ÚVODNÍ STRÁNKA

DRŮBEŽ

Úvod

Anatomie a fyziologie ptáků

Manipulace s drůbeží

Způsoby chovu
kura domácího

Přehled významných onemocnění drůbeže

Neinfekční choroby

Virové choroby 

Bakteriální choroby

Mykotická onemocnění 

Ektoparazitózy

Endoparazitózy

Vakcinační program


Ke stažení














DRŮBEŽ

Bakteriální choroby

KOLIBACILÓZA

Jedná se o lokalizované nebo systémové bakteriální onemocnění drůbeže. Kolibacilóza je kontagiózní onemocnění, které jako primární patogen vyvolává úhyny embryí a kuřat v líhních.  Při nedostatečné hygieně vede k lokalizovaným infekcím nebo generalizovanému onemocnění a septikémii.

Kolibacilóza může představovat v chovech vážný ekonomický problém kvůli nutné konfiskaci těl při porážce.

Původce: Escherichia coli (G-)

Escherichia coli je komenzálem střevního traktu.

Výskyt

Je součástí normální mikroflóry trávicího aparátu, ale zároveň se jedná o významného střevního patogena. Může vyvolávat primární onemocnění, které souvisí se špatnou zoohygienou chovu nebo se uplatňuje jako sekundární patogen při imunosupresi. Vyvolávat pak může respirační onemocnění. 

Onemocnění může způsobovat pouze Escherichia coli nebo se podílí i jiné bakterie, např. klostridie.

Vnímavost

Onemocnění se nejčastěji projevuje u kura domácího, krůt, kachen a také u běžců. U zdravých jedinců k projevu onemocnění nedochází, jsou vůči koliinfekci rezistentní, a to i v případě virulentních kmenů. Vůči onemocnění jsou citlivější kuřata, s věkem se odolnost zvyšuje. Nejčastěji se pak kolibacilóza projevuje při oslabení organismu.  

Většina sérotypů může vyvolat infekci pouze u ptáků. Některý kmeny mohou být ale přenosné a patogenní také pro savce včetně člověka.  

Enterohemoragický kmen E-coli (EHEC) – O157:H7 je příčinou těžkých průjmových onemocnění u člověka.

Přenos a zdroj infekce

K přenosu infekce dochází vertikálně i horizontálně. Infekce se přenáší z infikované nosnice do vyvíjejícího se vejce nebo dochází k přenosu fekální kontaminací vaječné skořápky, kdy dojde k průniku infekce skrze skořápku. Toto je nejdůležitější cesta přenosu.

Horizontálně dochází k přenosu aerogenně nebo perorálně kontaminovanou vodou nebo krmivem. Aerogenní přenos má význam pro infekci respiračního traktu (postiženy jsou zejména vzdušné vaky).

Přítomnost Escherichia coli ve vodě je indikátorem fekální kontaminace.

K infekci patogenními kmeny dochází endogenní cestou pomnožením střevních bakterií nebo exogenní cestou ze zevního prostředí, a to při poškození kůže nebo skrze narušené sliznice. Vyvolávacím faktorem je také stres.


Výrazná prašnost v halách, ale také vysoká koncentrace čpavku vede k vymizení řasinek na epitelu sliznice horních cest dýchacích, což usnadňuje kolonizovat koliinfekci respirační trakt. 

Vnímavost k infekci zvyšují také onemocnění infekční bronchitidou, Newcastleskou chorobou nebo mykoplasmou, které poškozují sliznici respiračního traktu a Escherichia coli se pak může uplatnit jako sekundární patogen.


Patogeneze

U kmenů E-coli existuje celá řada faktorů virulence – fimbrie, adheziny, toxiny. Virulenci samotného kmene však ovlivňují hlavně faktory citlivosti hostitele, viz výše.

Klinické příznaky a patologické nálezy kolibacilózy

Onemocnění může probíhat jako lokalizovaná nebo systémová infekce ptáků. Patogeneze a klinické příznaky jsou dány vstupní branou infekce, virulencí původce a vnímavosti hostitele. Klinické příznaky se mohou vyskytovat samostatně nebo v kombinacích.  

