• Srst koní

• Zbarvení koní

• Muskuloskeletární aparát koně

• Chrup koní

• Trávicí trakt koní

• Trias koně

• Reprodukce u koní

Srst koní

Kůže koní je chráněna srstí, která je složena z krycích a podsadových chlupů. Podsadové chlupy zajišťují tepelnou izolací a narůstají na zimu. U hříbat je po narození přítomná pouze podsadová srst. Krycí chlupy začínají růst později.  Výměna chlupů se nazývá línání. K línání dochází v období jara a podzimu. U koně se setkáme také s protektivními chlupy – žíně a rousy. Kolem pysků a nad očnicemi jsou velice citlivé hmatové chlupy, které jsou důležité v rámci vzájemné komunikace u koní. U koní se rovněž vyskytují chlupové víry, které vznikají napětím podkožních svalů (čelo, krk, hruď, slabiny). Barva srsti s barvou kůže určuje barvu koní.

Zbarvení koní

Exteriér koně z pohledu zbarvení může být různorodý.   Mezi základní zbarvení patří tato: hnědák, vraník, bělouš, albín, ryzák a plavák. Bělouš může být vybělující, kdy hříbě má hnědou nebo černou srst a k vybělení dochází až v dospělosti. Opakem je nevybělující, který má vždy hlavu o něco tmavší než zbytek těla. U albínů bývají oči zpravidla červené a kůže růžová. U plaváků je vždy přítomen úhoří pruh, což je pruh tmavé srsti, který se táhne podél páteře od hřívy po ocas. Kromě zbarvení mají koně na těle vrozené znaky – hvězda, lysina nebo bílá korunka na nohou.  V rámci identifikace se dále u koní využívá výžehu nebo tetování.

Muskuloskeletární aparát koně

Koně řadíme mezi lichokopytníky, u kterých osa končetiny prochází třetím prstem. Třetí prst se u koní přeměnil během evoluce v kopyto. Z druhého a čtvrtého prstu zůstaly pouze  tzv. kosti bodcové, které přiléhají k záprstí nebo nártu. Na vnitřní straně všech končetin nalezneme kaštánky – pozůstatky zaniklých prstů.

Od jiných savců se koně odlišují nepřítomností klíční kosti, kdy hrudní končetina je připojena k tělu pouze prostřednictvím svalů. Volnou část přední končetiny tvoří kost vřetenní a loketní, které srůstají v jednu. Dolní část končetiny – tzv. záprstí tvoří u koně třetí záprstní kost a dvě bodcové kosti, které na ni přiléhají. Na záprstí navazují kůstky zápěstní. Samotný třetí prst je tvořen třemi kostmi – kost spěnková, korunková a kost kopytní. K zadní stěně kosti kopytní přiléhá střelka, která jako kost vznikla ztvrdnutím vaziva. Kopytní kost a  střelka jsou potaženy škárou a chráněny zrohovatělým pouzdrem – kopytem. Toto pouzdro neustále dorůstá. Ze spodu lze na kopytu rozeznat střelku, bílou čáru, chodidlový okraj, chodidlo, bílou čáru, nosný okraj, rozpěrku a rohové patky.

Pánevní končetina se skládá z mohutné kosti stehenní, čéšky, bérce, kostí zánartních a nártních. Kost nártní tvoří třetí nártní kost a dvě kosti bodcové. Třetí prst je opět tvořen třemi kostmi (kost spěnková, korunková a kost kopytní) a chráněn kopytem.

Chrup koní

První zuby, které se u hříbat vyvíjí, jsou mléčné řezáky – tzv. klíšťky.  Ve dvou týdnech věku má hříbě 16  mléčných zubů (4 klíšťky a 12 mléčných třenových zubů). V 6 měsících věku má hříbě při odstavu 24 zubů (12 mléčných řezáků a 12 mléčných třenových zubů).  V tomto období mohou narůst vlčí zuby, což jsou první stoličky. Nerostou všem koním a jejich výskyt je nežádoucí. Rostou v místě, kde prochází udidlo. Tyto zuby se koním vytrhávají.  V prvním roce života se prořezávají stoličky. Ve dvou letech má kůň 32 zubů. K úplnému dovyvinutí chrupu, kdy jsou vyměněny mléčné zuby za trvalé, dochází do 7 let stáří u koní. Dospělý kůň má 36-44 zubů dle počtu špičáků a vlčích zubů.

