Jedná
se o lokalizované
nebo systémové
bakteriální onemocnění drůbeže.
Kolibacilóza je kontagiózní
onemocnění, které jako
primární patogen vyvolává
úhyny embryí a kuřat
v líhních. Při nedostatečné
hygieně vede k lokalizovaným
infekcím nebo generalizovanému
onemocnění a septikémii.
Kolibacilóza může představovat v chovech vážný ekonomický problém kvůli nutné konfiskaci těl při porážce.
Původce:
Escherichia
coli
(G-)
Escherichia coli je komenzálem střevního traktu.
Výskyt
Je
součástí normální
mikroflóry trávicího
aparátu, ale
zároveň se jedná o
významného
střevního
patogena. Může vyvolávat primární
onemocnění, které souvisí se
špatnou
zoohygienou chovu nebo se uplatňuje jako
sekundární
patogen při imunosupresi.
Vyvolávat pak může respirační
onemocnění.
Onemocnění může způsobovat pouze Escherichia coli nebo se podílí i jiné bakterie, např. klostridie.
Vnímavost
Onemocnění
se nejčastěji projevuje u
kura
domácího, krůt, kachen a také u běžců.
U zdravých jedinců k projevu
onemocnění nedochází, jsou vůči
koliinfekci rezistentní, a to i
v případě
virulentních kmenů. Vůči onemocnění jsou citlivější
kuřata, s věkem se
odolnost zvyšuje. Nejčastěji se pak
kolibacilóza projevuje při oslabení
organismu.
Většina
sérotypů může vyvolat infekci
pouze u ptáků. Některý kmeny mohou být
ale přenosné a patogenní také pro
savce
včetně člověka.
Enterohemoragický kmen E-coli (EHEC) – O157:H7 je příčinou těžkých průjmových onemocnění u člověka.
Přenos
a zdroj infekce
K přenosu infekce dochází vertikálně i horizontálně. Infekce se přenáší z infikované nosnice do vyvíjejícího se vejce nebo dochází k přenosu fekální kontaminací vaječné skořápky, kdy dojde k průniku infekce skrze skořápku. Toto je nejdůležitější cesta přenosu.
Horizontálně
dochází k přenosu aerogenně nebo
perorálně kontaminovanou vodou nebo
krmivem. Aerogenní přenos má význam
pro infekci respiračního traktu (postiženy
jsou zejména vzdušné vaky).
Přítomnost Escherichia coli ve vodě je indikátorem fekální kontaminace.
K infekci patogenními kmeny dochází endogenní cestou pomnožením střevních bakterií nebo exogenní cestou ze zevního prostředí, a to při poškození kůže nebo skrze narušené sliznice. Vyvolávacím faktorem je také stres.
Výrazná prašnost v halách, ale také vysoká koncentrace čpavku vede k vymizení řasinek na epitelu sliznice horních cest dýchacích, což usnadňuje kolonizovat koliinfekci respirační trakt.
Vnímavost k infekci zvyšují také onemocnění infekční bronchitidou, Newcastleskou chorobou nebo mykoplasmou, které poškozují sliznici respiračního traktu a Escherichia coli se pak může uplatnit jako sekundární patogen.
Patogeneze
U kmenů E-coli existuje celá řada faktorů virulence – fimbrie, adheziny, toxiny. Virulenci samotného kmene však ovlivňují hlavně faktory citlivosti hostitele, viz výše.
Klinické
příznaky a patologické nálezy
kolibacilózy
Onemocnění
může probíhat jako lokalizovaná
nebo systémová infekce ptáků.
Patogeneze a klinické příznaky jsou
dány vstupní
branou infekce, virulencí původce a vnímavosti
hostitele. Klinické příznaky se
mohou vyskytovat samostatně nebo v kombinacích.
Mezi
hlavní klinické příznaky
patří: zánět žloutkového
váčku,
omfalitída, koliseptikémie, aerosakulitida,
salpingitida, žloutková
peritonitída, synovitida, panoftalmie, celulitida
koligranulomatóza nebo
enteritida.
