VETERINÁRNÍ PROHLÍDKA LICHOKOPYTNÍKŮ

 

I.             Příprava těla k prohlídce

Těla lichokopytníků se k prohlídce předkládají

  • stažená z kůže
  • po odstranění konců končetin v karpálním a tarsálním kloubu
  • po odvěšení hlavy
  • po odstranění vemínka u klisen
  • penis může být odstraněn společně s kůží, pokud nevykazuje jakékoli odchylky
  • po vyjmutí orgánů tělních dutin
  • rozpůlená na dvě stejné poloviny – půlící řez je veden středem páteřního kanálu
  • po uvolnění plstního tuku
  • po uvolnění ledvin z tukového a vazivového pouzdra

Orgány dutiny hrudní se k prohlídce předkládají v přirozené souvislosti následovně:

  • plíce jsou spojeny s průdušnicí, srdcem, jícnem, dohromady tvoří tzv. kořínek. V případě, že se hlava půlí, je součástí kořínku také jazyk.

Orgány dutiny břišní a pánevní se k prohlídce předkládají samostatně nebo v přirozené souvislosti následovně:

  • žaludek je spojen s tenkým a tlustým střevem a konečníkem, včetně okruží
  • játra jsou předložena samostatně
  • slezina je předložena samostatně
  • ledviny zůstávají u těla, nebo jsou k prohlídce předloženy samostatně
  • pohlavní orgány jsou předloženy samostatně nebo dohromady s trávícím traktem

Hlava (lebka) lichokopytníků se k prohlídce předkládá samostatně; je oddělená od těla před prvním krčním obratlem. Hlava je stažená z kůže. V případě podezření na vozhřivku je hlava podélně rozpůlena, aby se odhalila nosní přepážka.

Bránice se při vyjmutí orgánů odvěšuje a k prohlídce předkládá zvlášť.

Vemínko je odděleno od těla, staženo z kůže a k prohlídce se předkládá na vhodném prohlížecím místě.

Veterinární prohlídka po poražení zahrnuje všechny části těla i orgánů.

              

II.             Veterinární prohlídka hlavy

Prohlídka hlavy je zahájena vizuálním posouzením všech viditelných struktur, zejména pak sliznic dutiny ústní, jazyka a v případě rozpůlení hlavy i sliznice dutiny nosní. Vizuální posouzení zahrnuje rovněž prohlídku viditelné svaloviny, zhodnocení kontaminace celé hlavy včetně dutiny ústní. Při podezření na vozhřivku je nutné vizuálně posoudit vzhled nosní přepážky, hrtanu, nosních dutin a případné léze. Vizuálně se nutno posuzuje hrtan a hltan, které jsou viditelné až po uvolnění jazyka. Jazyk, pokud je ponechán u hlavy, se uvolňuje obdobně jako u skotu. Mandle se po vizuálním a palpačním zhodnocení odstraní. Jazyk se pečlivě prohmatá v celé délce.

Povinné je vizuální a palpační vyšetření 3 mízních hlavových uzlin, prohlídka uzlin je v případě potřeby doplněna o nařezání mízních uzlin. Na hlavě se prohlíží:

  • mízní uzliny zahltanové (lnn. retropharyngei mediales)
  • mízní uzliny podčelistní (lnn. mandibulares)
  • mízní uzliny příušní (lnn. parotidei profundi)

Mízní uzliny zahltanové jsou tvořeny skupinou až 30 uzlin o délce 4 cm. Jsou uloženy na dorzální ploše hltanu. Svodná oblast zahrnuje příušní krajinu, horní čelist, patrové a čelistní kosti, nosní dutinu a i vedlejší nosní dutiny, jazyk, hltan, slinné žlázy a svaly v okolí hltanu.

Mízní uzliny podčelistní jsou největším shlukem drobných uzlin na hlavě koní. Uzliny leží v blízkosti oblouku spodní čelisti a jsou obklopeny slinnou žlázou. Oproti ostatním zvířatům jsou posunuty více mediálně do oblasti mezisaničí. Obě uzliny mají tendenci na rostrálním konci splývat a tvořit tak protáhlý útvar písmene V. Dosahují délky 10-15 cm. Podčelistní mízní uzliny jsou uloženy povrchově a tudíž je možné je palpovat na živém zvířeti. Svádí mízu z kostí, svalů a kůže tvářové části hlavy, ústní dutiny, slinné žlázy, jazyka a rostrální části dutiny nosní.

Mízní uzliny příušní jsou párovými plochými mízními uzlinami uloženými při kaudálním okraji mandibuly pod čelistním kloubem. Uzliny se označují jako hluboké, protože jsou zcela překryty příušní slinnou žlázou. Celá uzlina je shlukem více drobných uzlin. Svádí mízu z mozkové části hlavy, kůže a kostí hlavy, čelistního kloubu, vnějšího ucha, příušní slinné žlázy, okohybných i žvýkacích svalů, očních víček a celého slzného aparátu.

