5. Proudění vzduchu

Vítr je základní meteorologický prvek popisující pohyb vzduchu v určitém místě atmosféry v daném časovém okamžiku vzhledem k zemskému povrchu. Za vítr se považuje jen horizontální složka vektoru větru.

Jde o pohyb vzduchu způsobený rozdíly atmosférického tlaku, které jsou samy důsledkem různých teplot a jim odpovídajících různých hustot vzduchu. Proudění vzduchu z míst vyššího tlaku vzduchu do míst nižšího tlaku vzduchu a tím i rychlost větru závisejí na velikosti tohoto rozdílu. Vzduch proudí vždy z míst s nižší teplotou, kde je vyšší tlak vzduchu do míst s teplotou vyšší, kde je tlak vzduchu nižší. Vzduch ve stáji proudí jak turbulentně (vířivě), tak i přímočaře. Ovlivňují to konstrukce, systémy větrání, otevírání oken a vrat, výskyt netěsností apod. a vznikají tak velice složité a nerovnoměrné poměry v proudění vzduchu. Směr proudění vzduchu lze jen velmi nesnadno odhadnout. Přiváděný chladnější a těžší vzduch klesá k podlaze a po ohřátí se jako teplejší proud rozptyluje vzhůru ke stropu.

 

5.1. Fyziologický význam proudění vzduchu

Chceme-li zhodnotit vliv proudění vzduchu na organismus, musíme znát jak směr proudění vzduchu, tak rychlost proudění. Význam proudění vzduchu spočívá v ochlazování kůže zvířat a v ovlivňování vydávání tepla z organismu zvířat. Jeho účinek se zvyšuje u zvířat nedostatečně osrstěných s malou vrstvou podkožního tuku, resp. na těch částech těla, které jsou nedokonale osrstěné, jako je mléčná žláza.

Vzduch se má v dosahu zvířat při optimálních teplotách pohybovat maximálně do rychlosti 0,3 m.s-1, při vysokých teplotách může být rychlost vyšší, u dospělých zvířat může překračovat 1 m.s-1. Proudění vzduchu v těchto rozmezích má příznivý účinek na krevní oběh a látkovou výměnu. Při vyšších rychlostech a při nízké teplotě prostředí však nastává nadměrné ochlazení. Zvláště nepříznivé je proudění vzduchu označované jako průvan, což je jemný pohyb vzduchu v uzavřeném prostoru jedním směrem, který způsobuje ochlazování jen určité části těla. Na těchto částech těla dochází k vazokonstrikci, nedostatečnému prokrvení a tím k podchlazení. V orgánech s nedostatečným prokysličením se snižuje fagocytární schopnost a zvyšují se předpoklady pro vznik zánětů, jako např. mastitidy.

Za průvan se považuje stav, kdy rychlost proudění vzduchu převyšuje 0,3 m.s-1. Ve stájích vzniká průvan při větrání, při příčném otevírání oken a dveří a nebo při netěsnostech. (Kursa, 1998).

 

5.2. Měření proudění vzduchu

Při měření proudění vzduchu sledujeme jeho dvě základní charakteristiky:

1.     Směr

2.     Rychlost

Metody používané k detekci obou charakteristik proudění se dále dělí v závislosti na tom, zda se měření provádí ve venkovním prostředí (zpravidla vyšší hodnoty proudění) nebo v uzavřeném případně polouzavřeném prostředí stáje. 

 

5.2.1. Měření směru proudění vzduchu

Ve venkovním prostředí se směrem větru se rozumí směr, odkud vítr vane. Udává se obvykle v úhlových stupních (např.: 90° = východní vítr, 180° = jižní vítr, 270° = západní vítr, 360° = severní vítr, 0° = bezvětří atp.), případně v desítkách stupňů azimutu (celkem se tedy  rozlišuje 36 směrů větru 01 - 36).

Směr větru se nejčastěji určuje pomocí větrných směrovek, které se umísťují na stožárech ve výšce 10 metrů nad zemským povrchem. V této výšce je rušivý vliv místních překážek a terénu výrazně menší než v těsné blízkosti povrchu.