Klinické
příznaky podrobněji:
Zánět
žloutkového váčku a
omfalitida
Postihuje
kuřata, u kterých se projevuje slabostí, průjmem
a
sníženou životaschopností. U
kuřat je patrné zvětšené břicho. Při
pitvě je
viditelný zánět žloutkového
váčku. Lze pozorovat edém sliznice. Žloutek
není
vstřebaný. Žloutkový vak je
abnormálně zvětšený, obsah
bývá
vodnatý nebo vazký až
kaseózní
(sýrovitý). K infekci
žloutkového vaku může dojít i skrze pupek,
který
je postižen infekcí
(omfalitida). Infekce se může dále
šířit do
celého organismu a projevuje se
zánětem osrdečníku (perikarditida) nebo
zánětem
jaterního pouzdra
(perihepatitida).
Akutní
koliseptikémie
Akutní
infekce se může projevit u rostoucích kuřat a krůťat i
dospělé drůbeže.
Onemocnění připomíná tyf drůbeže nebo
choleru. Prvním příznakem je pokles
příjmu krmiva, slabost, načepýřené
peří, průjem, respirační příznaky
(kašel
nebo dušnost) nebo pohybové potíže. U
nosnic dochází k poklesu
snášky. Při pitvě
jsou typické nazelenalé a
zvětšené
játra, zvětšená slezina
(splenomegalie),
překrvená svalovina nebo zánět
vzdušných vaků, perihepatitida, perikarditida a
peritonitida.
Aerosakulitida
Zánět
vzdušných vaků se může
rozšířit na
pobřišnici (peritoneum). Způsobovat tak může
polyserozitidu, kdy je postižena pobřišnice, pohrudnice i
osrdečník. Pneumonie
(zánět plic) jsou vzácné. U
postižených
ptáků je patrná dušnost a
cyanóza
(modré
zbarvení kůže a sliznic).
Salpingitida
Nosnice
mohou trpět zánětem vejcovodu. K infekci
dochází kontaminací z kloaky nebo ze
vzdušných vaků. Výsledkem je
zastavení snášky.
Žloutková
peritonitida
Infekce
tělní dutiny vede u nosnic k akutním
úhynům. Při pitvě jsou patrné změny
na vaječníku, vejcovodu nebo přímo
v dutině tělní.
Synovitida/osteomyelitida
Synovitida
(zánět synoviální blanky kloubu)
vzniká v důsledku septikémie u jedinců s
oslabenou
imunitou. Změny jsou častější u
mláďat.
Panoftalmie
Hnisavý
zánět celého očního bulbu
není tak častý. Může vést ke slepotě.
Většina jedinců
hyne po výskytu těchto změn.
Koligranulomatóza
U
jedinců se objevuje průjem, hubnutí a
dochází i k úhynům. Při pitvě
jsou
viditelné nodulární granulomy
v játrech nebo ve střevech. Postižena
bývá
také kůže.
Aviární
celulitida
Jedná
se o chronický kožní zánět v oblasti
břicha. Postihuje výkrmová
kuřata. V podkožní tkáni je
patrný exsudát kaseózního
charakteru
(sýrovitý). Charakteristické jsou
také
barevné změny viditelné až po
opracování
kůže. Tyto změny bývají zejména
v oblasti stehen a břicha. V místech
postižených dermatitidou je také
nedostatečné opeření. Kůže je
zesílená a
snadno praská. Narušena integrita kůže
může vést k sekundární
infekci jiným
agens.
Celulitida
je tak důvodem ke konfiskaci na jatkách a je také
stále častější příčinou pro
vyřazování.
Enteritidy
Výskyt enteritid, které by byly primárně způsobené E-coli nebyly zatím úplně prokázané. Predispozičním faktorem pro výskyt enteropatogenní E-coli (EPEC) může být infekční burzitida nebo adenovirová infekce.
Diagnostika
Diagnostika je založena na klinických příznacích a patologických nálezech při pitvě. Důležité je bakteriologické vyšetření, kdy je nutné rozlišit patogenní kmeny od kmenů nepatogenních. Patogenita se testuje biologickými pokusy na kuřatech. Serologické vyšetření se běžně neprovádí.
Terapie
Léčbu je možné provést s pomocí antibiotik po stanovení citlivosti. Proti celé řadě antibiotik se stávají kolibacilózy rezistentní. Při systémových infekcích má význam podávat antibiotika parenterálně. Po provedené terapii má význam stabilizovat střevní trakt pomocí probiotik.
Prevence
Význam má předcházet výskytu kolibacilózy. Prevence spočívá v odpovídající zoohygieně chovu v každé fází reprodukčních i produkčních chovů.
