Anatomie a fyziologie králíků

Povrch těla králíků

je krytý v závislosti na plemeni různě zbarvenou a hustou srstí.

Srst vyrůstá z podkoží šikmo (s výjimkou krátkosrstých plemen – rexovitá plemena, u kterých vyrůstá kolmo). 

Chlupy jsou uloženy v chlupových váčcích. Srst tvoří 4 druhy chlupů: 

Chlupy podsadové jsou velmi jemné, husté a krátké. Kožešina králíků, kteří mají velmi husté a jemné toto osrstění je velice ceněná a je kvalitní. Nejjemnější srst mají angorští králíci.

Krycí chlupy jsou silnější než chlupy podsadové a tvoří přechod k pesíkům. Pesíkyjsou rovné chlupy, které nejsou zvlněné a chrání povrch těla před mechanickým poškozením. Díky pesíkům má dané plemeno typické zbarvení. 

Poslední skupinu tvoří hmatové chlupy, které lze nalézt na vrchním pysku, kolem očí a na bradě.

K výměně chlupů dochází u dospělých králíků dvakrát ročně, a to na jaře a na podzim. Samotné línání trvá přibližně jeden měsíc.

Existují rozdíly v intenzitě růstu chlupů mezi pohlavími, kdy u samců roste srst rychleji než u samic.

Z pohledu manipulace je vhodné si uvědomit, že králíci mají poměrně volné podkoží. S vlastním tělem je kůže spojena poměrně volně za pomocí podkožního tuku a svalstva.

Obr. č. 1: Manipulace s králíkem

Díky volnému podkoží je snadná parenterální aplikace pod kůži (subkutánní). Při vlastní manipulaci by ale králíci nikdy neměli být chytání pouze za kůži na šíji nebo na hřbetě. Vždy je důležitá při přenášení podpora celého těla (chytnutím pod tělem).

Od ostatních druhů zvířat se liší absenci polštářků, které přirozeně chrání končetiny proti otlakům. Místo toho mají vyvinutou silnou protektivní srst, a to jak na palmární, tak na plantární ploše končetin. Tato srst by se nikdy neměla stříhat, protože funkci chybějící polštářků zastupuje.

U některých plemen však není vyvinuta tato protektivní srst tak výrazně nebo může zcela chybět. Jedná se o rexovitá plemena, u kterých pak existuje vyšší riziko vzniku otlaků a rozvoje pododermatitid především v případě, že jsou králíci ustájeni dlouhodobě na roštových podlahách.  

Na těle králíka výrazně dominují ušní boltce, které bývají velké a velice pohyblivé. Kromě přijímání zvukových podnětů z okolí, mají u králíků obrovský význam také v termoregulaci. Jsou bohatě vaskularizovány (protkány cévami), což umožňuje králíkům lépe se vyrovnávat s vysokou teplotou prostředí.  Probíhající ušní žíly jsou také dostupným místem odběru krve u králíků.

Významným derivátem kůže u králíků jsou drápy, které slouží k obraně, ale i k jiným fyziologickým aktivitám (hledání potravy). Drápy přirozeně neustále dorůstají, a pokud si je králíci nemohou obrušovat, stávají se nebezpečnými pro chovatele (při chytání králíků) i pro králíky samé. Přerostlé drápy králíkům výrazně ztěžují pohyb a vyvolávají u nich bolest. Dochází k deformaci postoje. U ramlic může docházet ke zraňování mláďat. Ostré drápy králíků je tedy nutné pravidelně zkracovat. Je nutné však zamezit poranění cévy, které v rohovině probíhá. Může vyvolat silné krvácení.

Muskuloskeletární aparát

tvoří kostra a osvalení, které je bohatě vyvinuté především na pánevních končetinách. 

Samotná kostra činí jen kolem 10 % z celkové hmotnosti, což je značně méně než u ostatních hospodářských zvířat.

Nejintenzivnější vývin kostry králíka probíhá do stáří 5-6 měsíců. Z tohoto důvodu je v tomto období velmi významná plnohodnotná výživa, protože později nelze špatný vývin kostry napravit ani sebelepším krmením. Kostra společně se svalstvem vytváří základní podmínky pro pohyb králíka.  Při nehodě nebo pádu může docházet velmi snadno k frakturám. Zlomeniny hrozí zejména v oblasti krční a bederní páteře, což vede u králíka pak k ochrnutí a je nutné utracení. Z pohledu anatomie je specifická kostra pánevní končetiny, kdy holenní a lýtková kost srůstá v jednu. Na zadní končetinách je u králíka mohutné osvalení, které však při nadměrné zátěži může vést až ke zlomenině končetiny. Prsty končetin jsou rovněž velmi citlivé a může docházet k jejich zlomeninám

