7. Sluneční záření a
osvětlení stájových objektů
7.1. Fyziologický význam
osvětlení
Světlo představuje viditelnou část
spektra slunečního záření v oblasti vlnových délek zhruba 260-760 nm.
Nejdůležitějším přírodním procesem závislým na světle je fotosyntéza rostlin,
neboť je zdrojem veškeré energie pro fungování celého ekosystému. Světlo však
ovlivňuje chování živočichů i přímo, a to svou kvalitou (vlnovou délkou),
intenzitou (energetickou vydatností) a délkou působení. Ptáci a savci vnímají
změny délky světelné části dne, fotoperiodu,
prostřednictvím fotoreceptorů umístěných v oční sítnici. Fotoreceptory
spouštějí sérii složitých hormonálních reakcí, jejichž výsledkem je určité
chování, fotoperiodismus.
Pravidelná proměnlivost v působení
světla během denního cyklu vyvolává u živočichů cirkadianní rytmy, jakými jsou načasování sběru potravy, odpočinku
či teritoriální chování. Podle rozložení cirkadianní aktivity rozlišujeme druhy
denní (diurnální), noční (nokturnální), soumračné (krepuskulární) a arytmické.
I u denních živočichů však bývá hlavní období aktivity omezeno na časné ranní
hodiny a dobu před soumrakem, zatímco u nočních živočichů to bývá první
polovina noci a několik hodin krátce před rozedněním.
Změny světelného režimu během roku
jsou zdrojem sezónní neboli
cirkaannuální rytmicity životních
projevů. Biorytmy mohou být vyvolány i změnami teploty nebo vlhkosti, pokud se
tyto změny vyznačují dostatečnou pravidelností. Mezi sezónní biorytmy patří
migrace, shlukování, výměna srsti či opeření, tvorba tukových zásob, nástup
hibernace či pohlavní aktivita. Světlo působí na pohlavní funkce
prostřednictvím neurohumorální regulační soustavy, uplatňuje se drážděním
sítnice přes opticko – hypotalamo – hypofyzární soustavu. Konečný účinek je
potom na pohlavní orgány a štítnou žlázu.
U některých druhů pohlavní aktivita
vzrůstá na jaře, kdy se den prodlužuje (slepice, krůty, husy, kachny, drobné
šelmy, koně), u jiných naopak na podzim (ovce, kozy, jelen lesní). Je ovšem
znám také tzv. podzimní tok u tetřevovitých vyvolaný zřejmě také zkracující se
fotoperiodou. Vliv délky fotoperiody na zpožděnou implantaci zárodků
v děloze (tzv. utajená březost)
byl prokázán u některých jelenovitých, medvědovitých a kunovitých, tedy u druhů
s delší dobou březosti. Tato výhodná adaptace umožňuje načasovat náročnou
péči o narozené potomstvo do optimálního období časné vegetační sezóny. Popsané
projevy jsou nápadnější v zeměpisných šířkách dál od rovníku v souvislosti
s výraznou sezonalitou.
Organismům jsou tyto rytmy vrozené a
teprve při jejich dlouhodobém narušování (například experimentálně) se jejich
pravidelnost postupně vytrácí. Kupříkladu umělé pouliční osvětlení (světelný
smog) ve městech ovlivňuje aktivitu kosa černého natolik, že jehož zpěv můžeme
ve městě zaznamenat už v únoru.
Dostatečné osvětlení stájových
prostorů je též nezbytné pro bezpečnost práce, má význam pro udržování čistoty
prostředí, zvířat a technologického vybavení stájí.
Z hlediska určení pro příslušnou
cílovou skupinu organismů rozlišujeme:
a) fyziologické osvětlení – světlo
nezbytné k vytvoření příznivých podmínek pro správný průběh příslušných
biologických pochodů
b) pracovní osvětlení – světlo určené
k zajištění pracovní pohody a hygieny prostředí člověka
Podle zdroje, ze kterého osvětlení
pochází rozdělujeme osvětlení na:
a) denní – jde o přímé sluneční
záření, případně difusní záření oblohy
b) umělé – žárovky, zářivky, výbojky
Umělé osvětlení v závislosti na
jeho rozsahu a určení bývá zvykem ještě rozlišovat na:
a) celkové – například umělé
osvětlení celé haly (bezokenní haly nosnic, výkrm kuřat)
b) místní – lokální bodový zdroj
zpravidla s větší intenzitou osvětlení (v místě výkonu drobných např.
chirurgických zákroků na zvířatech, v porodnách apod.).
