VEDLEJŠÍ ŽIVOČIŠNÉ PRODUKTY (VŽP)

 

Odpady vznikající při zpracování surovin živočišného původu představují velkou část biologického materiálu, která musí být dále zpracována. Odpady, které již dále nebudou využity pro lidskou spotřebu, nesou společné označení vedlejší živočišné produkty.

Veškeré zacházení, způsoby manipulace, označení, další zpracování a využití získaných produktů je upraveno evropskými a českými legislativními předpisy. V právních aktech EU jsou vedlejším produktem živočišného původu míněna celá mrtvá těla zvířat nebo jejich části, produkty živočišného původu nebo jiné produkty získané ze zvířat, které nejsou určeny k lidské spotřebě včetně vajíček, embryí a spermatu.

VŽP vznikají v celém řetězci živočišné výroby, od prvovýroby až po konečné zpracování potravin a jejich uvedení na trh. Platí ovšem, že ne na všechny VŽP se vztahují přísná legislativní kritéria. Výjimky pro zacházení, kdy není manipulace s VŽP celoevropsky upravena se vztahuji na:

  • celá těla volně žijících zvířat nebo jejich částí, kromě volně žijící zvěře, u nichž neexistuje podezření na infekci ani postižení onemocněním přenosným na člověka nebo zvířata, s výjimkou vodních živočichů vylovených k obchodním účelům
  • celá těla zvěře nebo jejich části, které nebyly po zabití sebrány v souladu se správnou mysliveckou praxí, aniž je dotčeno Nařízení (ES) č. 853/2004
  • vedlejší produkty živočišného původu z volně žijící zvěře a z masa volně žijící zvěře při jejich uvolňování do oběhu formou malých množství (konečný spotřebitel)
  • oocyty, embrya a sperma určené pro plemenitbu
  • syrové mléko, mlezivo a produkty z nich získané, které jsou vyrobeny, přechovávány, neškodně odstraněny nebo použity v hospodářství původu
  • ulity měkkýšů a korýšů, z nichž byly odstraněny měkké tkáně a maso
  • odpad ze stravovacích zařízení s určitými výjimkami
  • odpad z mořského rybolovu vyjma z ryb, které vykazují příznaky onemocnění přenosného na člověka včetně parazitů
  • syrová krmiva z maloprodejen masa
  • syrová krmiva ze zvířat poražených v režimu domácí porážky pro zájmová zvířata chovatele
  • výkaly a moč kromě hnoje a nemineralizovaného guána

 

VŽP vznikají především při:

  • porážení zvířat k lidské spotřebě
  • výrobě produktů živočišného původu
  • neškodném odstraňování mrtvých zvířat
  • provádění opatření pro tlumení nákaz

Neškodné odstranění všech VŽP není reálné, jelikož by vedlo k neudržitelným nákladům a rizikům pro životní prostředí, proto se VŽP zpracovávají tak, aby se snížilo zdravotní riziko. Úplná likvidace VŽP by rovněž vedla ke ztrátě cenných surovin, zejména živočišných bílkovin a tuků, které lze po zpracování dále využívat. V tabulce 1 jsou jako příklad uvedeny procentuální podíly tuku, bílkovin a vody, které tvoří těla zvířat a některé další VŽP.

Tabulka 1: Obsah základních složek těl zvířat a dalších VŽP

 

 

 

 

 

 

 

Odhaduje se, že k lidské výživě je využita pouze část jatečných zvířat (př. 68 % z kuřat, 62 % z prasat, 54 % skotu, 52 % ovcí a koz, vztaženo k celému zvířeti), proto každoročně vzniká více než 10 miliónů tun masa neurčeného k lidské spotřebě.

Vedlejší produkty živočišného původu se zařazují do specifických kategorií, které odpovídají úrovni rizika pro zdraví lidí i zvířat a nebezpečí pro životní prostředí, které v souvislosti s těmito vedlejšími produkty živočišného původu vznikají. Po zpracování se VŽP obecně nazývají získané produkty a i na ně se vztahují pravidla pro další zacházení a využití. Rovněž získané produkty musí být v některých případech označeny kategorií VŽP, ze které vznikly.

Na základě legislativních požadavků je třeba se vznikajícími VŽP manipulovat odděleně, patřičným způsobem je označovat a dále s nimi nakládat. Sběr VŽP musí být proveden neprodleně po jejich vzniku. Všechny VŽP se dělí podle nebezpečnosti do tří základních kategorií:

  • materiál kategorie 1
  • materiál kategorie 2
  • materiál kategorie 3

 

Materiály kategorie 1

 

Všechny VŽP patřící do této kategorie jsou pokládány za nejvíce rizikové, proto pro tuto skupina platí nejpřísnější bezpečnostní předpisy. Do této kategorie patří celá těla a všechny jejich části, včetně kůží a kožek zvířat:

  • s úředně potvrzenou TSE
  • podezřelých z TSE
  • usmrcených v rámci eradikace TSE
  • ze zájmového chovu, ze ZOO zahrad a cirkusů
  • pokusných zvířat
  • volně žijících zvířat podezřelých z infekce onemocněním přenosným na člověka nebo zvířata

