ETOLOGIE OVCÍ
Původ
Ovce patří k jednomu z nejdříve
domestikovaných druhů hospodářských zvířat. V Přední Asii byly domestikovány
v 10. až 9. tisíciletí před n.l. a v Evropě asi o 2 tisíciletí
později. Na našem území se ovce chovají od 9. století, kdy je jejich chov
spojen se slovanským osídlením.
V zootechnické literatuře se uvádí, že ovce domácí mají polyfyletický původ a
na jejich vzniku se podílely divoké formy: Muflon evropský (Ovis orientalis musimon) a asijský (Ovis orientalis orientalis), ovce kruhorohá
zakaspická (Ovis orientalis) nazývaná také archar nebo arkal, ovce
středoasijská (Ovis ammon ammon), tzv. argali, a ovce tlustorohá (Ovis
canadensis),
tzv. sněžná. Divoké ovce jsou pastevními
zvířaty žijícími v suchých a horkých
klimatických podmínkách, jejich končetiny jsou
anatomicky a fyziologicky přizpůsobené pevnému a
suchému podkladu. Nevyskytují se zato v vlhkých a
bažinatých oblastech a hornatých zemích jako kozy,
nejspíše proto, že prchají před predátory
jako semknuté stádo, což v těchto terénech je
nereálné.
Přirozené a naučené chování
Příkladem přirozeného chování je např. oddělení bahnice v čase porodu od stáda, následování matky mládětem, sání mléka atd. Příkladem naučeného chování je např. rozpoznávání jednotlivých jedinců stáda - ovce umí odlišit 25 párů jedinců a je schopna si je pamatovat více jak 18 měsíců. Na základě čichu jsou ovce schopny odlišit známé a neznámé jedince podle jejich výkalů. Ovce poznají svého ošetřovatele.
Bahnice učí jehňata věnovat pozornost signálům pozice hlavy, který jehňatům napovídá, jestli se mohou k matce přiblížit a sát mléko a kdy naopak pozice hlavy znamená výstrahu.
Jehňata se od nejútlejšího mládí učí rozpoznávat různé složky potravy a pak přijímají jen potravu, kterou znají podle vůně a chuti.
Sociální chování
S výjimkou chovné sezóny žijí ovce v malých rodinných skupinkách samic a samců do 2 let stáří a oddělených skupinkách beranů. Každá skupina má své domácí teritorium v teritoriu celého stáda. Toto chování jehňata převezmou od svých matek a obývají pak stejné území jako jejich matky. Ve stádu je vždy dominantní jedinec, který ovšem nebrání své teritorium, jak to dělají někteří kopytníci.
Sociální kontakt je udržován vizuálně a v určitém rozsahu i akusticky. Ovce mezi sebou dodržují určité vzdálenosti, tato záleží na plemeni ovcí. Horská plemena si udržují mezi sebou větší vzdálenosti než plemena chovaná v nížinách. V normální situaci ovce projevují pomalé a relaxované chování. V případě ohrožení ovce reaguje snížením pozice hlavy s nataženým krkem a minimalizuje tak střet mezi jedinci stáda. Berani odstrašují protivníka výchovným drcnutím, kterým nastavují dominanci.
Jsou-li ovce izolovány od stáda podléhají panice a nejsou schopny kontrolovat situaci (to se projevuje ve stáji i na pastvě).
Když se ovce pasou udržují si určitý odstup od ostatních (vzdálenost se liší podle plemene) a při kvalitní pastvě se tato vzdálenost snižuje.
Bylo pozorováno, že ovce věnují jen malou pozornost postiženým nebo nemocným jedincům stáda.
Přátelské chování
Ovce jsou vhodné ke smíšené pastvě vzhledem k odlišnému sociálnímu chování
Video - rozpoznání jedinců stáda
Komunikace
Při oddělení od stáda ovce bez přestání vokalizují a ovce ve stádu jim odpovídají. Toto chování může trvat i několik hodin.
Jehňata poznají svoji matku po hlase a tato schopnost se zlepšuje s jejich věkem. Když bahnice uslyší své jehně bečet, tak mu odpovídá a usnadňuje mu tím ji nalézt.
Synchronizace chování
Synchronizovaná je ruminace a i při zívání se toto chování šíří ve stádu dál. Při pastvě se stádo tím způsobem, že kráčí obvykle v řadě a podobně jako jeleni ve vyšlapaných cestách. Začátek pohybu stáda je iniciován jedním nebo několika jedinci, ostatní je následují. Když se vedoucí jedinec zastaví, ostatní ho napodobí. Někdy je stádo vedeno starou bahnicí, někdy tuto funkci zastává více zvířat.
