ÚVODNÍ STRÁNKA

VČELY

Úvod

Anatomie včelstva

Výživa, termoregulace
a rojení včel

Virové choroby včel

Bakteriální choroby včel

Plísňové choroby včel

Parazitární choroby včel



Ke stažení

VČELY

Včely řadíme mezi eusociální druhy. Jedinec zde není důležitý a stal se součástí vyššího celku – včelstva. Včelstvo tvoří jedno velké společenství, které můžeme považovat za samostatný živý organismus (superorganismus).

Základem každého včelstva je:

PLOD, MATKA, DĚLNICE, TRUBCI A VČELÍ DÍLO

Žádná z těchto složek nemůže existovat samostatně, proto lze včelstvo přirovnat k mnohobuněčnému organismu a bavit se o anatomii včelstva.

Plod   

Včely patří mezi hmyz s proměnnou dokonalou. Vývoj plodu začíná ve vajíčku, které klade matka.

Množství plodu je ovlivněno ve včelstvu ročním obdobím. Intenzita plodování se od léta postupně snižuje, až se v zimě úplně zastaví a opětovně je nastartována brzy na jaře.

V závislosti na pohlaví a typu budoucího dospělce matka klade vajíčko do dělničí, trubčí buňky nebo do mateří misky. Do každé buňky klade pouze jedno vajíčko, a to na její dno.

Pokud nedojde při položení vajíčka k oplození, vyvine se trubec. Pouze z oplozeného vajíčka se může vyvinout matka nebo dělnice. Faktorem, který ovlivňuje vývoj v matku nebo v dělnici, je množství a složení potravy.

---

V případě, že ve včelstvu chybí matka, brzy začnou klást tzv. trubcokladné dělnice, které nemají dostatečně dlouhé kladélko a vajíčka kladou po stranách buněk. Po zavíčkování vzniká typický hrboplod.

---

Vajíčka mají tyčinkovitý tvar a mají velikost 1,3 – 1,8 mm.

Larva se z vajíčka líhne za 3 dny. Vajíčka, ze kterých budou v budoucnu dělnice, jsou na svém povrchu pokryta sekretem Dufourovy žlázy matky, který tlumí rozvoj vaječníků dělnic.  

Larvální stádium

Pro larvy je typická vysoká žravost. Během 6 dní, v případě dělnic zvýší svou hmotnost z 0,3 mg na 160 mg. Trubčí a mateří larvy jsou před zavíčkováním ještě těžší.

Nejkratší je vývoj mateří larvy, který trvá 4 dny. U dělnice je to 6 dní.  U trubce je naopak nejdelší:  7 dní. V larválním stádiu se každá larva 4krát svléká, protože kutikula, která larvu chrání, je tuhá a růstu schopná není. Vývojová stádia mezi 2 svlékáními se nazývají instary.

Larvy jsou krmeny kašičkou – mateří a dělničí kašičkou, která se tvoří v hltanových a kusadlových žlázách dělnic – kojiček. Sekret hltanových žláz obsahuje více proteinů, více tuků obsahuje naopak sekret žláz kusadlových. V mateří kašičce je poměr sekretů obou žláz vyrovnaný, na rozdíl od dělničí, kde obsahuje 3 – 5krát více sekretu hltanových žláz.

Matka je krmena mateří kašičkou po celou dobu larválního vývoje. Zatímco dělnice pouze první 3 dny. V dalších dnech dostávají směs dělničí kašičky s medem a pylem. V případě, že včelstvo příjde o matku a je přítomen dostatečně mladý plod, můžou změnou výživy plodu z původně dělničí larvy odchovat tzv. nouzovou matku.  Změna výživy je možná pouze do třetího dne vývoje, kdy ještě larva nebyla krmena medem ani pylem.

Zajímavostí je, že larva přijímá potravu, která je všude kolem ní.  
Aby se předešlo mísení potravy s výkaly, 
tak v tomto období nekálí.