V závislosti na směru, ve kterém
se světlo do prostředí dostává můžeme osvětlení dále dělit na:
a) horní
b) boční
c) kombinované
7.2. Definice základních pojmů
Lux (značka lx)
Osvětlení 1 luxe je vyvoláno
dopadem světelného toku 1 lumen, rovnoměrně rozloženým na ploše jednoho m2.
Lumen (značka lm)
Lumen je definován jako světelný tok
vyzařovaný do prostorového úhlu 1 steradiánu
bodovým zdrojem, jehož svítivost je ve všech směrech 1 kandela.
Jedná se o hlavní jednotku světelného toku, což je světelná energie, kterou
zdroj vyzáří za časovou jednotku (1s). Je to však energie
posuzovaná z hlediska citlivosti oka na různé vlnové délky
světla.
Světelný tok je tedy fotometrická veličina.
Steradián (značka sr)
Steradián je v soustavě SI
jednotka prostorového úhlu. Název je odvozen z řeckého stereos.
Je definována jako prostorový úhel, který vymezí ze středu na jednotkové kouli
jednotkovou plochu (nebo na kouli o poloměru r plochu r²). Steradián je z
fyzikálního pohledu bezrozměrná jednotka.
Kandela (značka cd)
Jde o jednotku svítivosti.
Je jednou ze sedmi základních jednotek soustavy SI.
Je to svítivost světelného zdroje, který v daném směru emituje (vyzařuje) monochromatické záření o frekvenci 540×1012
hertzů
a jehož zářivost (zářivá intenzita) v tomto směru činí 1/683 wattů na jeden steradián.
Zvolená frekvence je z viditelného spektra, blízká světlu zelené
barvy při vlnové délce 555 nm. Lidské oko je nejcitlivější k
této frekvenci.
Nejprve byla
tato jednotka definována jako svítivost svíčky definovaného složení. Typů
referenčních svíček však existovalo několik (a tomu odpovídalo několik mírně
různých jednotek), a navíc bylo složité zachovat přesně stejné podmínky hoření.
Později byla proto jednotka předefinována jako svítivost 1/600 000 m2
povrchu absolutně černého tělesa ve směru kolmém k
tomuto povrchu při teplotě tuhnutí platiny
(1768 °C) při normálním tlaku 1 atmosféry (101 325 Pa). Tato definice byla
přijata na XIII. generální konferenci pro míry a váhy v r. 1967.
Všechny definice popisují prakticky
stejnou jednotkovou svítivost, která stále odpovídá svítivosti plamene jedné
běžné svíčky
ve vodorovném směru (plamen je vertikálně protáhlý a proto je ve svislém směru
jeho svítivost menší). Pro porovnání: obyčejná žárovka 100 W má přibližně
120 cd.
Foot-candle (značka fc)
1 lux = 0,093 fc
Principem měření osvětlení je přeměna
světelné energie v energii elektrickou (tzv. fotoelektrický jev), kdy
dopadající záření uvolňuje z některých látek elektrony, které pak mohou
vytvářet elektrický proud v obvodu.
Při vnějším fotoelektrickém jevu jsou elektrony uvolňovány
z vodivostního pásu kovů a samotný krystal kovu opouštějí.
V polovodičích pak může docházet pod vlivem elektromagnetického záření
k uvolňování elektronů z elektronových obalů atomů. Tyto elektrony
zpravidla samotný polovodič neopouštějí, pouze zvyšují jeho vodivost. Pak
hovoříme o tzv. vnitřním fotoelektrickém
jevu. Fotoelektrický jev sehrál fundamentální roli při formulování
základů kvantové teorie světla.
Jednoduché vysvětlení
fotoelektrického jevu podal v roce 1905 na základě své fotonové hypotézy A.
Einstein (Einsteinova
teorie fotoelektrického jevu). Podle této teorie je fotoemise
každého elektronu důsledkem pohlcení (absorpce) jednoho kvanta
elektromagnetického záření, fotonu.
Během tohoto procesu foton zaniká a předává svou energii elektronu. Ta je pak
částečně využita k úniku elektronu z kovu a zbytek přeměněn na jeho
kinetickou energii.