Kardiorespiratorní aparát

Dýchací ústrojí králíka, které tvoří dutina nosní, hrtan, průdušnice a plíce, není u králíka zvláště vyvinuto, jako např. u zajíce. Králíky dýchají pouze nozdrami, řadíme je tak mezi obligátní nosodýchače.
Oběhové ústrojí zajišťuje cirkulaci krve. Do tohoto systému zařazujeme tedy krev, srdce, tepny, žíly, mízní soustavu a slezinu. Celkový objem krve u králíka činí 4,5 - 8,1 % z tělesné hmotnosti, což je asi 60 ml/ kg hmotnosti.

U zdravého zvířete může být odebráno maximálně 10 % objemu krve, což je  3,5-6,5 ml/kg živé hmotnosti.

Tělesná teplota u králíka se pohybuje v rozmezí 38,5-39,5 stupňů C. Tělesnou teplotu může ovlivnit teplota prostředí, nadměrná tělesná aktivita nebo infekční onemocnění. Králíci jsou velmi citliví ke změnám teplot, snadno může dojít k přehřátí nebo podchlazení.

Chrup králíků

Dutina ústní je přizpůsobena k příjmu krmiva s vysokým obsahem vlákniny.  Objemové krmivo plochy zubů neustále obrušuje. Z tohoto důvodu je dentice králíků fyziologicky elodontní. Zuby tedy rostou po celý život králíka. K dorůstání zubů dochází nejen u řezáků, ale také u stoliček a zubů třenových.  Intenzita růstu je cca 1 cm za měsíc.

Řezáky, které jsou dlátovitého tvaru, mohou ročně přirůst až o 13 cm.

Řezáky se u králíků označují jako hlodáky. Přirozeně dochází k jejich pravidelnému obrušování vhodným krmivem, které králík přijímá a přerůstání tak nehrozí. Při nedostatku příjmu vlákniny nebo nepřítomnosti vhodného materiálu k ohryzu – větvičky apod. není zabezpečeno dostatečné obrušování, což se pak přerůstáním zubů projevuje. Trvalý chrup králíků tvoří 28 zubů.  V horní čelisti jsou čtyři hlodáky (řezáky), v dolní čelisti jsou to hlodáky dva. Tímto se odlišuje řád zajícovci od hlodavců, kteří mají v horní i dolní čelisti po dvou hlodácích. Počet třenových zubů je v horní čelisti 6, v dolní pak 4. Stoličky tvoří v obou patrech 3 páry. Zubní vzorec je pak zkráceně vyjádřen tímto způsobem 2 x (I 2/1, C 0/0, P 3/2, M 3/3). Ze zubního vzorce vyplývá, že v obou čelistech králíkům chybí špičáky. Dolní čelist je pevně vkloubena, takže se může pohybovat jen do stran, nikoliv dopředu, sáňkovitě.

Horní a spodní čelisti jsou u králíka tvořeny tak, aby zuby směřovaly přesně proti sobě a při přežvykování se mohly rovnoměrně o sebe třít.

Přerůstání zubů vede k  atypickým žvýkacím pohybům, což způsobuje nepravidelnosti ve skusu.

Fyziologie trávení králíků

Zpracování a přeměna na látky tělu vlastní probíhá v trávicím ústrojí, které členíme na dutinu ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké a tlusté střevo, játra a slinivku břišní. Tlusté střevo vyúsťuje konečníkem.

Z pohledu fyziologie trávení je králík stejně jako kůň nepřežvýkavým býložravcem. Obdobně jako u koně dochází k trávení a fermentaci objemného krmiva obsahujícího vlákninu ve slepém střevě. Trávení zde ale není tak dokonalé jako u koní, viz dále.

Králík je svým trávícím aparátem přizpůsoben na příjem poměrně chudé, za to objemné krmné dávky, která obsahuje dostatek vlákniny. Pro hlavní životní funkce králíka musí být zajištěn neustálý přísun takového krmení. Po výrazném proslinění a prožvýkání potravy v dutině ústní se dostává sousto skrze jícen do žaludku. Jícen ústí do žaludku v šíkmé poloze. Společně se silně vyvinutým svěračem králík není schopen zvracet (stejně jako kůň). Žaludek je u králíků jednokomorový a prostřednictvím žaludečních šťáv dochází k počátečnímu zpracování tráveniny. pH v žaludku králíků se pohybuje kolem 1-2, což zabezpečuje likvidaci případných bakterií a umožňuje i trávení cékotrofů – viz dále.  Potrava je následně zpracovávána v tenkém střevě, které měří asi 1,5 m.  Do dvanáctníku ústí největší žlázy těla - játra (žlučovod) a slinivka břišní. V tenkém střevě dochází k trávení sacharidů, jednoduchých bílkovin a bílkovin obsažených v cékotrofech. Dále jsou zde vstřebávány vitamíny obsažené v potravě nebo cékotrofech a minerální látky. 