 

Příklady větrných směrovek:

Obrázek č.40  Panelová jednotka pro měření směru větru

Jde o zařízení určené jako informační zobrazení směru větru ve stupních větrné růžice. Směrovka je s panelovou jednotkou propojena 2-žilovým stíněným kabelem.

 

Obrázek č.41  Směrovka větru

Tato směrovka větru je lineární analogový převodník pro měření směru větru. Směrovka je tvořena duralovým tělesem s komaxitovou povrchovou úpravou, v němž je na nerezových ložiscích upevněn lineární drátový potenciometr (5 nebo 10 kOhm) s 20° přerušením.

 

K určování směru větru lze též použít umělý dým pro filmové účely.

Umělý dým je suchá sypká směs, zatříděna dle vyhlášky ČBÚ č. 174/92 Sb. ve třídě II. Tato směs po iniciaci hoří za vývoje velkého množství hustého dýmu. Lze ji používat pouze ve volném terénu mimo dosah obytných a hospodářských budov. S dýmem může pracovat pouze osoba zaškolená.

Postup při práci s filmovým dýmem:

1.     Dle požadovaného efektu se nasype určité množství slože na nehořlavou podložku při dodržení všech bezpečnostních a protipožárních opatření (cca 4 – 5 polévkových lžic). Takto nasypaná slož se zasype vrstvou cca 0,5 cm suché hlíny nebo písku.

2.     Do dýmové slože se zasune stopina (nastříhaný zápalný knot) tak, aby vyčnívala alespoň 40 cm.

3.     Konec stopiny se zapálí a obsluha se vzdálí, aby byla mimo dýmový oblak, který má dráždivé účinky.

4.     Po vývinu dostatečného množství dýmu pozoruje obsluha jeho pohyb.

 

!!! Zásady bezpečné manipulace s filmovým dýmem !!!

1.     Při manipulaci se složí musí mít obsluha pracovní oděv bez syntetických vláken, vodivou obuv, gumové rukavice, těsné ochranné brýle a protiprachový respirátor.

2.     Zakazuje se manipulovat s dýmovou složí ve skladě.

3.     Při manipulaci se složí se nesmí prášit, vyvolávat tření nebo úder.

4.     Slož musí být skladována v původních obalech při běžné teplotě, v suchých skladech bez přítomnosti jiných látek nebo hořlavin.

 

Ve stájovém prostředí je určení směru proudění vzduchu obtížnější, jednak z důvodů výskytu zpravidla výrazně nižších hodnot proudění (obtížná detekce), jakož i problematické stanovení převládajícího směru (často nekonstantní, až turbulentní charakteristika proudění). Je tedy nutné použít podstatně citlivějších metod, nejčastěji na bázi vývinu určitého množství dýmu a následného pozorování jeho pohybu v různých směrech. Za tímto účelem lze použít kouřových trubic na zjišťování směru proudění vzduchu nebo umělého dýmu pro filmové účely.

 

Kouřové trubice  KT 1 na zjišťování směru proudění vzduchu (video)

Jde o bezpečné, levné a dostatečně přesné řešení detekce směru proudění. Jedná se o zatavené skleněné trubičky s obsahem granulované směsi (viz obrázek č.41). Tato směs po kontaktu se vzduchem vyvíjí po určitou dobu velmi hustý, a tedy i trvanlivý dým jehož pozorováním můžeme směr větru celkem spolehlivě lokálně určit.

Postup při práci s kouřovými trubicemi:

1.     Zalomení obou zatavených konců skleněné trubice.

K zalomení je vhodné použít kovových oček umístěných na univerzálním nasavači používaném k detekci stájových plynů (viz dále). Nevhodné je použití náhradních prostředků.

2.     Nasazení trubice na gumovou hadičku napojenou na dmýchací balónek.

3.     Zmáčknutím balónku vháníme vzduch do trubice a vytlačujeme z  ní dým do sledovaného prostoru.

4.     Pozorováním pohybu kouře určíme převládající směr a charakteristiku proudění vzduchu.

Touto metodou je možné monitorovat pouze malé části stájových objektů neboť množství vyvíjeného dýmu je velmi malé.

