ÚVODNÍ STRÁNKA

DRŮBEŽ

Úvod

Anatomie a fyziologie ptáků

Manipulace s drůbeží

Způsoby chovu
kura domácího

Přehled významných onemocnění drůbeže

Neinfekční choroby

Virové choroby 

Bakteriální choroby

Mykotická onemocnění 

Ektoparazitózy

Endoparazitózy

Vakcinační program


Ke stažení















DRŮBEŽ


Kur domácí a jeho taxonomické zařazení:




















Úvod


Domestikace kura domácího

Kur domácí vznikl domestikací kura bankivského. K procesu domestikace začalo docházet v několika centrech v jihovýchodní Asii, a to zhruba před 8 000 lety. S kurem bankivským se lze stále ve volné přírodě setkat. Některé studie předpokládají, že na domestikaci kura domácího se podílel i kur Sonneratův, který žije v oblasti jihozápadní Asie.

Význam chovu kura domácího

Kur domácí má mezi hospodářskými zvířaty významné postavení a je chován pro produkci vajec a masa.

Slepičí vejce má vysokou nutriční hodnotu. Obsahují plnohodnotné bílkoviny ve vhodném poměru, rovněž také tuky, vitamíny a minerální látky. Kromě přímé spotřeby jsou vejce využívány v potravinářství, ale také ve farmaceutickém průmyslu, v medicíně nebo ve výzkumu.

Drůbeží maso je svým nutričním složením rovněž příznivé pro výživu člověka.  Obsahuje vyšší podíl bílkovin oproti tuku a příznivější složení mastných kyselin v porovnání s vepřovým i hovězím masem.  Maso mladé drůbeže – kuřecí maso je pro své nutriční vlastnosti vhodné pro dietní stravu.

V současné době se pohybuje spotřeba kuřecího masa kolem 27 kg na osobu/rok, což je skoro 3x více než v roce 1975.

Z hospodářského pohledu je chov drůbeže nejintenzivněji rozvíjejícím se odvětvím živočišné výroby na světě. V případě kura domácího je to dáno zejména těmito důvody:

Kur domácí se tak díky těmto skutečnostem stal nejrozšířenějším druhem ptáků a nejčastěji chovaným hospodářským zvířetem na planetě.

Kromě hospodářského využití jsou některá plemena kura domácího dnes chována i v rámci zájmové činnosti. Kur domácí je také chován pro laboratorní účely. V některých částech světa se můžeme setkat stále s využitím kurů pro kohoutí zápasy. U nás je takováto činnost s drůbeží právními předpisy zakázána.

Plemena kura domácího

Plemena kura domácího lze rozdělit podle různých kritérií. Jedním z kritérií je dělení dle hmotnosti. Rozlišujeme plemena lehká, kde řadíme např. vlašky nebo leghornky. Další kategorií jsou plemena středně těžká (např. faverolky, barneveldky) a těžká plemena (např. orpingtonky, brahmánky). Plemena lze dělit také dle původu na plemena evropská nebo asijská. Nejčastěji se ale plemena kura domácího dělí podle užitkovosti. Rozlišujeme plemena nosná (např. leghornky nebo fríské slepice).

Leghornky snášejí kolem 200-250 ks vajec za snášku a barva jejich vajec je sněhově bílá.


Dalším typem jsou plemena masná (např. sasexky nebo brahmanky)


Sasexky dosahují hmotnosti 2,5-3 kg a slepice snášejí do 200 vajec za snášku.


V malochovech jsou oblíbené plemena s kombinovanou užitkovostí (např. hempšírky, rodajlendky, plymutky nebo forverky).

Nutné je také zmínit bojová plemena kura domácího, kde patří např. asilky nebo malajky.


Malajky představují jedno z nejmohutnějších plemen kura domácího. Výstavní kohouti dosahují výšky až 90 cm. Pro své výrazné osvalení se staly podkladem i pro šlechtění moderních masných brojlerů.


V současné době se rozvíjí i zájmový chov kura domácího.  Existují plemena okrasná – např. hedvábničky nebo fénixky. Malý tělesný rámec pak mají plemena zakrslá – např. bantamky nebo japonky-čabo.


V České republice je ke dni 1. 7. 2018 registrováno 151 plemen kura domácího.


Mezi česká národní plemena kura domácího patří česká zlatá kropenka a šumavanka.