Velký význam má dodržování zoohygieny zejména při produkci násadových vajec, při líhnutí kuřat a jejich odchovu.
Fekální kontaminaci násadových vajec lze předcházet časným sběrem těchto vajec a udržováním čistoty prostředí. Nezbytné je provádět pravidelně DDD.
Pro prevenci nejen kolibacilózy má důležitou roli také správná výživa.
Vakcína zatím není
k dispozici. Na jejich vývoji a
praktickém užití v chovech se pracuje.
Jedná se o salmonelózu, která způsobuje tzv. bílou úplavici u kuřat. Onemocnění představuje nebezpečnou a hromadnou nákazu drůbeže. U kuřat se projevuje těžkým průběhem, kdy dochází k průjmům a hynutí. U dospělé drůbeže má charakter lokalizované infekce zpravidla probíhající chronicky nebo bez příznaků.
Původce:
Salmonella
pulorum
, (G-)
Jedná se o
adaptovaný druh salmonely u drůbeže společně s původcem tyfu
drůbeže – Salmonella gallinarum.
Bakterie je odolná ve vnějším prostředí. Lze ji inaktivovat zahřátím a běžnými dezinfekčními prostředky.
Výskyt
Jedná se o ekonomicky významné onemocnění, které způsobuje velké ztráty na kuřatech a ztráty v reprodukčních chovech produkujících násadová vejce. Výskyt onemocnění je celosvětový V současné době se vyskytuje v České republice ojediněle. Problém představuje hlavně v malochovech.
Vnímavost
a zdroj infekce
Vůči
infekci je
citlivá
hrabavá drůbež, na kterou je Salmonella pullorum
adaptovaná.
K infekci může docházet i u jiných druhů
ptáků, kteří však pro přenos
infekce nemají význam. K přenosu může
dojít také na savce včetně člověka,
u kterého způsobuje krátkodobé
zažívací potíže
doprovázené průjmy.
Pro
člověka je
mnohem významnější původce paratyfu drůbeže
– Salmonella typhimurium,
případně Salmonella
enteritidis.
Přenos
a zdroj infekce
Největší význam má přenos vejci, tedy vertikálně. Infikovaná nosnice je zdrojem infekce pro vyvíjející se vejce. Infikovaná vejce mají sníženou líhnivost. V případě vylíhnutí bývají kuřata málo životaschopná, vylučují bakterie trusem a stávají se zdrojem pro další kuřata v hejnu, na které se onemocnění přenáší horizontálně. Nejvnímavější jsou k infekci kuřata ve věku do dvou týdnů.
Klinické
příznaky
U kuřat způsobuje vysokou mortalitu. Dospělí jedinci jsou většinou asymptomatičtí nosiči.
U
kuřat dochází
k úhynům před samotným
vylíhnutím nebo
těsně po vylíhnutí. Vylíhlá
kuřata
jsou slabá a nepřijímají krmivo.
Významným klinickým
příznakem je přítomnost
zpěněného průjmu, který má typicky
křídově
bílé zbarvení
(bílá úplavice). Trus
zasychá v okolí kloaky.
Nedochází ke vstřebání
žloutkového váčku a
mortalita u kuřat je velmi vysoká (až
80
%).
Kuřata
infikovaná po vylíhnutí
transovariálně
infikovanými kuřaty mívají
obdobné příznaky. Objevit se u nich může
také
zduření kloubů. K úhynům
dochází v průběhu druhého až
třetího týdne
věku. Kuřata, která přežijí, jsou
většinou trvalými přenašeči a
mají zpomalený
růst.
U dospělé drůbeže způsobuje pulorová nákaza pouze nevýrazné klinické příznaky. Objevuje se pokles snášky, snížená oplozenost násadových vajec. Výjimečně dochází k rozvinutí žloutkové peritonitidy a k úhynům. Zpravidla u nich probíhá ale bez klinických příznaků a jsou tak významnými přenašeči.
Diagnostika
Klinické
příznaky nejsou u kuřat specifické.
Příznaky jsou obdobné tyfu, paratyfu nebo
kolibacilóze.
Paratyfus
vyvolává Salmonella typhimurium,
případně Salmonella enteritidis. Tyfus způsobuje Salmonella
gallinarum.