 

!!! Zásady bezpečné manipulace s kouřovými trubicemi !!!

a)    Dbát zvýšené opatrnosti při zalamování konců kouřové trubice. Pracovat s nataženýma rukama co nejdále od očí, zalamování provádět ve směru od těla – hrozí nebezpečí zasažení úlomky skla.

b)    Trubice zásadně nezalamovat v prostoru výskytu chovaných zvířat – možnost poranění končetin nebo kůže ležících zvířat střepy.

c)     Zvýšené opatrnosti je nutné dbát při nasazování trubice na gumovou hadičku – možnost poranění ruky ostrým koncem trubice.

d)    Dým vyvíjení kouřovými trubicemi je zdraví škodlivý – nevdechovat.

 

Obrázek č.42  Kouřové trubice KT1 s dmýchacím balónkem

 

5.2.2. Měření rychlosti proudění vzduchu

Rychlost větru je vzdálenost, kterou urazí pohybující se vzduch za jednotku času, nejčastěji se udává v metrech za sekundu.

Orientačně lze odhadnout rychlost proudění vzduchu pomocí Beaufortovy anemometrické stupnice síly větru (0-12 stupňů). Při odhadu síly větru se orientujeme podle následků, které zanechává na krajině (pohyb vodní hladiny, stromů, kouře, pohybu prach a jiných částic apod.)

Beaufortova anemometrická stupnice síly větru

0   BEZVĚTŘÍ – 0-0,2 m.s-1, pod 1 km.h-1, kouř stoupá svisle vzhůru.

1   VÁNEK – 0,3-1,5 m.s-1, 1-5 km.h-1, směr větru je poznatelný podle pohybu 
     kouře, vítr však nepohybuje větrnou korouhví (směrovkou).

2   SLABÝ VÍTR – 1,6-3,3 m.s-1, 6-11 km.h-1, vítr je cítit ve tváři, listy stromů
     šelestí, větrná směrovka se začíná pohybovat.

3   MÍRNÝ VÍTR – 3,4-5,4 m.s-1, 12-19 km.h-1, listy stromů a větvičky jsou v 
     trvalém pohybu, vítr napíná praporky a slabě čeří hladinu stojaté vody.

4   DOSTI ČERSTVÝ VÍTR – 5,5-7,9 m.s-1, 20-28 km.h-1, vítr zdvíhá prach a
     kousky papíru, pohybuje slabšími větvemi.

5   ČERSTVÝ VÍTR – 8,0-10,7 m.s-1, 29-38 km.h-1, listnaté keře se začínají hýbat, 
     na stojatých vodách se tvoří menší vlny se zpěněnými hřebeny.

6   SILNÝ VÍTR – 10,8-13,8 m.s-1, 39-49 km.h-1, vítr pohybuje silnějšími větvemi,
     telegrafní dráty sviští, používání deštníků se stává nesnadné.

7   PRUDKÝ VÍTR – 13,9-17,1 m.s-1, 50-61 km.h-1, vítr pohybuje  celými stromy, 
     chůze proti větru je obtížná.

8   BOUŘLIVÝ VÍTR – 17,2-20,7 m.s-1, 62-74 km.h-1, vítr ulamuje  větve,  chůze
     proti větru je téměř nemožná.

9   VICHŘICE – 20,8-24,4 m.s-1, 75-88 km.h-1, vítr  působí  menší  škody na
     stavbách (strhává komíny, tašky ze střech).

10 SILNÁ VICHŘICE – 24,5-28,4 m.s-1, 89-102 km.h-1, vyskytuje se na pevnině
     zřídka, vyvrací stromy, působí větší škody.

11 MOHUTNÁ VICHŘICE – 28,5-32,6 m.s-1, 103-117 km.h-1, vyskytuje se velmi
     zřídka, působí velké škody na domech, lesích.

