třída:
savci
(Mammalia)
rod:
kůň (Equus)
druh:
vyhynulý
předek:
tarpan (Equus
ferus ferus)
domestikace:
kůň
domácí (Equus
ferus caballus
)
sesterský
druh:
kůň
Převalského (Equus ferus przewalskii)
Do
rodu kůň patří kromě koně také osel a
zebra.
Předkem koně domácího byl tarpan,
který však vyhynul.
Poslední
zástupce tohoto druhu zemřel v moskevské
zoologické zahradě v roce
1887.
Do podrodu kůň patří také kůň Převalského, který se však na domestikaci koně domácího nepodílel. Jedná se pouze o sesterský druh. K samotné domestikaci koně domácího docházelo pravděpodobně na několika místech zároveň, a to v oblasti dnešní Ukrajiny, Kazachstánu, ve východní, ale nejspíš také v západní Evropě a v severní Africe. Nejstarší důkazy o domestikaci pocházejí z období 3000 let př. n. l.
Lidé
využívali koně od jejich samotné
domestikace k různým účelům. Po dlouhou
dobu byl kůň využíván jako zdroj
potravy. Pro svou
sílu se však brzy stal
významným zvířetem pro
práci a tah. Pracovní využití koně
přetrvalo dodnes.
V současně době ale u koní převažuje
zájmové a sportovní využití
nad
využitím pracovním.
Z veterinárního pohledu je kůň
stále hospodářským
zvířetem, které může být za
splnění určitých kritérií i
zvířetem potravinovým.
V mnohých částech světa je konzumace
koňského masa zcela běžná.
V České republice však kůň svůj
potravinový význam ztratil
v minulém století
a dnes je využíván pro zájmovou a
sportovní činnost. Kromě masa se od koní
získává
rovněž i kobylí mléko, ze kterého se
vyrábí fermentací
alkoholický nápoj -
kumys. Nápoj je oblíbený ve
Střední Asii a také ve
východní Evropě.
Kromě
zájmové a sportovní činnosti
nacházejí koně uplatnění
také ve zdravotnictví. Lze je využít
pro získávání
protilátek
a přípravu vakcín a sér. Koně se
také využívají pro hipoterapii.
Plemena
koní se dělí podle různých
kritérií:
•
primitivní
plemena
Mají
tvrdší konstituci,
dospívají později,
ale jsou dlouhověká. Obvykle mají
menší vzrůst a jsou přizpůsobivá
podmínkám
prostředí, kde se přirozeně vyskytují.
•
kulturní
plemena
Jsou
výsledkem dlouhodobého
šlechtění.
•
skupina
koní mongolských
•
skupina
koní orientálních
(východních)
•
skupina
koní západních
•
skupina
koní severních – nordických
·
chladnokrevní
Jedná
se o plemena koní odvozených od koní
západních. Vyznačují se
klidným temperamentem a obvykle
nacházejí uplatnění
jako pracovní koně.
·
teplokrevní
Jedná
se o plemena koní odvozených od koní
orientálních. Mají
živější temperament. Jsou vhodní pro
práci i pro sport.
Patří
zde např.: český teplokrevník,
huculský kůň nebo starokladrubský
kůň
•
plnokrevník
Plnokrevníkem
může být staré ušlechtilé
plemeno, které je bez příměsi cizí
krve nebo natolik
prošlechtěné plemeno, kde už
vyšší chovatelský
cíl stanovený není.
Patří
zde např. arabský, anglický
plnokrevník nebo achaltekinský kůň.
•
polokrevník
Patří
zde kříženci plnokrevníků
s teplokrevníky.
Český
teplokrevník
Jedná
se o vůbec nejrozšířenější
plemeno jezdeckých koní u nás. Je
vhodné pro sport a
je dobře ovladatelné.
Moravský
teplokrevník
Moravský
teplokrevník má k českému
teplokrevníkovi velmi blízko, je ale o něco
lehčí.
Zařazováním českého
teplokrevníka do plemenitby došlo ke
splynutí obou
plemen.
Českomoravský
belgický kůň
Plemeno
vyšlechtěné pro práci.
Jedná se o tažného koně, který
má hrubou svalnatou
konstituci. Pro jízdu není
příliš vhodný.
Huculský
kůň
Malé
plemeno koní chované původně
především v Karpatech. Jedná se o
velmi odolné
primitivní plemeno koní.
Starokladrubský
kůň
Jedná
se o nejstarší české plemeno,
které je zapsáno v UNESCO.
Starokladrubský
kůň byl vyšlechtěn speciálně pro
ceremoniální účely. Jméno
získal podle
hřebčína v Kladrubech nad Labem. V rámci
plemene se rozlišuje:
starokladrubský bělouš a
starokladrubský vraník.
Slezský
norik
Chladnokrevné
plemeno koní se středně velkým až
velkým tělesným rámcem.
Arabský
plnokrevník
Jedná
se o jedno z nejmenších a
nejstarších
plemen koní na světě.
Achaltekinský
kůň
Je považován za nejstarší čistokrevné plemeno na světě, které pochází z Turkmenistánu. Je velmi vytrvalé a přizpůsobené k pohybu v pouštích.