 

Trávicí trakt koní

Kůň je nepřežvýkavým býložravcem, který je přizpůsobený svou stavbou trávicího traktu ke kontinuálnímu příjmu objemového krmiva během dne. V dutině ústní dochází k důkladnému zpracování krmiva pomocí stoliček, které jsou široké a průběžně dorůstají (hypsodontní).  V dutině ústní se také vlivem žvýkání stimulují slinné žlázy, které tak zajišťují dostatečné provlhčení sousta. Sliny mají ještě další funkci, jsou významným pufrem, který napomáhá udržovat optimální pH v trávicím traktu. Z dutiny ústní prochází sousta do žaludku skrze jícen, který je na žaludek napojen pod ostrým úhlem, což koni znemožňuje zvracení. Naplněný žaludek navíc nikdy nedosáhne břišní stěny a tím se nemůže uplatnit ani břišní lis.

Žaludek koní je fazolovitého tvaru a má malý objem (15-20 litrů). Je přizpůsoben k průběžnému příjmu malých dávek krmiva. Žaludek koně je jednokomorový a tvoří jej část bezžláznatá a žláznatá, která produkuje kyselinu chlorovodíkovou, pepsinogen, bikarbonát a hlen. Oba typy žaludeční sliznice jsou ostře odděleny v margo plicatus. Zde dochází u koní nejčastěji k výskytu žaludečních vředů. Stěna žaludku není příliš pružná. Z tohoto důvodu dochází po naplnění žaludku k jeho rychlému vyprazdňování  - cca během 10 minut.  Žaludek nezůstává nikdy prázdný, a to ani po celodenním hladovění. Ze žaludku přechází trávenina do dvanáctníků, kde ústí i vývody slinivky břišní, která produkuje enzymy k trávení tuků a bílkovin. Do dvanáctníku ústí také žlučovody. U koní není vyvinutý žlučník, proto k uvolňování žluči do střeva dochází kontinuálně. Žluč obsahuje enzymy pro trávení tuků.  Exkrece slinivky břišní i jater umožňuje také neutralizovat žaludeční kyseliny.  Koňské tenké střevo je složeno ze tří částí – dvanáctník, lačník, kyčelník. Dochází zde k trávení cukrů, tuků a již částečně rozložených bílkovin na jednoduché látky, procházející střevní stěnou přímo do krve. Trávenina prochází z tenkého střeva do střeva tlustého, zhruba za 1,5 hodiny.

Jelikož koně nemají vyvinuté předžaludky, dochází k trávení vlákniny v koncové části trávicího traktu, a to ve střevě tlustém. Tlusté střevo tvoří u koní slepé střevo (caecum), velký tračník (v. colon), příčný tračník, malý tračník (m. colon). Tlusté střevo má objem kolem 80-90 litrů. Ve slepém střevě i tračníku je přítomná mikroflóra, která umožňuje fermentaci vlákniny a tvorbu těkavých mastných kyselin, které se vstřebávají přes stěnu tlustého střeva. Z těkavých mastných kyselin je produkována kyselina octová, která představuje pro koně přímý zdroj energie a kyselina propionová, která je využita ke glukoneogenezi v játrech, čímž pomáhá udržet hladinu glukózy v krvi. Těkavé mastné kyseliny jsou pro koně zdrojem až 40-60 % energie. Dalším produktem trávení mikroorganismů je velké množství vitamínů rozpustných ve vodě (vitamíny skupiny B, C) a rovněž plyny.

