jako varování a může způsobit ve skupině zvířat paniku. V případě nebezpečí kozy utečou nebo útočí. U pasoucího stáda se nachází vždy minimálně jedno zvíře (nemusí se jednat o dominantního jedince), které jistí celé stádo, zaměřuje podněty a signalizuje nebezpečí. Jako určitý druh ochranného chování je i odkládání mláděte, kdy se matka k němu vrátí pouze v době kojení. Při napadení stáda nemusí být kůzle lokalizováno.

Ve stáji nebo výběhu se kozy mohou vylekat náhlým stínem, sluneční reflexí nebo neočekávanými zvuky. Při hlasitém rachotu nebo nízko letícím letadle se kozy schovávají nebo tisknou k sobě. Kozy jsou aktivnější než ovce, které jsou bázlivé, zatímco kozy se mohou útočníkovi postavit.

Stejně jako skot, kozy rozdělují čas strávený na pastvě mezi aktivním pasením, ruminací a odpočinkem. Tráví více času vyhledáváním potravy než ovce. Kozy se pasou kolem 11 hod/den. Ve stáji kozy rády odpočívají u zdi nebo ohrady.

V novém prostředí se kozy více věnují exploračnímu chování, dokonce více jak ostatní kopytníci.

Kozy mají v oblibě smíšenou potravu a jsou schopny velmi efektivně zpracovat hrubou vlákninu v listech různých keřů a stromů. Jsou schopny ujít velké vzdálenosti při vyhledávání potravy a jsou dokonce schopny šplhat na keře. Schpnost ujít při vyhledávání potravy je dáno hlavně selektivním prohledáváním pastevního areálu. V přirozeném prostředí nejsou kozy velkými ničiteli vegetace. Souvisí to především s vlastním způsobem pasení a s velikostí oblasti, kterou selektivně prohledávají a kde hledají pouze určité botanické druhy. Za některými rostlinnými druhy jsou schopny ujít velké vzdálenosti. Často nekonzumují méně než 25 odlišných druhů rostlin. Jejich odlišnost v pastevním chování a preferenci některých druhů lze využít nejen při společné pastvě s ostatními druhy hospodářských zvířat, ale i při doběrné pastvě, kdy spásají nedopasky ostatních zvířat.

Koza tráví přibližně 2/3 svého času přežvykováním a vyhledáváním potravy. Díky pohyblivým horním pyskům jsou schopné vybírat listy a stébla, která jim chutnají. Na rozdíl od ovcí, které spásají trávu na pastvě, kozy jsou „okusovači“. I v případě dostatku trávy tvoří téměř 80 % jejich potravy okus. Kozy se považují za vybíravé, konzumací zeleně a popocházením mezi jednotlivými trsy trávy a keři stráví až 11 hodin denně. Jsou velmi zvědavé, proto je možné je vidět, jak se snaží zkonzumovat i nepoživatelné předměty, jako jsou hadry, a cokoliv dalšího, na co narazí. Kozy se svým pastevním chováním liší. Kozy jsou na pastvině neustále v pohybu a neutvářejí uzavřené stádo.

Kozy jsou dobře přizpůsobené jak k omezenému příjmu vody, tak krátkodobému nedostatku. Vodní bilance kozy (potřeba vody) je pouze 188 cm3 na kg živé hmotnosti a den. Blíží se tak k vodní bilanci velblouda (185 cm3 na kg a den), který je znám svou schopností přežít dlouhé období bez příjmu vody. Vodní bilance ovce je 197 cm3 na kg a den, u skotu 347 cm3 na kg a den. Kozy dávají přednost pití z klidné hladiny a na čistotu vody jsou velice náročné. Ovšem v době plné laktace dosahuje spotřeba vody až 10 l za den na plemenici.

Kozy si vybírají výše položená místa nebo kameny v jejich teritoriu. Před ulehnutím nejdříve hrabou v místě ulehnutí a prozkoumávají ho. Dávají přednost tvrdým místům před stlanými.

Kozy kráčí, klušou, tryskají, jsou velmi šikovné při šplhání a skákání. Kozy jsou přirození plavci, ale do vody chodí nerady.