Dále se mezi VŽP kategorie 1. zařazuje materiál:

  • specifikovaný rizikový materiál (SRM)
  • celá těla mrtvých zvířat obsahující SRM
  • VŽP získané ze zvířat, která byla podrobena nezákonnému ošetření
  • VŽP obsahující rezidua látek a látek znečišťujících životní prostředí s nadlimitním množstvím
  • VŽP sebrané během úpravy odpadních vod ze zařízení nebo podniků zpracovávajících materiál kategorie 1 nebo       jiných zařízení a podniků, v nichž se odstraňuje SR
  • odpad ze stravovacích zařízení vzniklý v dopravních prostředcích mezinárodní přepravy
  • směsi materiálu kategorie 1 s ostatními kategoriemi

Specifikovaný rizikový materiál (SRM) jsou některé přesně definované části těl hospodářských zvířat, které mají souvislost s TSE a mohou obsahovat priony. SRM se odstraňuje z těl zvířat v zemích, které mají zavedený systém kontrolního sledování TSE a které jsou z tohoto a dalších důvodů zařazeny do kategorie zemí s kontrolovaným nebo neurčeným rizikem výskytu TSE. Za SRM se pokládá tentýž materiál také v zemích se zanedbatelným rizikem výskytu TSE, země musí být členským státem Evropské unie (v současné době jsou zde zařazeny pouze země mimo EU).

 

U skotu se ze SRM považuje:

  • lebka (lebka skotu bez spodní čelisti) a (lebka skotu bez spodní čelisti 2)kromě dolní čelisti, ale včetně mozku a očí, a mícha zvířat starších než 12 měsíců
    v zemích se zanedbatelným statusem rizika výskytu BSE dle OIE)
  • páteř kromě ocasních obratlů, trnových a příčných výběžků krčních, hrudních a bederních obratlů a středového hřebene křížové kosti a křídel křížové kosti, avšak včetně míšních nervových uzlin zvířat starších 30 měsíců (země s kontrolovaným a neurčeným rizikem výskytu BSE dle OIE)
  • mandle (foto madle 4 a foto madle 5), poslední 4 metry tenkého střeva, slepé střevo a okruží zvířat jakéhokoliv stáří (země s kontrolovaným a neurčeným rizikem výskytu BSE dle OIE)

 

U ovcí a koze se za SRM považuje:

  • lebka včetně mozku a očí, mandle a mícha zvířat, která jsou starší než 12 měsíců nebo která mají v dásních prořezaný trvalý řezák
  • slezina a ileum zvířat jakéhokoli stáří

 

SRM musí být ihned po získání označen potřísněním barvou (nejčastěji metylénová modř).

 

Materiály kategorie 2

Všechny VŽP patřící do této kategorie jsou pokládány za rizikové, proto je lze zpracovávat a dále využívat s určitým omezením. Do materiálu kategorie 2 patří:

  • hnůj, nemineralizované guáno a obsah a trávícího traktu
  • VŽP sebrané během úpravy odpadních vod ze zařízení a podniků zpracovávajících materiál kategorie 2, z jatek na nichž se nemanipuluje s materiály kategorie 1
  • VŽP, které obsahují rezidua povolených látek nebo kontaminantů přesahují povolené limity
  • produkty živočišného původu, které byly z důvodu výskytu cizích těles v těchto produktech prohlášeny za nevhodné k lidské spotřebě
  • produkty živočišného původu, kromě materiálů kategorie 1, které byly dovezeny ze třetích zemí a nesplňují požadavky kladené pro dovoz do EU, nebo obdobně produkty vyvezené, nesplňující podmínky pro vývoz do EU

Dále se mezi VŽP kategorie 2. zařazují zvířata a jejich části:

  • uhynulá jinak než porážkou nebo usmrcením k lidské spotřebě, včetně zvířat usmrcených z důvodu tlumení nákaz
  • plody
  • oocyty, embrya a sperma, které nejsou určeny k chovným účelům
  • drůbež odumřelá ve vejci
  • směsi materiálu kategorie 2 s materiálem kategorie 3
  • VŽP jiné než materiály kategorie 1 a 3

 

Materiál kategorie 3

 

Všechny VŽP patřící do této kategorie jsou pokládány za nejméně rizikové. Některé z nich mohou být využívány přímo v syrovém stavu jako krmiva pro zvířata v zájmovém chovu, zpracované produkty pak mají široké spektrum využití. Do materiálu kategorie 3 patří:

