Gastrointestinální infekce králíků
EPIZOOTICKÁ ENTEROKOLITIDA KRÁLÍKŮ - ERE
U
králíků se setkáváme s tzv. komplexem nakažlivé rýmy.
Na rozdíl od
člověka nebývá toto onemocnění způsobeno primárně viry, ale bakteriemi.
Jedná se o gramnegativní bakterii, která je nejčastěji přítomna při výskytu nakažlivé rýmy u králíků. Pasteurella multocida je nejvýznamnějším patogenem horních cest dýchacích u králíků. Dalším patogenem, který se může podílet na respirační infekci u králíků je Bordetella bronchiseptica.
V rámci sekundární infekce se mohou uplatňovat při oslabení imunity Staphylococcus aureus nebo Streptococcus pyogenes.
Pasteurella multocida se běžně vyskytuje v horních cestách dýchacích zdravých králíků (až 70 % zvířat). Pro výskyt nakažlivé rýmy je charakteristické, že se uplatňuje několik původců a jedná se tak vždy o komplex onemocnění způsobených různými patogeny. Hlavním patogenem, ale vždy bývá Pasteurella multocida.
K onemocnění jsou vnímaví především jedinci s oslabenou imunitou. Onemocnění se může rozvinout u králíků jakéhokoliv stáři. Králíčata do 8 týdnů jsou chráněna mateřskými protilátkami. Spouštěcími faktory jsou kromě imunosuprese také stres a zhoršená kondice. Významně k onemocnění přispívají zhoršená zoohygiena v chovu. Zvýšená vlhkost, nízká teplota, průvan, vysoká koncentrace stájových plynů, zvýšená prašnost, vysoká koncentrace zvířat v kotci, přehřátí, ale i nekvalitní krmná dávka jsou významnými predispozičními faktory tohoto onemocnění. Zdrojem infekce jsou nemocní králíci nebo králici bez klinických příznaků, kteří jsou významnými přenašeči.
K přenosu onemocnění dochází kapénkovou infekcí skrze sekrety dýchacích cest a spojivky. Kromě přímého kontaktu je možný také nepřímý přenos přes kontaminované krmivo, vodu nebo vybavení kotce.
Závažnost klinických příznaků se může lišit v závislosti na spolupůsobení různých původců v tomto onemocnění. Pro onemocnění je typický chronický průběh.
Běžným
příznakem je rinitida.
U králíků dochází k výtoku
z nozder. Objevuje
se kýchání, frkání a
ztížené dýchání. Časté je
postižení spojivek, kde dochází
k zánětům (konjunktivitidy).
Infekce se může rozvinout také do zvukovodu, kde dochází k zánětům
středního nebo i vnitřního ucha (otitis
media/interna). Poruchou vestibulárního aparátu dochází
k rozvoji vestibulárního syndromu,
který vede ke
ztrátě rovnováhy a náklonům hlavy. Dále se
mohou u králíků rozvinout v souvislosti
s postižením vnitřního ucha nervové
příznaky. Vyvíjí se příznaky Hornerova syndromu, který
se projevuje
miózou (zúžení zornic), ptózou (pokles víčka) a enoftalmem (vklesnutí
oka do
očnice).
Králíci také mohou trpět zvýšenou teplotou. Může se u nich rozvinout apatie, nechutenství. U oslabených jedinců se pak může rozvinout pneumonie, kdy králici rychle hubnou a nakonec i hynou. Při prolomení obranyschopnosti se mohou tvořit také hnisavé ložiska – abscesy v podkoží, v plicích, ale také v jiných orgánech. U ramlic se může rozvinut zánět mléčné žlázy – mastitida nebo záněty dělohy s hromaděním hnisavého obsahu – pyometra. U samců se mohou rozvinout záněty varlat – orchitidy. Výsledkem generalizovaného postižení organismu, kdy dochází k tvorbě abscesů po celém těle, je u králíků septikémie.
Na základě klinických příznaků lze odhalit přítomnost nakažlivé rýmy. Průkaz původců tohoto komplexu onemocnění však není snadný.