Vyměšovací chování koz se jeví jako málo důležité. Nebyla zjištěna žádná pravidelnost či systém při vyměšování. Nebylo potvrzeno, že by močení nebo vyměšování sloužilo k vyznačení teritoria, jako je tomu u jiných zvířat. Přesto se kozy vyhýbají územím, kde se jiné kozy zbavovaly svých metabolických odpadů. Předpokládá se, že toto vyhýbavé chování je geneticky zafixované, je to snaha o ochranu před možnou nákazou cizopasníky. U koz pasoucích se v malém vymezeném prostoru je tzv. vyhýbací chování potlačeno. Kozám nezbývá nic jiného než se pást tam, kde vyměšovala ostatní zvířata. Při defekaci kozy vrtí ocasem dopředu a dozadu. Při urinaci koza dřepí podobně jako fena, kozlíci shrbí hřbet a ohnou končetiny - toto chování se může objevit i u kozlů, kteří mají problémy s urinací (močové kameny). Kozy obecně močí a kálí náhodně v jejich teritoriu. Kozel podle moči spolehlivě určí říji kozy.

Kozy si udržují srst čistou a suchou škrabáním srsti spodními řezáky. Dospělé kozy používají rohy ke škrabání na zádech. Mláďata se čistí častěji než dospělé kozy.

Ovce i kozy mají menší schopnost regulovat teplotu evaporací než skot (80% dutinou ústní, pocením 20%). Rohy koz slouží jako termoregulační orgán, neboť je zde ukryt bohatý vaskulární systém.

Novorozená mláďata a mladé kozy trpí chladem a větrem. Kozy se dobře přizpůsobují horku i zimě, nemají rády déšť a prchají do přístřešku. V době poledního žáru se shlukují k sobě, místo aby dodržovaly odstup. Důvodem je snížení plochy těla vystavené slunečním paprskům. Zdravotním rizikem je pro ně kombinace deště a zimy. Nemají rády kaluže a bláto. Při nízké teplotě se snižuje doba odpočinku a zvyšuje aktivní chování.

Kozy mají panoramatické vidění v úhlu 320^o-340^o a binokulární vidění 20^o- 60^o a mohou tak lépe zachytit predátory a rychle postřehnout pohybující se objekty. Rozlišují žlutou, oranžovou, modrou, fialovou a zelenou barvu od šedých odstínů.

Kozy slyší zvuky od 60 do 40 000 Hz. Predátoři a lidé jsou schopni lokalizovat zvuk přesně v úhlu 1^o, zatímco kozy v úhlu 18^o.

Kozy jsou hlučné a často vokalizují - mečí, frkají, kýchají... Vokální signály jsou důležité k nastolení vztahu mezi matkou a mládětem. Vokalizace je také indikátorem sociální izolace. Kozli během chovné sezóny vokalizují častěji.

Kozy jsou známy svou schopností rozlišovat mezi hořkou, slanou, sladkou a kyselou chutí. Jako jedny z mála vyhledávají krmiva s nahořklou příchutí, jako je kůra, některé listy stromů a keřů, výhony z náletu, větve aj. Mají dobře vyvinutou schopnost rozlišovat sladké krmivo. Kozy věnují hodně času očicháváním zdrojů potravy a také vzájemným očicháváním, zejména cizích zvířat. Kozy mají pedální žlázy a pachovou žlázu (slouží ke komunikaci) pod ocasem, což vysvětluje neustálé vrtění ocasem. Čich je používán k rozpoznání mláďat. Moč je jedním z hlavních vektorů pro signály o identitě a kozy močením vyjadřují také reprodukční stav.

Většina koz vykazuje pozitivní reakci při dotyku jedince, na kterého jsou zvyklé. Jsou méně váhavé než ovce při kontaktu se člověkem.

Kozy zřejmě pociťují bolest jako lidé, ale zdá se, že mají práh bolesti nižší než ostatní hospodářská zvířata.

Kozy žijící v mírném pásmu jsou sezóně polyestrické = mají sezónní estrus, čímž se odlišují od ovcí. Nástup říje je ovlivněn zkracující se délky světelné části dne. Intenzivní říje se tedy začínají objevovat cca 50 - 120 den po 21. červnu (slunovratu). Hlavní zapouštěcí období je tedy mezi srpnem a prosincem. U části koz se říje objevuje také v jarních měsících. Inseminace u koz se uskutečňuje za cca 12 hodin od začátku říje. U některých koz je však možné pozorovat říje v průběhu celého roku. Může jít o fyziologickou říji, případně říje může být vyvolávána různými poruchami na pohlavním aparátu, nekvalitními krmivy apod. Říje trvá 1 - 3 dny a vhodné je kozu zapustit v polovině říje, protože k vlastní ovulaci dochází až v závěru říje. Vlastní ovariální cyklus se opakuje po cca 18 až 21 dnech.