Přechod mezi velkým a malým tračníkem tvoří příčný tračník, který je velmi krátký. Malý tračník má typické vychlípeniny, které pak způsobují charakteristický vzhled výkalů.  V malém tračníku dochází také ke vstřebávání velkého množství vody. V konečné fázi se formují výkaly.

Denně kůň vyprodukuje přibližně 9-15 kg trusu.  Celková doba pasáže krmiva trávicím traktem se pohybuje kolem 40 hodin.

Pro zdravý trávicí systém koní je nutný dostatečný příjem vlákniny.  Každý kůň by měl dostávat alespoň minimální dávku objemných krmiv pro zachování zdravého a funkčního trávicího traktu. Seno nebo sláma udržuje motilitu střev a plynulý průchod tráveniny zažívacím traktem. Příjem objemného krmiva stimuluje koně ke žvýkaní, které dráždí slinné žlázy k produkci slin.  Dostatečná produkce slin napomáhá koni udržet stálé pH v trávicím traktu a také napomáhá udržet stabilní mikroflóru ve střevě tlustém. Při příjmu vysokého množství koncentrovaných krmiv dochází k poruchám zažívání, které mohou vést k zánětům v tenkém a tlustém střevě a také k devitalizaci přirozené mikroflóry. Rizikové není pouze překrmování jádrem, ale také např. neomezený přístup na jarní pastvu, která je bohatá na lehce stravitelné sacharidy. Patologické procesy v trávicím traktu, kdy dochází k uvolňování endotoxinů, mohou vést rovněž k rozvoji laminitid u koní.

Trias koně

Vždy se měří nejprve dechová a tepová frekvence. Teprve poté se měří teplota.

•      dechová frekvence: 8-16 /min, u hříbat 10-20/min

K fyziologickému zvýšení dochází při zátěži, stresu, vzrušení, ale také během gravidity.

•      tepová frekvence: (25) 30-40/min, u hříbat: 100-120

Pulz lze měřit u koní na spodní čelisti nebo za loketním kloubem zleva.

•      teplota: 37,5-38,0°C, u hříbat asi o 1°C vyšší

K mírnému zvýšení dochází fyziologicky při námaze, stresu nebo vysoké teplotě prostředí.

 

Reprodukce u koní

Nejen u koní se rozlišuje dospělost pohlavní, chovatelská, tělesná a v případě koní také dospělost pracovní. 

Pohlavní dospělosti dosahují koně raných plemen kolem 9-12 měsíce, později dospívající plemena kolem 18-24 měsíců.  Hřebci většinou přicházejí do puberty dříve než klisny. Při dosažení pohlavní dospělosti by se koně do reprodukce zařazovat neměli. Tělesný vývoj ještě není dokončen a březost klisen v tak raném věku by mohla vést ke ztíženým porodům a k narušení vlastního fyziologického vývoje.

Chovatelská dospělost je věk, kdy koně již je možné do reprodukce zařadit bez možných rizik, které by mohly souviset s ještě nedokončeným tělesným vývojem zvířete.   Chovatelské dospělosti koně dosahují v závislosti na plemeni. Chladnokrevná plemena dospívají dříve – ve 2,5-3 letech u klisen, ve 3 letech u hřebců. Teplokrevná plemena dospívají o něco později – ve 3,5-4 letech u klisen, ve 4 letech u hřebců.

Tělesné dospělosti dosahují koně zpravidla v 5-7 letech. Fyzická dospělost a její dovršení je podmíněno přítomnosti některých specifických znaků – především se jedná o úplnost trvalého chrupu.

Pracovní dospělost se nevztahuje k reprodukci, ale je podmíněna možnosti zařazení koní do výcviku nebo pro práci. Plnokrevníci dosahují pracovní dospělosti v roce a půl, teplokrevníci ve 3 letech, chladnokrevníci a malá primitivní plemena ve 3,5-4 letech. Největší síly a výkonu dosahují koně ve věku od 7-12 let.

