NÁLEZY PŘI VETERINÁRNÍ PROHLÍDCE PŘEŽVÝKAVCŮ

 

Důvodů vyloučení těl nebo částí těl či orgánů z lidské spotřeby je velké množství. Jatečná zvířata mohou být vyloučena z procesu porážky již po prohlídce před poražením, tato kapitola se však bude zabývat především důvody zjišťovanými až při prohlídce po poražení.

Nálezy jsou rozděleny podle doby prohlídky (před a po poražení), dále jsou zmíněny nálezy technologického rázu a nálezy patologické, které jsou seřazeny dle jednotlivých částí těla/orgánových systémů.

Prohlídka před poražením

–       vyhublost

–       znečištění

–       změny v chování/postoji

–       poranění

 

Prohlídka po poražení

Četnost a variabilita patologických změn nalézaných u přežvýkavců jsou vázány na živočišný druh, pohlaví a stáří zvířete. V případě porážky zdravých mláďat (telata, jehňata, kůzlata) jsou patologické změny minimální. Lze se setkat s některými změnami technologického rázu, jako je např. zahlcení plic krví nebo nedostatečné vykrvení. Při sanitní porážce mláďat nemocných odpovídají změny většinou důvodům porážky – častými důvody bývají záněty pupky a polyartiritdy, onemocnění dýchacího nebo trávícího traktu (průjmy).

Největší variabilita nálezů je spojena se staršími kusy, zejména s dojnicemi, kde se lze setkat se záněty mléčné žlázy či metabolickými změnami manifestovanými především na játrech. Oproti tomu u mladých býků jsou změny nejvíce traumatického rázu.

HLAVA

Na hlavě skotu jsou nalézány změny zřídka. Lze se setkat s výskytem cysticerků (Cysticerkus bovis – Tasemnice bezbranná) ve svalovině žvýkačů, které jsou jedním z predilekčních míst. V těchto případech se prohlíží další predilekční místa a provádí se diagnostické řezy na těle postiženého kusu pro zjištění manifestace napadení.

V dutině ústní se mohou nalézat zbytky regurgitovaného krmiva, léze na sliznicích jazyka nebo dásní.

Občas se lze setkat se specifickým onemocněním postihující zejména dolní, někdy i horní čelist – aktinomykózou. Původce onemocnění je fakultativně anaerobní bakterie Actinomyces bovis, která napadá kostní tkáň. Uvnitř čelisti vznikají mnohočetné drobné abscesy – osteomyelitis, které vedou až k úplné lýze kosti. Může dojít také vzniku fistul, hnis nahromaděný uvnitř kosti pak vytéká na kůži hlavy případně dovnitř do dutiny ústní.  Aktinomykóza se neprojevuje na mízních uzlinách, které jsou normální velikosti i tvaru. Postižená kost je zvětšená, zduřelá, tvrdá na pohmat, zvířata mohou ztrácet zuby a především mají potíže s příjmem potravy. V chronických stádiích se infekce šíří na další kosti a způsobuje dýchací potíže. Na řezu kosti připomínají včelí plástve. Hlava se v případě aktinomykózy vylučuje včetně žvýkačů a jazyka z lidské spotřeby.

KOŘÍNEK

Plíce

Bronchopneumonie

Podobně jako u prasat se lze setkat s celou škálou zánětlivých změn postihujících bronchy, plicní parenchym, poplicnici. Morfologické změny při bronchopneumoniích mají stejný vzhled jako u prasat a jiných zvířat, tzn. změněné okrsky plic jsou odlišné barvy (od tmavě červené přes šedorůžovou až šedou), konzistence (tužší) i vzhledu (ložiska prominují na povrch nebo jsou vkleslá). Po naříznutí může z plicní tkáně vytékat zánětlivý výpotek. Nejčastěji jsou poškozeny kraniální a mediální laloky plic. Při těžkých abscedujících bronchopneumoniích mohou být v plicní tkáni rozesety abscesy různé velikosti. Záněty bronchů a plicního parenchymu mohu přecházet také na pleuru, vznikají pleuropneumonie. Postižené plíce je nutné vyloučit z lidské spotřeby.

