VŠEOBECNÉ PATOLOGICKÉ STAVY A KONDICE

 

Následující kapitola uvádí nejčastější všeobecné patologické stavy včetně návodu, jak lze rozhodnout o poživatelnosti. Finální rozhodnutí je vždy individuální, dle závažnosti stavu, pokročilosti stádia a nelze je proto zobecnit.

 Horečka

Horečka je definována jako abnormální zvýšení tělesné teploty. Horečka není nemoc, ale pouze projev nemoci či jiného chorobného stavu. Podle vyvolávající příčiny ji lze rozdělit na horečku septickou, kdy doprovází onemocnění způsobené viry, bakteriemi, toxiny, prvoky, houbami apod. nebo aseptickou, která nastává např. při nekróze tkání, nádorech, po působení chemikálií v důsledku anafylaktické reakce organismu na cizí antigeny atd. Základním znakem horečky je zvýšení tělesné teploty, které nemusí být na živém zvířeti při prohlídce antemortem rozeznáno. Při velmi vysokých teplotách, které doprovází septické stavy lze zaznamenat v rámci antemortem prohlídky další příznaky primárního onemocnění, jako bývá průjem, zvracení, třes. Při prohlídce postmortem bývají na těle nalezeny změny, které horečku vyvolaly; pokud je horečka nespecifická i změny nejsou typické. Zahrnují zvětšení mízních uzlin, mírný otok jater, srdce nebo ledvin. Posouzení záleží na vyvolávající příčině, při septických stavech se těla jatečných zvířat vylučují z lidské spotřeby.

Dystrofie

Dystrofie je obecné pojmenování pro vratné poškození buněk a tkání, které se projevuje morfologickou změnou tkání. Porucha metabolismu je spojena vždy s hromaděním, někdy i úbytkem určitých látek (bílkoviny, tuky, minerály) v buňce, extracelulárním prostoru nebo ve tkáních. Podle toho, jak se tkáně mění, se pro jednotlivé dystrofie používá specifické pojmenování. Při nadměrném ukládání tuků se hovoří o steatóze či lipidóze, patologické hromadění bílkovin se označuje amyloidóza, ukládání vápníku – kalcifikace, porucha metabolismu pigmentů zahrnuje celou řadu specifických stavů s vlastním pojmenováním. Jako příklad lze zmínit melanózu, což je patologické ukládání melaninu v různých tkáních a orgánech (zejména u šedých a bílých koní). S dystrofiemi se lze setkat u všech hospodářských zvířat. Podle charakteru dystrofie se řídí také rozhodování o poživatelnosti. Postižený orgán či tkáň je vždy nutné z těla odstranit, tato část je vyloučena z lidské spotřeby. Zbývající nezměněné tkáně většinou lze uvolnit k lidské spotřebě.

Krváceniny a hematomy

Krváceniny a hematomy jsou vyvolány únikem krve z cévního systému. Krváceniny jsou viditelné na různých orgánech, serózních membránách, kůži, podkoží i ve svalovině. Krváceniny lze podle velikosti rozdělit na drobné tečkovité krváceniny nazývané petechie (1-2 mm), větší krváceniny – ekchymózy (2-3 mm), které mohou doprovázet některá závažná onemocnění až po velké krevní výlevy způsobené např. rupturami velkých cév. Posouzení poživatelnosti u krvácenin závisí vždy na vyvolávající příčině. Při podezření na nebezpečné nákazy jsou těla pozastavena, odebírají se vzorky pro vyšetření a podle jejich výsledků se pak rozhoduje. Petechiální krváceniny ve svalovině zvířat omračovaných elektricky mohou být způsobeny časovou prodlevou mezi omráčením a vykrvením a patří mezi závažné technologické chyby. Maso zvířat s krváceninami tohoto původu je poživatelné, ale nelze ho využít pro výrobu celosvalových masných výrobků.

Hematom je krevní výron viditelný na povrchu těla, který se projeví ohraničenou změnou barvou, která je způsobena sraženou krví. Krevní barvivo se postupně odbourává, podle toho se také mění barva hematomu z původní tmavě červené/fialové přes zelenou do žluté. Hematomy jsou způsobeny tupým nárazem, tlakem, nebo doprovází jiné zranění. Postižená tkáň včetně přilehlého okolí je vyloučena z lidské spotřeby.

Nádory

Nádory nepatří u hospodářských zvířat k běžným nálezům. Pravděpodobnější výskyt je u volně žijící zvěře, zejména zvěře trofejové, případně u starších koní. Nádory lze definovat jako abnormální masu tkáně, která nekontrolovaně roste a ovlivňuje tak vzhled i funkci primárních tkání. Klasifikaci nádorů lze provádět z mnoha úhlů pohledu, nejdůležitější je však jejich biologická povaha, tzn. to, zda jsou benigní či maligní. Nádory mohou být přítomny na povrchu těla, vnitřních orgánech či prorůstat celé orgánové systémy. Lokalizované nádory s benigní povahou lze odstranit a tělo uvolnit k lidské spotřebě, při generalizaci procesu se těla vylučují z lidské spotřeby celá.

Nedostatečné vykrvení

Nedostatečné vykrvení je stav, kdy u poraženého zvířete nedošlo k úplnému vykrvení. Může být způsobeno technologickou chybou – špatně nebo pozdě provedený vykrvovací řez/vpich, ale také zástavou srdeční činnosti po omráčení, rupturou aorty po omráčení apod. Krev zůstává ve tkáních a orgánech, svalovina je tmavá, orgány – zejména játra, plíce a ledviny jsou tmavé a plné krve, po nařezání z nich krev vytéká. Těla zvířat nedostatečně vykrvených jsou vyloučena z lidské spotřeby.

