PROHLOUBENÁ PROHLÍDKA

 

Pod pojmem prohloubená prohlídka se rozumí detailnější prozkoumání některých tkání nebo částí těla, za účelem rozhodnutí o poživatelnosti a dalším nakládáním s jatečně opracovaným tělem. Prohloubená prohlídka se provádí především u těl velkých jatečných zvířat (skot, přežvýkavci, lichokopytníci), u malých jatečných zvířat se s prohloubenou prohlídkou nesetkáváme. Objektem zájmu je vždy pouze jatečně opracované tělo, u kterého nebylo po běžné prohlídce rozhodnuto o poživatelnosti.

Vlastní prohloubená prohlídka má několik částí, provedení jednotlivých částí závisí na indikacích. Vykoná se pouze ta část prohloubené prohlídky, která je pro daný kus vhodná. Prohloubenou prohlídka je také vždy indikovaná v případech porážky nemocných zvířat. Součástí prohloubené prohlídky je:

  1. Nařezávání podezřelých částí
  2. Nařezávání krajinových mízních uzlin
  3. Vyšetření svaloviny po jejím nařezání či uvolnění – odplecení, odšálování
  4. Vyšetření kloubů
  5. Vyšetření kostí a kostní dřeně

 

 

1.    Nařezávání podezřelých částí

Za podezřelé se považují ty části těla zvířete, které vykazují abnormální změny. Může se jednat o:

  • jakékoli známky traumatu tzn. zhmožděniny či fraktury doprovázené hematomy nebo krváceninami
  • známky proleženin nebo otlaků
  • abscesy

Postižená oblast se prohlédne vizuálně a palpačně. Postiženou část je nutno z jatečně opracovaného těla odstranit včetně bezprostředního okolí. Do postižené oblasti se neprovádí řezy přímo na jatečném těle z důvodu možné kontaminace ostatních tkání.

Zvláštním případem je provádění diagnostických řezů, které slouží k zjištění míry napadení těla vývojovými stádii tasemnic, tzv. uhřivosti. Provádí se v případech, kdy v průběhu běžné prohlídky nalezneme boubele tasemnic na srdci (nejčastěji v mezikomorovém septu) nebo v jiné svalovině (např. žvýkací svalovina, břišní stěna). Jedná se především o problematiku skotu, ve vzácných případech také prasat. U skotu se vyskytují vývojová stadia (Cysticerkus bovis) tasemnice bezbranné (Taenia saginata), u prasat se vyskytují vývojová stádia (Cysticerkus cellulosae) tasemnice dlouhočlenné (Taenia solium). Definitivním hostitelem tasemnice bezbranné i dlouhočlenné je člověk. Diagnostické řezy se provádí na nejvíce osvalených místech těla. Řezy nemusí být prováděny do hloubky svaloviny, ale mají zviditelnit co největší možnou plochu svalů. Provádí se na kýtě, pleci, roštěnci (skot) případně pečeni. Podle míry napadení/nalezení dalších boubelí se provede rozhodnutí o dalším nakládání s jatečně opracovaným tělem.

 

2.    Nařezávání krajinových mízních uzlin

Krajinové mízní uzliny se nařezávají v případech podezření na celkové patologické stavy (generalizovaná onemocnění) nebo lokálních patologických změn. Změny na mízních uzlinách jsou přímo úměrné abnormálním procesům ve tkáních. Vyšetřují se mízní uzliny nadřazené pro danou (postiženou) oblast.  Vyšetření uzlin zahrnuje jejich vizuální prohlídku, palpaci a nařezání.

Skot

  • mízní uzlina povrchová krční (ln. cervicalis superficialis)
  • vlastní pažní mízní uzlina (ln. axillaris proprius)
  • mízní uzliny kyčelně stehenní a kyčelní mízní uzliny (lnn. iliofemorales, lnn. iliaci mediales)
  • mízní uzlina podkyčelní (ln. subiliacus)
  • mízní uzlina podkolenní (ln. popliteus profundus)
  • ledvinové mízní uzliny (lnn. renales)

 

Mízní uzlina povrchová krční je párovou velkou mízní uzlinou ležící v předlopatkové oblasti, směrem dorzokraniálním od ramenního kloubu. Má protáhlý tvar, šířku zhruba 2 cm a délku až 10 cm. Svádí mízu téměř ze všech struktur (svalovina, kůže, podkoží, vazivová tkáň) v oblasti krku, lopatky a hrudní stěny. Povrchové uložení umožňuje její palpaci jak na živém zvířeti, tak na jatečně opracovaném těle. Je vhodnou uzlinou k odběru na mikrobiologické vyšetření.