Pro diagnostiku má význam pitva. Kuřata nemívají vstřebaný žloutkový váček. Na plicích a srdci bývají drobné šedobílé uzlíky. Při dlouhodobějším onemocnění jsou na srdci viditelné srdeční mozoly. Na vaječnících dochází ke stopkové degeneraci. V důsledku postižených vaječníků se hromadí žloutkové koule v dutině tělní, což může vést k rozvoji žloutkové peritonitidy. V rámci průkazu se uplatňuje také serologických metod. Stanovení přítomnosti protilátek má význam při eradikačních programech.
Terapie
Léčbu lze provádět antibiotiky, na základě stanovené citlivosti. Antibiotika mohou snížit nemocnost, riziko šíření a úhyn zvířat. Nezabraňují však bacilonosičství a nevratným změnám způsobeným v organismu. Kuřata po prodělané infekci jsou často zakrslá a nevhodná pro další chov. Léčba tak není vhodná pro chovy produkující násadová vejce. Jedná se o nebezpečnou nákazu. Opatření a další postup při výskytu této nemoci stanovuje státní veterinární správa.
Prevence
Prevenci je nutné zahájit už při koupi nově zakoupených zvířat, které by se měly umístit do karantény. V chovech je nutné dodržovat odpovídající zoohygienu. Při zkrmování vaječných skořápek by se měly skořápky vystavit preventivnímu tepelnému ošetření.
Dezinfekce by se měla provádět u násadových vajec, ale také v prostorech líhní, v kurnících nebo halách. Mladá drůbež by se měla chovat odděleně. V případě výskytu bacilonosičů, by měla být takováto zvířata utracena a jejich těla zlikvidována, a to zvláště v případě výskytu onemocnění v produkčních chovech produkujících násadová vejce.
Cílem je udržovat reprodukční chov prostý pulorové nákazy.
Nejen v rámci
prevence
salmonelózy má význam
adekvátní výživa.
Jedná se o akutní nebo chronické onemocnění střevního traktu drůbeže, které je vyvoláváno bakteriálními toxiny. Nektrotická enteritida představuje ekonomicky závažné onemocnění zejména v chovech výkrmových kuřat a krůťat.
Původce:
Clostridium spp.,
(G+)
Bakterie je
součástí normální
střevní
mikroflóry. Přirozeně se také
vyskytuje v zevním prostředí, kde je
vysoce
odolná a přežívá ve formě spor. (půda,
bahno, trus, odpadní vody). Onemocnění
vyvolávají toxiny produkované Clostridium
perfringens typu A nebo C. Jedná
se o toxikózu.
C. perfringens je grampozitivní, sporogenní, nepohyblivá tyčinka, která je schopná produkce toxinů. Jedná se o obligátně anaerobní bakterii střevního traktu drůbeže.
Predispoziční
faktory
Významnými faktory, které přispívají k rozvoji onemocnění, je poškozená střevní sliznice a narušení přirozené mikroflóry střeva. K poškození střevní sliznice dochází při působení infekčních agens, jako jsou kokcidie nebo infekční burzitida.
Významným
faktorem je také stres.
Narušení fyziologické
mikroflóry nastává často vlivem
dlouhodobé antibiotické léčby
– většinou při medikaci krmiv antibiotiky. Na přítomnost
klostridii má velký význam
dieta.
Rybí moučka, pšenice nebo ječmen mohou být významným faktorem pro rozvoj nekrotické enteritidy.
Výskyt
Onemocnění se vyskytuje po celém světě a představuje značné ekonomické ztráty ve velkochovech u kuřat a krůťat.
Vnímavost
a zdroj infekce
Onemocnění
se vyskytuje u kura
domácího,
ale také u krůt. Vůči nekrotické
enteritidě jsou nejvíce
citliví brojleři, a to
ve věku 2-5 týdnů, kteří jsou chováni
na hluboké podestýlce. U krůťat se
vyskytuje v souvislosti s kokcidiózou nebo
škrkavkami.
U
starší drůbeže vzniká
věková rezistence k
onemocnění.
Nekrotická enteritida se vyskytuje u kura domácího ve věku od 2 týdnů do 6 měsíců.
Přenos
infekce a patogeneze
K onemocnění dochází exogenním nebo endogenním způsobem. Ze zevního prostředí je to perorálním příjmem bakterií nebo jejich toxinů, které mohou být obsaženy v krmivu, trusu nebo podestýlce. Endogenně dochází k rozvoji onemocnění při přemnožení klostridií v tlustém střevě a jejich následné migraci do tenkého střeva, kde produkuje toxiny.
