NÁLEZY PŘI VETERINÁRNÍ PROHLÍDCE PRASAT

Důvodů vyloučení těl nebo částí těl či orgánů z lidské spotřeby je velké množství. Jatečná zvířata mohou být vyloučena z procesu porážky již po prohlídce před poražením, tato kapitola se však bude zabývat především důvody zjišťovanými až při prohlídce po poražení. V průběhu zpracování může dojít k některým technologickým chybám (špatné vykrvení, přepaření apod.), které mají přímý dopad na posouzení poživatelnosti. Některé odchylky technologického rázu vyplývají z vlastního způsobu opracování těl (zahlcení plic pařící vodou) a rovněž omezují využití živočišných produktů.

Nálezy jsou rozděleny podle doby prohlídky (před a po poražení), dále jsou rozlišeny nálezy technologického rázu a nálezy patologické, které jsou seřazeny dle jednotlivých částí těla/orgánových systémů.

Prohlídka před poražením

  • vyhublost
  • znečištění
  •  změny v chování/postoji
  •  poranění

Prohlídka po poražení – technologické změny

Nedopaření – vzniká v případech, kdy jsou kusy jatečných prasat nedostatečně dlouhou dobu v pařící lázni, nebo pokud je napařovací lázeň nedostatečně horká. Na kusech zůstávají štětiny, rohovina spárků a paspárků se obtížně odstraňuje. Nedopařené kusy je potřeba ručně dočistit, po prohlídce je možné uvolnit těla k lidské spotřebě.

Přepaření – vzniká v případech, kdy jsou kusy jatečných prasat příliš dlouho v napařovací lázni nebo pokud je lázeň příliš horká. Přepařená kůže je světlá, ztrácí svoji elasticitu a snadno se trhá a poškozuje. Nejvíce jsou poškozeny místa s jemnou kůží – slabiny, břicho apod. Části kůže je potřeba odstranit a vyloučit z lidské spotřeby.

Popálení kůže – vzniká při dočišťování plamenem po napaření a odštětinování prasat. Postižené části je nutné z těla odstranit.

Zahlcení plic

        Pařící vodou – voda se dostává do plic přes otevřené dýchací cesty při paření v horizontální poloze. Trachea je naplněna pěnou, ve které ulpívají nečistoty z povrchu těla, štětiny apod. Zahlcené plíce jsou vyloučeny z lidské spotřeby.

        Krví – k zahlcení krví dochází zejména tehdy, pokud jsou kusy vykrveny ve visu. Krev stékající z vykrývacího vpichu se dostává do dutiny nosní nebo ústní, odkud je při zachování dýchacích reflexů po omráčení vdechnuta do plic. Krev smíchaná se vzduchem tvoří krvavou pěnu v dýchacích cestách, plíce jsou naplněny krví. Okrsky plic zahlcených krví jsou ostře ohraničeny, tužší, těžší a výrazně červeně zbarvené. Po nařezání z nich vytéká čerstvá nesražená krev. Na plicích se mohou někdy vyskytovat drobné, tečkovité, neostře ohraničené krváceniny, které vznikají u porážených prasat v průběhu agónie. Plíce zahlcené krví i plíce se sufokačními krváceninami je nutné vyloučit z lidské spotřeby.

Nedostatečné vykrvení – nedostatečné vykrvení nepatří mezi časté technologické odchylky – vykrvení je vždy prováděno ručně. Příčinou nedostatečného vykrvení bývá chyba v provedení vykrývacího vpichu, nebo tzv. podplecení, kdy nůž sklouzne po žebru a krev se hromadí v oblasti pod lopatkou. Druhou příčinou nedostatečného vykrvení je zástava srdeční činnosti po omráčení, např. při ruptuře aorty. Celkovou úroveň vykrvení ovlivňuje několik faktorů. Největší vliv hraje poloha kusu při vykrvení, všeobecně je vykrvení ve visu považováno za úplnější oproti vykrvení v poloze boční. Nedostatečně vykrvené kusy mají tmavší barvu masa, parenchymatózní orgány jsou naplněné krví a celá těla včetně orgánů je nutné je vyloučit z lidské spotřeby.