Tlusté střevo je u králíka dlouhé přibližně 1,30 až 1,50 m.

Významnou částí tlustého střeva je cékum (slepé střevo), které měří přibližně 40 cm. Další části tlustého střeva tvoří vzestupný, příčný a sestupný tračník. Tlusté střevo společně s jeho částí – slepé střevo je významné z pohledu trávení celulózy, která by jinak nebyla využita. Trávení vlákniny je možné díky přítomné mikroflóře, kterou tvoři symbiotické bakterie, ale také nálevníci nebo kvasinky. Fyziologicky se v mikroflóře vyskytují také roupi.  Trávením celulózy se díky symbiotické mikroflóře tvoří těkavé mastné kyseliny, které jsou pak zdrojem energie pro metabolismus. Mimo jiné tvoři také mikrobiální protein. Mikroflóra střeva produkuje také vitamíny B a K. Trávení u králíků není zcela dokonalé a množství živin by u králíka bylo vyloučeno bez možnosti vstřebání.

Z tohoto důvodu je součástí procesu trávení tvorba dvojího trusu. Během dne produkuje králík chovatelům známé tvrdé a kulaté králičí bobky, které obsahují nestravitelnou vlákninu.  V nočních hodinách je pak pro králíka naopak charakteristická produkce měkkých bobků, které jsou obalené hlenem a nazývají se cékotrofy.  Chovatelé se s nimi běžně nesetkají, protože zdravý králík je pojídá přímo z konečníků. Pro králíky je tak přirozená koprofágie. Jelikož požírají cékotrofy, označuje se jejich pojídání jako cékotrofie. 

Cékotrofy jsou výsledkem trávení králíka ve slepém střevě. Jsou výsledkem ne úplně dokonalého trávení králíků. Obsahují totiž velké množství mikrobiálního proteinu, ale také vitamínu B a K a již jen malé množství nestrávené vlákniny. Díky cékotrofii se tak králíkům daří mnohem lépe zužitkovat přijaté živiny, které by jinak byly trávicím traktem nevyužity. Pokud dospělý králík z nějakého důvodu nepožírá cékotrofy, svědčí to o určitém zdravotním problému. Zpravidla se jedná o postižení infekčním onemocněním, ale příčinou může být také pouze skutečnost, že je králík příliš obézní, což mu znemožňuje se k cékotrofům a ke konečníku ohnout.  Pozřené cékotrofy jsou pak v žaludku natráveny a mikrobiální bílkoviny jsou pak ve střevě společně s vitamíny využity.

Uropoetický systém

tvoří ledviny, močovody, močový měchýř a močová trubice. Ledviny jsou uloženy v retroperitoneálním prostoru, což je prostor mezi pobřišnicí a břišní stěnou. Močový měchýř je hruškovitého tvaru a nachází se před pánví.  Moč králíků má pH 7,5-9 (alkalická). Fyziologicky může být mléčně zakalená.  Běžný je sediment bílé barvy. 

Přítomnost krystalů při vyšetření močového sedimentu je na rozdíl od jiných druhů přirozená. U králíků totiž fyziologicky dochází k vylučování vápníků močí. Vylučovaný vápník se pak formuje do kalciových krystalů, které u králíků ale nejsou vždy tím hlavním faktorem pro tvorbu močových kamenů.

Reprodukce králíků

Samice, v závislosti na plemení, dospívají ve věku 4-6 měsíců. Malá plemena dospívají dříve než velká, u kterých k pohlavní dospělosti dochází po 7. měsíci. Obdobně dochází k pohlavní zralosti u samců. V období pohlavní dospělosti jsou již schopny samice zapouštění, ačkoliv ještě u nich nebyl ukončený tělesný vývoj. Předčasné zapouštění před tělesnou dospělostí ovlivňuje jejich další tělesný vývin, a proto se zásadně nedoporučuje. K zapouštění by mělo docházet v závislosti na plemeni ve věku 8-10 měsíců.