12 ORKÁN – nad 32,7 m.s-1, nad 118 km.h-1, ničivé účinky.

 

Přesně se rychlost větru měří pomocí anemometrů. Anemometry pracují na těchto principech:

Mechanickém - větrem se roztáčí otočné miskové nebo vrtulové čidlo, jehož počet otáček za jednotku času je ve známé závislosti na rychlosti větru.

Aerodynamickém - rychlost větru se určí rozdílem mezi dynamickým tlakem ve speciálně konstruované aerodynamické trubici obtékané vzduchem a statickým tlakem v téže trubici za bezvětří.

Zchlazovacím - čidlem anemometru může být drát vyhřátý na vyšší teplotu než je teplota okolního vzduchu. Čím větší je intenzita proudění vzduchu, tím více se sníží teplota drátu. Častým provedením zchlazovacích anemometrů bývá též speciálně upravený (nejčastěji kapalinový) teploměr, jehož teploměrné čidlo se ochlazuje v závislosti na rychlosti proudění vzduchu.

 

5.3. Přístroje vhodné k měření rychlosti proudění vzduchu

Ve venkovním prostředí se k měření rychlosti proudění vzduchu používají nejčastěji miskové mechanické anemometry. Anemometr, vybavený registračním zařízením se nazývá anemograf.

5.3.1. Anemometr (viz obrázek č.43)

Obrázek č.43  Anemometr ANEMO

Anemometr ANEMO (nebo-li anemometrické čidlo) slouží jako snímací prvek pro měření rychlosti proudění vzduchu. Použití je možné ve všech běžných oblastech měření rychlosti větru, tedy v meteorologii, bioklimatologii, průmyslu (jeřáby, lešení) nebo ve sportu. Anemometr ANEMO není určený k měření v agresivním plynném prostředí.

Tělo anemometru je z duralového korpusu s komaxitovou povrchovou úpravou. Uvnitř je svisle uložená nerezová hřídelka osazená dvěma axiálními nerezovými ložisky. Na horním konci hřídele anemometru je upevněn mosazný šestihran, spojený s plastovým výliskem kříže (Robinsonův kříž). Kříž je zajištěný uzavřenou maticí, pod kterou je vložený gumový těsnící kroužek.

Ve spodní části hřídelky je pevně usazený kalíšek optické závory, jejíž prvky jsou zapájené do desky plošného spoje spolu s další elektronikou.

 

1.3.2. Ruční anemometr (viz obrázek č.44)

Obrázek č.44  Ruční anemometr

Ruční anemometr slouží k individuálnímu měření rychlosti větru s možností nastavení limitní rychlosti, která je pak indikována zvukovým signálem.

Přístroj je napájen 9 V baterií typu 51D. Údaj o rychlosti je zobrazován na LCD displeji v m/s.

 

1.3.2.Panelová jednotka pro měření rychlosti větru (viz obrázek č.45)

Obrázek č.45  Panelová jednotka pro měření rychlosti větru

Jedná se o zařízení určené jako informační zobrazení rychlosti větru doplněné nastavitelným akustickým limitem rychlosti. Anemometrické čidlo ANEMO je s panelovou jednotkou propojené přes RS485 4-žilovým kabelem.

 

5.3.4. Registrační zařízení pro měření rychlosti větru (viz obrázek č.46)

Obrázek č.46  Registrační zařízení pro měření rychlosti větru

Zařízení je určeno k dlouhodobému sledování větrných poměrů, jako základní faktor k posouzení určité lokality. Snímač větru (anemometr) je umístěn na vrcholu ocelové trubky, či stožáru a propojen stíněným kabelem s registrační jednotkou, kde je umístěna baterie (síť. přívod) pro napájení. Toto zařízení vyvinuté na bázi jednočipového mikroprocesoru slouží k zobrazení okamžité rychlosti a registraci rychlosti větru (nejméně po dobu jednoho roku) ve 20-ti rozsazích.

Měření je prováděno v sekundových intervalech a podle dané rychlosti je kontinuálně ukládáno v jednotlivých registrech. Při výčtu měření je celková doba v příslušných registrech zobrazována v hodinách.