 

Prohlídka po poražení – patologické změny

Kořínek

Plíce

Bronchopneumonie

Patologické procesy na plicích zahrnují především zánětlivé změny, které postihují bronchy i plicní parenchym (bronchopneumonie). Změněné okrsky plic mají odlišnou barvu (od tmavě červené přes šedorůžovou až šedou), konzistenci (tužší) i vzhled (ložiska prominují na povrch nebo jsou vkleslá). Po naříznutí vytéká z plicní tkáně zánětlivý výpotek. Nejčastěji jsou poškozeny kraniální a mediální laloky plic. Při těžkých abscedujících bronchopneumoniích mohou být v plicní tkáni rozesety abscesy různé velikosti. Záněty bronchů a plicního parenchymu mohu přecházet také na pleuru, vznikají pleuropneumonie. Postižené plíce je nutné vyloučit z lidské spotřeby.

Atelektáza

Nedostatečné provzdušnění plic, které vede ke kolapsu alveol, se makroskopicky projevuje jako ostře ohraničené ložisko tuhé, tmavě červené a vkleslé plicní tkáně. Atelektázy mají různou velikost s nejčastější lokalizací na kraniálních a mediálních lalocích plic a většinou jsou způsobeny obstrukcí dýchacích cest (obstrukční atelektáza), z důvodu zánětlivých změn na plicích a bronších. Plíce postižené atelektázou se vylučují z lidské spotřeby, jelikož zde ve většině případů probíhá více patologických procesů.

Emfyzém

Emfyzém je opakem atelektázy, v plicní tkáni se nachází větší množství vzduchu než obvykle, který se hromadí buď v alveolech (alveolární emfyzém), nebo častěji v intersticiálním prostoru (intersticiální emfyzém). Ložiska emfyzému prominují nad povrch, nahromaděný vzduch rozšiřuje intersticium a při pohmatu šelestí. Příčinou emfyzému bývá ruptura alveolů při ztíženém dýchání z jakékoli příčiny, u porážených prasat zde hraje největší roli vykrvení, kdy dochází k náhlé ztrátě velkého množství krve, a plicní tkáň má snahu vzniklou anoxii kompenzovat.  Emfyzematická ložiska se vylučují z lidské spotřeby.

Edém

Edém plic nepatří mezi časté nálezy, ale je možné se s ním setkat. Příčin plicního edému je velké množství, u porážených zvířat se na jeho vzniku může podílet selhávání srdeční činnosti v agónii. Plíce jsou mnohonásobně zvětšeny, jsou těžší, palpačně tužší s napnutou pleurou a hojným výpotkem na řezu. Edematózní plíce je nutné vyloučit z lidské spotřeby.

Pleuritis

Záněty na pleuře se projevují zpočátku jejím zakalením, ztrátou průhlednosti, posléze se na pleuře objevuje fibrinový výpotek. Jednotlivé laloky plic nejprve adherují, posléze srůstají. Srůsty vznikají také mezi poplicnicí a pohrudnicí. Zánět se velmi často šíří na perikard. Plíce se vylučují z lidské spotřeby a to včetně všech přirostlých orgánů.

 

Srdce

Nejčastějšími změnami, které jsou pozorovány na srdci, bývají jeho tvarové odlišnosti. Velice často dochází k dilataci pravé/levé části srdce v důsledku oběhových změn. Pravá část srdce, zejména pravá komora bývá často dilatována při patologických procesech v plicní tkáni. Samotná dilatace srdce, bez jiných patologických procesů není důvodem pro vyloučení srdce z lidské spotřeby.

Zánětlivé změny jednotlivých vrstev srdce (epikard, myokard, endokard) jsou méně časté a vyskytují se hlavně u chronických bakteriálních infekcí. Postižené srdce je nutno vyloučit z lidské spotřeby.

Perikarditida     

Záněty perikardu se projevují jeho zesílením, zakalením a adherenci až srůstům s poplicnicí i samotným srdcem. Při nálezu perikarditidy se vylučuje celé srdce z lidské spotřeby, aniž by se provádělo jeho povinné nařezání.