Otok

Otok lze charakterizovat jako nadměrně hromadění tekutin mimo cévy ve tkáních nebo tělních dutinách. Charakter hromadící se tekutiny závisí na příčině otoku. Otok může doprovázet ložisko zánětu, pak je tekutina většinu viskózní, zakalená, barva kolísá od bělavé, přes žlutou až po zelenou. U nezánětlivých otoků je tekutina většinou čirá a podobná lymfě. Podle lokalizace můžeme otoky rozdělit na lokální a generalizované. Generalizované nezánětlivé otoky bývají často způsobeny insuficiencí ledvin, jaterním onemocněním nebo srdeční nedostatečností. Hromadění tekutin v břišní dutině se nazývá ascites, v dutině hrudní hydrothorax, v osrdečníku hydroperikard. Zvláštním případem je anasarka, kdy se tekutina hromadí v kůži a podkoží. Lokální otoky mohou souviset s obstrukcí cév, ale většinou doprovází zranění či zánětlivé ložisko. Posouzení poživatelnosti není u otoku jednoznačné, vždy záleží na vyvolávající příčině. Postiženou tkáň včetně přilehlého okolí je vždy nutno z jatečného těla odstranit. U generalizovaných otoků se vylučuje celé tělo.

Špatná výživná kondice x vyhublost

Se špatnou výživnou kondicí se lze setkat u řady zvířat. Je nutné zdůraznit, že na jatky by měla být dodána zvířata zdravá, dobrý zdravotní stav špatnou výživnou kondici vylučuje. Špatná výživná kondice bývá často způsobena chronickým onemocněním či parazitární invazí, které je nutno diagnostikovat buď před, nebo po poražení zvířete. Podle charakteru primárního onemocnění se pak řídí finální rozhodnutí o poživatelnosti. Maso zvířat hubených má nižší výživovou hodnotu, mívá také změněné některé senzorické vlastnosti jako je např. barva (tmavší), křehkost (tužší) apod. Maso hubených zvířat lze uvolnit k lidské spotřebě, pokud je vyloučeno riziko přenosu primárního onemocnění, v ostatních případech se maso z lidské spotřeby vyloučí. Svalovina hubených zvířat se používá ke zpracování v masné výrobě. Nařízení 854/2004 také jednoznačně udává rozhodnutí o nepoživatelnosti u zvířat vyhublých. Vyhublá zvířata lze od zvířat ve špatné výživné kondici poznat při postmortem prohlídce na základě absence zásobního tuku okolo srdce a ledvin. Konzistence tuku se mění na měkkou, vlhkou, v pokročilých stádiích na želatinózní. Také svalovina je vlhká, měkká a ochablá. Těla zvířat vyhublých, pokud byla poražena, je nutno vyloučit z lidské spotřeby.

Zakrslost

Zakrslostí se z pohledu veterinární prohlídky rozumí dodání zvířat, které nedosahují požadované jatečné hmotnosti. Nejčastěji se s ní setkáváme u zvířat, která jsou chována turnusově, zejména u drůbeže, králíků, případně prasat. Zvířata by měla být v průběhu výkrmu pravidelně brakována a kusy, které zaostávají ve vývoji, by měly být utraceny. Jatečně nezralé kusy způsobují problémy při technologickém opracování, jelikož zpracovatelské linky jsou konstruovány a funkčně nastaveny na určitý druh a velikost zvířat. Vedlejším problémem při zpracování těl zakrslých kusů je pak vyšší výskyt nedostatečného vykrvení, poškození těla v průběhu zpracování apod. Zakrslé kusy jsou vyloučeny z lidské spotřeby.

Zánět

Zánět je definován jako obranná funkce organismu na působení různých vlivů; je základní reakcí organismu na poškození. Může být vyvolán viry, bakteriemi, toxiny, parazity, chemickými látkami, chladem či teplem nebo mechanickým poškozením. Základní projevy zánětu jsou bolest, zčervenání, otok, zteplání a porucha funkce. Všechny projevy zánětu nejsou u poražených zvířat pozorovatelné. Zánět se u poražených zvířat projeví zčervenáním a otokem, ostatní příznaky lze detekovat pouze u živých zvířat. Forma zánětu může být specifická (např. tuberkulóza) nebo nespecifická.

Zvláštní formou zánětu jsou abscesy, které lze u potravinových zvířat najít relativně často. Představují lokální opouzdřený zánět, který je od ostatních tkání oddělen silným vazivovým pouzdrem. Uvnitř se nachází hnis, který podle stádia zánětu může být tekutý, viskózní či tuhý. Podle charakteru vyvolávající příčiny se řídí také rozhodování po poživatelnosti. Lokální zánětlivá ložiska nebo abscesy je nutno vždy odstranit, záněty postihující celý orgán či orgánové systémy nebo větší svalové celky ovlivňují další nakládání s jatečným tělem. Při rozsáhlých nebo některých specifických zánětech se celé tělo vylučuje z lidské spotřeby, někdy se mohou odebírat vzorky k mikrobiologickému vyšetření a o poživatelnosti rozhodnout až po obdržení výsledků.

Zhmoždění, poranění

Zranění a zhmoždění částí těla může být způsobeno již v samotném chovu nebo v průběhu předporážkové manipulace s jatečnými zvířaty. Bývá doprovázeno otokem, v některých případech krvácením či hematomem. Postiženou tkáň je vždy nutné vyloučit z lidské spotřeby. Při mnohočetných zraněních či zhmoždění těla se vylučují celé jatečné kusy.