  • těla poražených zvířat a jejich části, nebo v případě zvěře těla usmrcených zvířat nebo jejich části, které jsou vhodné k lidské spotřebě (poživatelná), avšak z obchodních důvodů nejsou k lidské spotřebě určeny
  • jatečně upravená těla nebo těla zvířat a jejich části, které byly prohlášeny za nevhodné k lidské spotřebě, avšak nevykazovaly žádné příznaky onemocnění přenosného na člověka nebo zvířata
  • hlavy drůbeže (hlavy kachen) a (hlavy brojlerových kuřat)
  • kůže a kožky, včetně jejich odřezků a plátků, rohy a končetiny, včetně článků prstů, zápěstních a záprstních kůstek, nártů a zánártí ze:
    • zvířat jiných než přežvýkavců vyžadujících vyšetření na TSE
    • přežvýkavců, jejichž výsledek vyšetření na TSE byl negativní
    • prasečí štětiny
    • peří
    • VŽP z drůbeže a ze zajícovců poražených na farmě, kteří nevykazovali příznaky onemocnění přenosného na člověka nebo zvířata
    • krev (krev skotu) a (králičí krevpocházející z níže uvedených zvířat, která nevykazovala žádné příznaky onemocnění přenosného krví na člověka nebo zvířata, která byla poražena na jatkách a která po prohlídce před porážkou byla shledána způsobilými k porážce k lidské spotřebě
      • zvířata jiná než přežvýkavci vyžadující vyšetření na TSE
      • přežvýkavci, jejichž výsledek vyšetření na TSE byl negativní
      • VŽP, které vznikají při výrobě produktů určených k lidské spotřebě, včetně odtučněných kostí, škvarků a kalu z odstředivky a separátoru ze zpracování mléka
      • produkty živočišného původu nebo potraviny obsahující produkty živočišného původu, které z obchodních důvodů nebo z důvodu problémů způsobených výrobními vadami, vadami balení nebo jinými závadami, z nichž nevzniká žádné riziko pro zdraví lidí ani zvířat, již nejsou určeny k lidské spotřebě (vadné potraviny)
      • krmiva pro zvířata v zájmovém chovu a krmiva živočišného původu nebo krmiva obsahující vedlejší produkty živočišného původu či získané produkty, které z obchodních důvodů nebo z důvodu problémů způsobených výrobními vadami, vadami balení nebo jinými závadami, z nichž nevzniká žádné riziko pro zdraví lidí ani zvířat, již nejsou určeny ke krmení (vadné krmivo)
      • krev, placenta, vlna, peří, srst, rohy, odřezky paznehtů a syrové mléko pocházející ze živých zvířat, která nevykazovala žádné příznaky onemocnění přenosného tímto produktem na člověka nebo zvířata
      • vodní živočichové a jejich části, kromě mořských savců, kteří nevykazovali žádné příznaky onemocnění přenosného na člověka nebo zvířata
      • VŽP z vodních živočichů pocházející ze zařízení nebo podniků na výrobu produktů určených k lidské spotřebě
      • ulity měkkýšů a korýšů s měkkými tkáněmi nebo masem, pocházející ze zvířat, která nevykazovala žádné příznaky onemocnění přenosného tímto materiálem na člověka nebo zvířata
      • vedlejší produkty z líhní, vejce, vedlejší produkty z vajec, včetně vaječných skořápek, jednodenní kuřata usmrcená z obchodních důvodů, pocházející ze zvířat, která nevykazovala žádné příznaky onemocnění přenosného tímto materiálem na člověka nebo zvířata
      • vodní a suchozemští bezobratlí živočichové, kromě druhů patogenních pro člověka nebo zvířata
      • zvířata z řádů hlodavců (Rodentia) a zajícovců (Lagomorpha) nebo jejich části (trávicí trakt králíků) a (králičí uši) kromě materiálu kategorie 1 a 2
      • kůže a kožky, paznehty, peří, vlna, rohy, srst a kožešiny, které pocházejí z mrtvých zvířat, která nevykazovala žádné příznaky onemocnění přenosného tímto produktem na člověka nebo zvířata
      • tuková tkáň pocházející ze zvířat, která nevykazovala žádné příznaky onemocnění přenosného tímto materiálem na člověka nebo zvířata, která byla poražena na jatkách a která po prohlídce před porážkou byla shledána způsobilými k porážce k lidské spotřebě
      • odpady ze stravovacích zařízení, kromě odpadů definovaných v kategorii 1

Spektrum odpadů vznikajících při produkci potravin živočišného původu je velice široké, nicméně legislativní předpisy striktně nařizují oddělení odpadů jednotlivých kategorií a označení nádob, ve kterých jsou VŽP shromažďovány a uchovávány.

V souvislosti s jatečným zpracováním porážených zvířat a s prováděním prohlídky vznikají odpady všech tří kategorií. Zastoupení odpadů v jednotlivých kategoriích je variabilní, největší množství bývá odpadů spadajících do kategorie 3. Jakmile provozovatelé vyprodukují VŽP nebo získané produkty, označí je a zajistí, že se s nimi bude patřičně nakládat. Vznik VŽP je označován za počáteční bod zpracování.

 

Značení (identifikace) VŽP

Identifikace musí být jednoznačná a umožňovat tak další oddělenou manipulaci. VŽP se dále zpracovávají a využívají v jiných zařízeních, než kde vznikají a musí se tedy k dalšímu zpracování přepravovat. Identifikace je však povinná již při jejich sběru. Na nádobách, kontejnerech a dalších obalech používaných ke shromažďování a přepravě VŽP musí být umístěno zřetelné a nápadné označení kategorie VŽP doplněné barevným kódováním a nápisy. Označení se provádí přímým nápisem a barvou na obal nebo častěji etiketou nebo štítkem s odpovídajícím nápisem a barvou.