Registrační zařízení se spotřebou cca. 14 mA je napájeno síťovým adaptérem (případně auto-akumulátorem 12V) a vybaveno vestavěnou záložní baterii pro krátkodobé výpadky napájení. Max. délka kabelu propojující snímač větru s registračním zařízením je 100 m .

 

Ve stájovém prostředí je podobě jako u směru určení rychlosti proudění vzduchu obtížnější. Vzhledem k nízkým hodnotám rychlosti proudění je nutné použít vysoce citlivých přístrojů (aerodynamické, zchlazovací nebo ultrazvukové).

Problematikou stanovení ochlazovací veličiny prostředí za zabýval Pavelek a Štětina (1997), kteří uvádějí, že měření malých rychlostí proudění vzduchu do 1 m.s-1 je možné provádět pomocí katateploměrů. Dle Klabzuby (2002) se nejčastěji používá provedení, které navrhl Hill na počátku 20. století.

 

5.3.5. Katateploměr dle Hilla

5.3.5.1. Popis přístroje a jeho funkce (video)

Pro stanovení proudění větru pomocí Hillova katateploměru používáme jednoduchou soustavou 2 kapalinových teploměrů, vzdálených od sebe přibližně 15 cm (viz obrázek č.47).

Obrázek č.47  Katateploměr dle Hilla

Jeden teploměr je standardní teploměr rtuťový, druhý je upravený lihový teploměr (Hillův katateploměr) na jehož kapiláře jsou vyznačeny pouze dva teplotní stupně. Teploměr tedy pracuje pouze v rozsahu 35°C až 38°C. Výsledkem měření je tzv. zchlazovací hodnota (katahodnota), která vyjadřuje množství tepla, které je třeba odejmout z 1 cm2 povrchu nádobky (měřícího čidla), aby se teplota na kapiláře snížila z 38°C na 35°C. Množství tepla, které se ztrácí z katateploměru při ochlazení o 3°C (38°C – 35°C) je vždy stejné, mění se jen délka časového intervalu, za který je vyzářeno. Rychlost vyzařování tepla z katateploměru závisí pak na:

-  teplotě prostředí a

-  rychlosti proudění vzduchu v místě měření

 

5.3.5.2. Výhody a nevýhody přístroje

Hillův katateploměr je v našich podmínkách obvyklým řešením monitoringu rychlosti proudění vzduchu ve stájových objektech. Jde o vysoce přesný přístroj s vynikající citlivostí (schopnost měřit i velice nízké hodnoty proudění). Manipulace s ním však vyžaduje zvýšené opatrnosti kvůli možnému poškození přístroje a poranění jeho obsluhy při nešetrném zacházení. Za jistou komplikaci při práci s přístrojem lze označit i poměrně složitý postup při výpočtu výsledků měření.

 

5.3.5.3. Zásady používání a kalibrace (video)

Postup při měření katateploměrem dle Hilla

Před měřením:

1.     Před zahájením vlastního měření je nutné zaznamenat „faktor přístroje“ (F). Jde o hodnotu, která je vyznačena v horní části přístroje na jeho zadní straně (viz obrázek č. 48) a která srovnává chybu při výrobě katateploměrů. Přístroje se vyrábí ručně, foukáním skla do připravených forem, a tedy každý výrobek je svým způsobem jedinečný. Tato skutečnost se projevuje zejména v různé ploše teploměrných baněk, které tak vydávají za stejných podmínek různé množství tepla. Faktor každého katateploměru tuto chybu opravuje, což je zahrnuto i v příslušných výpočtech.

 

Obrázek č.48  Příklad faktoru katatploměru F= 507

 

2.     Zahřát teploměrnou baňku Hillova katateploměru horkou vodou (50°C – 60°C) tak, aby souvislý lihový sloupec přesáhl hodnotu 38° na kapiláře a vystoupal přibližně do 1/3 jejího rozšíření na horní straně přístroje (viz obrázky č.49 a 50.)