Zakuklení

Když larva dosáhne pátého instaru, začnou její pyskové žlázy produkovat hedvábné vlákna, ze kterých kolem se vytvoří kokon. Otáčením se vytváří zámotek, ve kterém vývoj pokračuje stádiem předkukly, což je stádium klidové, kde probíhá ještě páté svlékání. Poté následuje samotná proměna v dospělce, kdy larvální tkáně se resorbují a tvoří se tkáně nové. V kukle se vyvine dospělec, který však ještě nemá zbarvenou kutikulu a plně vyvinutá křídla. V době, kdy dochází ke vzpřimování larvy dělnice, buňky zavíčkují – u matek je to 8. den, u dělnic 9. den, u trubců 10. den. Těsně před vyběhnutím z buňky se včela svléká naposledy. Z buňky se dostává pomocí kusadel, kterými prokouše víčko.

Celková doba vývoje trvá u matek 16 dní, u dělnic 21 dní a u trubců 24 dní.

VÝVOJOVÁ STÁDIA VČELÍHO PLODU
DEN	1.	2.	3.	4.	5.	6.	7.	8.	9.	10.	11.	12.	13.	14.	15.	16.	17.	18.	19.	20.	21.	22.	23.	24.
MATKA				x	x	x	x	z			x				x	L
	1.	2.	3.	1.	2.	3.	4.	5.	1.	2.	1.	1.	2.	3.	4.	5.
DĚLNICE				x	x	x	x		z				x							x	L
	1.	2.	3.	1.	2.	3.	4.	5.	6.	1.	2.	1.	2.	1.	2.	3.	4.	5.	6.	7.	8.
TRUBEC				x	x	x	x			z					x								x	L
	1.	2.	3.	1.	2.	3.	4.	5.	6.	7.	1.	2.	3.	1.	2.	3.	1.	2.	3.	4.	5.	6.	7.	8.

FÁZE OTEVŘENÉHO PLODU		vajíčko - embryonální vývoj					FÁZE   ZAVÍČKOVANÉHO PLODU		vzpřímená larva - larva se zapřádá do kokonu
		stočená larva - larvální vývoj							předkukla -  začátek metamorfózy
									kukla - průběh a konec metamorfózy

bez znaku	fáze růstu a vývoje	X	fáze svlékání	Z	zakuklení	L	líhnutí

Matka

Jejím hlavním úkolem ve včelstvu je kladení vajíček. Matka měří 16 – 20 mm, váží 180 – 260 mg. Denně naklade až 2 000 vajíček. Vysoká produktivita matek je dána vitellogeniny, což jsou proteiny, které tvoří významnou součást vaječného žloutku. Tyto proteiny produkují dělnice a jsou matce předávány trofolaxí, což je systém výměny výživných látek mezi členy včelstva. 

V jednom včelstvu je zpravidla pouze jedna matka. Ve výjimečných situacích- příprava na rojení nebo tichou výměnu může být ve včelstvu matek více. Za určitých okolností mohou ve včelstvu být dvě matky- obě kladou – zpravidla ,,matka s ,,dcerou,,.  Matky ze stejné generace se zpravidla zahubí.

Výživu matky zajišťuje tzv. suita- skupina 8 – 16 včel, které matku krmí v intervalu 15 minut. Kromě výživy zajišťují i čištění a přenos mateřských feromonů.

Mateřské feromony jsou produkovány jako sekret kusadlových žláz, ale i Dufourovy žlázy. Zajišťují soudržnost včelstva, brání rozvoji vaječníků dělnic a působí jako sexuální feromon – atraktant trubců. Pokud mateřské feromony ve včelstvu chybí, do 2 hodin na to reaguje naražením nouzových matečníků.

Původ matek

Podle původu rozlišujeme matky rojové, z tiché výměny nebo vychované z nouzových matečníků. Rojové matky pocházejí z přirozeného způsobu rozmnožování včel, z tzv. rojení. V případě, že stávající matka je již stará nebo poškozená. Po vylíhnutí nové matky, můžou se starou matkou nějakou dobu fungovat spolu, někdy spolu dokonce přezimují. Nouzové matky vznikají při nenadále ztrátě původní matky, kdy dělnice musí vybrat vhodné larvy a zvrátit jejich vývoj- změnou výživy. Takové to matky nemusí být plnohodnotné.

