INFEKČNÍ ONEMOCNĚNÍ

Úvod

Úvod

Infekce

Jako infekci označujeme průnik mikroorganismu do organismu zvířete, jeho množení a působení v něm, jež vede k vyvolání chorobných příznaků. K infekci může docházet přirozenou cestou, kdy rozlišujeme dle místa průniku infekce různé vstupní brány infekce. V určitých situacích může být infekce vyvolána uměle. V případě, že veterinární lékař provede zákrok chybně nebo nedodrží zásady asepse, může se rozvinout iatrogenní infekce.

Kolonizace

Naproti tomu kolonizací označujeme proniknutí mikroorganismu do organismu zvířete, jeho množení a působení v něm, ale bez vyvolání chorobných příznaků. Mezi charakteristické příklady můžeme uvést kolonizaci tlustého střeva bakteriální mikroflórou (např.: rod Bacterioides, Escherichia coli, Lactobacillus). U přežvýkavců je pro trávení celulózy a syntézu mikrobiálního proteinu nezbytná přítomnost nálevníků, kvasinek a hub, které tvoří bachorovou mikroflóru.

Pokud dojde k metabolickým poruchám spojeným s devitalizací této mikroflóry, je nutná opětovná kolonizace,
kdy u přežvýkavců lze využít bachorové tekutiny zdravé krávy.

Vstupní brány infekce

TRÁVICÍ TRAKT

Pro většinu patogenů se jedná o nejčastější místo průniku do těla. Hovoříme o tzv. alimentární infekci, ke které dochází ze samotného prostředí nebo prostřednictvím kontaminované vody nebo krmení. Z trávicího traktu mohou mikroorganismy pronikat do celého těla, a to v jakékoliv části GIT. Příkladem infekcí mohou být: salmonelózy, koliinfekce, kolienteritidy, virové gastroenteritidy.

RESPIRAČNÍ TRAKT

Představuje vstupní bránu pro aerogenní infekce. Do dýchacích cest pronikají mikroorganismy prostřednictvím prachového aerosolu nebo kapénkami a dále přecházejí skrze sliznici dutiny nosní nebo plicními alveoly do krevního řečiště. Příkladem infekcí mohou být: laryngeotracheitida, pasterelóza, IBR.

KŮŽE

Kůže jako největší orgán představuje přirozenou bariéru pro patogenní mikroorganismy. V případě narušení integrity (poranění) může dojít k infekci, která vede k lokální zánětlivé reakci. Výhradní vstupní branou je kůže pro onemocnění vyvolané plísněmi – dermatomykózy. Příkladem další infekcí mohou být: tetanus, klostridie, vzteklina, bodnutí členovci.

MOČOPOHLAVNÍ ÚSTROJÍ

Infekce spojené s postižením UGT vyvolávají např. chlamydia, brucelóza.

MLÉČNÁ ŽLÁZA

Galaktogenní infekce vyvolávají mastitidy. Důležitou prevencí zánětů mléčných žláz je hygiena při dojení a po dojení, údržba dojícího zařízení, načasování krmení po dojení a také zaprahování s využitím přípravků pro uzavření struků.

SPOJIVKA

Přenos infekce skrze spojivku je charakteristický pro pastevní nákazu – IKKS (infekční keratokonjunktivitida skotu).

PUPEK

Umbilikální infekce je riziková u mláďat po narození. Bývá vyvolána především pyogenními mikroorganismy, které mohou vyvolat sepsi. Původcem infekcí mohou být: stafylokoky, E.coli.

UMĚLÉ INFEKCE

Kromě narušení přirozených bariér, mohou patogeny proniknout uměle, a to např. při chirurgickém zákroku provedeném veterinárním lékařem v případě nedodržení zásad asepse – iatrogenní infekce.

Infekční proces

Skutečnost, jestli vůbec onemocnění vznikne a jak závažný bude jeho průběh, je ovlivněna řadou faktorů, které můžeme rozdělit na ty, které jsou závislé na mikroorganismu a ty, které závisí na hostiteli.

Ze strany mikroorganismu se jedná o jeho patogenitu, virulenci a infekční dávku. Ze strany hostitele se uplatňuje zejména nespecifická a specifická imunita ale i další vlastnosti jako věk, výživa, stres. Velký význam pro šíření, vznik a průběh onemocnění má pak i samotné prostředí a jeho faktory.

Tele v individuálním
ustájení

Obr. 1.: Pro rozvoj imunity u telat v mléčných chovech má velký význam individuální ustájení,
které však musí mít odpovídající úroveň zoohygieny

PATOGENITA je schopnost vyvolat onemocnění. Podle toho dělíme patogeny na:

obligátně patogenní – vyvolávají onemocnění vždy

(Yersinia pestis – mor člověka, Bacillus anthracis, Mycobacterium tuberculosis, vzteklina)

fakultativně patogenní – vyvolávají onemocnění jen v určitých podmínkách

(Escherichia coli, Staphylococcus aureus)

nepatogenní – nevyvolávají onemocnění

(laktobacily – potravinářské bakterie)

VIRULENCE je stupeň patogenity a rozdělujeme tak organismy na:

vysoce virulentní
středně virulentní
málo virulentní
avirulentní

Oslabení virulence (atenuace) dosahujeme pasážováním na méně vnímavých hostitelích. (využití při vývoji vakcín).
Zesílení virulence dosáhneme pasážováním na více vnímavých hostitelích (nebezpečí při šíření nemoci).

LETÁLNÍ DÁVKA A INFEKČNÍ DÁVKA představuje množství mikroba (počet), které usmrtí nebo vyvolá onemocnění. Používá se tzv.:

LD₅₀– padesátiprocentní letální dávka = množství mikroba, které usmrtí 50 % infikovaných zvířat

ID₅₀– padesátiprocentní infekční dávka = množství mikroba, které vyvolá onemocnění u 50 % infikovaných zvířat

Kochovy postuláty:

Jedná se o soubor pravidel formovaných do 4 postulátů, které ustanovil v roce 1877 Robert Koch. Umožňují nám zjistit
a prokázat, zda daný mikroorganismus je příčinou určité nemoci.

Mikrob musí být prokázán u všech nemocných a zároveň jej nelze prokázat u zdravých jedinců.
Z nemocných zvířat musí být možné získat čistou kulturu mikroba.
Inokulace mikroba do pokusného zvířete vede ke vzniku nemoci s obdobnými příznaky.
Z pokusně infikovaného hostitele lze izolovat stejného mikroba, kterého jsme získali izolací z nemocných zvířat.

Úvod