 

Obrázek č.49  Rozšíření kapiláry katateploměru

Obrázek č. 50  Detail rozšíření kapiláry

 

3.     Osušit baňku katateploměru suchou utěrkou. Jde o důležité opatření, které zabraňuje odpařování vody z povrchu baňky a následnému odebírání tepla. V případě opomenutí tohoto kroku by se katateploměr choval jako vlhký teploměr psychrometru, pokles lihového sloupce by nastal rychleji a naměřili bychom tak vyšší rychlost proudění, než ve skutečnosti je.

 

Vlastní měření:

4.     Umístit soustavu katateploměr-rtuťový teploměr do klidové polohy

5.     Stopkami změřit čas poklesu lihového sloupce katateploměru z 38°C na 35°C [s] (viz obrázek č.51).

Obrázek č.51  Vyznačení rozsahu měřících značek katateploměru

 

6.     Odečíst teplotu na rtuťovém teploměru.

 

!!! Zásady bezpečné manipulace s kataploměrem dle Hilla !!!

Při zahřívání teploměrné nádobky katateploměru je nutné dbát zvýšené pozornosti, aby nedošlo k přehřátí teploměrné kapaliny a následné explozi přístroje !!! Jedná se  o uzavřený systém, líh při přehřátí nemá možnost pomalého odtoku a při případném roztržení přístroje hrozí nebezpečí poranění měřící osoby skleněnými střepy.

 

5.3.5.4. Prováděné výpočty

Ochlazovací veličina K [W.m-2]

Fyziologicky významným faktorem vyplývajícím ze současného působení tepla, vlhkosti a proudění vzduchu je ochlazovací veličina (ochlazovací hodnota, ochlazovací konstanta, katahodnota, refrigerace). Proudění vzduchu má všeobecně ochlazující účinek a při vyšších rychlostech proudění a při nízkých teplotách vzduchu může docházet až k nebezpečné refrigeraci spojené se silným prochladnutím objektů. Refrigerace je často vypočítávána u hospodářských zvířat pro minimalizaci ztrát energie při termoregulaci. Pro mladá zvířata s nedostatečně vyvinutou termoregulací je zvlášť nebezpečné chronické působení přízemních studených průvanů.

Ochlazovací veličina vyjadřuje ztrátu tepla z povrchu organismu a též termický komfort člověka a zvířat. (termický komfort je tepelná pohoda, kdy se člověk nebo zvíře v daném prostředí při dané činnosti cítí příjemně a není mu ani horko ani chladno).

Jedná se o množství tepla, které je za dané mikroklimatické situace vydáváno z jednotky povrchu těla za určitý časový úsek. Dříve se vyjadřovala v mcal.cm-2.s-1 (mJ.cm-2.s-1) , nově se vyjadřuje v W.m-2 (1 mcal.cm-2.s-1 = 41, 86 W.m-2).

Výpočet hodnoty ochlazovací veličiny:

   

 

F – faktor přístroje [mcal.cm-2] Jde o konstantní množství tepla [mcal], které ztrácí 1 cm2 povrchu baňky katateploměru při ochlazení z 38°C na 35°C

t- čas poklesu lihového sloupce katateploměru z 38°C na 35°C [s]

 

Číslo tepelné pohody P

   Při výpočtu této veličiny již zohledňujeme teplotu prostředí, ve kterém se jedinec nachází.

 

 

 


T – teplota prostředí naměřená na rtuťovém teploměru [°C]

K – katahodnota [mcal.cm-2.s-1]

 

Výpočet rychlosti proudění vzduchu

   Pro přesné stanovení rychlosti proudění vzduchu katateploměrem dle Hilla je zapotřebí stanovit následující hodnotu:

 

 

 


Hodnota tohoto zlomku rozhoduje o dalším postupu ve výpočtu.

1.

 

Je-li hodnota zlomku menší nebo rovna 0,6, předpokládáme rychlost proudění vzduchu do 1 m.s-1 a pro výpočet rychlosti proudění použijeme následující postup:

 

 

 

 

2.