Einstein za vysvětlení
fotoelektrického jevu a za svůj přínos k teoretické fyzice obdržel v roce
1921 Nobelovu cenu.
7.4. Přístroje vhodné k měření
intenzity osvětlení – Luxmetry
Luxmetry se skládají z přijímače s fotočlánkem
(měřící sondy) a z měřicího a vyhodnocovacího systému. Konstrukce luxmetrů bývá
různá a souvisí s metodou měření fotoproudu a principem samotného fotočlánku.
Obvykle je měřen fotoproud vhodným obvodem s operačním zesilovačem.
Fotočlánek je nejčastěji používané fyzikální
čidlo pro objektivní světelná měření (popř. radiometrická). Někdy je také
označován jako fotodetektor.
Fotočlánek obsahuje detektor citlivý na světlo.
Detektor pak převádí světlo či jinou část elektromagnetického záření na
elektrický signál.
Fotočlánek bývá součástí fotometrické
hlavice, která obsahuje další doplňkové příslušenství - např. filtry pro
korekci spektrální citlivosti, nástavce pro směrové přizpůsobení, konstrukční
součásti, ap.
Dnes nejčastěji používané detektory
do fotočlánků jsou fotodiody.
Asi nejvíce spolehlivé a všestranně použitelné jsou křemíkové fotodiody. Ačkoli
ze všech polovodičů převládá jasně křemík,
někdy se používají i jiné polovodiče (např. InGaAs
pro vyšší vlnové délky).
Luxmetr LX-103 (video)
Digitální luxmetr LX-103 umožňuje
měřit osvětlení v rozsahu 0-50000 luxů (0-5000cd). Má automatické nulování, velmi
nízkou spotřebu (2,7 mA). Skládá se ze separátního senzoru (fotodioda s
barevným korekčním filtrem) a LCD displeje, který umožňuje odečítání naměřených
hodnot pod různými úhly (viz obrázky č.69 a 70). Přístroj je možné nastavit na
3 různé citlivosti měření:
A - nejcitlivější režim – rozsah 0 –
1999 LUX
B - rozsah 2000 – 19990 LUX (hodnotu
na displeji je nutné vynásobit 10)
C - rozsah 20000 – 50000 LUX (hodnotu
na displeji násobíme 100)
Obrázek č.69 Celkový pohled na luxmetr LX-103
Obrázek č.70 Detail displeje a ovládacích prvků luxmetru
LX-103
Před měřením je nutno sondu vystavit
po dobu 5 minut běžnému osvětlení (aktivace fotočlánku).
Při měření vždy postupovat
s nastavením přístroje v jeho nejvyšší možné citlivosti (při
překročení rozsahu měření se na displeji zobrazí symbol 1 – teprve pak
přepínáme na nižší citlivost a výsledek násobíme příslušným přepočítacím
faktorem).
Měření je nutno provádět za plného
provozu stájového objektu, při úplném technologickém vybavení a
v přítomnosti zvířat.
Při měření je nutno dbát, aby měřící
osoba nestála v ose dopadajícího světla (vždy tedy zády ke stěně či jiným
stavebním konstrukcím – měřit dopadající světlo).
Minimálně 1x ročně je nutno přístroj
kalibrovat. Kalibraci provádějí specializovaná pracoviště pro příslušné dodavatele
přístrojů.
Při stanovení denního osvětlení považujeme za ideální měření rovnoměrně zataženou
oblohu (v poledních hodinách), kdy barva a intenzita osvětlení nejméně kolísá.
Měří se vždy současně hodnoty osvětlení uvnitř objektu a venku (srovnávací
osvětlenost), a to při zhasnutí umělého osvětlení.
Při měření umělého osvětlení pracujeme v případě okenních hal večer nebo
v noci, aby ovlivnění výsledků venkovním osvětlením bylo minimální. U
bezokenních hal denní doba měření nerozhoduje.