Vývoj matky probíhá v tzv. matečnících, které jsou kónického tvaru, užším koncem směřující dolů. Larva v mateří kašičce plave a součástí je i apalbumin, který brání larvě vypadnutí- je silně adhezivní. Vylíhlé matky se nazývají panušky. První vyběhlá matka zlikviduje ostatní- zabije je žihadlem, kterým probodne ještě uzavřené matečníky. V případě, že je již vylíhlých více matek- svádí boje. U tiché výměny mohou po určitou dobu spolu existovat obě matky najednou. V případě rojení, stará matka s částí včelstva a zásobami odletí a ve včelstvu zůstane matka nová. Neoplozená matka se chystá na tzv. snubní prolet. K orientačním proletům dochází od 3 dne. Snubní prolet probíhá zpravidla týden po vyběhnutí v odpoledních hodinách. K oplození dochází za letu ve vysoké výšce, a to na tzv. trubčích shromaždištích. Matka se páří s 8 – 15 trubci. Trubec po páření hyne.  Matka si spermie uchovává v tzv. semenném váčku v množství cca 5 – 7 milionů, které ji vydrží na celý život.  Matka se dožívá 3 – 4 roky.  S výjimkou rojení, hnízdo už neopouští.

Trubec

Velikost trubce je 15 – 17 mm. Jeho vývoj probíhá z neoplozeného vajíčka.  Za běžných okolností, kdy matka cíleně klade neoplozená vajíčka v tzv. trubčích buňkách, které tvoří tzv. trubčinu. V situaci, kdy matka ve včelstvu chybí, rychle se projeví absence mateřského feromonu a vajíčka začnou klást dělnice – trubčice. Takové vajíčka jsou kladeny i do dělničího plodu, ale protože trubčí larva je větší, do buňky se nevlezou a po zavíčkování pak vznikají vyklenutí, které nazýváme hrboplod.  Včelstvo osiřelé – bez matky s trubčicemi je odsouzeno zpravidla k zániku.

Trubčí plod není kladen celoročně, ale pouze v období rozmnožování, což je dle teplotních podmínek zpravidla od dubna do srpna.  Po vylíhnutí se trubci ve včelstvu přiživují a nemají problém navštěvovat různá včelstva. V závěru sezóny dělnice trubce z hnízda vyhánějí a i kdykoliv dříve pokud není příznivá snůška.

Jejich hlavní úkolem je oplození matky. Nejsou schopni si sami obstarat potravu a ani se nepodílí na opylování. Doprovodnou jejich činností je ale zahřívání plodu v době vrcholné snůšky – většina dělnic nosí snůšku. Typická je pro trubce migrace mezi včelstvy.

Dělnice

Jsou nejpočetnější skupinou ve včelstvu. Jejich počet se během roku mění, během plného rozvoje se v hnízdě nachází kolem 50 – 60 tisíc dělnic. V zimě jich bývá pouze kolem 10 – 20 tisíc. Velikost dělnice je kolem 12 – 15 mm.

Mateřské feromony způsobují jejich neplodnost – brání rozvoji vaječníků. V případě, že tlumící efekt mateřských feromonů zmizí – vaječníky dělnicím zduří a stanou se z nich trubčice.  Některé z nich mohou začít i klást vajíčka. Vajíčka jsou neoplozená, proto se z plodu vždy líhnou pouze trubci. Jelikož nedosáhne kladélko trubčic až na dno – vajíčka bývají po stěnách. Navíc jich může být v buňkách více.

Dělnice mají ve včelstvu celou řadou funkcí, které jsou vykonávány v závislosti na věku a činnosti žláz.  Věkové rozdělení, ale není striktní a délka služby v daných funkcích se může upravovat dle aktuální potřeby, stejně jako funkce žláz, která může být obnovena.

Většinu dělnic tvoří ve včelstvu mladušky. Pracují pouze v hnízdě. Teprve po 20 dnech se z nich vyvíjejí létavky. 