Vlastní pažní mízní uzlina je u skotu reprezentována zhruba 3 cm velkou párovou uzlinou lokalizovanou v podpaží, v blízkosti plexus brachialis. Pro její vyšetření je nutno provést odplecení jatečně upraveného těla. Uzlina svádí mízu ze svaloviny hrudní končetiny – lopatky, paže, svalů a šlach samotné končetiny, z kostního podkladu lopatky a paže.

Mízní uzliny kyčelně stehenní a mízní uzliny kyčelní jsou skupinou párových uzlin nadřazených pro celou oblast pánve, pánevních orgánů, kaudální část břicha a obě pánevní končetiny. Nalézají se v blízkosti konečného rozvětvení aorty pod křížovou kostí. Uzliny dosahují různé velikosti, od drobných uzlíků okolo 1 cm, až po větší uzliny o velikosti zhruba 3 cm (ln. iliofemoralis). Jsou vhodné pro odběr na mikrobiologická vyšetření.

Mízní uzlina podkyčelní (slabinová) je párovou povrchovou uzlinou ležící nad předkolenní řasou, v břišní stěně. Dosahuje délky až 12 cm a šířky okolo 3 cm. Tuto povrchově uloženou uzlinu lze dobře nahmatat jak na živém zvířeti, tak na jatečně upraveném těle. Svádí mízu z kaudální části hrudníku, břišní stěny a povrchových struktur kýty.

Mízní uzlina podkolenní hluboká se nachází v podkolenní oblasti a svádí mízu z celé distální části pánevní končetiny. Velikost této párové mízní uzliny se pohybuje okolo 4 cm. U skotu je uzlina uložena v hloubce mezi musculus gluteobiceps a musculus semitendinosus.  V případě, že byly uzliny kyčelně stehenní vyjmuty při úpravě těla k veterinární prohlídce může být tato uzlina odebrána rovněž na mikrobiologické vyšetření.

Ledvinové mízní uzliny jsou jedinými mízními uzlinami, které filtrují mízu z orgánu (ledvin) a prohlíží se standardně až při prohloubené prohlídce. Tyto uzliny v zastoupení do 4 kusů leží nad ledvinou v blízkosti renální tepny a žíly.

Malí přežvýkavci a telata

  • mízní uzlina povrchová krční (ln. cervicalis superficialis)
  • mízní uzliny kyčelně stehenní a kyčelní mízní uzliny (lnn. iliofemorales, lnn. iliaci mediales)
  • mízní uzlina podkolenní (ln. popliteus profundus)
  • ledvinové mízní uzliny (lnn. renales)

 

Mízní uzlina povrchová krční je u malých přežvýkavců obdobně uložená, velikost se pohybuje od 3-6 cm. Stejně jako u skotu ji lze napalovat v brázdě na krku před kraniálním okrajem lopatky.

Kyčelně stehenní i popliteální uzliny mají obdobné uložení jako u skotu.

Ledvinové mízní uzliny jsou u koz a ovcí zastoupeny v počtu 1-2, mají protáhlý tvar a leží v blízkosti ledvinové branky.

Prasata

  • mízní uzlina zahltanová mediální (ln. retropharyngeus medialis)
  • mízní uzliny podčelistní přidatné (lnn. mandibulares accessorii)
  • mízní uzlina povrchová krční dorzální (ln. cervicalis superficialis dorsalis)
  • kyčelní mízní uzliny (lnn. iliaci mediales)
  • mízní uzlina podkolenní (ln. popliteus superficialis)
  • ledvinové mízní uzliny (lnn. renales)

Mízní uzlina zahltanová mediální je párovou uzlinou ležící nad hltanem pod hlavovým kloubem. Má protáhlý tvar a délku až 4 cm. Pro její nalezení je vhodné provést uvolňovací řez vedený rovnoběžně s páteří do oblasti hlavového kloubu. Svodná oblast zahrnuje hrdlo, včetně nosohltanu, žvýkací svaly, lebeční kosti a tkáně kraniální části krku.