Mezi hlavní klinické příznaky patří: zánět žloutkového váčku, omfalitída, koliseptikémie, aerosakulitida, salpingitida, žloutková
peritonitída, synovitida, panoftalmie, celulitida koligranulomatóza  nebo enteritida.

Klinické příznaky podrobněji:


Zánět žloutkového váčku a omfalitida

Postihuje kuřata, u kterých se projevuje slabostí, průjmem a sníženou životaschopností. U kuřat je patrné zvětšené břicho. Při pitvě je viditelný zánět žloutkového váčku. Lze pozorovat edém sliznice. Žloutek není vstřebaný. Žloutkový vak je abnormálně zvětšený, obsah bývá vodnatý nebo vazký až kaseózní (sýrovitý). K infekci žloutkového vaku může dojít i skrze pupek, který je postižen infekcí (omfalitida). Infekce se může dále šířit do celého organismu a projevuje se zánětem osrdečníku (perikarditida) nebo zánětem jaterního pouzdra (perihepatitida).

Akutní koliseptikémie

Akutní infekce se může projevit u rostoucích kuřat a krůťat i dospělé drůbeže. Onemocnění připomíná tyf drůbeže nebo choleru. Prvním příznakem je pokles příjmu krmiva, slabost, načepýřené peří, průjem, respirační příznaky (kašel nebo dušnost) nebo pohybové potíže.  U nosnic dochází k poklesu snášky. Při pitvě jsou typické nazelenalé a zvětšené játra, zvětšená slezina (splenomegalie), překrvená svalovina nebo zánět vzdušných vaků, perihepatitida, perikarditida a peritonitida.

Aerosakulitida

Zánět vzdušných vaků se může rozšířit na pobřišnici (peritoneum). Způsobovat tak může polyserozitidu, kdy je postižena pobřišnice, pohrudnice i osrdečník. Pneumonie (zánět plic) jsou vzácné. U postižených ptáků je patrná dušnost a cyanóza (modré zbarvení kůže a sliznic).

Salpingitida

Nosnice mohou trpět zánětem vejcovodu. K infekci dochází kontaminací z kloaky nebo ze vzdušných vaků. Výsledkem je zastavení snášky.

Žloutková peritonitida

Infekce tělní dutiny vede u nosnic k akutním úhynům. Při pitvě jsou patrné změny na vaječníku, vejcovodu nebo přímo v dutině tělní.

Synovitida/osteomyelitida

Synovitida (zánět synoviální blanky kloubu) vzniká v důsledku septikémie u jedinců s oslabenou imunitou. Změny jsou častější u mláďat.

Panoftalmie

Hnisavý zánět celého očního bulbu není tak častý. Může vést ke slepotě. Většina jedinců hyne po výskytu těchto změn.

Koligranulomatóza

U jedinců se objevuje průjem, hubnutí a dochází i k úhynům. Při pitvě jsou viditelné nodulární granulomy v játrech nebo ve střevech. Postižena bývá také kůže.

Aviární celulitida

Jedná se o chronický kožní zánět v oblasti břicha. Postihuje  výkrmová kuřata. V podkožní tkáni je patrný exsudát kaseózního charakteru (sýrovitý). Charakteristické jsou také barevné změny viditelné až po opracování kůže. Tyto změny bývají zejména v oblasti stehen a břicha. V místech postižených dermatitidou je také nedostatečné opeření. Kůže je zesílená a snadno praská. Narušena integrita kůže může vést k sekundární infekci jiným agens.

Celulitida je tak důvodem ke konfiskaci na jatkách a je také stále častější příčinou pro vyřazování.

Enteritidy

Výskyt enteritid, které by byly primárně způsobené E-coli nebyly zatím úplně prokázané. Predispozičním faktorem pro výskyt enteropatogenní E-coli (EPEC) může být infekční burzitida nebo adenovirová infekce. 


Diagnostika

Diagnostika je založena na klinických příznacích a patologických nálezech při pitvě. Důležité je bakteriologické vyšetření, kdy je nutné rozlišit patogenní kmeny od kmenů nepatogenních. Patogenita se testuje biologickými pokusy na kuřatech. Serologické vyšetření se běžně neprovádí.

