PRASATA

Prase domácí a jeho taxonomické zařazení:

Prase domácí a jeho taxonomické zařazení:
Význam chovu prasat
Domestikace prasete

třída: savci (Mammalia)
- řád: sudokopytníci (Cetartiodactyla)

Význam chovu prasat

Prase domácí (lat. Sus scrofa f. domestica) řadíme mezi hospodářská zvířata chovaná především pro maso. V intenzivních chovech se prasata vykrmují do hmotnosti kolem 110 kg. Další výkrm je pak spojený s výrazným ztučněním. Prasata, která jsou chována pro produkci sádla, se tedy porážejí o něco později. Mezi další produkty při zpracování jatečného těla prasat patří vepřová kůže, která obsahuje velké množství kolagenu.

Nejkvalitnější část z celé stažené vepřové kůže je její středová část (hřbet a boky), která se nazývá krupon. Krupon z prasat se zpracovává na useň (tzv. vepřovici). Vepřovice se využívá pro výrobu v galanterii. Významným produktem, který se při porážce z jatečného těla odebírá je i krev, která se využívá pro potravinářské účely (výroba prejtů, jelítek nebo tlačenky), ale i účely průmyslové.

Pro využití krve je nutné zabránit jejímu srážení prostřednictvím protistrážlivých činidel

nebo pomocí defibrinátoru, který mechanicky vychytá fibrin z krve.

Prasata mají velice dobře vyvinutý čich, kterého se využívá při hledání kulinářsky oblíbené pochoutky, a to lanýžů.

Nevýhodou je, že i pro prasata jsou tyto houby rostoucí hluboce pod zemí velice atraktivní nejen svou vůní, ale i chutí. Kvůli možným ztrátám při samotném sběru lanýžů se tak začali využívat i psi, pro které lanýže již takovou pochoutku nepředstavují.

Využití nachází prasata i jako laboratorní zvířata, a to především pro podobnost svých orgánů s lidskými. V posledních letech se také prasata, a to především zakrslá plemena prasat, stávají i oblíbenými domácími mazlíčky.

Domestikace prasete

Předkem prasete domácího je prase divoké (Sus scrofa). K domestikaci začalo docházet před 10 tisíci lety. Proces samotné domestikace probíhal v několika centrech v Evropě a v Asii. V současné době se setkáme s prasetem domácím snad s výjimkou Antarktidy ve všech částech světa a prase domácí tak patří mezi celosvětově nejrozšířenější savce vůbec.

Obr. č. 1: Prase divoké

Prase domácí

Obr. č. 2: Prase domácí

Prase domácí společně s prasetem divokým řadíme do čeledi prasatovitých Trávicí trakt s jednoduchým žaludkem a úplným chrupem mají přizpůsoben pro příjem bohaté rostlinné, ale i živočišné potravy.

Jejich nejoblíbenější stravu tvoří především plody listnatých stromů, jako jsou žaludy nebo bukvice, a také kukuřice. Většina jejich potravy je rostlinného původu (90 %). Malou část pak tvoří potrava živočišná. Nepohrdnou tedy např. hmyzem, mršinou nebo vejci, případně jsou schopni si ulovit menší kořist. Příjmem živočišné potravy si doplňují zásoby bílkovin a minerálních látek.

Obr. č. 3 Rytí v zemi

Prasata jsou dle svého spektra přirozené potravy všežravci, čímž se podstatně liší od ostatních sudokopytníků. Přítomnost pouze jednokomorového žaludku je řadí mezi nepřežvýkavé. Osa končetiny prochází mezi třetím a čtvrtým prstem, které nesou váhu těla a označují se jako spárky. Druhý a pátý prst jsou menší a tvoří tzv. paspárky.

Domestikací došlo u prasete domácího ke změně morfologie, fyziologie i psychických vlastností.

Morfologické změny:

Jako u všech prasat vybíhá hlava v nápadný rypák, oči jsou malé a mírně šikmé. Výraznou změnou je ale oproti praseti divokému zkrácení frontální (přední) části lebky, kdy celá lebka je tak menší. Došlo také ke zmenšení zubů. Charakteristické špičáky, které se u prasete divokého změnily v kly, nejsou u prasete domácího tak výrazně vyvinuty. Znakem domestikace je rovněž zjemnění kostry a prodloužení délky těla u mnoha plemen. Vlivem omezeného pohybu se rovněž zkrátily končetiny. Změny jsou patrné i na povrchu těla, kdy kůže je zpravidla lysá, nebo pokrytá řídkými štětinami, u některých plemen však může být srst velmi hustá, až vlnitá. Zbarvení domácích prasat je nejčastěji růžové či bílé. Existují také hnědě nebo rezavě zbarvená prasata, jako je např. tamworthské nebo durocké prase. Některá plemena, jako hampshirské nebo přeštické prase, jsou strakatá, jiná, jako např. pietranské nebo gloucesterské prase, jsou skvrnitá. Nápadným rozdílem oproti praseti divokému je tvar ocásku, který je zpravidla zatočený. Významným rozpoznávacím znakem je i tvar a zahnutí ušních boltců. Boltce mohou být buďto malé a zašpičatělé, jako u prasete divokého (tzv. prasata přímouchá), nebo velké, oválné a převislé přes obličej (tzv. prasata klapouchá).

Velikost prasat domácích je variabilní v závislosti na plemeni, ale také dle pohlaví, způsobu chovu a využití. Hmotnost se pohybuje od 30 kg až do 400 kg, délka těla je od 50 cm až do 250 cm, výška v kohoutku od 35 cm do 90 cm.

Obr. č. 4: Březí prasnice

Fyziologické změny:

Prasata jsou šlechtěna v otcovské a mateřské linii na různé vlastnosti. Tyto vlastnosti podmínily řadu fyziologických změn. Došlo ke zvýšení žravosti. Výsledkem změny typu krmiva a způsobu krmení došlo k prodloužení a zvětšení objemu střev. Díky této skutečnosti se zvýšila konverze krmiva a dosáhlo se tak u prasat i vyšší metabolické výkonnosti. Domestikací se však omezila velikost srdce, sleziny nebo jater, což v praxi vede k větší zátěži organismu a k možným zdravotním problémům. Obdobně jako u jiných volně žijících druhů, prase divoké je polyestrické se sezónním anestrem, kdy k období rozmnožování (chrutí) dochází dle počasí od listopadu do ledna. Šlechtěním plemen, managementem chovu a řízenou reprodukcí se četnost říjových cyklů u prasnic zvýšila. V současné době tak řadíme prase domácí mezi zvířata, u kterých dochází k pravidelnému opakování pohlavního cyklu (polyestrická zvířata). Přes všechny nástroje, kterými do reprodukce člověk zasahuje, se však v letním období chovatelé setkávají se syndromem letní infertility prasnic (prasnice mají problémy se zabřezáváním). Vysoké teploty působí na pohlavní aktivitu inhibičně. Je tedy zaznamenána určitá částečná pohlavní sezónnost, která je charakteristická u jiných druhů hospodářských zvířat (ovce, kozy, koně).

Psychické změny:

Výsledkem domestikace je i zmenšení mozku, které omezilo citlivost smyslů. Zmírnila se povaha zvířat a omezily se jejich agresivní projevy chování, což umožňuje lepší a snadnější manipulaci pro chovatele.