Při měření jednotlivých parametrů
osvětlení je nezbytné zvlášť pečlivě volit jednotlivá měřící stanoviště neboť
intenzita osvětlení velmi kolísá, a to i v nepatrných prostorových
odstupech. Abychom měřili objektivně, je tedy nutné zvolit poměrně hustou síť
stanovišť podle následujících zásad:
A- příčné osy stanovišť jsou vedeny
v linii oken a meziokenních pilířů
B – na tyto osy vedeme kolmice ve
vzdálenosti 1 – 6 m, tak aby průsečíky řezů tvořily síť s poměrem stran 2
: 3 – 7
C- krajní osy vedeme vždy 1m od
vnitřních stěn budovy (viz obrázek č.71)
Obrázek č.71 Schéma
výběru stanovišť při měření osvětlení
Výška (srovnávací rovina) měřících
stanovišť:
U velkých druhů zvířat (skot, koně)
dodržujeme srovnávací rovinu ve výšce cca 0,5 m nad podlahou.
U prasat, ovcí a koz měření provádíme
v úrovni podlahy.
V případě klecového ustájení
zvířat (bez ohledu na druh a kategorii) měříme v úrovni krmítek a u
vícepodlažních klecí je srovnávací rovina dána střední výškou krmítek.
7.7. Ukazatelé hodnocení denního
osvětlení
1. Činitel denní osvětlenosti
2. Rovnoměrnost denního osvětlení
3. Koeficient denního osvětlení
4. Odraznost ploch
7.7.1. Činitel denní osvětlenosti (kvocient denního osvětlení)
Jedná se o poměr intenzity osvětlení
ve stáji k intenzitě osvětlení venku, vyjádřený v procentech. Jde
v podstatě o podíl intenzity osvětlení, který se z venkovního
prostředí dostává do stájového objektu.
e – činitel denní osvětlenosti
Ei – intenzita osvětlení
ve stáji
Ee – intenzita osvětlení
venku
Požadovaná hodnota činitele denní
osvětlenosti je u stájových prostorů 0,5 – 2 %.
Vnitřní prostory
s trvalým pobytem lidí musí mít zajištěno denní osvětlení splňující
požadavek na hodnotu emin alespoň 1,5% a na průměrného činitele
denní osvětlenosti em nejméně 3%, i když by pro danou zrakovou
činnost stačily nižší hodnoty.
U obytných místností je
vyžadována minimální hodnota činitele denní osvětlenosti 0,5%, která musí být
splněna ve všech kontrolních bodech na srovnávací rovině. Průměrná hodnota
činitele denní osvětlenosti je nejméně 2%
Postup při měření:
Pro správné stanovení činitele denní
osvětlenosti je zapotřebí dvou měřících osob s luxmetry. Osoba provádějící
měření uvnitř stájového objektu zaujme pozici na prvním stanovišti a vyčká až
druhá osoba zaujme pozici pro měření ve venkovním prostředí. Na dohodnutý
signál ve stejný čas obě osoby zaznamenají hodnoty naměřené na luxmetrech. Poté
se osoba měřící uvnitř přesune na další stanoviště a opět na dohodnutý signál
je proveden odečet obou hodnot. Jen tímto způsobem je možné eliminovat kolísání
intenzity venkovního osvětlení, ke kterému dochází i za optimálních podmínek
měření. Po proměření všech stanovišť následuje výpočet činitele denní
osvětlenosti z naměřených dvojic hodnot.
Naměřené hodnoty lze graficky
zpracovat. Na následujících grafech vidíme znázornění rozložení izočar o
stejném činiteli denní osvětlenosti e (%) v pohledu na pracovní rovinu
posuzovaného prostoru:
Graf č.1 Příklad nerovnoměrného bočního osvětlení
Graf č.2 Příklad rovnoměrného bočního osvětlení
Graf č.3 Příklad nerovnoměrného horního osvětlení
Graf č.4 Příklad rovnoměrného horního osvětlení
7.7.2 Rovnoměrnost denního osvětlení
Jde o velmi důležitý parametr, který
vypovídá o tom, jak je světlo distribuováno ve stájovém objektu. Velmi významné
místo zaujímá především u boxových, kotcových nebo klecových systémů ustájení,
kdy lze tímto způsobem odhalit přílišné výkyvy v intenzitě osvětlení, na
které zvířata nemohou reagovat např. přesunem do výhodnějších podmínek.
Rovnoměrnost
denního osvětlení se určuje jako podíl nejmenší a největší hodnoty činitele
denní osvětlenosti, zjištěné v kontrolních bodech sítě na vodorovné
srovnávací rovině v celém rozsahu vnitřního prostoru nebo v jeho
funkčně vymezené části.