 Mízní uzliny podčelistní přidatné jsou vyvinuty pouze u prasat v počtu 2-4 drobných párových uzlin ležících za obloukem spodní čelisti u vidlicovitého rozvětvení v. jugularis. Uzliny jsou laterálně překryty podčelistní slinnou žlázou. Dohromady s mízní uzlinou podčelistní a zahltanovou tvoří pomyslný rovnostranný trojúhelník. Filtrují mízu z oblasti ventrální části krku, příušní oblasti, slinné žlázy a svaloviny spodní čelisti.

Mízní uzlina povrchová krční dorzální je zastoupena 1 velkou párovou uzlinou (až 5 cm) a někdy dalšími drobnými uzlinami uloženými v podkoží v dorzální třetině krku. Tuto uzlinu nelze díky silné kůži a poměrně velkému uložení tuku napalpovat. Pro její vyšetření je nutné provést uvolňovací řez v největší rýze mezi krkem a hlavou. Uzlina je částečně překryta m. omotransversarius. Svádí mízu z kůže a podkoží krku, kaudální části hlavy včetně ucha a svaloviny lopatky. Je vhodná k odběru na mikrobiologické vyšetření.

Kyčelní mízní uzliny představují u prasat shluk až 6 uzlin ležících při vstupu do pánevní dutiny u kaudálního rozvětvení aorty. Podobně jako u skotu jsou nadřazené pro celou oblast pánve kaudální část břicha a svádí mízu i z pánevní končetiny. Velikost uzlin se pohybuje od 1-2 cm. Jsou vhodné k odběru na mikrobiologické vyšetření.

Mízní uzlina podkolení je u prasete zastoupena častěji povrchovou mízní uzlinou. Hluboká podkolenní mízní uzlina bývá vyvinuta jen zřídka. Povrchová uzlina leží v podkoží v podkolenní jámě. K jejímu nalezení je třeba provést zhruba 8-10 cm řez do podkoží na zadní ploše kýty v ose patního hrbolu.  Uzlina je velká zhruba 1-2 cm a svádí mízu ze všech struktur celé distální části pánevní končetiny.

Ledvinové mízní uzliny jsou zastoupeny v počtu 2-4, leží nad ledvinou u ledvinové branky. Svádí mízu z ledviny, nadledviny a částečně z přilehlých okolních svalů.

Lichokopytníci

  • mízní uzlina povrchová krční (ln. cervicalis superficialis)
  • loketní mízní uzliny (lnn. cubitales)
  • mízní uzliny kyčelně stehenní a kyčelní mízní uzliny (lnn. iliofemorales, lnn. iliaci mediales)
  • mízní uzlina podkolenní (ln. popliteus)
  • ledvinové mízní uzliny (lnn. renales)

 

Mízní uzlina povrchová krční je u koně zastoupena shlukem drobných mízních uzlin tvořících kompaktní útvar až do velkosti 30 cm. Leží kraniálně před lopatkou nad ramenním kloubem. Podobně jako u skotu jej lze palpovat přes kůži a stjeně tak i na jatečně opracovaném těle. Filtruje mízu z kůže krku, hrudní končetiny, hrudníku, kohoutku, dále ze svaloviny a kostního podkladu dorzální části hrudní končetiny, včetně ramenního kloubu. Je vhodná k odběru na mikrobiologické vyšetření.

Loketní mízní uzliny tvoří u koní shluk 5-20 uzlin do celkové velikosti až 4 cm. Leží v blízkosti loketního kloubu na mediální ploše hrudní končetiny. Přijímají mízu z distálních částí hrudní končetiny. Bývají zvětšené zejména při patologických procesech na kopytech.

Mízní uzliny kyčelně stehenní a kyčelní mízní uzliny jsou uzliny v oblasti pánve. Lnn. iliofemorales tvoří až 35 drobných uzlin ležících při odstupu stehenní tepny. Lnn. iliaci mediales jsou zastoupeny v počtu až 25 drobných uzlin ležících u stropu pánevní dutiny. Celá skupina uzlin je vhodná pro mikrobiologické vyšetření, jelikož filtruje mízu z oblasti pánve a dorzální části pánevní končetiny i kaudální části břicha.