Identifikace materiálů kategorie 1 zahrnuje označení:

  • materiál kategorie 1
  • černá barva
  • nápis: pouze k neškodnému odstranění

 

Identifikace materiálů kategorie 2 zahrnuje označení:

  • materiál kategorie 2
  • žlutá barva
  • nápis: není určeno ke krmení zvířat

 

Identifikace materiálů kategorie 3 zahrnuje označení:

  • materiál kategorie 3
  • zelená barva (zelená barva má vysoký podíl modré barvy)
  • nápis: není určeno k lidské spotřebě

 

Při zpracování a dalším využití VŽP všech kategorií lze udělit výjimky, proto i nápisy mohou být pozměněny nebo modifikovány. Některé druhy odpadů spadajících do kategorie 2 lze například využívat pro krmení mrchožravých ptáků apod. proto i písemné označení musí být změněno a nápis v tomto případě bude znít: „ke krmení mrchožravých ptáků.“ V případě hnoje a  obsahu trávícího traktu se nevyžaduje označení žlutou barvou, etiketa nese označení hnůj. Nádoby a obaly určené na přepravu hnoje, který bude přepravován na území ČR v rámci hospodářství a místem určení nebo mezi hospodářstvími nemusí být slovně označena hnůj. Nápisy se označují také nádoby pro přepravu a uchování získaných produktů, např. kolagen vhodný ke krmení zvířat, želatina vhodná ke krmení zvířat apod.

 

Přeprava VŽP

Z místa vzniku VŽP jsou materiály přepravovány ke zpracování různými odběrateli. Přepravu si může zajistit i sám producent VŽP, vždy však musí dodržet základní požadavky na její provedení. V praxi zajišťují přepravu velké části VŽP přímo asanační podniky nebo koneční odběratelé.

Mezi základní požadavky na přepravu se řadí:

  • sběr a přeprava v zaplombovaných nových obalech nebo zakrytých nepropustných nádobách nebo vozidlech
  • dodržování čistoty všech vozidel, nádob zařízení a přístrojů k opakovanému použití, před znovupoužitím musí být nádoby suché, po každém použití musí být vyčištěny, omyty nebo vydezinfikovány
  • zabránění křížové kontaminace všech vozidel, nádob zařízení a přístrojů k opakovanému použití
  • obalový materiál k jednorázovému použití musí být po použití neškodně odstraněn

Přeprava VŽP určených ke krmným účelům pro zvířata v zájmovém chovu musí probíhat za odpovídající teploty, v případě VŽP z masa a masných výrobků při teplotě max. 7 °C. Nezpracovaný materiál kategorie 3 určený jako krmná surovina musí být skladován a přepravován zchlazený, zmrazený nebo zesilážovaný pokud není zpracován do 24 h po sběru nebo ukončení skladování ve zchlazené či zmrazení podobě, obdobné podmínky platí pro VŽP z mléka.

Přeprava VŽP vyžaduje, kromě splnění podmínek na identifikaci a oddělené zacházení, ještě doklad k přepravě. Obchodní doklad nebo veterinární osvědčení k přepravě VŽP vystavuje producent, tedy ten, u kterého VŽP vznikají. Obchodní doklad musí být vyhotoven minimálně ve trojím provedení. Originál doprovází zásilku na místo konečného určení, tedy až k příjemci VŽP, který tento dokad uchová. Jedna kopie dokladu zůstává u producenta, druhou kopii uchovává přepravce. Pokud je přeprava VŽP zajišťována konečnými zpracovateli (asanační podniky), potom zásilku doprovází jak originál, tak jedna kopie a oba doklady zůstávají v tomto podniku. Členské státy mohou požadovat, aby byl důkaz o doručení zásilky poskytnut prostřednictvím systému TRACES nebo formou čtvrté kopie obchodního dokladu, která je příjemcem zaslána zpět výrobci. Lhůta pro uchování obchodních dokladů je pro všechny zúčastněné subjekty 2 roky.

 

Obchodní doklad musí uvádět:

  • datum odebrání materiálu ze zařízení
  • popis materiálu včetně identifikace, živočišného druhu, v některých případech čísla ušních známek zvířete
  • množství materiálu vyjádřené objemem, hmotností, počtem balení
  • místo původu materiálu
  • identifikaci přepravce (název a adresu)
  • identifikaci příjemce (název, adresa, schvalovací nebo registrační číslo)
  • identifikaci odesílatele (název, adresa, schvalovací nebo registrační číslo)
  • použitý dopravní prostředek
  • podpis odpovědné osoby vyhotovený v jiném barevném provedení, než je barva tisku

 

Podniky, ve kterých probíhá jakékoli operace s VŽP musí být minimálně registrovány příslušnou KVS, pro většinu podniků se však vyžaduje schválení pro jednotlivé činnosti. Obecné požadavky na vybavení a obecné hygienické požadavky závisí na tom, jaké operace se v daném zařízení provádí. Asanační podniky nacházející se v České republice mají schválení pro zpracování materiálů jednotlivých kategorií. Většina z nich je schválená pro provádění různých mezioperací, proto je možné do nejbližšího asanačního podniku vozit materiály všech kategorií. Mezioperací se rozumí veškerá manipulace s VŽP před tím, než proběhne vlastní zpracování materiálu určitě kategorie. Mezi nejčastější mezioperace lze zařadit třídění, dělení, chlazení či mražení, odstraňování kůží a kožek, apod. I během mezioperací  a následného zpracování je striktně dodržovat oddělení materiálů jednotlivých kategorií!