U vnitřních prostorů s bočním osvětlením pak platí:
r – rovnoměrnost denního osvětlení
emin – nejnižší naměřená
hodnota činitele denní osvětlenosti
emax – nejvyšší naměřená
hodnota činitele denní osvětlenosti
Požadovaná hodnota r u stájových
prostorů je ≥ 0,15 – 0,20
U vnitřních prostorů s horním nebo kombinovaným osvětlením platí:
r – rovnoměrnost denního osvětlení
emin – nejnižší naměřená
hodnota činitele denní osvětlenosti
em – průměrná hodnota
činitele denní osvětlenosti
Požadovaná hodnota r u stájových
prostorů je ≥ 0,30
Tabulka č.6 Požadované hodnoty činitele denní
osvětlenosti pro třídy zrakové činnosti u člověka
Třída zrakové činnosti |
Charakteristika zrakové činnosti |
Poměrná pozorovací vzdálenost |
Činitel denní osvětlenosti E [%] |
Rovnoměrnost denního osvětlení r [-] |
|
Minimální emin |
Průměrný em |
||||
I |
Mimořádně přesná |
3330 a větší |
3,5 |
10 |
r > 0,2 doporučeno r > 0,3 |
II |
Velmi přesná |
1670 až 3330 |
2,5 |
7 |
|
III |
Přesná |
1000 až 1670 |
2,0 |
6 |
|
IV |
Středně přesná |
500 až 1000 |
1,5 |
5 |
r > 0,2 |
V |
Hrubší |
100 až 500 |
1,0 |
3 |
r > 0,15 |
VI |
Velmi hrubá |
menší než 100 |
0,5 |
2 |
- |
VII |
Celková orientace |
- |
0,25 |
1 |
Průměrná hodnota činitele denní
osvětlenosti em se určuje jako aritmetický průměr hodnot v
kontrolních bodech zvolené pravidelné sítě na vodorovné srovnávací rovině.
Rovnoměrnost denního osvětlení se
určuje jako podíl nejmenší a největší hodnoty činitele denní osvětlenosti,
zjištěné v kontrolních bodech sítě na vodorovné srovnávací rovině v celém
rozsahu vnitřního prostoru nebo v jeho funkčně vymezené části.
Požadavky na hodnoty činitele denní
osvětlenosti se zvyšují, např. při malém kontrastu jasů, pro krátký pozorovací
časový úsekem, s ohledem vyšší věkový průměr či zdravotní stav obyvatel, při
provozních podmínkách narušujících dobrou viditelnost a všude tam, kde by se
vlivem špatné viditelnosti mohla způsobit chyba vedoucí nepřesnostem, haváriím,
vážným úrazům apod.
Například Třída zrakové činnosti IV
zahrnuje zrakové činnosti jako středně přesná výroba a kontrola, čtení, psaní,
obsluha strojů, běžné laboratorní práce, vyšetření, ošetření, hrubší šití,
žehlení, příprava jídel, závodní sport.
Poměrná pozorovací vzdálenost je
podíl vzdálenosti kritického detailu od oka pozorovatele a rozměru kritického
detailu
7.7.3. Koeficient denního osvětlení
Jde o kriterium, podle kterého lze
stavbu z hygienického hlediska posoudit již na úrovni projektové
dokumentace. Pro denní osvětlení se při projektování staveb udávají požadované
poměry mezi průsvitnou okenní plochou a půdorysnou plochou podlahy. Požadovaný
poměr těchto ploch (okna : podlaha) se nazývá koeficient denního osvětlení a
uvádí se v minimálních požadavcích (viz tabulka č.7).
Tabulka č.7 Minimální hodnoty koeficientu denního
osvětlení pro jednotlivé druhy a kategorie hospodářských zvířat.
Druh a kategorie zvířat |
okna : podlaha |
skot obecně |
1 : 15 |
žír |
1 : 25 |
volné ustájení |
1 : 20 |
drůbež v halách |
1 : 15 |
v
klecích |
1 : 8 - 10 |
Pomocí této veličiny můžeme
objektivně posoudit stav čistoty vnitřních stájových povrchů. Jedná se o
provozy, které se v pravidelných intervalech bílí vápenným nátěrem
z důvodů asanace prostředí a zlepšení odraznosti světla a jeho distribuce
v prostoru stáje. Použití metody v prostoru jehož vnitřní povrchy
jsou natřeny barevnými nátěry je velmi nepřesné, neboť barva v závislosti
na odstínu pohlcuje více či méně dopadajícího světelného záření.