-          Čističky buněk – vyklízí buňky a připravují je na zakladení

-          Kojičky a krmičky – krmí otevřený plod

-          Stavitelky – staví voskové dílo

-          Přejímatelky a zpracovatelky potravy – přejímají, zpracovávají nektar a tvoří med

-          Víčkování plodu

-          Vynášení nečistot – uhynulé včely, zbytky

-          Strážkyně česna – střeží vstup do úlu

Pro kojičky a krmičky je nezbytná plná funkce hltanových žláz (2 týden života). Po jejich atrofizaci už dělnice produkují pouze enzymy- umožňují tvorbu medu. Stavitelky musí mít plně rozvinuté voskové žlázy. 

Létavky zajišťují vyhledávání a sběr potravy.  Vyhledávání se věnují tzv. pátračky, které informují o místech včelí pastvy sběratelky. Sběratelky nosí do hnízda nektar, medovici, pyl, vodu, látky pro tvorbu propolisu. Sběratelky nikdy nehledají potravu naslepo a čekají na dostatek informací od pátraček. Sběr je totiž pro ně značně vysilující a zkracuje jim život. Délka života je závislá na intenzitě práce. Nejkratší dobu žijí matky v sezóně, kdy je hlavní snůška – 3 – 5 týdnů. Zimní generace včel, která se líhne na konci sezóny naopak musí zajistit přežití včelstva do další sezóny. Takové včely se dožívají až 9 měsíců. Vývoj dělnic ovlivňuje juvenilní hormon, u mladušek je jeho hladina nízká, vysoká je naopak u létavek. U zimní generace včel zůstává po celou zimu hladina tohoto hormonu nízká.

Včelí dílo

Tvorbu včelího díla zajišťuje dělnice – stavitelky. Vosk vzniká jako produkt voskotvorných žláz, které jsou umístěny na spodní části zadečkových článků.  Základní strukturní jednotkou je buňka, která má šestiboký tvar. Mezi buňkami nejsou žádné mezery, a je tak plně využit prostor v díle. Plásty jsou stavěny vždy oboustranně. Dno buněk, je vždy o něco níže než ústí, což zabraňuje tomu, aby nektar z buněk vytékal.

Existuje několik typů buněk, které se liší velikostí tvarem a účelem.  Z hlediska plodování se rozlišují buňky dělničí, trubčí a mateřské. Do nepravidelných buněk matka neklade a můžou sloužit k ukládání vytvořeného medu nebo nasbíraného pylu.

Obr č. 5 : Včelí plástev

Dělničí buňky jsou využívány k odchovu dělničího plodu, a to opakovaně. Čím více generací je v buňkách odchováno, tím více zde zůstává zbytku košilek- svlečky a kokony, a ve výsledku se stává dílo tmavší a pevnější. Objem buněk se ale v důsledku toho zmenšuje a tím se zmenšuje i velikost odchovaných dělnic. Díky tomu, že má lepší termoizolační vlastnosti, je vhodnější pro zazimování. Nevyhovující staré dílo včely vykousávají a tvoří dílo nové = panenské nebo ho využívají k ukládání zásob. Trubčí buňky jsou větší a slouží ke kladení neoplozených vajíček. Tvoří se tzv. trubčina. V matečnících jsou odchovávány matky a existuje jich několik druhů.

Včelí dílo se skládá z jednotlivých plástů, které tvoří plocha včelích buněk z obou stran.  Plásty si včely stavějí svisle od shora dolů. V každém včelím díle je dodržována tzv. včelí mezera, která je 8 mm široká a umožňuje včelám v hnízdě pohyb. V centrální části včelího díla je plodové těleso. Na něj nasedají plásty s pylem a nad plodovým tělesem a po stranách bývají medné zásoby. Okrajové plásty jsou využívány jen z vnitřní strany.

Toto rozdělení není samozřejmě striktní a záleží na prostorových podmínkách v kotlině stromů nebo v úle. 
Filozofii tohoto rozmístění by ale včelař měl respektovat a neprovádět zásahy,
které pro včelstvo mohou být nejen stresující, ale v některých částech roku likvidační.

Obr č. 6: Srovnání nových a starých voskových pláství - souší

Obr. č. 7: Větrání včel v letních měsících

• Anatomie včelstva
  • Plod   
    • Larvální stádium
    • Zakuklení
  • Matka
    • Původ matek
  • Trubec
  • Dělnice
  • Včelí dílo