ÚVODNÍ STRÁNKA

VČELY

Úvod

Anatomie včelstva

Výživa, termoregulace
a rojení včel

Virové choroby včel

Bakteriální choroby včel

Plísňové choroby včel

Parazitární choroby včel



Ke stažení















VČELY


Včela medonosná a její taxonomické zařazení











Úvod

Nadčeleď Apoidea byla původně definována jako taxon zahrnující hmyz, který využívá pyl jako zdroj bílkovin. Jelikož zde ale byly zařazeny podle posledních poznatků i některé masožravé čeledí, které se označují společným názvem kutilky, bylo nutné včely lépe vymezit. Vznikl tak taxon Apiformes, kde patří několik čeledí.

Nadčeleď Apoidea souhrnně zahrnuje včely samotářky, čmeláky a včelu medonosnou.

vrba

Obr. 1: Vrby představují pro včely na jaře první bohatý zdroj pylu a nektaru

Včely samotářky

Na území ČR žije přes 600 druhů samotářských včel. Charakteristický je pro ně samotářský způsob života, některé druhy ale tvoří eusociální společenstva. Tedy ve společenském uspořádání, kdy v jednom hnízdě žije ve vzájemné pospolitosti a spolupráci více jedinců téhož druhu.

Včelám jsou velmi podobné, takže je laik na první pohled někdy nemusí od včel vůbec rozeznat. Stejně jako včely sbírají pyl. Pro včelu medonosnou je typická florokonstantnost - tedy v daný okamžik sbírají včely potravu pouze z květu jednoho druhu rostlin. Jsou ale schopny se podle potřeby rychle přeorientovat na květy jiných druhů rostlin, a proto říkáme, že jsou polylektická.  U včel samotářek je situace opačná. Často jsou vázány pouze na jeden druh rostlin- monolektické, případně na několik druhů, například jedné čeledi – oligolektické. Mezi druhy rostlin si nevybírají a sbírají z nich pyl, jak jim jednotlivé rostliny příjdou do cesty. Nejsou proto florokonstatní. Z toho vyplývá, že včela medonosná je pro rostliny výhodnějším opylovatelem. Má totiž tendenci se vracet na stejný druh rostlin, na rozdíl od samotářských včel(pokud nejsou monolektické), u kterých je riziko, že při své cestě navštíví různé druhy rostlin a na rostlinu přinesou pyl cizí.

Chov některých z nich je podporován, např. z čeledi Megachilidae, chov zednice rezavé (Osmia bicornis) nebo čalounice mateřidouškové (Megachile rotundata).

Čmeláci

Pro čmeláky je typické husté ochlupení, což jim umožňuje snášet i nižší teploty. Čmeláci stavějí hnízda, kde žijí v primitivních eusociálních společenstvech. Stejně jako u včel, společenství tvoří matka, dělnice a v pozdější fází sezóny pak trubci, kteří na rozdíl od včel po kopulaci nehynou. Společenstvo tvoří cca 500 dělnic.

Na území ČR žije přibližně 30 druhů čmeláků.

V parcích, na loukách nebo zahradách se můžeme setkat se čmelákem lesním (Bombus sylvarum).  Na zahradách je to rovněž čmelák zahradní (Bombus hortorum), který má nejdelší sosák a je tak významným opylovačem jetele. Pro čmeláka zemního (Bombus terrestris) je charakteristické, že si staví hnízda v zemi. Asi nejotužilejším čmelákem je čmelák luční (Bombus pratorum), který nejlépe opyluje ovocné dřeviny a létá i za nízkých teplot.

Bezžihadlové včely

Jedná se především o druhy žijící v tropech a subtropech. Charakteristickým znakem je zakrnělé žihadlo. Stejně jako včely si stavějí hnízda a žijí v eusociálních společenstvích. Jejich význam spočívá především v udržování biodiverzity. Jejich chov není úplně snadný a hospodářský význam bezžihadlových včel pro člověka je spíše okrajový.

Bezžihadlové včely jsou významnými opylovateli avokáda.

Vytáčení medu z medometu

Obr. 2: Vytáčení medu z medometu

Apis mellifera nebo mellifica?