Atelektáza

Atelektatická ložiska doprovázejí zánětlivě změněné okrsky plic, nejčastější je výskyt na kraniálních lalocích. Vzhled atelektáz je stejný jako u prasat, tzn. ostře ohraničené ložisko atelektázy je tuhé, tmavě červené a vkleslé oproti okolní plicní tkáni. Plíce postižené atelektázou se vylučují z lidské spotřeby, jelikož zde ve většině případů probíhá více patologických procesů.

Emfyzém

Emfyzém je opakem atelektázy, v plicní tkáni se nachází větší množství vzduchu než obvykle, který se hromadí buď v alveolech (alveolární emfyzém), nebo častěji v intersticiálním prostoru (intersticiální emfyzém). Ložiska emfyzému prominují nad povrch, nahromaděný vzduch rozšiřuje intersticium a při pohmatu šelestí. Příčinou emfyzému bývá ruptura alveolů při ztíženém dýchání z jakékoli příčiny, u porážených zvířat zde hraje největší roli vykrvení, kdy dochází k náhlé ztrátě velkého množství krve, a plicní tkáň má snahu vzniklou anoxii kompenzovat. Intersticiální emfyzém je u skotu častější než u prasat. Emfyzematická ložiska se vylučují z lidské spotřeby, pokud jsou příčinou změny v plicním parenchymu. Pouhý intersticiální emfyzém vzniklý v důsledku porážení, většinou po vychlazení; plic vymizí a plíce tedy nemusí být z lidské spotřeby vyloučeny.

 

 

Edém

Edém plic nepatří mezi časté nálezy, ale je možné se s ním setkat. Příčin plicního edému je velké množství, u porážených zvířat se na jeho vzniku může podílet selhávání srdeční činnosti v agónii. Plíce jsou mnohonásobně zvětšeny, jsou těžší, palpačně tužší s napnutou pleurou a hojným výpotkem na řezu. Edematózní plíce je nutné vyloučit z lidské spotřeby.

Pleuritis

Záněty na pleuře se projevují zpočátku jejím zakalením, ztrátou průhlednosti, posléze se na pleuře objevuje fibrinový výpotek. Jednotlivé laloky plic nejprve adherují, posléze srůstají. Srůsty vznikají také mezi poplicnicí a pohrudnicí. Zánět se může šířit i na perikard. Plíce a pokud je přirostlé i srdce se vylučují z lidské spotřeby.

 

Zahlcení plic

Zahlcení plic je změnou technologického rázu. Při prohlídce průdušnice může být uvnitř lumen nalezena natrávená zažitina. Příčinou bývá regurgitace před omráčením a následné vdechnutí zažitiny z dutiny ústní v průběhu agonie. Plíce zahlcené zažitinou je nutné z lidské spotřeby vyloučit.

Se zahlcením krví se u skotu setkáváme zřídka, výskyt do jisté míry závisí na způsobu vykrvení (ve visu x vleže). Plíce zahlcené krví se vylučují z lidské spotřeby.

 

Srdce

Obdobně jako je tomu u prasat se i u přežvýkavců nejčastěji vyskytují tvarové odlišnosti. Často dochází k dilataci pravé/levé části srdce v důsledku oběhových změn. Pravá část srdce, zejména pravá komora bývá dilatována při patologických procesech v plicní tkáni. Samotná dilatace srdce, bez jiných patologických procesů není důvodem pro vyloučení srdce z lidské spotřeby.

Zánětlivé změny jednotlivých vrstev srdce (epikard, myokard, endokard) jsou méně časté a vyskytují se hlavně u chronických bakteriálních infekcí. Změny jsou manifestovány především na chlopních. Postižené srdce je nutno vyloučit z lidské spotřeby.

Myokard je jedno z predilekčních míst výskytu cysticerků (Cysticerkus bovis – Tasemnice bezbranná), při nálezu drobných průhledných cyst o velikosti 0,5-1 cm je nutno provádět prohloubenou prohlídku celého kusu se zvláštním zaměřením na další predilekční místa.