Tyto toxiny zvyšují propustnost cév ve stěně střevní, dochází k porušení vstřebávání tekutin a vzniká průjem. Toxiny také poškozuji enterocyty, což vede k rozvoji nekrotického zánětu střevní sliznice (nekrotická enteritida).
Klinické
příznaky
U
výkrmových kuřat se nekrotická
enteritida projevuje náhlými úhyny,
často bez klinických příznaků.
K úhynům dochází během
několika hodin. Při akutním průběhu se objevuje
inapetence, načepýřené peří a
těžký průjem, který vede
k silné
dehydrataci. Kuřata nadměrně přijímají tekutiny
(polydypsie) a nechtějí se
pohybovat. Dochází ke zpomalenému
růstu, kuřata jsou vyhublá a mohou hynout.
Mortalita může dosáhnout až 20 %, a to
v prvních 2 týdnech výskytu
onemocnění.
Subklinicky se nekrotická enteritida u brojlerů projevuje zhoršenou konverzí krmiva a zpomaleným růstem, což představuje ekonomické ztráty.
Patologické
nálezy
Při pitvě jsou patrné změny v tenkém střevě, které je dilatováno plynem a má řídký zelený až červenohnědý obsah. Střevní stěna je zesílená a zvrásněná v důsledku fibrinózně nekrotického zánětu. Na sliznici jsou viditelné difteroidní pablány (pevně lpící nebo volné membrány na sliznici). Postiženy jsou i další orgány, které jsou zvětšené (játra, slezina a ledviny). Na orgánech jsou nekrotické okrsky různé velikosti. Silná dehydratace se projevuje při pitvě silným přilnutím kůže ke svalovině.
Diagnostika
Pro diagnostiku má význam pitva a zjištěné patologické změny. Bakterie lze izolovat kultivací. Důležité je stanovení toxinů. Nekrotickou enteritidu je třeba odlišit od infekce kokcidiemi. Tyto infekce ale mohou probíhat i zároveň.
Terapie
Pro léčbu lze využít antibiotika. Vždy je ale nutné stanovit citlivost.
Prevence
Prevence spočívá v odpovídající krmné dávce, aplikaci probiotik a uváženém využívání antibiotik pro medikaci krmiv.
Významná je také prevence jiných onemocnění, které mohou rozvoji nekrotické enteritidy přispívat.
V chovech je důležité udržovat odpovídající úroveň zoohygieny.
Stafylokokóza se projevuje nejčastěji u ptáků kulháním. Původce tohoto onemocnění však může způsobovat také náhlé úhyny kuřat. Na povrchu těla se projevuje hnisavými kožními záněty. Toto onemocnění je rovněž hlavní příčinou pododermatitid u drůbeže.
Původce:
Staphyloccocus
spp.,
(G+)
Nejčastěji
se jedná o Staphyloccocus
aureus.
Zjištěny
byly i další
druhy stafylokoků, které bývají
příčinou pouze oportunních infekcí
nebo jsou
nepatogenní.
Stafylokoky jsou grampozitivní bakterie, které jsou ve vnějším prostředí velmi odolné. Rezistentní jsou rovněž vůči běžným dezinfekčním prostředkům. Jsou schopny reprodukce mimo hostitele a přežívají rovněž vyschnutí.
Výskyt
Stafylokoky se
vyskytují téměř všude,
jedná se o ubikvitární organismy.
Stafylokoky jsou
součástí mikroflóry kůže a sliznic i
klinicky zcela zdravých jedinců.
K výskytu
stafylokokózy dochází na
celém světě, ale nejedná se o časté
onemocnění.
Stafylokokóza může být příčinou snížených hmotnostních přírůstků u kuřat, snížené snášky a důvodem ke konfiskaci drůbeže na jatkách.
Vnímavost,
přenos a zdroj infekce
Onemocnět mohou ptáci
jakéhokoliv věku.
Vnímavější
jsou vůči stafylokokóze těžká
plemena drůbeže.
Kmeny,
které vyvolávají onemocnění
ptáků,
jsou na ptáky adaptované. Na savce včetně člověka
se nepřenáší.