 

Materiály jednotlivých kategorií se zpracovávají zvlášť podle toho, jakého získaného produktu chtějí zpracovatelé dosáhnout. Možností zpracování je poměrně velké množství, nejširší způsoby zpracování a následného využití se otevírají u materiálů kategorie 3. Ve zpracovatelských zařízeních jsou používány dva typy metod. Jsou to:

  1. standardní zpracovatelské metody
  2. alternativní zpracovatelské metody

 

 Standardní zpracovatelské metody

Rozlišuje se sedm standardních zpracovatelských metod, přičemž nejvíce využívanou je metoda 1, zvaná tlaková sterilizace. Principem všech standardních zpracovatelských metod je zmenšení výchozího materiálu na částice o velikosti několika centimetrů a jejich tepelné ošetření pod tlakem. Délka tepelného opracování, velikost použitého tlaku a doba působení musí vždy zaručit odstranění přítomných patogenních agens, nebo snížení jejich koncentrací na takovou úroveň, která nepředstavuje zdravotní riziko. Dodržení parametrů, zejména velikosti částic, teploty, tlaku a doby opracování musí být zaznamenáváno přístrojově, záznamy se uchovávají pro možnost úředních kontrol. Pro zabránění nedostatečnému ohřevu musí být při tepelném ošetření k dispozici bezpečnostní systém.

Materiál kategorie 1 a 2 se zpracovává metodami 1-5.

Materiál kategorie 3 se zpracovává metodami 1-5 a 7, pokud materiál pochází z vodních živočichů nebo vodních bezobratlých živočichů, lze využít také metodu 6.

 

Metoda 1

  • zmenšení částic na max. 50 mm
  • zahřátí na 133 °C
  • zahřívání musí trvat min. 20 minut bez přerušení
  • tlak min. 3 bary

Tepelného ošetření za požadovaného tlaku je dosaženo odčerpání veškerého vzduchu ve sterilizační komoře a jeho nahrazením parou, zařízení je konstruováno v dávkovém nebo kontinuálním systému.

 

Metoda 2

  • zmenšení částic na max. 150 mm
  • zahřátí na min. 100 °C, které musí trvat min. 125 minut bez přerušení nebo
  • zahřátí na min. 110 °C, které musí trvat min. 120 minut bez přerušení nebo
  • zahřátí na min. 120 °C, které musí trvat min. 50 minut bez přerušení

Zařízení je konstruováno v dávkovém systému.

 

Metoda 3

  • zmenšení částic na max. 30 mm
  • zahřátí na min. 100 °C, které musí trvat min. 95 minut bez přerušení nebo
  • zahřátí na min. 110 °C, které musí trvat min. 55 minut bez přerušení nebo
  • zahřátí na min. 120 °C, které musí trvat min. 13 minut bez přerušení

Zařízení je konstruováno v dávkovém systému nebo kontinuálním systému.

 

Metoda 4

  • zmenšení částic na max. 30 mm
  • zmenšené částice se vloží do nádoby s tukem a jsou zahřáty na min. 100 °C, které musí trvat min. 16 minut bez přerušení nebo
  • zmenšené částice se vloží do nádoby s tukem a jsou zahřáty na min. 110 °C, které musí trvat min. 13 minut bez přerušení nebo
  • zmenšené částice se vloží do nádoby s tukem a jsou zahřáty na min. 120 °C, které musí trvat min. 8 minut bez přerušení nebo
  • zmenšené částice se vloží do nádoby s tukem a jsou zahřáty na min. 130 °C, které musí trvat min. 3 minuty bez přerušení

Zařízení je konstruováno v dávkovém nebo kontinuálním systému.

 

Metoda 5

  • zmenšení částic na max. 20 mm
  • zahřívání až do vysrážení, stlačení pro odstranění tuku a vody
  • bílkovinná hmota se zahřeje na min. 80 °C, po dobu min. 120 minut bez přerušení nebo se zahřeje na min. 100 °C, které musí trvat min. 60 minut bez přerušení

Zařízení je konstruováno v dávkovém nebo kontinuálním systému.

 

Metoda 6

  • zmenšení částic na 50 mm
  • tepelné ošetření při teplotě min. 90 °C po dobu 60 min.
  • zmenšení částic na 30 mm
  • tepelné ošetření při teplotě min. 70 °C po dobu min. 60 min.

Zařízení je konstruováno v dávkovém nebo kontinuálním systému.