Produktivní věk u pracovních koní je do 20 let.

 

Pohlavní cyklus u klisny trvá 21 dní.  Pohlavní cyklus u klisny má dvě základní fáze, a to fází folikulární, kdy dochází k růstu a ovulaci Graafova folikulu a fázi luteální, kdy vzniká a působí žluté tělísko. Klisna je sezónně polyestrická. Pohlavní cyklus trvá od jara do podzimu, poté nastává období pohlavního klidu.

V rámci roku jsou rozlišována 4 období:

Jarní přechodové období, které trvá přibližně od února do dubna. U klisny se obnovuje pohlavní cyklus, vykazuje i příznaky říjového chování, nicméně k ovulaci u klisen nedochází.

Připouštěcí období trvá od dubna do září. Klisna má pravidelný pohlavní cyklus, ve kterém se objevuje říje a dochází k ovulaci. V tomto období se klisny zapouští.

Podzimní přechodné období je charakteristické útlumem pohlavní aktivity. Trvá od konce léta do listopadu.

Anestrus se u klisen vyznačuje obdobím pohlavního klidu. Začíná v prosinci a končí v únoru.

Přibližně 20 % klisen může mít díky vlivu plemenné příslušnosti (některá plemena poníků) či typu chovu (uměle vytvořený světelný režim, stabilně kvalitní krmivo, ochrana před klimatickými vlivy atd.) zimní anestrus potlačen. Takové klisny cyklují pravidelně během celého roku.

Délka říje u klisny je velmi variabilní, Samotná říje trvá 3-10 dní a končí ovulací.  

Mezi charakteristické zevní příznaky říje u klisen patří neklid, výrazné močení. Klisny se snaží vyhledávat hřebce nebo se alespoň tlačí na jiné koně. Klisny mají tendenci odtahovat ocas na stranu. Objevuje se u klisen blýskání (flashing), kdy klisna rytmicky otevírá vulvu díky kontrakcím ve stydkých pyscích. Stydké pysky jsou zduřelé, sliznice pochvy zarudlá a z vulvy vytéká čirý hlen v nitkách.  Typický je rovněž výraz obličeje. U klisen se objevuje snapping – rytmické otevírání tlamy, stažené ušní boltce dozadu a uvolněné pysky.

Příznaky říje jsou výraznější v přítomnosti hřebce.

Hřebec je pohlavně dospělý samec. Kastrací se z hřebce stává valach. Prubíř je hřebec, který slouží k vyhledávání klisen v říji, sám je ale neoplodňuje.

Je několik možností samotného připouštění klisen.

Přirozené volné připouštění ve stádě spočívá v tom, že koně si plemenitbuaangliobstarají sami, ve výběhu. Takový to systém připouštění není v dnešní době moc využíván. Chovatel zde nemá žádný dozor nad tím, která klisna byla připuštěna.  Pro možnou identifikaci se proto dávají hřebcům značkovače obsahující barvu. Při připuštění danou klisnu barvou označí.  

Přirozené kontrolované připouštění je prováděno z ruky - pod kontrolou chovatelů, kteří drží klisnu a hřebce.  Zde je nutné je společně nejprve seznámit. První kontakt bývá přes připouštěcí stěnu, kde se zjišťuje, zda je klisna svolná k páření. Hřebec je zde většinou jako prubíř i jako samotný plemeník. Zkušený hřebec se neříjící klisně věnuje viditelně méně nebo si jí vůbec nevšímá.  Ve snaze zabránit zranění hřebce se klisně mohou dávat na končetiny pouta a fixuje se fajfkou.

Umělá inseminace je současně hojně využívanou metodou pro zapouštění. Je však zakázána u některých plemen – anglický plnokrevník.

Inseminace se provádí čerstvým – krátkodobě konzervovaným nebo mraženým – dlouhodobě konzervovaným semenem.  