K přenosu dochází přímým kontaktem. K infekci u kuřat dochází skrze neuzavřený pupek. Další možnosti přenosu jsou nepřímo. Kromě horizontálního přenosu je možný přenos i skrze vejce (vertikálně). K propuknutí onemocnění je nutné prolomení ochranných bariér. Vstupní bránou infekce může být poranění kůže nebo sliznic.
Predispoziční
faktory
K rozvoji
onemocnění napomáhá kromě
poranění vysoký
infekční tlak původce v prostředí,
špatná hygiena prostředí, ale
také
imunosuprese, stres a jiné onemocnění
vyskytující se u daného
zvířete.
Z jiných infekčních agens mají význam především onemocnění postihující kůži, sliznici a původci způsobující oslabení imunity jedince (např. infekční burzitida). K rozvoji onemocnění mohou přispět také mykotoxiny nebo dlouhodobá léčba antibiotiky, která naruší přirozenou mikroflóru.
Patogenita
U drůbeže jsou za patogenní považovány koagulázo pozitivní stafylokoky.
U jedinců s imunosupresí se mohou uplatnit ale i koagulázo negativní kmeny.
Klinické
příznaky
Onemocnění se může vyskytovat ojediněle nebo dochází ke klinickým příznakům hromadně v celém hejnu.
Klinické
příznaky mohou být různorodé. Nejčastějším
projevem bývá ale u drůbeže
kulhání.
U
mláďat může stafylokokóza probíhat bez
klinických příznaků, kdy
dochází
k náhlým úhynům.
Úhyny kuřat souvisejí se záněty pupku a žloutkového váčku. K infekci dochází v líhních.
K úhynům
může docházet již u embryí při infekci
násadových vajec.
Při akutním průběhu se objevuje apatie, inapetence a neochota k pohybu. Při postižení mozku jsou typické nervové příznaky. Lze zaznamenat třes a zvrácení hlavy na stranu. Mortalita je variabilní. Pokud dojde k překonání akutní formy onemocnění, přechází průběh do chronicity.
Chronický průběh se projevuje postižením kloubů, šlach a kostí. Objevují se záněty kloubů, nejčastěji jsou postiženy klouby hlezenní a klouby prstů. Dostavuje se kulhání. Zánětlivé změny postihují také srdce a další orgány. V játrech mohou být patrné drobné abscesy. Na první pohled je patrná vyhublost, kulhání a může se objevit i průjem.
Kur domácí nejčastěji onemocní ve věku 7-12 týdnů. U krůt se onemocnění projevuje ve věku 9-20 týdnů.
Celková infekce může vést k zánětům v růstových ploténkách, cože se u drůbeže projevuje deformitami kostry a páteře.
Jedinci mohou trpět obrnou vlivem útlaku míchy.
Na povrchu těla se stafylokokóza projevuje dermatitidou, kdy dochází k tvorbě puchýřků se žlutým obsahem, které praskají. Zánětlivý proces v kůži může přecházet i do podkoží a tvoří hluboká ložiska. Kůže je vlhká, mokvavá a často dochází k sekundární bakteriální infekci např. E-coli nebo klostridiemi.
Stafylokokóza může vyvolávat i pododermatitidu, která vzniká na spodní straně běháků a na prstech. Jsou zde patrné boule naplněné hnisem, které mají tendenci praskat. Pro drůbež je to velmi bolestivé a pododermatitidy jsou u zvířat spojeny se silným kulháním a neochotou k pohybu. Zánětlivý proces se může rozšířit i na hlubší tkáň – šlachy, vazy nebo klouby.
Příčinou pododermatitidy může být i špatná zoohygiena prostředí a nevhodná podestýlka. Častěji se vyskytuje u starších zvířat nebo u obézních jedinců.
Diagnostika
Definitivní průkaz stafylokokózy spočívá v detekci původce v hnisu, v zánětlivém výpotku nebo postižených orgánech. Kulhání je důležitým klinickým příznakem, který je však společný i pro reovirovou artritidu, infekční synovitidu nebo je vyvolán deficitem ve výživě.
Terapie
Léčbu je nutné zahájit včas. Použít lze antibiotika, vždy po předchozím stanovení citlivosti. Hnisavé a zánětlivé změny na kůži se ošetřují dezinfekcí a lokálně podanými antibiotiky. Hojení probíhá pod obvazem. Chronický průběh onemocnění nelze zvrátit a je pro jedince spojen s omezením pohyblivosti. Vhodné je postižené jedince z chovu vyřadit.