 

 

Je-li hodnota  zlomku  větší  než  0,6, předpokládáme  rychlost   proudění  vzduchu větší než 1 m.s-1 a pro výpočet rychlosti proudění použijeme upravené rovnice:

 

 

 

 

 

 


Pro praktické hodnocení významu ochlazovací veličiny a čísla tepelné pohody v chovech zvířat slouží stupnice uvedené v následující tabulce

Tabulka č.2  Stupnice pro hodnocení ochlazovací veličiny a čísla tepelné pohody:

 

ochlazovací veličina

W.m-2

mcal.cm-2.s-1

Číslo tepelné pohody P

všeobecně nízká

(teplo, horko, dusno)

126 – 209

3 – 5

> 3,5

nízká pro dospělá zvířata, optimální pro mláďata

209 – 293

5 – 7

3,5 – 3,2

optimální pro dospělá zvířata, zvýšená pro mláďata

293 – 419

7 – 10

3,1 – 1,8

zvýšená – všem kategoriím

chladno

419 – 502

 

10 – 12

< 1,8

vysoká – všem kategoriím

zima

nad 502

nad 12

 

 

Při hodnotě refrigerace nižší než 4 průměrně oblečený člověk při lehké fyzické práci cítí nesnesitelné horko. Při hodnotách 4-8 je mu horko, v intervalu 8 až 12 teplo, v intervalu 12 až 20 příjemně. Při hodnotách 20 až 40 pociťujeme chladno, v intervalu 40 až 80 je nám zima a pokud je hodnota refrigerace větší než 80 je nám nesnesitelná zima.

S refrigerací velmi úzce souvisí tzv. pocitová teplota člověka. Pokud vyjdeme do mrazivého jasného lednového dne, kdy nefouká vítr, zdá se nám, že je daleko tepleji, než ukazuje rtuť teploměru. Naopak za zataženého a větrného podzimního dne, dokáže silný vítr snížit naši pocitovou teplotu až o 3 °C.

 

5.3.6. Ultrazvukový měřič rychlosti větru (viz obrázek č.52)

Obrázek č.52  Ultrazvukový měřič rychlosti větru

Zařízení je určené pro vysoce přesné měření s rychlostí větru do 10 m.s-1. Přístroj pracuje s ultrazvukovými zářiči s oboustranným měřením větru s tangenciálním vyhodnocením se směru měřících sond po nastavenou dobu 5 nebo 10 sec a na displeji je znázorněn maximální údaj rychlosti po dobu měření.

 

5.3.7. Termoanemometry

5.3.7.1. Popis přístrojů a jejich funkce

V technice prostředí se pro měření rychlosti vzduchu v místnostech, stájových objektech, ve větracích a klimatizačních zařízeních velmi často používají termoanemometry, které se označují také jako žárové anemometry či žhavené anemometry. Jsou založeny na principu měření intenzity ochlazování různých vzduchem obtékaných tělísek, jako je např. žhavený drátek, dva různoběžné drátky nebo žhavená kulička.

Termoanemometry lze použít dle konstrukce čidla a dle nastaveného rozsahu přístroje pro rychlosti v rozmezí od 0,01 do 100 m.s-1. Směrem k nulové rychlosti se citlivost termoanemometrů zvětšuje. V technice prostředí jsou užitečné především pro měření malých rychlostí do 1 m.s-1, kde se nedají použít mechanické anemometry.

 

5.3.7.2. Výhody a nevýhody přístrojů

Předností termoanemometrů jsou relativně malé rozměry sond, které nenarušují příliš proměřované rychlostní pole. Anemometry se žhavenými drátky či malými žhavenými tělísky, vybavené moderní elektronikou umožňují někdy navíc i měření intenzity turbulence, měření autokorelačních funkcí apod. Mezi nedostatky termoanemometrů lze řadit jejich závislost na teplotě prostředí, ale u mnohých přístrojů bývá tento vliv potlačen zvýšením teploty drátku, nebo lépe měřením teploty okolí a automatickým provedením potřebných korekcí. Rychlostní čidla s malými žhavenými tělísky vyžadují navíc vysokou čistotu měřeného prostředí, aby nedošlo k jejich mechanickému poškození.