Odběr semene se u hřebců provádí zpravidla na fantomu. Důležitá je přítomnost stimulů pro hřebce – říjící se klisna. Odběry se provádí  dle kvality spermatu- i několik dní po sobě. Poté je nutné pro hřebce klidové regenerační období.

Úspěšnost inseminace je dána místem provedení. Procento potratů u klisen připouštěných doma je nižší na rozdíl od klisen, které jsou připouštěny jinde, kde procento potratů může být vyšší. Příčinou není ani tak transport, nýbrž návrat březí klisny mezi domácí hřebce/valachy. Cílem klisny je vyvolat doma dojem otcovství jako obrana proti infanticidě. Toho by klisna v přírodě dosáhla tím, že by se s hřebcem byla ochotna znovu pářit. V zajetí ji to neumožníme a tak hrozí, že při umístění klisny do vedlejšího výběhu je procento potratů vyšší, protože klisna neví, že se k ní hřebec nedostane a že po porodu hříbě nezabije. Při umístění klisny do stejného výběhu je procento potratu nižší.  

Embryotransfer představuje moderní metodu, kdy dochází k přenesení embrya od dárkyně k příjemkyni. Tato metoda nachází uplatnění např. u klisen, které mají vysokou hodnotu, a je od nich požadováno hříbě. V takovém případě se nechají zapustit, kdy po určité době se embryo klisně odebere a vloží do jiné klisny, která graviditu dokončí.  

 

Gravidita trvá u klisny průměrně 333 dní, ale může být delší i kratší. Délka gravidity u klisny je značně individuální. Rozpětí bývá od 320 do 360 dní. Hříbě narozené před 320 dnem se označuje jako prematurní.

Fyziologicky je březost možná u klisen od věku 2-3 let. Některé chovné klisny často rodí ob rok, což je biologický strop. 

Spojení mezi matkou a plodem je skrze epiteliochoriální placentu, což jedno z nejméně intimních spojení, která neumožňuje průchod protilátek.

Diagnostika gravidity se provádí od 14.-16. dne ultrasonograficky, a to zavedením sondy do rekta. V případě, že se zjistí přítomnost dvou zárodků. Je nutné jeden odstranit, a to zamáčknutím při palpaci. Nejpozději by se likvidace jednoho embrya měla provést do 18 dní vývoje. Dvojčata nejsou u koní fyziologická. Pokud se jedno embryo neodstraní, hrozí potrat nebo může dojít k vyvinutí hříbat, které však budou po porodu málo životaschopná. V pozdějších stádiích lze rektálně vyšetřovat palpací postupně rostoucí zárodek a později i plod. Po stém dnu březosti  lze palpovat plod bez obtíží.

V rámci porodu rozlišujeme fázi otevírací, kdy se otevírá děložní krček, plod zaujímá porodní polohu a objevuje se intenzivní kontrakce. Po jeho vstupu do porodních cest hovoříme o fázi vypuzovací, která je u koní krátká. Většinou trvá do 20 minut, je-li delší, hrozí komplikace, které mohou vést k přidušení rodícího se hříběte nebo k jeho úhynu. Při podezření na ztížený porod je nutné volat veterinárního lékaře. Po porodu dochází k péči klisny o hříbě. Hříbě zvedá hlavu, což je první znak životaschopnosti. Kobyla zbavuje hříbě plodových obalů, které by měly být bílé.

Hříbě váží po porodu v závislosti na plemeni 45-60 kg (teplokrevní). Hříbata chladnokrevných plemen váží až 70 kg.

Po porodu musí hříbě přijmout kolostrum, a to nejlépe do 2 hodin po narození. Pokud nepřijme hříbě mlezivo do 12 hodin po narození, dochází k selhání transferu protilátek a je zde vysoké riziko neonatální sepse.

Klisna po prvním porodu se nazývá kobyla. Prochází po porodu krátkým poporodním obdobím – puerperium tvá pouze týden.

Velice brzy pak u kobyl nastupuje nová první poporodní říje a celý pohlavní cyklus v závislosti na sezóně se opakuje.