Domestikace králíků

Králík domácí byl domestikován z králíka divokého. K domestikaci králíků začalo docházet v období pozdního starověku od 2. do 5. století n.l., a to v oblasti jihozápadní Evropy. 

Obr. č. 1: Králík divoký

Z francouzských klášterů, se rozšířil králík i do dalších zemí západní Evropy – především do Anglie a Belgie. Tyto země se staly kolébkou prvních ušlechtilých domácích králíků. Na českém území se začali králíci chovat kolem 13. století.  Velký rozvoj chovu králíků u nás byl zaznamenán v druhé polovině 20. století. V současnosti je chov králíků v ČR soustředěn především do malochovů.

        

Význam chovu králíků

Králík domácí je v České republice nejoblíbenějším zájmovým zvířetem ze všech drobných savců, kteří jsou chování. Králík jako hospodářské zvíře má v naších podmínkách pouze minoritní význam. Chov králíku pro hospodářské využití je u nás směřován zejména do malochovů. Králíci jsou také často využíváni jako experimentální zvířata v laboratořích.

Obr. č. 6: Králík v laboratorních podmínkách

Využívají se ve výzkumu např. pro produkci biologicky aktivní látek, kde slouží jako bioreaktory.   

Z pohledu hospodářského využití vyniká králík vysokou reprodukční schopností a v případě vyšlechtěných plemen také vysokou intenzitou růstu ve stáří do 8-10 týdnů.

Z pohledu výživy člověka je králičí maso lehce stravitelné – díky minimálnímu množství kolagenu a rovněž dietní – díky nízkému obsahu tuku. Obsažené tuky navíc obsahuje převážně nenasycené mastné kyseliny, které jsou pro člověka příznivější než nasycené. Králičí maso nicméně není vhodné pro osoby, které trpí dnou nebo mají ledvinové kameny, protože je zdrojem purinů. 

Puriny se rozkládají na kyselinu močovou, která může tvořit krystaly ukládající se v kloubech. 

Nadměrný příjem purinů zvyšuje riziko těchto onemocnění.

Spotřeba králičího masa je v České republice ve srovnání s jinými druhy mas nízká.

Pohybuje se kolem 1 kg. V roce 2017 byla dle dat ČSÚ pouze 0,7 kg na obyvatele/rok. 

Státem s vysokou spotřebou králičího masa je Malta, kde je ročně zkonzumováno kolem 3 kg na obyvatele.

Za největšího světového producenta králičího masa je považována Čína. 

V Evropské unii je chov králíků soustředěn především do Španělska, Itálie a Francie. 

V ostatních státech je chov králíků spíše minoritní.

Králíky lze v současné době (dle platné legislativy) chovat v České republice primárně pouze pro produkci masa. Kromě masa lze z králíků ale využívat také kožešin jako vedlejšího produktu při zpracování těla. Dalším produktem je také králičí vlna, kterou lze získat z vlnařských plemen (angorský králík).

V České republice převažuje chov králíků především v malochovech. Počet faremní chovů králíků klesá (do roku 2019).  Ve velkochovech jsou oddělené reprodukční chovy a chovy králíků na výkrm – brojleři.

Všechny populace brojlerových králíků chovaných v ČR jsou šlechtěny v zahraničí, odkud se dovážejí.

Pro výkrm jsou využíváni šlechtění králíci, kteří mají anatomické, fyziologické a behaviorální vlastnosti umožňující intenzivní produkci.

Šlechtění je zaměřeno především na reprodukční znaky (počet mláďat ve vrhu) a produkční (např. výkrmnost a jatečná hodnota). U králíků, podobně jako u jiných druhů hospodářských zvířat, existuje negativní vztah mezi reprodukčními a produkčními vlastnostmi.

Pro brojlerového králíka je charakteristický vyšší průměrný denní přírůstek, lepší konverze krmiva a rychlejší dosažení požadované porážkové hmotnosti. V souvislosti s reprodukci je zde vyšší plodnost a mléčnost ramlic oproti tradičním čistokrevným plemenům.  

Porážková hmotnost brojlerových králíků je v České republice okolo 2,7-2,8 kg, které dosahují ve věku 8-10 týdnů.

Jatečná výtěžnost se u brojlerových králíků pohybuje okolo 57,4 %.

 

Plemena králíků

Plemena králíků lze rozdělit podle různých kritérií. Dělení je možné podle velikosti a délky srsti. Podle velikosti rozlišujeme plemena na velká, střední, malá a zakrslá. Největším plemen králíků je belgický obr, který dosahuje hmotnosti i více než 7 kg. 

Obr. č. 7: Belgický obr

Mezi velká plemena králíků patří i moravský modrý králík, který je nejstarším národním plemenem vyšlechtěným na území Moravy. Nejvíce plemen králíků se řadí do střední kategorie, kde patří např. novozélandský bílý králík nebo naše národní plemeno, český strakáč, který je považován za vrchol českého šlechtitelství. Mezi malá plemena patří např. anglický strakáč nebo z našich národních plemen český červený králík. Ze všech kategorií králíků jsou malá plemena nejvíce rozšířena v chovech díky své odolnosti a dobré jatečné výtěžnosti. Mezi zakrslá plemena patří např. zakrslý beran nebo hermelín.

Dle délky srsti se rozlišují plemena dlouhosrstá, krátkosrstá a plemena se zvláštní strukturou srsti. Mezi krátkosrstá plemena králíků řadíme např. plemeno kastorex a další rexovitá plemena. Mezi dlouhosrstá plemena králíků patří např. angorský králík. Srst je u tohoto plemene významným artiklem a stříhá se již za života. Mezi plemena se zvláštní strukturou srsti patří saténový králík.

Z pohledu využití králíků je praktické rozdělení plemen dle užitkovosti na plemena masná, vlnařská, kožešinová, kombinovaná a zájmová(sportovní nebo zakrslá). Současná legislativa již neumožňuje chov králíků primárně za účelem získávání kožešin. Kožešiny lze využívat jako vedlejší produkt při zpracování masa králíků. 

Mezi vlnařská plemena patří angorský králík. Mezi plemena kožešinová patří např. kastorex, ale kožešinu lze využít téměř z jakéhokoliv plemene. Celá řada plemen má kombinovanou užitkovost, kdy mají dobrou jatečnou hodnotu i kvalitu kožek. Mezi zájmová plemena patří zakrslá plemena králíků.

Obr. č. 11 : Zakrslý teddy

Obr. č. 12,13,14 : Zakrslý divoce zbarvený, zakrslý strakáč, zakrslý hermelín

• třída: savci (Mammalia)

  • řád: zajícovci (Lagomorpha) 

    • čeleď: zajícovití (Leporidae)
      

      • rod: králík (Oryctolagus)

      • druh: volně žijící předek: králík divoký (Oryctolagus cuniculus)
        

        • domestikace: králík domácí (Oryctolagus cuniculus f.domestica)