Samci jsou v době páření více agresivní. V přírodě jsou silnější kozli schopni shromáždit harém samic. Samice v této době vykazují vyšší pohybovou aktivitu a méně odpočívají. Receptivní kozy vykazují vzrůst frekvence nespecifického mečení. Kozli využívají čich a chuť, aby detekovali samice v říji. Čichají k moči koz a chvíli stojí strnule se vztyčenou hlavou a vyhrnutými pysky asi 10-30 s (flémování). Kozy také očichávají tělo a genitálie kozla. Kozy v říji mají tendenci naskakovat na jiná zvířata ve stádu. Kozli, když jsou sexuálně vzrušeni, často močí na přední končetiny.

U kozla se projevuje několik vzorců sexuálního chování. Bojovností se snaží dosáhnout a udržet dominantní postavení ve stádě. Dominantní jedinec je nejaktivnější, nejhlasitější, napadá ostatní samce a nepřetržitě pozoruje kozy, nejsou-li v říji. Po identifikaci říjící se kozy ji pronásleduje. Mladý kozel vzeskokem, zkušenější rychlým natažením a zpětným postavením přední končetiny (náznak vzeskoku), se snaží zjistit fázi říje. Dostatečně připravenou kozu se snaží oddělit od zbytku stáda a začne jí předvádět své samčí schopnosti tím, že kolem ní hrabe nohou do země. Následuje předkopulační fáze, kdy kozel vydává časté chraplavé mečení, označované jako mručení, a chvilkami třepotavě vyplazuje jazyk. Pokračuje v očichávání a otírání stydké krajiny kozy. Ucházení se o kozu může trvat i několik hodin. Námluvy končí, když koza zaujme pozici, která dovoluje kozlovi vzeskok. Kozel obejme kozu předními končetinami v krajině slabin a krouživými pohyby hledá pyjem stydkou štěrbinu. Pak dojde k doražení a ejakulaci.

Sexuálně zkušení kozli si vybírají samice vrtící ocasem, což představuje atraktivitu samice.

Plná pohlavní dospělost se objevuje v závislosti na plemeni, domácí kozy dosahují pohlavní dospělosti dříve než divoké a mohou sexuálně aktivní už v 9 měsících věku.

Délka březosti se u koz pohybuje v rozmezí 144-155 dní. Před porodem kozy vykazují zvýšenou aktivitu a snížený odpočinek, hrabou zem, často vstávají a uléhají, často vokalizují a projevují zvýšenou intoleranci k ostatním zvířatům. Vokalizace je nízkofrekvenční s krátkými zvuky"mmm", podobně jako ovce či skot. Koza často opouští před porodem stádo (4 hod před porodem). Většina multipar vyhledává tišší místo pastviny.

Obrana místa porodu se objevuje hlavně u multipar, u prvniček zřídka. Porod může trvat 2-5 hodin, koza většinou leží, ale může vstát při vypuzovací fázi porodu. Potíže při porodu jsou výjimečné. Kozy se liší od ostatních kopytníků, že neprojevují zájem o mláďata jiných koz. Kůzle se rodí jedno nebo dvě.

Po porodu koza vstane a otočí se dozadu a tím přetrhne pupeční šňůru a začne kůzle lízat a strkat. Kůzle frká, kýchá a třese hlavou, aby se zbavilo plodové vody a čistí si tak dýchací cesty. Lízání kůzlete kozou má stimulační účinky, kozy se při tom orientují zejména na prvně narozené kůzle, druhé kůzle má příležitost sát mléko. Lízání redukuje ztrátu tepla. Kůzle je náchylné na prochladnutí.

Po porodu matka i kůzle vokalizují, zejména první půlhodinu po porodu. Většina kůzlat vstane během 5 min po porodu a hledá struky. Sání je provázeno třepáním ocasu mláděte. Během sání mléka kůzletem, koza očichává anogenitální oblast kůzlete. Placenta je vyloučena do 3 hod po porodu a 40% koz ji sní. Obranné chování kůzlete se silněji projevuje u multipar. Mládě se několik dní po porodu schovává, koza místo porodu opouští, ale zdržuje se poblíž. Když se koza blíží k místu, kde leží kůzle, vydává ztlumený vibrato zvuk, kterým pobízí kůzle, aby se k ní připojilo.