Játra

Nejčastějšími nálezy na játrech u prasat bývají zánětlivé změny. Postihují jaterní parenchym, což se projeví změnou barvy i konzistence. Záněty (hepatitis) mohou být vyvolány viry, bakteriální infekcí či parazity. Typickým parazitem, který poškozuje jaterní parenchym a vyvolává zánětlivou reakci, je škrkavka prasečí (Ascaris suum). Dospělí červi jsou oblí, mají žlutobílou barvu a délku až 40 cm. Osidlují především tenké střevo, byli však zaznamenáni také v žaludku, střevě tlustém a žlučovodech. Ze střeva se larvy dostávají do jater portální cirkulací, kde porušují kapiláry a přes vena hepatica se mohou dostat až do plic. Většina larev zůstává v játrech a způsobuje chronickou intersticiální hepatitidu, která se projeví nejprve jako uzlovité změny v parenchymu, posléze barevnými odchylkami a po konsolidaci ložisek jejich zesvětlením, které připomínají barvou mléko – odtud název mléčné skvrny. Larvy, které se dostávají do plic, způsobují podráždění bronchů, jsou vykašlány do dutiny ústní a opětovně spolknuty. Za 8-9 dní ve střevě dospívají. Cesta ze střeva přes jaterní parenchym a plíce zpět do trávícího traktu trvá okolo 14 dní. Nález mléčných skvrn na játrech nemusí vždy korespondovat s nálezem škrkavek ve střevech. Migrace larev může vyvolat přechodné zhoršení zdravotního stavu včetně horečky, kašle a snížení přírůstků. Nejvyšší incidence je v teplých obdobích roku s vrcholem v červenci a srpnu. Postižená játra se vylučují z lidské spotřeby.

Záněty mohou postihovat také jaterní pouzdro (perihepatitis) a způsobit jeho zakalení a zdrsnění, někdy doprovázené vysráženým fibrinem. 

Další odchylkou, se kterou je možné se setkat je jaterní steatóza – nadměrné ukládání tuků. Většinou se jedná o reverzibilní proces, který je způsoben nevyváženou krmnou dávkou s vysokým obsahem energeticky bohatých látek. Játra jsou zvětšená, světlé barvy a drobivé konzistence. Játra se vylučují z lidské spotřeby. 

Orgány

Slezina

Na slezině jsou nalézány změny pouze zřídka. Nejčastěji se jedná o hematomy, které jsou způsobeny mechanickým poškozením sleziny. Poškozenou slezinu je nutné vyloučit z lidské spotřeby.

 

Žaludek/střeva

Na jednotlivých úsecích střeva mohu být zaznamenány zánětlivé změny, které se projeví překrvením, změnami na příslušných mízních uzlinách, zvětšením a změnou konzistence tráveniny. Příčiny gastroenteritid jsou pestré, kromě dietetických závad se na vzniku zánětů podílí viry, bakterie i parazité. Zánětlivé změny střeva mohou přecházet na okolní tkáně, peritonitidy ale nepatří mezi časté nálezy. Při prohlídce mízních uzlin trávící soustavy mohou být zaznamenány změny tuberkulózního charakteru. Postižené střevo či žaludek je nutné vyloučit z lidské spotřeby.

 

Pohlavní soustava

Děloha

Při posouzení dělohy je především nutné všímat si její velikosti, konzistence a tvaru. Při chybné diagnostice březosti mohu být v děloze přítomny plody. Zánětlivé změny dělohy se projeví jejím zvětšením, zčervenáním, pokud je v děloze obsažen hnis, stav se nazývá pyometra. Zánětlivé procesy pohlavního aparátu se negativně odráží na celkovém zdravotním stavu zvířat – ve většině případů se těla vylučují z lidské spotřeby.

Tělo

Na jatečném těle lze pozorovat řadu patologických změn. Na povrchu těla mohou být změny lokalizovány na kůži, nebo zasahovat i do hlubších vrstev. Mezi časté změny patří zhmoždění doprovázené hematomy, otlaky – zejména na končetinách, známky po pokousání, výjimečně fraktury apod. Jakékoli změny musí být z těla odstraněny. Méně časté jsou dermatitidy, které se projeví změnou barvy a konzistence kůže, mohu být vyvolány jak primárním poškozením kůže a následnou infekcí z chovu, tak také parazity – vši, blechy, zákožky, zejména v chovech s nízkou úrovní zoohygieny. Poškozená kůže se musí z těla odstranit.