 

5.3.7.3. Zásady používání a kalibrace

Cejchování anemometrů pro extrémně malé rychlosti lze provést umístěním sondy na rotující rameno nebo tažením sondy v klidném prostředí. Žhavený drátek se vkládá do měřeného prostoru kolmo na směr proudu, při jeho odklonění o úhel 10° naměříme rychlost menší asi o 3 %. Žhavená kulička je prakticky směrově nezávislá, proud by však neměl přicházet ze strany držáku.

 

5.3.7.4. Příklady anemometrů vhodných pro použití ve stájovém prostředí

Obrázek č.53  Testo 425

Jde o kompaktní anemometr s pevně připojenou termickou sondou proudění včetně teleskopu. Pomocí přístroje lze měřit rychlost proudění vzduchu, jeho teplotu a objemový průtok. Časové nebo bodové vytvoření střední hodnoty podává informaci o průměrné naměřené hodnotě objemového průtoku, rychlosti proudění a teploty.

 

Testo 435

Testo 435 je multifunkční přístroj, který měří současně hodnoty teploty, relativní vlhkosti a proudění vzduchu (viz obrázek č. 54). Zařízení vyniká svým intuitivním ovládáním a jednoduchou navigací v menu. Přístroje testo 435-2/-4 nabízejí při měřeních na různých měřicích místech tu výhodu, že naměřené hodnoty jsou přiřazovány právě aktuálnímu měřicímu místu.

Návod k použití a popis přístroje ke stažení zde.

Spolehlivost přístrojů hraje rozhodující roli. Testo 435 je robustní a spolehlivý přístroj s třídou krytí IP 54. Použitý materiál působí jako integrovaná ochrana proti nárazu a úderu. Velký podsvícený displej je mírně zapuštěn do krytu přístroje a je tak lépe chráněn. Silné magnety na zadní straně přístroje zajišťují bezpečné připevnění na měřicím místě.

Vedle klasických sond s kabelem je možné využít bezdrátové spojení sond s přístrojem až do vzdálenosti 20 m. Je tak vyloučeno poškození kabelu nebo omezení v manipulaci. Testo 435 pojme a zobrazí maximálně tři rádiové sondy. Rádiové sondy jsou k dispozici pro teplotu a podle typu přístroje pro vlhkost. Pro rádiový modul je možno se kdykoliv rozhodnout a přístroj jím jednoduše doplnit.

Obrázek č.54  Testo 435 s měřící sondou

Testo 435 dokumentuje výsledky měření buď na PC pomocí jednoduchéhu programu Comfort Software Basic x35, který je volně šiřitelný nebo přímo na místě na přenosné tiskárně protokolů testo. Protokoly měření zobrazují na PC zákazníkovi data naměřená v kanále, dlouhodobá měření a měření stupně turbulence. Do formuláře může být umístěno firemní logo. Pro zobrazení dat na PC je k přístrojům Testo 435-2/-4 přiložen odpovídající software. V přístroji se ukládají jak jednotlivá měření, tak i sestavy měření (10.000 naměřených hodnot) a nakonec se pomocí PC programu Comfort Software zobrazí buď tabulkově (viz obrázek č. 55)

Obrázek č.55  Tabulková forma záznamu dat z přístroje Testo 435

nebo graficky (viz obrázek č. 56).

Obrázek č.56  Grafická forma záznamu dat z přístroje Testo 435

Testo 435 přenáší data v místě měření bezdrátově přes infračervené rozhraní do tiskárny protokolů testo. Při tisku je kromě naměřených hodnot dokumentováno datum a čas měření.

Použitím funkce “cyklický tisk” mohou být tiskárnou protokolů tištěny naměřené hodnoty cyklicky, a to v časovém intervalu od 1 minuty do 24 hodin. Takto je možné přístroji Testo 435-1/-3 dokumentovat sestavy měření na papíře i bez datové paměti (viz obrázek č.57).

Obrázek č.57  Bezdrátová infra- komunikace přístroje Testo 435 s tiskárnou