Léčba spočívá v aplikaci antibiotik. Význam má pouze při objevení se prvních klinických příznaků. Pro králíky s příznaky zápalu plic je prognóza špatná. U mastitid lze zvažovat chirurgické odstranění.
Výskytu
nakažlivé rýmy lze předcházet omezením
predispozičních faktorů – viz
výše.
Zdravý králík v optimálních
podmínkách chovu většinou neonemocní.
Prevence
spočívá také v karanténě nově
nakoupených zvířat, které mohou být
bacilonosiči.
Proti
komplexu nakažlivé rýmy existuje
vakcína. Vakcinace však nezabrání zcela možnému výskytu onemocnění.
Očkuje se
ve 4., 7. a 10. týdnu, revakcinace se provádí za 6 měsíců.
Kromě
vakcíny proti pasterelóze, si lze nechat připravit autogenní vakcínu. Autogenní
vakcína je připravena pro daný chov na základě spektra původců, kteří
onemocnění mohou způsobovat. Díky tomu může mít v chovu vyšší
účinnost než
komerční vakcíny.
Mléčná žláza bývá u samic oteklá, bolestivá a dochází u ní k zarudnutí. Mláďata mohou mít vlivem zdravotních problémů ramlice snížené přírůstky nebo hynou v důsledku nedostatečného příjmu mléka.
Léčba spočívá v aplikaci antibiotik dle citlivosti. Lze přistoupit i k chirurgické excizi postižené tkáně. U mláďat je nutné zabezpečit umělou výživu a dokrmování.
Onemocnění,
které je vyvoláno patogenními
kmeny Escherichia coli.
Jedná se o
častou příčinu průjmových onemocnění
mláďat, u kterých kolibacilóza způsobuje
těžký zánět střevní sliznice. U
králíků může kolibacilóza zhoršovat průběh
jiných střevních onemocnění –
klostridiová enterotoxemie. Často bývá
přítomna
také u epizootické enterokolitidy králíků.
Escherichia coli je komenzálem střevní sliznice a je součástí normální mikroflóry trávicího aparátu. Zároveň se však jedná o nejčastější střevní patogeny, kdy jejich patogenita je podmíněna přítomností faktorů virulence.
K výskytu onemocnění dochází zejména v chovech se špatnou úrovní zoohygieny, u jedinců po léčbě antibiotiky nebo jedinců s přeléčenou nebo přítomnou kokcidiózou.
Pro
rozvoj
infekce má význam úroveň imunity. Slabí jedinci jsou k onemocnění
velmi
citliví. Dalším faktorem je míra infekčního tlaku a stres.
K přenosu
infekce dochází orofekálně – pozřením fekálně kontaminovaného krmiva.
K infekci může ale dojít také již během porodu. Zdrojem infekce
bývají
bacilonosiči, kteří nemají klinické příznaky. Dospělí jedinci bývají
vůči
onemocnění odolní.
Způsobuje průjmy především u králíčat po porodu (do 14 dnů věku) a také u králíků v období odstavu (4.-6. týden). Čím starší králici jsou, tím je riziko onemocnění nižší, protože původce je citlivý k nízkému pH a starší zvířata mají v žaludku již dostatečně kyselé prostředí, které původce ničí. Kromě králíků vyvolává kolibacilóza průjmy také u telat, selat, jehňat, kůzlat, psů nebo koček. Koliinfekce je také významnou zoonózou.
V rámci patogenity se uplatňuje celá řada faktorů virulence – fimbrie, adheziny, toxiny. U králíků je nejčastějším původcem EPEC - enteropatogenní kmen E-coli.
U mláďat po narození a králíčat v období odstavu se objevuje vodnatý žlutý průjem. Zvířata hubnou, jsou apatická a zaostávají v růstu. Komplikací tohoto střevního onemocnění je částečná intususcepce – invaginace střeva. Dochází k zasunutí jednoho úseku střeva do úseku sousedního. Výsledkem je zaškrcení střeva (strangulace) a jeho neprůchodnost. V těchto případech dochází k rychlému úhynu zvířat.
Průkaz lze provést na základě klinických příznaků a mikrobiologického vyšetření – kultivace.