Abscesy – nejčastěji bývají lokalizovány v blízkosti kloubů – loketní, kolenní, klouby končetin. Mohou se vyskytnout také v místě kastrační rány. Abscesy je nutné vyříznout včetně okolní přilehlé tkáně tak, aby nedošlo k vylití obsahu a kontaminaci povrchu těla.

Na těle mohou být pozorovány také zánětlivé změny na kloubech, které se projeví jejich zduřením a někdy i fluktuací při pohmatu. Pokud se jedná o selata, je nutné důkladně zkontrolovat také stav pupku a celé pupeční krajiny. V případě septických stavů je celé tělo vyloučeno z lidské spotřeby, v případně lokálních artritid se vylučují pouze postižené části těla.

Ze strany půlícího řezu bývají nejčastějším nálezem zánětlivé změny pleury – pleuritis, které jsou snadno rozeznatelné díky fibrinovým nálepům různé velikosti či dokonce zbytků plicní tkáně, která nebyla vyjmuta při vykolení. Pleura postižená zánětem se vyloučí z lidské spotřeby.

Změny je možné zaznamenat také ve svalovině – kromě možné přítomnosti cysticerků (Cysticercus cellulosae), to mohou být jakostní odchylky (PSE), nedostatečné vykrvení, sakocystóza apod.
U mláďat se ojediněle vyskytují kýly, častější je detekce kryptorchidech jedinců. Pokud se jedná o kryptorchidní kus, je nutné odebrat vzorky na průkaz kančího pachu.
Součástí půlek předložených k prohlídce jsou ledviny a také mléčná lišta.

Ledviny

Cysty

Cysty na ledvinách mají různou velikost i tvar, mohou prominovat nad povrch, ale mohou být také ukryté uvnitř parenchymu. Z tohoto důvodu je nutná důkladná palpace celých ledvin. Cysty bývají naplněny močí, mají tenkou stěnu, a mohou být ojedinělé nebo mnohočetné. Ledviny s cystami se vylučují z lidské spotřeby.

Nefritidy

Zánětlivé změny na ledvinách bývají častěji chronického rázu. Projeví se barevnými odchylkami – bílé nebo žlutobílé tečkovité změny, které mají tendenci splývat, ledvinné pouzdro je neslupitelné a povrch ledviny bývá zvrásněný. Pyelonefritidy způsobují tvarové a konzistenční změny celé ledviny a ovlivňují také celkový zdravotní stav. Ledviny jsou vyloučeny z lidské spotřeby, vždy je nutné posoudit i celkový stav jatečného těla.

Infarkty

Infarkty vznikají při poruše krevního zásobení do určitě části ledvinného parenchymu. Mají pyramidální (klínovitý) tvar a světlejší barvu oproti okolní tkáni. Na povrchu ledviny jsou patrná vkleslá místa. Ledviny jsou vyloučeny z lidské spotřeby.

Mléčná žláza

Na mléčné liště prasnic mohou být nalezeny změny zánětlivého charakteru, na což reagují přilehlé nadvemenní mízní uzliny. Specifickým onemocněním je aktinomykóza, kterou vyvolává Actinomyces suis nebo Actinomyces israelli, což jsou fakultativně anaerobní bakterie, vyvolávající abscedující záněty mléčné žlázy. Mléčná lišta se z těla odstraní.

Rozhodování o poživatelnosti má přímou závislost na výsledcích prohlídky před a po poražení. V souvislosti s veterinární prohlídkou prasat nelze opomenout závažná infekční onemocnění, která jsou zařazena na seznam nebezpečných nákaz (OIE). Patří mezi ně:

  • Antrax
  • Aujeszkyho choroba
  • Brucelóza (Brucella suis)
  • Slintavka a kulhavka
  • Trichinelóza
  • Vezikulární stomatitida
  • Africký mor prasat
  • Klasický mor prasat
  • Cysticerkóza prasat
  • Porcinní reprodukční a respirační syndrom (PRRS)
  • Vezikulární choroba prasat
  • Infekční gastroenteritida prasat
  • Encefalitida způsobená virem Nipah