Perikarditida     

Záněty perikardu se projevují jeho zesílením, zakalením a adherenci až srůstům s poplicnicí i samotným srdcem. U skotu je popsána zejména traumatická perikarditida, příčinou jsou ostrá cizí tělesa, která sem penetrují z čepce. Při nálezu perikarditidy se vylučuje celé srdce z lidské spotřeby, aniž by se provádělo jeho povinné nařezání

ORGÁNY

Játra

Nálezy na játrech jsou závislé na stáří zvířat, účelu a způsobu jejich chovu. Nejčastější změnami bývají dystrofické procesy – steatóza – nadměrné ukládání tuků. Většinou se jedná o reverzibilní proces, který je do jisté míry fyziologický u laktujících zvířat. Jaterní steatóza postihuje zejména vysokoprodukční dojnice a může doprovázet ketózu. Játra jsou zvětšená se zaoblenými okraji, světlé barvy a drobivé konzistence. Játra se vylučují z lidské spotřeby.

V souvislosti s metabolickými procesy mohou být nalézány ve žlučovodech žlučové kameny. Mají rozdílný tvar i velikost, barva bývá žlutohnědá. Poškozená játra se vylučují z lidské spotřeby.

Zánětlivé změny na játrech se objevují zřídka. Mohou postihovat jak samotný parenchym, tak častěji jaterní pouzdro – perihepatitis. Poškozená játra se vylučují z lidské spotřeby.

Specifickým onemocněním jater je jejich napadení parazity. Játra jsou dalším z predilekčních míst výskytu cysticerků, které prominují na povrch. Dalším parazitem, který poškozuje žlučovody a samotný jaterní parenchym, v němž vyvolává zánětlivé změny, jsou motolice. Motoličnatost způsobuje především Fasciola hepatica, někdy i Fascioloides magna či gigantica. Postiženy bývají zejména žlučovody, které jsou dilatovány, což se projeví jejich zesílením a bělavou barvou. Uvnitř žlučovodů se nachází tmavohnědá hustá směs tvořená žlučí, hnisem, detritem a shluky motolic, šířením do okolí vnikají rozsáhlá ložiska cholangiohepatitidy. Postižená játra se vyloučí z lidské spotřeby.

Slezina

Na slezině jsou nalézány změny pouze zřídka.

 

Předžaludky/Žaludek/střeva

Na jednotlivých úsecích střeva mohu být zaznamenány zánětlivé změny, které se projeví překrvením, změnami na příslušných mízních uzlinách, zvětšením a změnou konzistence tráveniny. Příčiny gastroenteritid jsou pestré, kromě dietetických závad se na vzniku zánětů podílí viry, bakterie i parazité. Nejčastěji jsou zánětlivé změny trávícího aparátu nalézány u mláďat, chronická průjmová onemocnění spolu s nevyhovujícími přírůstky jsou často také důvodem odeslání kusu na porážku. Trávící trakt od duodena až po konečník a to včetně okruží je u skotu považován za specifikovaný rizikový materiál, tudíž je po prohlídce vždy vyloučen z lidské spotřeby. U ovcí a koz se z lidské spotřeby (SRM ) vylučuje pouze ileum, ostatní úseky střeva se vylučují při nálezu patologických změn.

 

Ledviny

Cysty

Cysty na ledvinách mají různou velikost i tvar, mohou prominovat nad povrch, ale mohou být také ukryté uvnitř parenchymu. Z tohoto důvodu je nutná důkladná palpace celých ledvin. Cysty bývají naplněny močí, mají tenkou stěnu, a mohou být ojedinělé nebo mnohočetné. Ledviny s cystami se vylučují z lidské spotřeby.

Nefritidy

Zánětlivé změny na ledvinách bývají častěji chronického rázu. Projeví se barevnými odchylkami – bílé nebo žlutobílé tečkovité změny, které mají tendenci splývat, ledvinné pouzdro je neslupitelné a povrch ledviny bývá zvrásněný. Nejčastěji postihují mláďata, častým původce jsou infekce E. coli. Pyelonefritidy způsobují tvarové a konzistenční změny celé ledviny a ovlivňují také celkový zdravotní stav. Ledviny jsou vyloučeny z lidské spotřeby, vždy je nutné posoudit i celkový stav jatečného těla.