Prevence
Pro prevenci je důležité zabránit možnému zranění v prostředí. Nezbytné je v chovech zajistit odpovídající úroveň zoohygieny a provádět pravidelnou očistu a dezinfekci. Stafylokokóza je typicky oportunní infekcí. Eliminací predispozičních faktorů ji lze účinně předcházet.
Kampylobakterióza postihuje široké spektrum různých druhů zvířat a také je onemocněním člověka. U zvířat zpravidla způsobuje průjmová onemocnění, které samy odezní. U skotu je původcem pohlavní nákazy. U ovcí může způsobit zmetání. Jedná se o kontagiózní onemocnění, které se projevuje enterokolitidou nebo systémovým postižením.
Původce: Campylobacter spp.,
(G-)
Bakterie
tohoto
rodu mohou být přirozenou součástí
mikroflóry střeva u drůbeže, přežvýkavců a
druhů domácích zvířat. Fyziologicky se
ve střevech drůbeže vyskytuje Campylobacter
jejuni. Významným
původcem onemocnění je Campylobacter fetus
susp. venerealis,
který způsobuje pohlavní nákazu u
skotu.
Riziko
pro člověka
Kampylobakterióza je nejčastější a velmi závažné alimentární onemocnění člověka nejen v rozvojových státech.
V našich podmínkách je u lidí častou příčinou otrav a způsobuje infekční průjem mnohem více než salmonelóza.
Riziko
představuje zejména pro malé děti.
Největší význam pro šíření infekce u člověka má kuřecí maso, které je kontaminováno během porážky na jatkách. Člověk se může nakazit také s vepřového a hovězího masa, ze syrového mléka, z povrchových vod nebo kontaktem s domácími a hospodářskými zvířaty. Nejčastější příčinou onemocnění u člověka je Campylobacter jejuni.
Výskyt
Bakterie rodu Campylobacter jsou ubikvitárně rozšířené, a to všude tam, kde jsou zvířata nebo jejich trus. V zevním prostředí jsou citlivé vůči vysychání. Ve vlhkém materiálu jsou ale schopny dlouhodobě přežívat. Vůči běžným dezinfekčním přípravkům nejsou tyto bakterie odolné.
Vnímavost
a zdroj infekce
Drůbež představuje významný rezervoár této bakterie. Zdrojem infekce je trus zvířat. K přenosu infekce dochází perorálně a to kontaminovaným krmivem, vodou nebo podestýlkou. K šíření dochází i nepřímo vzduchem, prachem, hmyzem nebo hlodavci.
Zdrojem infekce mohou být kromě trusu také zmetané plody nebo plodové obaly savců.
U drůbeže má význam i vertikální přenos. Některé kmeny jsou schopny proniknout z povrchu vejce dovnitř.
Patogenita
Přítomnost Campylobacter v trávicím traktu nemusí vést k projevu onemocnění. Klinické příznaky se vyvíjí u kmenů, které produkují toxiny nebo pronikají do střevní sliznice a rozvíjí se průjem.
Klinické
příznaky
Onemocnění u drůbeže
probíhá zpravidla bez
příznaků. Vznik onemocnění je
podmíněn věkem a imunitou jedince, infekční
dávkou a přítomnosti stresových
faktorů prostředí. Rozvoj onemocnění může
podmínit výskyt jiné choroby.
U kuřat se kampylobakterióza projevuje akutním průjmem, který je vodnatý až hlenovitý. Kuřata jsou apatická, objevuje se inapetence a slabost. Při systémovém postižení mohou být poškozeny také játra.
Původcem bývá Campylobacter jejuni, který tvoři enterotoxiny.
Diagnostika
Průkaz kampylobakteriózy, která vyvolává průjmy, není úplně snadný. Vhodnou metodou pro diagnostiku je PCR. Průkaz původce v trusu ale ještě neznamená, že je příčinou průjmů.
Terapie
a prevence
Použití
antibiotik v léčbě
kampylobakteriózy může stav zvířete
ještě zhoršit. Průjem je vhodné
vyřešit
vhodnou dietou a rehydratačními roztoky.
Prevence spočívá v odpovídající úrovni zoohygieny, v očistě a dezinfekci prostředí chovu.