 

Metoda 7

Jakákoli jiná metoda, schválená KVS, u které je splněn požadavek na snížení zdravotních rizik pro lidi i zvířata. Splnění kritérií je dáno sledováním na základě vyšetřování vzorků po dobu 30 dní. Vzorky musí splnit následující mikrobiologická kritéria:

  • nepřítomnost Clostridium perfringens v 1 g produktu odebraného bezprostředně po ošetření
  • nepřítomnost Salmonella spp. ve 25 g produktu odebraného v průběhu skladování nebo při vyskladnění
  • koncentrace Enterobacteriaceae v rozmezí n=5, c=2, m=10, M=300 v 1 g produktu odebraného v průběhu skladování nebo při vyskladnění

V asanačních podnicích zpracovávajících materiály kategorie 1 a 2 je v ČR zavedena metoda 1. Po přijetí materiálu do zpracovatelského podniku je materiál vyložen z přepravního prostředku na vhodné místo. Podle charakteru a druhu materiálu pak probíhá jeho další zpracování, které zahrnuje např. odstraňování SRM, stahování kůží či kožek, odběr vzorků na TSE, dělení na menší celky. Skladování a příprava suroviny se provádí v příjmových žlabech, drtičích a separátorech. Zmenšení velikosti částic je zajištěno výkonnými mlecími a drtícími zařízeními. Materiál je posunován v potrubním systému do uzavřených nádob (kotlů), kde probíhá vlastní tepelné opracování. Tepelné zpracování je prováděno ve sterilizátorech, předvařácích a sušárnách. Asanační podniky musí být vybaveny výkonnými zařízeními pro výrobu horké páry, která slouží k tepelnému ošetření masokostní kaše. Tepelně ošetřená masokostní kaše obsahuje velké množství vody a tuku, obojí je třeba odstranit. Tuk se odstraňuje lisováním, někdy extrakcí, voda odpařením. Nejčastěji probíhá separace tuků od masokostní moučky ve šnekových lisech s příslušenstvím. Zbylá hmota se suší, mele a prosévá na požadovanou velikost. Základními produkty, které vznikají po zpracování standardními zpracovatelskými metodami, jsou masokostní moučka (MKM) a kafilerní tuk. Podle charakteru výchozí suroviny může vznikat po zpracování péřová moučka, kostní moučka, rybí moučka, krevní moučka apod. V průběhu zpracování VŽP v asanačních podnicích vzniká velké množství odpadní vody, která musí být přímo v asanačním podniku vyčištěna. Podobné je to i se vzduchovými parami, které je nutno dezodorizovat. Veškerá vzdušina od strojů a z prostoru provozních hal je odsávána ventilátory a vyčištěna v pračce vzduchu. Vzduch je v pračce zvlhčen zkrápějící voda z něj navíc zachycuje amoniak. Vzduch je do okolního prostředí vypouštěn přes půdní filtry, které sorbují pachové částice. Půdní filtry jsou betonové nádrže naplněné směsí kořenů exotických stromů a kůrou z tvrdých dřevin. Účinnost půdního filtru je více než 80 %.

Velkými asanačními podniky, které v ČR zpracovávají největší část živočišných odpadů a které jsou vybaveny zpracovatelskými linkami, jsou ASAVET a.s., AGRIS spol. s.r.o. a ASAP s.r.o. Ostatní registrované a schválené subjekty jsou spíše podniky s menší kapacitou.

Alternativní zpracovatelské metody

Tyto metody představují moderní zpracování VŽP na získané produkty, které nachází široké uplatnění v technické oblasti. Každá alternativní metoda musí být na základě předložené žádosti schválena, zpracovávat lze vždy jen některé kategorie VŽP. Alternativní metody zahrnují postupy, které zpracovávají jednotlivé druhy VŽP nebo se při nich jako výchozí surovina používá získaný produkt po zpracování standardní metodou.

Příklady alternativních zpracovatelských metod:

  • proces alkalické hydrolýzy – výchozím materiálem jsou VŽP všech kategorií
  • proces hydrolýzy za vysokého tlaku a teploty – výchozím materiálem jsou VŽP kategorie 2 a 3
  • proces výroby bionafty – zpracování tukové frakce získané z VŽP všech kategorií
  • proces zplyňování podle Brookese – výchozím materiálem jsou VŽP kategorie 2 a 3
  • spalování živočišného tuku pro energetické účely v kotli – zpracování tukové frakce získané z VŽP všech kategorií
  • proces termomechanické výroby biopaliva – výchozím materiálem je hnůj, obsah trávícího traktu nebo VŽP kategorie 3

Evropská legislativa konkrétně určuje, jaké zpracovatelské metody mohou být používány k ošetření VŽP jednotlivých kategorií. Stejně tak je určeno, jakým způsobem se zachází se získanými produkty, zda je lze dále využívat nebo zda je nutno je neškodně odstranit.