U jedinců se zauzlenými střevy a s těžkým postižením je vhodná eutanázie. Antibiotika lze podávat širokospektrální. Jejich podáním ale hrozí likvidace přirozené mikroflóry v tlustém střevě. Léčbu lze tak podpořit podáním vhodných probiotik.
Prevence výskytu gastrointestinálních infekcí spočívá v kvalitní krmné dávce, která je bohatá na obsah vlákniny, v prevenci výskytu kokcidií, v zabezpečení odpovídající zoohygieny chovu a také v eliminaci stresových faktorů zvířat.
Jedná
se o bakteriální průjmové onemocnění
králíků, které je vyvoláno
narušením normální mikroflóry
tlustého střeva, kdy
dojde k přemnožení bakterií, které
produkují toxiny.
Přirozeně se v malé míře vyskytují ve slepém střevě Clostridium perfringens a difficile. Jejich přemnožením v důsledku narušení mikroflóry dochází k projevu onemocnění. Hlavní příčinou enterotoxémie u králíků je ale Clostridium spiriforme, které se běžně v tlustém střevě králíků nevyskytuje. Produkuje toxin, který způsobuje nekrózu střevní sliznice.
Onemocnění se vyskytuje především u králíčat v období odstavu, která jsou překrmována jadrnými krmivy a trpí nedostatkem vlákniny. Jadrná krmiva obsahuje hodně škrobu, který je v tlustém střevě zdrojem pro patogenní mikroorganismy. Stejně jako u kolibacilózy platí, že čím starší králici jsou, tím je riziko onemocnění nižší, protože původce je citlivý k nízkému pH a starší zvířata mají v žaludku již dostatečně kyselé prostředí, které původce ničí. Onemocnění se může vyvinout také v důsledku předchozí léčby určitými antibiotiky. V takovém případě se může onemocnění rozvinout i u dospělých králíků. Riziko vzniku enterotoxémie je jedním z důvodů, proč je spektrum antibiotik, které lze u králíků použit tak úzké. U dospělých králíků se může onemocnění také vyvinout sekundárně vlivem jiných střevních onemocnění, kdy dochází k narušení mikroflóry.
Vlivem přemnožení klostridií, dochází k jejich patogennímu působení, které je dáno produkcí toxinů, které způsobují nekrózu střevní sliznice.
Pro enterotoxémii je charakteristický rychlý průběh, kdy u jedinců s dobrou kondicí dochází k náhlému úhynu bez klinických příznaků. Při akutním průběhu králíčata trpí výraznými průjmy, kdy trus ulpívá pod ocasem a na zádi. Průjem bývá tmavohnědé barvy nebo s příměsí hlenu nebo krve. Králík je apatický, nepřijímá krmivo a má nafouklé bříško. U králíků se objevuje skřípání zubů a výrazná žíznivost. Před smrtí se mohou objevit i křeče.
Diagnostika
vychází z klinických příznaků a
patologických nálezů zjišťovaných při
pitvě. Onemocnění
je nutné rozlišit od epizootické enterokolitidy
králíků. Na rozdíl od ERE, kde
nástup klinických příznaků je pomalý. U
enterotoxémie bývá průběh onemocnění
velmi rychlý.
Pro průkaz původce tohoto střevního onemocnění je nutné jej potvrdit ve střevním obsahu bezprostředně po smrti zvířete.
Léčbu je nutné zahájit, co nejdříve. Důležité je nasadit silnou infuzní terapii, která je doplněná o antibiotika. Pro rychlý průběh onemocnění je ale většinou léčba bezvýznamná a pacienta nezachrání.
Prevence
výskytu gastrointestinálních
infekcí spočívá v kvalitní
krmné dávce, která je bohatá na obsah
vlákniny,
v prevenci výskytu kokcidií,
v zabezpečení odpovídající zoohygieny
chovu a také v eliminaci stresových faktorů
zvířat.
Vakcína
proti toxinu klostridií existuje,
ale její využití v chovech není ekonomické.
Mezi
chovateli je toto onemocnění známo
pod názvem žbluňkavka. Jedná se o vysoce
kontagiózní hromadné onemocnění
králíků, které má vysokou morbiditu a
mortalitu. Charakteristickým klinickým
příznakem je zvětšené břicho
králíků, ve kterém dochází k
žbluňkání a
škrundání.