Prevence
u člověka
U
lidí je důležité dodržovat hygienu při
práci se
zvířaty, při porážce
v domácím prostředí nebo na
jatkách.
Pro prevenci je také nezbytné
správné
zpracování a chlazení a masa. Odděleně
by mělo
být v domácnostech
nakládáno se syrovými a tepelně
upravenými
potravinami.
Jedná se o kontagiózní onemocnění hrabavé drůbeže, které postihuje klouby (synoviální blány) a šlachové pochvy. Probíhat může také jako mírné onemocnění horních cest dýchacích. V přítomnosti jiných respiračních infekcí (Newcastle disease nebo infekční bronchitida) může vyvolávat záněty vzdušných vaků.
Původce:
Mycoplasma
synoviae
Onemocnění způsobené tímto původcem je klinicky neodlišitelné od choroby způsobené Mycoplasma gallisepticum.
Výskyt
Onemocnění je rozšířeno celosvětově.
Vnímavost
a zdroj infekce
Infekční
synovitida postihuje
kura
domácího, krůty a perličky.
Přirozeně mohou být infikovány také
kachny, husy
nebo holubi. K infekci
dochází u
kuřat a krůťat.
K onemocnění
jsou nejvíce
vnímavá kuřata ve věku 4-16 týdnů a
krůťata ve věku 10-24 týdnů.
U dospělé drůbeže se projevuje zejména chronickým postižením respiračního traktu.
Přenos
infekce
K přenosu
onemocnění dochází primárně
skrze vejce, a to vertikálně.
Kuřata infikovaných
násadových vajec jsou zdrojem infekce pro horizontální
přenos.
Infekce v rozmnožovacích chovech vede ke zvýšenému úhynu embryí a snížené oplozenosti násadových vajec.
K horizontálnímu přenosu dochází přímým kontaktem nebo nepřímo, např. kontaminovanou vodou. Voda je kontaminována sekrety z dýchacích cest infikovaných kuřat.
Klinické
příznaky
Onemocnění se nejčastěji vyskytuje u mladých kategorií drůbeže – kuřata a krůťata.
Mortalita nebývá vysoká – do 10-20 %. K jejímu zvýšení může dojít vlivem kanibalismu nebo ušlapaní postižených jedinců. Mladá drůbež má sníženou konverzi krmiva. Respirační příznaky zpravidla chybějí.
U kuřat
se objevuje slabost,
vyhublost a zpomalený
růst. Přítomen může být nazelenalý
průjem.
Hřebínek je nejprve bledý, postupně
dochází k jeho
svraštění, nakonec je
cyanotický (namodralý). Na kloubech
je patrné zduření. Ke zduření
dochází také na prstech a na burze
prsní
kosti. Výsledkem
je u kuřat kulhání.
Postižení vzdušných
vaků se zjišťuje většinou až po
porážce. U krůťat jsou příznaky
obdobné.
U dospělé drůbeže (zejména u nosnic) se projevuje nejčastěji jako subklinická infekce horní části respiratorního traktu. Výsledkem bývá celoživotní persistence a vylučování původce. U nosnic může docházet k poklesu snášky. K projevu onemocnění u dospělých kategorií dochází v důsledku působení dalších infekcí, které postihují klouby nebo horní cesty dýchací.
Diagnostika
Diagnóza vychází z klinických příznaků a pitevního nálezu. Při pitvě jsou patrné zvětšené klouby obsahující kaseózní (sýrovitý) exsudát (výpotek). Ve vzdušných vacích může být fibrinózní zánět. V dýchacích cestách je rovněž patrný výpotek. Průkaz je možné potvrdit prostřednictvím serologických metod. V rámci diferenciální diagnostiky je nutné odlišit jiné příčiny kulhání a zánětů kloubů jako je např. reovirová artritida, stafylokokóza nebo koliinfekce.
Terapie
Pro léčbu lze využít antibiotik po předchozím stanovení citlivosti. Podání léčiv snižuje riziko zánětů vzdušných vaků i ještě nevyvinutých změn na kloubech. Na již přítomné chronické změny antibiotika nemají účinek. Zpravidla se léčba neprovádí.
Prevence
V rámci prevence existují vakcíny. Ve zdravých chovech se však očkování neprovádí. Cílem je udržet chovy prosté tohoto onemocnění.