První 2-4 hod po porodu jsou důležité k upevnění vztahu matky s mládětem. Kůzlata mají tendenci se družit s mláďaty stejného stáří víc než s matkami.

Odstav probíhá obvykle ve věku 8 týdnů, v přírodě v 6 měsících. Mladé kozy zůstávají s matkou, kozlíci do 2. roku stáří.

Individuální porodní kotec ve stáji - potřebný k navázání vztahu matka x mládě

V krátké době po narození, jen co se postaví na nohy, začínají kůzlata vyhledávat struky. Zkoušejí sát na různých místech těla matky. Normálně vyvinuté kůzle začne sát mlezivo do 24 hodin po narození. Jeho matka jej neustále povzbuzuje v činnosti hlasovou vokalizací. Před vlastním sáním kůzle naráží hlavou do vemene (masíruje ho), čímž se usnadní spouštění mléka a zvyšuje se i množství mléka přístupného pro kůzle. Sací reflex kůzlat se snadno přenáší i na náhradní atrapy (krmný automat) a láhve, používané při velmi časném odstavu kůzlat (do 48 hodin po narození) po příjmu nepostradatelného množství mleziva. Kůzlata oddělená od stáda pronikavě mečí a snaží se nalézt matku či členy své skupiny.

Toto chování zahrnuje různé formy pohybových aktivit - výskoky, z oblasti sexuálního chování - náskoky, očichávání pohlavních orgánů, z oblasti agonistického chování - trkání, přetlačování, pronásledování, z oblasti komfortního chování - olizování aj.

Zdravá koza vokalizuje, vykazuje různé druhy aktivit a pohybů vzhledem k věku, pohlaví a plemeni. Hlavu nese vzhůru, má bystrý a ostražitý postoj.

Nemocná koza se může izolovat od stáda. Často vokalizuje, projevuje změny v pozici těla a lokomoci, přestává přijímat potravu nebo snižuje její příjem. Ruminace ustává nebo zpomaluje, projevuje se apatie, nervozita. S těmito obecnými symptomy se může objevit zvýšená salivace, postižení očí, nozder, pochvy, otok mléčné žlázy. Problémy se žvýkáním ukazují na problémy v dutině ústní nebo v ruminaci. Dalším příznakem může být časté škrabání nebo otírání těla.

Abnormální chování nebývá pozorováno, ale může se projevit v souvislosti se sociální izolací.

Kozy rády šplhají, takže poměrně často se vyskytují zlomeniny. Dojené kozy vystavené extrémní zimě a větru mohou trpět omrzlinami struků mléčné žlázy. Paznechty koz musí být pravidelně upravovány a kontrolovány vzhledem k jejich možnému přerůstání.

Kozy stejně jako skot a ovce obvykle neprojevuje bolest, ale předpokládá se, že trpí bolestí stejně jako člověk. Abdominální bolest se může projevovat depresí, únavou, vokalizací, skřípáním zubů, mělkým dýcháním a abnormálními pozicemi těla.

Vznik abnormálního chování můžou zapříčinit chyby ve výživě, zejména nedostatek minerálních látek a vitamínů. To vede k nadměrnému lízání okolních předmětů, zdí, srsti jiných zvířat a příjmu látek jako je moč, výkaly, zem apod. V chovech, kde se oddělují kůzlata od matek do 24 hodin, se vyskytuje častěji vzájemné vysávání nebo dokonce samovysávání. Předpokládá se, že důvodem projevu je neuspokojené sací chování. Kozy se většinu času dne snaží nalézt a přijmout vhodnou potravu a když nemají přístup na pastvinu, ztrácejí náplň celého dne. A tak si vyplňují čas nesmyslným opakováním jedné činnosti, jako je například přežvykování na prázdno, hra s jazykem či autistické chování. Pokud dojde k odebrání jehněte těsně po narození a poté je navráceno k matce, může docházet k jeho odmítání.

EKESBO, I., GUNNARSSON, S. Farm animal behaviour - characteristics for the assessment of health and welfare. Boston: CABI, 2018, 341 p.