Postup při měření:
Měřící osoba sevře ruku v pěst a
měřící sondu luxmetru uchopí mezi palec a ukazovák. Poté ruku se sondou přiloží
k měřenému místu na stěně, tak aby sonda byla orientována rovnoběžně se
stěnou ve vzdálenosti 8 – 10 cm. Po odečtení intenzity dopadajícího světla se
sonda v ruce otočí tak, aby čidlo směřovalo ke stěně. Při měření je nutno
dbát na to, aby sonda byla opět orientována rovnoběžně se stěnou ve vzdálenosti
8 – 10 cm. Poté se odečte na displeji luxmetru intenzita světla odraženého.
Porovnáním obou hodnot a vyjádřením v procentech stanovíme výsledek.
O – odraznost ploch
Eo – intenzita světla odraženého
Ed – intenzita světla
dopadajícího
Požadovaná hodnota pro odraznost
ploch v objektech pro hospodářská zvířata je 50 – 70 %.
7.8. Ukazatelé
hodnocení umělého osvětlení
1. Průměrná hodnota intenzity umělého
osvětlení
2. Minimální a maximální intenzita
umělého osvětlení
3. Rovnoměrnost umělého osvětlení
Požadované hodnoty: r ≥ 0,20 při osvětlení >16 lx
r ≥
0,33 při osvětlení < 16 lx
4. Měrný příkon svítidel
Jde o poměr celkového příkonu všech světelných zdrojů [W]
k osvětlované ploše [m2]
Požadované hodnoty: v případě osvětlení žárovkami minimálně 5 W.m-2,
optimálně 8 W.m-2
v případě osvětlení zářivkami minimálně 3 W.m-2
Požadavky na denní a umělé osvětlení
jsou uvedeny v ČSN 36 00 88 Osvětlování v zemědělských závodech (viz
tabulka č.8).
Tabulka č.8 Požadavky na denní a umělé osvětlení
dle ČSN 36 00 88 Osvětlování v zemědělských závodech
Objekt, pracoviště |
činitel denního osvětlení emin
[%] |
fyziologické osvětlení [lx] |
pracovní osvětlení [lx] |
místní pracovní osvětlení EH
[lx] |
STAVBY PRO SKOT |
||||
telata s mléčnou výživou |
1,5 |
40 |
60 |
|
telata s rostlinnou výživou |
1,0 |
40 |
60 |
|
výkrm skotu |
0,5 |
25 |
40 |
|
ustájení dojnic volné, boxy |
1,0 |
60 |
60 |
|
ustájení dojnic vázané s dojením na stáních |
1,5 |
60 |
160 |
|
porodna, porodní boxy |
2,0 |
100 |
160 |
600 |
dojírna |
2,0 |
|
200 |
|
STAVBY PRO PRASATA |
||||
porodna |
1,5 |
60 |
100 |
250 |
chov selat |
1,0 |
40 |
60 |
|
výkrm – okenní haly |
0,5 |
0 |
40 |
|
kanci |
1,0 |
60 |
60 |
160 |
OVČÍNY |
||||
stáj pro ovce |
0,5 |
40 |
40 |
|
dojení ovcí |
1,5 |
|
160 |
|
STÁJE PRO KONĚ |
||||
konírna |
1,0 |
40 |
100 1 |
|
porodna |
2,0 |
100 |
160 |
600 |
STAVBY PRO DRŮBEŽ |
||||
odchovna kuřat, krůťat |
0,8 |
60/8 2,3 |
60 |
|
výkrm kuřat |
0,5 |
40/4 2,3 |
60 |
|
výkrm kachen a krůt |
0,5 |
60/4 2,3 |
40 |
|
snáškové haly s okny |
0,5 |
25 3 |
40 |
|
snáškové haly bezokenní |
0,0 |
16 3 |
40 |
|
líhně |
1,5 |
|
160 |
|
sexování |
|
|
600 |
5000 |
1 – pokud se ve stáji nepracuje více než 4 hodiny denně
2 – vyšší hodnota na počátku odchovu nebo výkrmu
3 – v halách s více etážovými klecemi nesmí
osvětlenost na spodní srovnávací rovině klesnout
pod 25%.