Z pohledu charakteru patologických nálezů onemocnění se spíše jedná o enteropatii, kdy dochází k postižení střeva bez zánětlivých změn. Enterokolitida, tedy zánětlivé onemocnění střev není u králíků pozorováno.
Kdo je skutečným původcem tohoto onemocnění, není zcela známo. Jedná se o multifaktoriální onemocnění. Nemoc u zdravých králíků způsobuje i vzorek, který byl přefiltrován přes filtry zachycující i viry. Dá se tedy předpokládat, že primárním původcem není kokcidie, bakterie ani virus. Z největší pravděpodobností vyvolává příznaky tohoto onemocnění toxin produkovaný bakteriemi. Ze střevního obsahu postižených králíků lze vykultivovat bakterie E-coli a Clostridium perfringens. Samotné tyto bakterie, ale ERE nezpůsobí.
Onemocnění způsobuje značné ztráty ve velkochovech i v malochovech v celé Evropě.
K onemocnění dochází zejména u odstávčat. Nejčastěji bývají postiženi králíci ve věku 6-14 týdnů. Onemocnět mohou ale i králíčata nebo dospělí králíci. K přenosu onemocnění dochází orofekální cestou. Na výskyt tohoto onemocnění mají vliv do značné míry podmínky prostředí, kvalita výživy a přítomnost jiných patogenů.
Hromadné onemocnění odstávčat, které má vysokou morbiditu, mortalita je ale variabilní. Samotná ERE způsobuje úhyny málo. Průběh onemocnění se zhoršuje v přítomnosti kokcidií, E-coli nebo klostridií, kdy úhyny bývají u králíků mnohem vyšší. V přítomnosti enterotoxémie se může mortalita zvýšit až na 80 %. Ke komplikacím jinými původci dochází velmi často.
Projev onemocnění je zpočátku nevýrazný. Králíci trpí nechutenstvím, jsou apatičtí a může se u nich objevit vodnatý průjem. Postupně dochází u zvířat k distenzi abdomenu - zvětšování břišní dutiny. Králíci trpí bolestí, objevuje se u nich skřípaní zubů. V trávicím traktu se zastavuje motorika a vzniká paréza. Výsledkem je hromadění plynu a tekutin, které neodchází. Při poslechu a palpaci abdomenu je pozorovatelné žbluňkání a škrundání (borborygmy). Ve slepém střevě a v kolonu (tračník) dochází rovněž k ochrnutí. Výsledkem je pak tzv. mukoidní enteropatie, kdy dochází ve slepém střevě k vysušení obsahu a jeho ucpání. V tlustém střevě je při pitvě patrné hromadění čirého hlenu. U některých králíků může docházet k vylučování tohoto tmavého zapáchajícího hlenu. Do jednoho týdne dochází u králíků k úhynům. Jedinci, kteří onemocnění přežijí, mají zpomalený růst.
V rámci diagnostiky je potřeba vyloučit jiné původce střevních onemocnění u králíků. Z klinických příznaků je pro průkaz ERE důležitá distenze abdomenu, žbluňkavé a škrundavé zvuky při auskultaci a skutečnost, že těmito projevy trpí v chovu většina zvířat. Charakteristickým nálezem je mukoidní enteropatie – viz výše. Na rozdíl od jiných původců, zánětlivá ložiska na sliznicích nejsou patrná, pokud nebylo ERE zkomplikováno jinými původci.
V rámci léčby má význam rehydratace, kdy králíci trpí velkými ztrátami tekutin. Lze využít infuzní terapie. Bolest lze potlačit analgetiky. Dále se podávají léky na motoriku střev. Nutná je pak zajistit králíkům krmnou dávku s dostatkem vlákniny. S antibiotik lze využít bacitracin.
Prevence onemocnění spočívá v zajištění kvalitní vyvážené krmné dávky, která obsahuje dostatek vlákniny. Důležité je v chovech dodržovat odpovídající úroveň zoohygieny. Ve velkochovech je vhodné využití systémů all in all out. Nezbytné je také předcházet výskytu kokcidií a eliminovat u zvířat stresové faktory, které citlivost k onemocněním zvyšují.