V roce 1758 pojmenoval Carl Linné včelu jako med nosící, tedy, Apis mellifera. Později si ale uvědomil, že včela med nenosí, nýbrž jej tvoří. Rozhodl se tedy včelu přejmenovat na Apis mellifica. Zákon priority však porušit nelze a tak k přejmenování v nomenklatuře nedošlo.

Včela medonosná a její příbuzné druhy

Včela medonosná (Apis mellifera) patří do rodu včela (Apis), kde řadíme i několik dalších druhů:

Včela východní (Apis cerana)

Žije především v jihovýchodní Asii – Indie, Čína, Japonsko, ale i přilehlé oblasti Sibiře. Typická je pro tyto včely migrace, kdy se stěhují za pastvou. Hnízdí v dutinách stromů, kde staví svislé plásty. Mají o něco menší tělo než včela medonosná. Lze ji hospodářsky využívat, ale užitkovost je o něco nižší. V posledních letech se jejich šlechtěním užitkovost zvyšuje.

Včela obrovská (Apis dorsata)

Hnízda si staví většinou v korunách stromů nebo na skalách.  Hnízdo tvoří vždy jediný plást, který ale může mít plochu až 2 m2. Med se od těchto včel získává sběrem, kdy lovci odřezávají do košů plástve plné medu i několik desítek metrů nad zemí, za velmi nepříjemných útoků bránících se včel. I přesto, že včelu obrovskou nelze chovat v úlech, má v Indii značný hospodářský význam. Někdy se také označuje jako včela zlatá.

Včela květná (Apis florea)

Obývá oblasti od jihovýchodní Asie přes Indii, arabský poloostrov až po Egypt. Hnízdí často v lidských obydlích a jejich hnízdo tvoří pouze jeden plást velikosti lidské dlaně. Je menší než včela medonosná. Pokusy s umělým chovem nejsou moc úspěšné. Hospodářský význam je spíše malý, většina medu se získává tradičním loveckým způsobem. 

Zajímavostí je, že včela květná je hlavním opylovatelem manga.

 

Včela medonosná a její rozšíření

Včela medonosná je vlivem člověka rozšířena po celém světě s výjimkou nejchladnějších oblastí (Antartktida, Sibiř, Grónsko, severní Kanada) a pouští (Sahara…). Dříve se dalo hovořit o rozdělení plemen podle geografické polohy. V současné době je poměr původních a importovaných plemen v jednotlivých zemích v různém poměru. Navíc se objevují i kříženci a vyšlechtěním plemena kulturní- např. Apis mellifera Buckfast.

Původní oblastí výskytu byla nejpravděpodobněji Afrika, odkud se včela medonosná rozšířila do Evropy a Asie.

Výsledkem bylo vytvoření 4 vývojových skupin, které zahrnují různá plemena.

V Evropě jsou to 2 vývojové skupiny:

Severozápadní skupina

Nejvýznamnějším plemen je včela tmavá (Apis mellifera mellifera).

V České republice představuje na většině území původní plemeno. V důsledku intenzivního chovatelského šlechtění se ale s vysokou pravděpodobností v čisté formě u nás již nevyskytuje. Došlo totiž k cílenému křížení s včelou kraňskou, která zde byla dlouhodobě dovážena.

Jihovýchodní skupina

Nejvýznamnějšími zástupci jsou včela kraňská (Apis mellifera carnica) a včela italská či vlašská (Apis mellifera ligustica)

Včela kraňská (Apis mellifera carnica)

Díky systematickému dovozu v České republice toto plemeno dnes převládá. Dělí se dále na ekotypy – např. alpský, karpatský, atd… Včelaři dále používají ještě více specifikované dělení na kmeny nebo linie, např. kmen Vigor, česká kraňka- linie: Praděd, atd…

Včela italská či vlašská (Apis mellifera ligustica)

Původně se vyskytovala pouze v Itálii, ale dnes je rozšířena také díky importu v Americe. Podmínky v ČR pro ni nejsou příliš příznivé, protože hůře zimuje v chladnějších oblastech a má vysoké nároky na snůšku.

Další vyvinuté skupiny mimo Evropu:

Orientální skupina:

Africká skupina:      


Sběr pylu a nektaru

Obr. 3: Sběr pylu a nektaru