Na rozdíl od skotu, neprojevuje stádo ovcí takovou úroveň synchronizace při pastvě. Ovce se nezačínají a nekončí pastvu ve stejném čase jako skot. Čas, kdy se začne pást první ovce a čas, kdy se začne pást poslední ovce se může lišit až o 45 min.
Dominantní chování, agonistické chování
Dominantní chování je nastavováno fyzickým kontaktem (postrkováním, šťoucháním), což je typické pro berany v chovné sezóně. Berani se rozběhnou, zrychlují běh a atakují hlavu soupeře. Ovce během setkávání zaujímají různé pozice, např. přímý pohled vyjadřuje agresivitu. Při odpočinku ovce většinou nesměřují pohled přímo k ostatním, toto chování projevují jen dominantní zvířata.
Obvyklá hrozba spočívá v rezolutním a rychlém zdvižení jedné přední končetiny s následným úderem o zem. Podřízenost je vyjadřována snížením a natočením hlavy na bok nebo opuštěním místa střetu. U beranů je hrozba vyjadřována skoky těsně před rozběhnutím a atakem protivníka hlavou nebo rohy. Rohy a jejich velikost je determinantou pro sociální status zvířete.
Dominantní zvíře v čele stáda (ovce s černou hlavou)
Video - směřování pohledů jednotlivých jedinců stáda a synchronizace chování
Chování při hrozícím nebezpečí (ohrožení)
V neznámém prostředí jsou ovce ostražité, jakýkoliv podnět je vyruší z dosavadní činnosti. Ve stáji je často vyruší pohyb stínu, reflexy světla, náhlé zvuky. Ovce, která kráčí strnule a drží vztyčenou hlavu, vzbuzuje pozornost ostatních a projevuje tak signál nebezpečí. Když hrozí nebezpečí, ovce na krátký čas otočí hlavu směrem, odkud nebezpečí přichází, stádo kráčí strnule se zdviženými hlavami a pak začne utíkat stejným směrem. Ovce snadno podlehnou panice stejně jako skot a koně v případě, že se setkají s něčím novým nebo neznámým např. třepotající se papír nebo vlající oblečení (důvodem je často, že se ovce v mládí s těmito podněty nesetkaly). Často mohou reagovat tím, že předstírají, že jsou mrtvé v případě, že nejsou schopny situaci kontrolovat.
Ovce vnímají člověka a pasteveckého psa jako predátory, výjimkou je člověk, kterého znají a se kterým přicházejí pravidelně do styku.
Ostražité sledování podezřelého objektu
Panika a reakce na ni
Aktivní chování a odpočinek
Ovce se pasou během dne a noci zhruba 9 - 11 hodin v kratších periodách podobně jako skot. Pastva se střídá s ruminací (8 hod/den) a odpočinkem. Během odpočinku ovce spí jen krátkou dobu.
Hravé chování je pozorováno u jehňat od stáří několika dnů do 10 týdnů věku.
Explorační chování
Ovce se při pastvě v neznámém prostředí většinou jen krátce zastaví při změně terénu, ale nezabrání jim to v další chůzi. Ale hlemýžď nebo žába v cestě může způsobit, že odmítnou jít dále. K tomuto chování může dojít také v tmavých úsecích cesty nebo naopak ozářených slunečními paprsky.
Potravní chování
Ovce podobně jako kozy patří mezi přežvýkavce, což znamená, že značnou část dne tráví přežvykováním. Je pozorováno, že jehňata již v prvních týdnech života začínají okusovat vegetaci. Ovce se obecně vyhýbají pastvě znečistěné exkrementy. Jsou selektivními spásači - vybírají si určité rostliny, preferují listy, stébla. Jejich rozdělený horní pysk jim znemožňuje pojídat příliš malé součásti rostlin. Ovce tráví vyhledáváním potravy až 12 hodin denně a toto chování je projevováno, i když jsou potravní požadavky uspokojeny během 3 hodin. Na rozdíl od koz se vyhledáváním potravy tolik nezabývají.
Ve stáji by ovce měly mít k dispozici slámu nebo seno, aby mohly uspokojit explorační chování.
Při pastvě ovce dodržují vzdálenost od ostatních jedinců, která se pohybuje od 4 do 19 m. Ruminace probíhá asi 8 hod ve dne i v noci, vleže i při stání, ovce k této činnosti potřebují klid.