Neškodné odstranění a použití materiálu kategorie 1

Materiál kategorie 1 se:

  1. neškodně odstraní jako odpad spálením přímo bez předchozího zpracování
  2. neškodně odstraní jako odpad spálením po zpracování tlakovou sterilizací
    a po trvalém označení výsledného materiálu
  3. využije nebo neškodně odstraní spoluspálením, pokud je materiál kategorie 1 odpadem a to přímo bez předchozího zpracování
  4. využije nebo neškodně odstraní spoluspálením, pokud je materiál kategorie 1 odpadem a to po zpracování tlakovou sterilizací a po trvalém označení výsledného materiálu
  5. v případě materiálu kategorie 1 jiného než celých těl a jejich částí zvířat podezřelých z TSE, s potvrzenou TSE nebo usmrcených z důvodu eradikace TSE se materiál neškodně odstraní zpracováním tlakovou sterilizací; výsledný materiál se trvale označí a zahrabe na povolené skládce
  6. odpad ze stravovacích zařízení vzniklý v dopravních prostředcích mezinárodní přepravy se neškodně odstraní zahrabáním na povolené skládce
  7. použije jako palivo pro spalování pro energetické účely po předchozím zpracování nebo bez něj
  8. použije k výrobě získaných produktů (kosmetické prostředky, aktivní implantibilní zdravotnické prostředky, zdravotnické prostředky, diagnostické zdravotnické prostředky, veterinární léčivé přípravky, léčivé přípravky apod.) a uvede na trh v souladu s legislativními požadavky

 

Přímé spalování nebo spoluspalování se pro běžnou likvidaci materiálu kategorie 1 téměř nepoužívá z důvodu obrovské ekonomické zátěže. Základním způsobem likvidace materiálu kategorie 1 je zpracování tlakovou sterilizací, konkrétně metodou 1 a následná likvidace získaných produktů. Masokostní moučka (MKM) se likviduje nejčastěji jako odpad spoluspálením a to ve spoluspalovacích zařízeních, získaný kafilerní tuk se používá jako palivo pro energetické účely. Získané produkty (MKM, tuk) lze rovněž odstranit zahrabáním na povolené skládce, přeměnit na bioplyn za předpokladu, že zbytky rozkladu jsou buď spáleny, spoulspáleny nebo zahrabány na povolené skládce, nebo se získané produkty zpracují na tukové deriváty určené k jiným způsobům využití, než ke krmení.

 

Neškodné odstranění a použití materiálu kategorie 2

Materiál kategorie 2 se:

  1. neškodně odstraní jako odpad spálením přímo bez předchozího zpracování
  2. neškodně odstraní jako odpad spálením po zpracování tlakovou sterilizací
    a po trvalém označení výsledného materiálu
  3. využije nebo neškodně odstraní spoluspálením, pokud je materiál kategorie
    2 odpadem a to přímo bez předchozího zpracování
  4. využije nebo neškodně odstraní spoluspálením, pokud je materiál kategorie
    2 odpadem a to po zpracování tlakovou sterilizací a po trvalém označení výsledného materiálu
  5. neškodně odstraní na povolené skládce po zpracování tlakovou sterilizací a trvalém označení výsledného materiálu
  6. využije k výrobě organických hnojiv nebo půdních přídavků, které mají být po případném zpracování tlakovou sterilizací a trvalém označení výsledného materiálu uvedeny na trh v souladu s legislativními požadavky
  7. zkompostuje nebo přemění na bioplyn po zpracování tlakovou sterilizací a trvalém označení výsledného materiálu
  8. zkompostuje nebo přemění na bioplyn v případě hnoje, trávicího traktu a jeho obsahu, mléka, mléčných produktů, mleziva, vajec a vaječných produktů, které podle příslušného orgánu nepředstavují riziko šíření závažného přenosného onemocnění, po předchozím zpracování nebo bez něj
    1. bez zpracování aplikuje na půdu v případě hnoje, obsahu trávicího traktu vyjmutého z trávicího traktu, mléka, mléčných produktů a mleziva, které podle příslušného orgánu nepředstavují riziko šíření závažného přenosného onemocnění
    2. v případě materiálu pocházejícího z vodních živočichů zesilážuje, zkompostuje nebo přemění na bioplyn
      1. použije jako palivo pro spalování pro energetické účely po předchozím zpracování nebo bez něj
      2. použije k výrobě získaných produktů (kosmetické prostředky, aktivní implantibilní zdravotnické prostředky, zdravotnické prostředky, diagnostické zdravotnické prostředky, veterinární léčivé přípravky, léčivé přípravky apod.) a uvede na trh v souladu s legislativními požadavky

 

Možností zpracování je u materiálů 2 kategorie více, než u materiálů z kategorie 1. Rovněž využití získaných produktů je širší, nejvíce se uplatňuje možnost využití MKM jako suroviny pro výrobu bioplynu, kompostování a především využití jako organické hnojivo. Tuk se využívá k technickým účelům, v kosmetickém průmyslu apod.

 

Neškodné odstranění a použití materiálu kategorie 3

Materiál kategorie 3 se:

  1. neškodně odstraní jako odpad spálením, po předchozím zpracování nebo bez něj
  2. využije nebo neškodně odstraní spoluspálením, pokud je materiál kategorie 3 odpadem, po předchozím zpracování nebo bez něj
  3. po zpracování neškodně odstraní na povolené skládce
  4. zpracuje, kromě materiálu kategorie 3, který se změnil rozkladem nebo znehodnocením, a představuje proto nepřijatelné riziko pro zdraví lidí a zvířat, a použije se
    1. k výrobě krmiv pro hospodářská zvířata jiná než kožešinová
    2. k výrobě krmiv pro kožešinová zvířata
    3. k výrobě krmiv pro zvířata v zájmovém chovu
    4. k výrobě organických hnojiv nebo půdních přídavků
    5. použije k výrobě syrových krmiv pro zvířata v zájmovém chovu
    6. zkompostuje nebo přemění na bioplyn
    7. v případě materiálu pocházejícího z vodních živočichů zesilážuje, zkompostuje nebo přemění na bioplyn
    8. v případě ulit měkkýšů a korýšů, kromě ulit měkkýšů a korýšů, z nichž byly odstraněny měkké tkáně a maso a v případě vaječných skořápek použije za podmínek stanovených příslušným orgánem, které zabraňují rizikům pro zdraví lidí a zvířat
    9. použije jako palivo pro spalování pro energetické účely po předchozím zpracování nebo bez něj
    10.  použije k výrobě získaných produktů (kosmetické prostředky, aktivní implantibilní zdravotnické prostředky, zdravotnické prostředky, diagnostické zdravotnické prostředky, veterinární léčivé přípravky, léčivé přípravky apod.) a uvede na trh v souladu s legislativními požadavky
    11. v případě odpadu ze stravovacích zařízení (mimo odpady z mezinárodní přepravy) zpracuje tlakovou sterilizací nebo jinými přesně definovanými metodami zpracování nebo se zkompostuje či přemění na bioplyn
    12.  bez zpracování aplikuje na půdu v případě syrového mléka, mleziva a produktů z nich vyrobených, které podle příslušného orgánu nepředstavují riziko šíření onemocnění přenosného tímto produktem na člověka nebo zvířata

 

Odchylky

Příslušný orgán (KVS) může odchylně od uvedených způsobů neškodného odstraňování povolit neškodné odstranění:

  • uhynulých zvířat v zájmovém chovu a koňovitých zahrabáním
  • vybraných materiálů z kategorie 1 a materiálů kategorie 2 a 3 v odlehlých oblastech spálením nebo zahrabáním v místě nebo jinými způsoby pod úředním dozorem, kterými se zabraňuje přenosu rizik pro zdraví lidí a zvířat
  • vybraných materiálů z kategorie 1 a materiálů kategorií 2 a 3 v oblastech, k nimž není prakticky možný přístup nebo k nimž by tento přístup byl možný pouze za situace, která by z geografických nebo klimatických důvodů nebo z důvodu přírodní katastrofy představovala riziko pro zdraví a bezpečnost osob provádějících sběr, nebo do nichž by přístup vyžadoval použití neúměrných prostředků pro sběr, spálením nebo zahrabáním v místě nebo jinými způsoby pod úředním dozorem, kterými se zabraňuje přenosu rizik pro zdraví lidí a zvířat
  • materiálů kategorií 2 a 3, jež nepředstavují riziko pro zdraví lidí a zvířat a jejichž množství není větší než určitý týdenní objem stanovený s ohledem na povahu prováděných činností a druhy zvířat, z nichž dotčené vedlejší produkty živočišného původu pocházejí, jinými prostředky než spálením nebo zahrabáním v místě pod úředním dozorem
  • vedlejších produktů živočišného původu, kromě přesně definovaných materiálů z kategorie 1, v případě ohniska nákazy povinné hlášení, jestliže by přeprava do nejbližšího podniku schváleného pro zpracování nebo neškodné odstranění vedlejších produktů živočišného původu zvýšila nebezpečí šíření zdravotních rizik nebo by v případě rozsáhlého vzplanutí epizootického onemocnění znamenala překročení kapacity těchto podniků, spálením nebo zahrabáním v místě za podmínek, které zabraňují přenosu rizik pro zdraví lidí a zvířat
  • včel a včelařských vedlejších produktů spálením nebo zahrabáním v místě za podmínek, které zabraňují přenosu rizik pro zdraví lidí a zvířat

 

Omezení použití VŽP

Je zakázáno toto použití VŽP a získaných produktů:

  • krmení suchozemských zvířat určitého druhu, jiných než kožešinových zvířat, zpracovanými živočišnými bílkovinami získanými z těl zvířat stejného druhu nebo jejich částí
  • krmení hospodářských zvířat jiných než kožešinových, odpady ze stravovacích zařízení nebo krmnými surovinami obsahujícími tento odpad nebo z něj získanými
  • krmení hospodářských zvířat rostlinným porostem, buď přímo jeho spásáním nebo krmením sekaným rostlinným porostem, z půdy, na níž byly použita organická hnojiva nebo půdní přídavky, kromě hnoje, ledaže toto sekání nebo spásání následovalo po uplynutí ochranné lhůty, která zajistí přiměřené zvládání rizik pro zdraví lidí a zvířat a která činí nejméně 21 dní
  • krmení chovaných ryb zpracovanými živočišnými bílkovinami získanými z těl chovaných ryb stejného druhu nebo jejich částí

 

Legislativní předpisy EU jsou rozsáhlé, čemuž odpovídá také množství výjimek, které upravují manipulaci s vybranými druhy VŽP. Prováděcí nařízení EU č. 142/2011 proto blíže určuje pravidla pro zacházení, způsoby využití, možnosti zpracování některých VŽP, zvláštní podmínky použití VŽP pro vědecké účely, krmení zvířat v ZOO a krmných stanicích, preparaci, dovozy, vývoz apod.