 

III.             Veterinární prohlídka kořínku

Průdušnice se prohlíží vizuálně zevně, vlastní sliznice průdušnice a její obsah se prohlíží po jejím otevření. Podélný řez pro otevření průdušnice začíná několik centimetrů nad jejím rozvětvením a je prodloužen až do průdušek.

Jícen se prohlédne a prohmatá.

Plíce se prohlíží vizuálně. Při vizuální prohlídce je pozornost věnována jejich tvaru, velikosti, barvě a viditelným lézím. Vlastní plicní parenchym se prohlíží po otevření hlavních průdušek a dále řezy vedenými v poslední třetině pravého i levého plicního laloku příčně k podélné ose. Plíce se prohlíží i palpačně, za účelem odhalení změn ve struktuře parenchymu. Vlastní plicní parenchym se prohlíží po otevření průdušnice a hlavního rozvětvení bronchů. Dále je možné provést příčné řezy parenchymem plic v poslední třetině laloků. Na každé plíci se provádí pouze jeden řez. Tyto řezy nejsou nezbytné, pokud jsou plíce vyloučeny z použití k lidské spotřebě.

Součástí vyšetření kořínku je vyšetření mízních uzlin plic a mediastina prováděné vizuálně a palpačně. V případě zjištění viditelných či palpačních změn se prohlídka doplní o jejich nařezání.

Mízní uzliny plicní:

  • průduškové levé (lnn. tracheobronchles sinistri)
  • průduškové pravé (lnn. tracheobronchales dextri)
  • průduškové střední (lnn. tracheobroncheles medii)

Všechny mízní uzliny plicní leží v blízkosti hlavního rozvětvení průdušnice při odstupu pravé a levé průdušky. Eparteriální mízní uzliny nejsou u lichokopytníků vytvořeny.

Mízní uzliny průduškové levé jsou skupinou uzlin tvořících protáhlý útvar do velikosti až 5 cm, ležící při odstupu levého bronchu. Mohou splývat s mediálními průduškovými uzlinami.  Svádí mízu z plic, průdušnice, srdce, mediastina a jícnu.

Mízní uzliny průduškové pravé jsou malou skupinkou uzlin ležících při odstupu pravé průdušky. Svádí mízu z plic, průdušnice, srdce, mediastina a jícnu.

Mízní uzliny průduškové střední jsou opět zastoupeny v počtu několika uzlin dorzálně od hlavního rozvětvení průdušnice. Svodná oblast je obdobná jako u předchozích dvou skupin.

Mízní uzliny mediastinální

  • kraniální (lnn. mediastinales craniales)
  • mediální (lnn. mediastinales medii)
  • kaudální (lnn. mediastinales caudales)

Kraniální mediastinální mízní uzliny jsou největší skupinou mediastinálních uzlin s největším významem. Svádí mízu z velké oblasti těla zahrnující krční a hrudní svaly, krční obratle, lopatku, žebra, hrudní kost, srdce a perikard, průdušnice, mediastinum a jícen. Jsou uloženy v mediastinu nalevo od truncus brachiocephalicus a zasahují až k oblouku aorty.

Mediální mediastinální mízní uzliny jsou zastoupeny malou skupinkou uzlin ležících v blízkosti srdeční báze nad průdušnicí a jícnem. Svodná oblast zahrnuje plíce, mediastinum, jícen a průdušnici.

Kaudální mediastinální mízní uzliny jsou opět shlukem několika drobnějších uzlin ležících v mediastinu blízko bránice. Zdroj mízy pro tyto uzliny jsou mediastinum, jícen a bránice.

Jednotlivé skupiny mízních uzlin mediastinálních jsou zastoupeny na kořínku variabilně, záleží na způsobu vyjmutí kořínku z dutiny hrudní a na stupni jeho opracování. Nejčastěji bývá zastoupena mízní uzlina kaudální, méně často mízní uzliny mediální a kraniální.

Součástí kořínku je srdce, které se vyšetřuje vizuálně, palpačně i nařezáním. Srdce je k prohlídce předloženo včetně osrdečníku, ten však bývá v průběhu technologického opracování již otevřen. V případě, že tomu tak není, se osrdečník prohlédne vizuálně a případně se prohmatá. Na srdci se posuzuje jeho velikost, tvar, pravidelnost srdečních oddílů, barevné či jiné odchylky. Po vizuálním posouzení se celé srdce prohmatá. Prohlídka je dokončena po naříznutí srdce, řez musí otevřít obě srdeční poloviny. Incize je vedena obdobně, jako na srdci u ostatních potravinových zvířat. Otevření srdce umožňuje prohlídku srdeční svaloviny, chlopní i endokardu.

 

IV.        Veterinární prohlídka orgánů

Bránice lichokopytníků se prohlíží vizuálně.