Ovce vyžadují na pastvě přístup k vodě alespoň 1x denně, ale vydrží i několik dnů bez vody. Napájení u ovcí, probíhá podobně jako u koz. Při pití ovce mírně ponoří ústa do vody, stisknou po stranách pysky a tekutinu, která je nasáta ústní štěrbinou ihned polykají. Množství přijaté vody, se pohybuje okolo pěti litrů denně, záleží ovšem na stavu zvířete a na podmínkách, ve kterých se vyskytuje. Ovce upřednostňují tekoucí vodu před vodou stojatou.
Stálý chrup je u ovcí plně vyvinut ve 3-4 letech, mléčný chrup v 5 týdnech.
Pastva stáda ovcí v horských podmínkách
Ochutnávka listů při pastvě
Nezbytný zdroj vody a minerálních látek na pastvině
Video - příjem minerálních doplňků
Video - přednost mají vyšlapané cesty
Odpočinek
Na pastvě ovce odpočívají hlavně v noci na vyvýšených místech a jednotliví jedinci leží blízko sebe. Ovce zahajují odpočinek tak, že hrabou zem předníma nohama jako skot se současným očicháváním a zkoumáním místa ulehnutí. Po odpočinku se ovce protáhnou a na rozdíl od skotu ovce zívají. Pozice těla ovcí při odpočinku je obdobná jako u skotu, často mají jednu přední končetinu nataženou dopředu nebo leží natažené na boku. V horkém počasí ovce odpočívají s nataženými končetinami, v zimě jsou končetiny uloženy pod tělem. Odpočinek trvá kolem 3,5 hod za den.
Odpočinek ve stínu stromu
Odpočinek na pastvině
Protažení po odpočinku
Pohyb
Ovce kráčí, klušou, cválají - záleží na okolnostech. Při chůzi je hlava nízko položena, nos při zemi, uši sklopené dozadu a mírně spuštěné dolů.
Ovce umí plavat, ale do vody nejdou dobrovolně.
Přesun do jiné části pastviny Útěk
Video - pohybové aktivity na pastvě
Defekace, urinace
Ovce defekuje a močí na pastvině náhodně. Při defekaci ovce zdvihne ocas, obvykle po vstávání, ale také při chůzi a krmení.
Při urinaci bahnice stojí nehybně, zvedně ocas, prohne hřbet a obvykle přikrčí zadní končetiny než začne močit. Berani močí ve stoje, zadní končetiny posunuté mírně dozadu s prohnutým hřbetem.
Ovce tento typ chování neprojevují při přepravě.
Močení berana
Péče o tělo (grooming)
Ovce si čistí tělo otíráním o stromy a keře, škrábou si boční část těla předními končetinami a hlavu zadními končetinami. Pomocí zubů si čistí končetiny a slabiny.
Ovce nepečují o tělo ostatních členů stáda.
Péče o tělo
Video - péče o tělo (využití oplůtku)
Video - péče o tělo (s využitím stromu)
Regulace teploty
Ovce mají menší schopnost si regulovat teplotu než skot. Regulace teploty se děje prostřednictvím respirace. Při studeném a vlhkém počasí se ovce shlukují, v horkém počasí často vyhledávají stín.
Požadavky na klima
Ostříhané a neostříhané ovce si vybírají odlišné lokality. Při klidném počasí tvoří ovce stádo, při větrném počasí a v noci se ovce shromažďují v přístřešku, neostříhané ovce zůstávají spíše mimo přístřešek. Je nutné zejména jehňata chránit před větrem, zimou a vlhkem!
Smysly
Zrak
Ovce vidí dobře na krátké i dlouhé vzdálenosti, mají široké zorné pole až 300o a to jim umožňuje rychle zaznamenat predátory, a to hlavně jejich pohyb nejen před nimi, ale i za nimi. Ovce rozeznávají barvy, ale špatně odhadují vzdálenost. Vizuální signály zahrnují pohyby jako je hrabání, dupnutí nebo útěk, ale také pozice těla zejména hlavy.
Zrak je důležitý pro orientaci u jehňat a bahnic po porodu a v raném věku jehňat.
Sluch
Intenzita 90 dB je u ovcí provázena zvýšeným pulzem a dechem. Tolerance intenzity zvuku je méně než 120 dB.
Vokalizace
Ovce ovládají bohatý repertoár zvuků závisejících na dané situaci - nebezpečí, kontakt mezi bahnicí a jehnětem, izolace od stáda, varování...
Během dvou dnů po narození jsou jehňata schopna rozlišit matčin hlas, což je důležité k nastavení pouta mezi matkou a jehnětem. Mečení se liší u jednorlivých ovcí i u plemen
Chuť, čich
Čich je u ovcí důležitý k rozeznání jedinců skupiny. Čich umožňuje ovci zaregistrovat člověka na vzdálenost 300 m. Pomocí čichu ovce rozeznávají nebezpečné a zdraví ohrožující rostliny. Čich ovce využívají k zařazení nového jedince do stáda. Ovce mají vyvinuty pedální žlázy na všech končetinách, inguinální žlázy a infraorbitální v blízkosti očí.
