Fyziologie
Jedná se o neurofyzární hormon, který je ale možno nalézt i v mozku a míše.
Účinky na organismus
ADH vykazuje permeabilní efekt na ledvinné tubuly (zejména na distální tubulus). Zvyšuje propustnost tubulu pro vodu, která se v distálním tubulu reasorbuje -> vzniká hypertonická moč menšího objemu. ADH tedy působí antidiureticky.
Dalším místem působení ADH je hladká svalovina arteriol (má vasopresorický efekt).
Za fyziologických podmínek nezpůsobí zvýšení krevního tlaku, jelikož zároveň snižuje srdeční výdej.
Seznam účinků
• působí proti diuréze, podílí se na vzniku koncentrované hypertonické moči
• vasopresorický efekt na hladkou svalovinu arteriol
• snížení srdečního výdeje
• snížení resopce sodíku v proximálních tubulech
• stimulace glykogenolýzy
• stimulace sekrece ACTH
• mediátor CNS
Sekrece ADH je řízena jednoduchou zpětnou vazbou. Vliv má především změna osmolality a objemu krve
• hypovolémie a hyperosmolalita → zvýšení sekrece
• hypovolémie (z důvodu krvácení aj.) a sníženíkrevního tlaku → zvýšení sekrece
Další faktory zvyšující sekreci:
- teplo, hypoxie, stres, bolest, fyzická námaha, emoce, zvracení, hypoglykémie.
Stimulační účinek na vylučování ADH má i CRH.
Patofyziologie
Nadměrná sekrece ADH
Vede k zadržování vody v organismu a vzniku edémů, k objemové expanzi, hypoosmolalitě a hyponatrémii z důvodu zvýšené natriurézy. Rozvíjí se diluční a deplečníhyponatremie, hypoosmolalita vede ke vzniku generalizovaných edémů. Edém je závažný především pro mozek. Důsledkem edému mozku jsou encefalopatie s neurologickými příznaky (slabost, ospalost, křeče, bezvědomí aj.).
Paradoxně dochází i k rozvoji polyurie.
Snížená syntéza a sekrece ADH
Označuje se jako centrální diabetes insipidus (CDI).
Příčiny vzniku:
• primární: vrozené, idiopatické
• sekundární: primární intrakraniální tumory (kraniofaryngeom), metastázy (karcinom mléčné žlázy, lymfom, melanom aj.), parazitární onemocnění (neosporóza, toxoplazmóza), traumata hlavy, záněty, chirurgické výkony – hypofyzektomie. Nedošlo-li k poškození ncl. supraopticus, může se stav do několika měsíců upravit (regenerace axonů).
Deficit tohoto hormonu může být úplný nebo parciální.
Parciální CDI (nedostatečné vylučování ADH nebo vylučování až při vysoké osmolalitě plazmy) je doprovázen zvýšením diurézy různého stupně.
Při úplném CDI není ADH vůbec vylučován, což má za následek perzistentní hypostenurii a nadměrnou diurézu. Následkem polyurie a polydipsie bývá často dehydratace organismu.