Játra lichokopytníků jsou při prohlídce posouzena vizuálně a palpačně. Nařezání jaterního parenchymu se provádí v případě zjištění odchylek od fyziologického stavu. Při prohlídce se posuzuje tvar jater, okraje, změny barevné či změny v konzistenci.  Vizuálně a palpačně se posoudí také portální mízní uzliny (lnn. portales) a slinivka. Slinivka břišní je k játrům připojena vazivově, proto na viscerální ploše můžeme nalézt její zbytky. Prohlíží se vizuálně a palpačně. Portální uzliny se nařezávají pouze při zjištění odchylek. Jedná se o skupinu mízních uzlin, která tvoří protáhlý útvar velikosti okolo 8 cm. Uzliny leží v blízkosti porta hepatis. Svádí mízu z jater, slinivky a dvanáctníku.

Slezina se prohlédne vizuálně a v případě potřeby prohmatá.

Gastrointestinální trakt je tvořen žaludkem, střevním komplexem včetně okruží a zakončený řitním výkrojem. Prohlídka celého GIT je vizuální, doplněná o prohlídku mízních uzlin žaludečních (lnn. gastrici) a mezenteriálních (lnn. mesenterici craniales et caudales).

Žaludeční mízní uzliny se prohlíží pouze vizuálně. Nalézají se v oblasti malého zakřivení žaludku od kardie až po začáteční úsek duodena. Svádí mízu ze žaludku, slinivky, jater, jícnu a omenta.

Kraniální mezenteriální mízní uzliny jsou nahloučeny v počtu až 100 drobných uzlinek při kořeni kraniálního okruží poblíž a. mesenterica cranialis. Zdrojem mízy jsou slinivka, duodenum, kolon ascendens, nadledviny, břišní aorta.

Kaudální mezenteriální mízní uzliny jsou opět skupinou uzlin nalézajících se při kořeni kaudálního okruží a v blízkosti a. mesenterica caudalis. Svádí mízu z kaudálních úseků střeva, peritonea, kolon descendens a rekta.

Ledviny jsou při prohlídce podrobeny vizuálnímu i palpačnímu vyšetření. Palpace umožňuje odhalit změny v konzistenci parenchymu, zejména pak ledvinné cysty. Posuzuje se také velikost, tvarové, barevné či jiné změny. V případě zjištění odchylek se ledviny naříznou, vizuálně, palpačně a nařezáním se vyšetří také ledvinové mízní uzliny (lnn. renales). Tyto uzliny leží v blízkosti břišní aorty ve vazivovém závěsu vlastních ledvin. Povinné nařezání ledvin se provádí u všech šedých a bílých koní pro vyloučení melanózy.

Pohlavní orgány obou pohlaví se prohlíží vizuálně.

Vemínko se prohlíží pouze vizuálně. Prohlídka je doplněna také o vizuální posouzení nadvemenních mízních uzlin (lnn. mammarii). Pokud jsou zjištěny anomálie, uzliny se vyšetří nařezáním. Uzliny se nachází na dorsální ploše vemínka na jeho laterálním okraji a dosahují velikosti 8-10 cm. Kromě vlastní mléčné žlázy svádí mízu také z mediální plochy stehna, pochvy a vulvy.

 

V.        Veterinární prohlídka jatečných těl

 Těla lichokopytníků se prohlíží vizuálně. Prohlídka zahrnuje posouzení všech částí těla, především však svaloviny, tukové a vazivové tkáně, kostí a kloubů. Ze strany půlícího řezu se vizuálně posoudí pohrudnice a pobřišnice. U hříbat je pozornost zaměřena na pupeční krajinu, ve které lze v případě nalezení změn provést palpaci a nařezání. Patologické odchylky v pupeční krajině mohou způsobovat onemocnění celkového charakteru, která se u mláďat manifestují na kloubech. Klouby je proto potřeba vyšetřit vizuálně, palpačně i případným nařezáním s posouzením množství a charakteru kloubní tekutiny. Koně mohou být označení čipem, který se umisťuje do podkoží na levé straně šíje. Čip se obvykle odstraňuje spolu se stažením kůže, ale někdy se může nacházet hlouběji, a to až ve svalovině. V tomto případě je nutné čip dohledat a vyjmout.

U šedých koní a běloušů se v rámci běžné prohlídky provádí odplecení, aby se odhalila oblast svaloviny pod lopatkou, zejména v okolí lopatkové chrupavky. Tato tkáň je predilekčním místem pro ukládání melaninu. Povinně se také vyšetřují mízní uzliny nacházející se v této oblasti. Obdobně, jako je u skotu vytvořena vlastní pažní uzlina, i u koní je tato uzlina vytvořena a lze ji po odplecení vyšetřit. Ln. axillaris proprius dosahuje velikosti až 7 cm, leží kaudálně od ramenního kloubu. Jedná se o největší mízní uzlinu v podlopatkové oblasti. Z této oblasti však svádí mízu i hluboké krční mízní uzliny – lnn. cervicales profundi caudales, které se nalézají na ventrální ploše průdušnice před prvním žebrem.

Evropské nařízení (854/2004) udává povinné vyšetření ln. subrhomboideus. Tato uzlina se u lichokopytníků nevyskytuje.