Hmat
Hmat používají ovce při rozlišení jednotlivých rostlin na pastvě.
Bolest a vnímání bolesti
Není prokázáno, že by ovce byly méně senzitivní k bolesti než ostatní domácí zvířata. Nejspíše vývojově neprojevují bolest, aby se nestaly obětí predátorů. Hlavním zdrojem bolesti jsou nejspíše onemocnění provázená zánětem.
Chování v období březosti
Ovce jsou sezónně polyestrické. První říje nastává v osmém měsíci věku. V chovech je rozmnožování řízeno chovatelem. Ke krytí samic dochází většinou na podzim, kdy u samic probíhá estrus. Příznaky říje nejsou u ovcí příliš výrazné. Délka estru je 1-3 dny a objevuje se 6-7 měsíců po porodu. Libido je mimo chovnou sezónu nízké. Beránci se začnou pohlavně projevovat ve stáří 4 měsíců.
Berani využívají chuťové a olfaktorické stimuly, aby detekovali samice v říji, očichávají její moč a pak zaujmou strnulý postoj se zdviženou hlavou a ohrnutými pysky. Samice v říji také očichává tělo a genitálie berana. První říje po porodu se objevuje po 6-8 týdnech.
Testování říje
Flémování
Chování před a po porodu
Před porodem se bahnice vzdálí od stáda a snižuje tím riziko, že ostatní bahnice jí ukradnou mládě. Před porodem někdy bahnice jeví zvýšený zájem o jiná jehňata. Chování bahnice před porodem spočívá v projevech neklidu, menším podílu odpočinku, uléhá a vstává, chodí dokolečka, hrabe končetinou, nervózně bečí. Během porodu ovce uléhá nebo stojí, ve vypuzovací fázi porodu stojí. Problémy v průběhu porodu jsou menší než u skotu. Bezprostředně po porodu bahnice olizuje mládě (kolem 1 hod) a učí se tak rozlišit své jehně od ostatních. Současně olizováním snižuje jeho ztráty tepla. Lízání je velmi intenzivní a začíná na hlavě a krku, nejspíše jsou to oblasti nejvíce nasáklé amniovou vodou. Jehně během první hodiny po porodu obvykle vstane a hledá vemínko. Novorozená jehňata během olizování matkou třesou hlavou. V případě, že jehně nevstane, bahnice ho pokopává přední končetinou. Jestliže jehně uhyne, matka rychle ztrácí zájem o mrtvé tělo. Bahnice rodí nejčastěji 1 nebo 2 jehňata, někdy 3, zřídka 4. Bahnice obvykle nepojídá placentu.
Jehňata po porodu hned následují svoji matku. Bahnice si vytváří selektivní olfaktorickou paměť v prvních 2-4 hodinách po porodu a odmítá přístup cizího jehněte. Bahnice bez jehňat mohou jevit tendenci krást jehňata a proto je důležité, aby bahnice nebyly rušeny při a po porodu a nastavily si co nejdříve vztah s mládětem. Ve stáji by měly být bahnice ustájeny v samostatném porodním kotci. Bahnice se vrací ke stádu do 12 hodin po porodu.
Bahnice si chrání jehně, když je malé, ale toto chování se po pár týdnech zeslabuje. Dvojčata si vyvíjejí mezi sebou silný vztah a učí se poznávat jeho hlas a vzhled. Už od 1 měsíce stáří jehňata tráví dvě třetiny času s ostatními jehňaty.
Odložené jehně
Poporodní fáze
Porod trojčat
Individuální porodní kotce
Video - individuální porodní kotec
Péče o mláďata, mateřské chování
Během 1 hodiny po porodu se jehně staví na vlastní nohy a hledá struky matky, matka líže perineum mláděte a zdá se, že toto chování povzbuzuje mládě k hledání struků. Během sání mléka jehně projevuje charakteristické chování doprovázené pohyby ocásku. Jehně stimuluje vemínko matky pohyby hlavou proti vemínku. Ve velké většině případů jehňata sají mléko z boku matky. Po zhruba 4 hod po porodu bahnice projevuje selektivní mateřské chování a odmítá přístup cizích jehňat k vemínku. V prvních dnech stáří sají jehňata mléko 15 -20x denně, ve stáří 2 měsíců už jen 6x denně.