 Podkolenní mízní uzliny hluboké vytváří shluk o celkové velikosti 5 cm, s obdobným uložením jako u skotu, tzn. v hloubce mezi svaly podkolenní (m. semitendinosus a m. biceps femoris). Míza sem přichází ze všech tkání ležících distálně, tj. celé distální části pánevní končetiny.

Ledvinové mízní uzliny jsou párové drobné uzliny v počtu až 18, které se nachází při ledvinové tepně pod stropem břišní dutiny. Kromě ledvin filtrují mízu rovněž z močovodů, jater, střeva a peritonea.

 

3.    Vyšetření svaloviny po jejím nařezání či uvolnění – odplecení, odšálování

K uvolněné svaloviny plece či kýty se přistupuje zejména v případech:

  • podezření na jakostní odchylky masa
  • opožděného vykolení
  • svalové dystrofie
  • traumat v oblasti pánve, kyčle či ramene
  • preventivních úkonů proti zapaření masa u zvláště zmasilých jedinců
  • podplecení (pouze odplecení)

Jak v případě odplecení, tak odšálování dochází pouze k uvolnění svaloviny z patřičné oblasti, plec i kýta zůstávají připojeny k jatečně opracovanému tělu. Při odplecení i odšálování je možná prohlídka příslušných krajinových mízních uzlin. Samotná svalovina se posuzuje vizuálně – barevné odchylky, palpačně – odchylky konzistence, lze posoudit i pach/případný zápach svaloviny.

Odplecení je definováno jako uvolnění svaloviny plece. Uvolňovací řez je vedený tak, aby se zpřístupnil prostor mezi plecí a hrudním košem.

Povinné je provedení odplecení u koní – šedáků a běloušů, z důvodu kontroly svaloviny a příslušných mízních uzlin (hluboké krční mízní uzliny – lnn. cervicales profundit craniales, medii et caudales) kvůli melanóze.

Při odšálování se uvolňuje svalovina z mediální strany kýty, které se říká vrchní šál. Odšálování umožňuje zviditelnění kyčelního kloubu, je tedy indikováno zvláště v případě traumat této oblasti.

Samotné technické provedení odplecení či odšálování se u skotu (koní) a prasat liší pouze v tom, že u skotu (koní) je jatečně opracované tělo staženo z kůže a tudíž provedení uvolňovacích řezů je zřetelnější. U odšálování prasat je proto doporučeno předchozí uvolnění kůže z mediální plochy kýty.

4.    Vyšetření kloubů

Vyšetření kloubů zahrnuje jejich bližší prohlídku palpací a nařezáním. Při běžné prohlídce se klouby vyšetřují pouze vizuálně. Klouby se vyšetřují v případech, že je jeden nebo více kloubů změněných, tzn. klouby jsou zvětšené, na pohmat je cítit buď fluktuující obsah nebo tvrdé/tuhé zduření. Z postižených kloubů je možné odebrat  synoviální tekutinu na mikrobiologické vyšetření. Při zánětlivých změnách je množství synovie zvětšené, synovia bývá zakalená vločkami fibrinu, někdy s příměsí krve. Zvláštní význam má prohlídka kloubů u mláďat, kdy zánětlivé onemocnění může mít septický charakter. Mikroorganismy v tomto případě vstupují do organismu nejčastěji přes nezhojený pupek. Zánětlivé změny na kloubech mohou být vyvolány také traumaty. Vyšetření kloubů je vhodné doplnit o prohlídku mízních uzlin, které z nich svádí mízu. Na jatečně opracovaném těle se prohlíží většinou velké klouby končetin (karpální, tarzální, loketní a kolenní).

 

5.    Vyšetření kostí a kostní dřeně

Detailnější prohlídka kostí a kostní dřeně se provádí v případech porážení zvířat:

  • vyhublých
  • anemických
  • s generalizovaným onemocněním nádorového charakteru
  • s tuberkulózními změnami
  • se změnami na kostech zjištěných při běžné prohlídce

Vyšetřují se velké, dlouhé rourovité kosti po podélném nařezání. Kostní dřeň mívá změnou strukturu – změna barvy, zesvětlání, konzistence – řídká, nebo naopak tuhá, masťovitá či rosolovitá.