Ledvinové kameny

Tvorba ledvinových kamenů souvisí s metabolickou disbalancí vápníku, fosforu a hořčíku. Pro vznik kamenů je nutná přítomnost mrtvých buněk nebo hnisu, na kterých minerálie precipitují až vytvoří pevné, tvrdé urolity. Urolity lze najít pouze při rozřezání ledvin, při běžné prohlídce nemusí být nalezeny. Ledviny jsou vyloučeny z lidské spotřeby.

Infarkty

Infarkty vznikají při poruše krevního zásobení do určitě části ledvinného parenchymu. Mají pyramidální (klínovitý) tvar a světlejší barvu oproti okolní tkáni. Na povrchu ledviny jsou patrná vkleslá místa. Ledviny jsou vyloučeny z lidské spotřeby.

 

Mléčná žláza

Záněty mléčné žlázy patří mezi jeden z důvodů porážky dojnic. Záněty mohou být akutní i chronické a postihovat různé části celé mléčné žlázy. Postižená tkáň je  zvětšená, tuhá, podle charakteru zánětu se rovněž mění barva, které kolísá od červené až po hnědou, mění se také charakter sekretu, který je odlišný od mléka. Postiženou mléčnou žlázu je nutné vyloučit z lidské spotřeby.

 

Pohlavní soustava

Děloha

Při posouzení dělohy je především nutné všímat si její velikosti, konzistence a tvaru. Při chybné diagnostice březosti může být v děloze přítomen plod. Zánětlivé změny dělohy se projeví jejím zvětšením (až trojnásobným) a především čokoládově hnědou nebo šedou zapáchající tekutinou. Metritidy se odráží na celkovém zdravotním stavu zvířete, mohou vyvolávat také peritonitidy. Záněty dělohy patří k závažným onemocněním s dopadem na celkový stav těla – ve většině případů se těla vylučují z lidské spotřeby.

 

TĚLO

Na jatečném těle přežvýkavců se nacházíí ve většině případů změny málokdy.  Pokud zůstávají kusy před poražením na jatkách ustájeny delší dobu, mohou se objevit změny traumatického rázu – zhmožděniny, hematomy, otoky. Jakékoli změny musí být z těla odstraněny. Na těle mohou být pozorovány také zánětlivé změny na kloubech, které se projeví jejich zduřením a fluktuací při pohmatu. Pokud se jedná o mláďata, je nutné důkladně zkontrolovat stav pupku a celé pupeční krajiny. V případě septických stavů je celé tělo vyloučeno z lidské spotřeby, v případně lokálních artritid se vylučují pouze postižené části těla.

Změny je možné zaznamenat také ve svalovině – kromě možné přítomnosti cysticerků (Cysticerkus bovis), to mohou být jakostní odchylky (DFD), sakocystóza (u ovcí a koz) apod.

Rozhodování o poživatelnosti má přímou závislost na výsledcích prohlídky před a po poražení. V souvislosti s veterinární prohlídkou přežvýkavců nelze opomenout závažná infekční onemocnění, která jsou zařazena na seznam nebezpečných nákaz (OIE). Mezi významná onemocnění, se kterými se můžeme setkat na našem území patří:

  • Antrax
  • Artritida a encefalitida koz
  • Aujeszkyho choroba
  • Bovinní spongiformní encefalopatie (BSE)
  • Bovinní virová diarrhoea (BVD)
  • Brucelóza (B. abortus, B. melitensis)
  • Enzootická leukóza skotu
  • Hemoragická septikémie (Pasteurella multocida)
  • Hlavnička skotu
  • Chlamydióza ovcí a koz
  • Infekční agalakcie ovcí a koz (Mycoplasma spp.)
  • Infekční bovinní rhinotracheitida/pustulární vulvovaginitida (IBR/IPV)
  • Infekční epididymitida beranů (Brucella ovis)
  • Infekční pleuropneumonie koz (Mycoplasma spp.)
  • Katarální horečka ovcí (Bluetongue)
  • Maedi-Visna
  • Mor malých přežvýkavců
  • Mor skotu
  • Neštovice ovcí a koz
  • Paratuberkulóza
  • Plicní nákaza skotu
  • Salmonelóza ovcí a koz (v souvislosti s aborty)
  • Scrapie
  • Slintavka a kulhavka
  • Tuberkulóza skotu
  • Vezikulární stomatitida