Nástup pohlavní aktivity ovlivňuje tělesný vývoj jedince, výživa a také roční období. Pohlavní cyklus u samic králíka doznívá asi po 8-10 letech.

Samice králíků se nazývá ramlice. Jsou to zvířata sezónně polyestrická.  V zimním období dochází u samic k útlumu pohlavní aktivity. Pohlavní cyklus trvá přibližně 17 dní. Délka říje je 2-5 dní.   Mezi charakteristické příznaky říje patří zduření a zčervenání zevních pohlavních orgánů (vulvy). Ramlice je neklidná, bývá nervózní, má tendenci třít bradou o klec a kousat. U ramlic dochází pouze k provokované ovulaci. Spontánně k uvolnění vajíčka z vaječníku v rámci cyklu nedochází. K ovulaci může dojít pouze na základě pohlavní styku.

K vlastnímu páření by mělo vždy docházet mimo teritorium samice, protože ve svém prostředí může být samice neklidná i agresivní vůči případnému samci. Pokud k páření nedochází po umístění samice do výběhu samce, je vhodné samici odebrat a zkusit krytí později. K připouštění by mělo docházet za optimálních teplotních podmínek (v chladných měsících roku přes poledne, v létě navečer nebo ráno). Samec může denně připustit dvě samice.

Většinou se využívá individuálního připouštění, kdy se samice vkládá do kotce samce. Skupinové připouštění, kde je v kleci více samic (zpravidla 5 až 6) s jedním samcem po dobu jednoho týdne, může vést k projevům agresivity a není tak příliš vhodné. V současné době se využívá v plemenitbě králíků také umělé inseminace, a to především ve velkochovech králíků.
Samice králíka má dvojitou dělohu, proto může výjimečně nastat tzv. dodatečné oplození, a to tehdy, uskuteční-li se druhé oplození již za březostí. Mláďata se pak narodí v různém časovém odstupu.

Délka březosti u králíků trvá 32 dní (29-33).

Diagnostika gravidity je možná již od 12. dne. Zkušený chovatel rozpozná březost 16.-18. den po zapuštění, a to prohmatáním (palpací). U samic v období březosti dochází k určitým fyziologickým změnám. Zpomaluje se růst srsti a díky uvolnění spojení chlupů z chlupových folikulů srst snadno vypadává a samice si ji vytrhává pro stavění hnízda. V chovech se před samotnými porody vkládají budníky, kde může samice mláďata vyvádět. Porody probíhají u králíku zpravidla v noci.

Počet mláďat ve vrhu bývá kolem 6 až 10. Hmotnost mláďat po narození je v závislosti na plemeni 30-80 gramů. Na rozdíl o zajíců, kteří mají mláďata prekociální, se mláďata králíků rodí holá, slepá a hluchá. Jedná se tak o mláďata altriciální. K otevírání očí dochází přibližně 10. den. Přirozeně ramlice pečuje o mláďata tři týdny. V měsíci života se začínají osamostatňovat.

Pro výživu mláďat je nezbytná mléčná žláza. Mléčné žlázy jsou ve formě mléčných souborů uloženy u králic podélně na spodině břicha po levé i pravé straně.

Počet mléčných bradavek se pohybuje na každé straně od 3 do 5.

Neobyčejně rychlý růst mláďat králíků souvisí s vysokou hodnotou mléka králičích samic, které obsahuje bílkoviny, tuky, cukry, vitamíny, minerální látky, fermenty, ochranné a další látky. V prvních dnech po porodu produkuje králice mlezivo (kolostrum). Díky vysoké nutriční hodnotě mléka dochází ke kojení pouze jednou denně. Intenzivní sekrece mléka trvá u králice 21-28 dnů po porodu, potom tvorba mléka rychle klesá. K úplnému odstavu mláďat dochází ve věku 6 týdnů.

Při odstavu dosahují králici hmotnosti kolem 1- 1,5 kg.

Díky krátkému puerperiu (poporodní období) může být ramlice znovu připuštěna již měsíc po porodu. V takovém případě může mít 4 až 5 vrhů ročně. V reprodukci se pak samice využívají 4-5 let (do 10. vrhu). Tento koncept odpovídá polointenzivnímu zapouštění.

V intenzivních chovech se ramlice připouští i 10 dní po porodu. 

Ročně pak může samice mít až 9 vrhů. 

V chovu je pak ale využívána velmi krátce (pouze 1 rok). Samci jsou dle intenzity využívání v chovu do 3.-5. roku života. 

V malochovech se využívá polointenzivní nebo extenzivní zapouštění, kdy má ramlice maximálně 3 vrhy za rok.