Sání mléka
Video - interakce matka a jehně
Hravé chování
Hravé chování se projevuje už od 1. dne po narození a ve stáří 1 měsíce je plně vyvinuto. Hravé chování se projevuje do stáří 10 týdnů věku a je typické pro mláďata. Zahrnuje skoky, honění... Hravé chování se projevuje odlišně u beránků a jehniček. U beránků převažuje napodobování boje, u jehniček převažuje chování, které upevňuje jejich kondici jako ochranu proti predátorům.
Nácvik bojového chování
Odstav
Odstav probíhá v přírodních podmínkách ve 3-6 měsících, i po odstavu stále funguje silné pouto mezi bahnicí a jehňaty. Domestikované ovce jsou odstavovány obvykle už v 8 týdnech. U jehňat je normální stádové chování nastaveno v 15 měsících věku.
Zdraví
Zdravá ovce vydává zvuky, projevuje pohybové aktivity a pozice náležící k příslušnému věku, pohlaví, plemeni a fyzické kondici. Zdraví zahrnuje uniformitu vlny, jasný zrak, dobrou kondici zubů, volný pohyb s absencí kulhání, dobrá chuť k jídlu, normální příjem potravy a vody, normální projevy péče o tělo, normální ruminace, normální vstávání a uléhání, defekace a urinace, nepřítomnost parazitů, nepřítomnost viditelných poranění a abscesů. Množství výkalů, jejich konzistence, barva a zápach je normální.
Abnormální chování
Projevem abnormálního chování je změna normálního chování, chováním, které škodí zvířeti či okolí, neslouží k zabezpečení potřeb zvířete či druhu, opakuje se bez zjevného smyslu a vyplňuje podstatnou část dne. Typickou formou abnormálního chování mohou být nadměrná agrese, nadměrná vokalizace, kanibalismus či stereotypní chování. Stereotypní chování u ovcí, může vznikat například z nedostatku potravy nebo špatné pastvy. Vyznačuje se poté opakovaným okusování předmětů, přežvykování na prázdno apod. Abnormální projevy chování mohou být také zapříčiněné raným odstavem mláďat. Mezi takové projevy patří: selfsucking (sání sebe samých), intersucking (sání jiných jehňat), neofobie (strach z nového) - může se u ovcí projevovat při brzkém odstavu (v 24. – 36. hod) nebo pokud byly ovce chovány v izolaci. Mezi častou poruchu chování u ovcí patří také homosexualita, kdy až 10 % beranů je homosexuálních. Jsou také pozorovány opakované aktivity jako je žvýkání vlny a kotce.
Známky bolesti
Ovce neprojevují známky bolesti, ale neznamená to, že ji necítí jako člověk nebo jiná zvířata. V případě bolesti z důvodu např. poranění ovce projevují jen slabé reakce - nejspíše se jedná o chování, kterým unikají pozornosti predátora. Bolest se může projevit např. kulháním. V některých zemích je prováděno krácení ocásku jehňat, ale jedná se spíše o kosmetickou záležitost - zábranu zněčistění a kontaminace zadní části těla.
Odrohování je v EU zakázáno, povoleno pouze ze zdravotních důvodů.
Fixace a manipulace s ovcemi
S ovcemi musí být zacházeno klidně, ošetřovatel se musí vyhýbat aktivitám, kterých by se ovce bály, byly při nich zraněny. Nesmí být zdvihány za hlavu, rohy, nohy, ocas a vlnu. Při manipulaci ošetřovatel ovci přidržuje kolenem v oblasti hrudníku, ruku umístí pod dolní čelist a drží hlavu ovce vzhůru a zabraňuje jí tak uniknout směrem dopředu. Ovci lze také umístit mezi koleny ošetřovatele v sedící pozici. Když je ovce zafixována, většinou projevuje malou snahu uniknout.
Fixace ovce při úpravě paznechtů
Literatura:
EKESBO, I., GUNNARSSON, S. Farm animal behaviour - characteristics for the assessment of health and welfare. Boston: CABI, 2018, 341 p.
HORÁK, F. Ovce a jejich chov.
Praha: Brázda, 2004. ISBN 80-209-0328-3.
MAJZLÍK, I. Etika chovu zvířat a
welfare koní. 2010. [online]., [cit. 2020-03-17]. Dostupné z: http://www.unium.cz/materialy/czu/fappz/etologie-a-welfare-ovci-a-koz-m16370-p1.html
Autoři fotodokumentace:
Hana Rousková
Mgr. Tereza Křivánková
MVDr. Tereza Popelková
MVDr. Zuzana Tšponová
Doc. MVDr. Vladimíra Pištěková, Ph.D.