Terapie

Léčbu je možné provést s pomocí antibiotik po stanovení citlivosti. Proti celé řadě antibiotik se stávají kolibacilózy rezistentní. Při systémových infekcích má význam podávat antibiotika parenterálně. Po provedené terapii má význam stabilizovat střevní trakt pomocí probiotik.

Prevence

Význam má předcházet výskytu kolibacilózy. Prevence spočívá v odpovídající zoohygieně chovu v každé fází reprodukčních i produkčních chovů.  

Velký význam má dodržování zoohygieny zejména při produkci násadových vajec, při líhnutí kuřat a jejich odchovu.  

Fekální kontaminaci násadových vajec lze předcházet časným sběrem těchto vajec a udržováním čistoty prostředí. Nezbytné je provádět pravidelně DDD. 

Pro prevenci nejen kolibacilózy má důležitou roli také správná výživa. 

Vakcína zatím není k dispozici. Na jejich vývoji a praktickém užití v chovech se pracuje.

 

PULOROVÁ NÁKAZA DRŮBEŽE

Jedná se o salmonelózu, která způsobuje tzv. bílou úplavici u kuřat. Onemocnění představuje nebezpečnou a hromadnou nákazu drůbeže. U kuřat se projevuje těžkým průběhem, kdy dochází k průjmům a hynutí. U dospělé drůbeže má charakter lokalizované infekce zpravidla probíhající chronicky nebo bez příznaků.

Původce: Salmonella pulorum , (G-)

Jedná se o adaptovaný druh salmonely u drůbeže společně s původcem tyfu drůbeže – Salmonella gallinarum.

Bakterie je odolná ve vnějším prostředí. Lze ji inaktivovat zahřátím a běžnými dezinfekčními prostředky.

Výskyt

Jedná se o ekonomicky významné onemocnění, které způsobuje velké ztráty na kuřatech a ztráty v reprodukčních chovech produkujících násadová vejce. Výskyt onemocnění je celosvětový V současné době se vyskytuje v České republice ojediněle. Problém představuje hlavně v malochovech.

Vnímavost a zdroj infekce

Vůči infekci je citlivá hrabavá drůbež, na kterou je Salmonella pullorum adaptovaná. K infekci může docházet i u jiných druhů ptáků, kteří však pro přenos infekce nemají význam. K přenosu může dojít také na savce včetně člověka, u kterého způsobuje krátkodobé zažívací potíže doprovázené průjmy.

Pro člověka je mnohem významnější původce paratyfu drůbeže 
Salmonella typhimurium, případně Salmonella enteritidis.

Přenos a zdroj infekce

Největší význam má přenos vejci, tedy vertikálně. Infikovaná nosnice je zdrojem infekce pro vyvíjející se vejce. Infikovaná vejce mají sníženou líhnivost. V případě vylíhnutí bývají kuřata málo životaschopná, vylučují bakterie trusem a stávají se zdrojem pro další kuřata v hejnu, na které se onemocnění přenáší horizontálně. Nejvnímavější jsou k infekci kuřata ve věku do dvou týdnů.

Klinické příznaky

U kuřat způsobuje vysokou mortalitu. Dospělí jedinci jsou většinou asymptomatičtí nosiči. 

U kuřat dochází k úhynům před samotným vylíhnutím nebo těsně po vylíhnutí. Vylíhlá kuřata jsou slabá a nepřijímají krmivo. Významným klinickým příznakem je přítomnost zpěněného průjmu, který má typicky křídově bílé zbarvení (bílá úplavice). Trus zasychá v okolí kloaky. Nedochází ke vstřebání žloutkového váčku a mortalita u kuřat je velmi vysoká (až 80 %).

Kuřata infikovaná po vylíhnutí transovariálně infikovanými kuřaty mívají obdobné příznaky. Objevit se u nich může také zduření kloubů. K úhynům dochází v průběhu druhého až třetího týdne věku. Kuřata, která přežijí, jsou většinou trvalými přenašeči a mají zpomalený růst.

U dospělé drůbeže způsobuje pulorová nákaza pouze nevýrazné klinické příznaky. Objevuje se pokles snášky, snížená oplozenost násadových vajec. Výjimečně dochází k rozvinutí žloutkové peritonitidy a k úhynům. Zpravidla u nich probíhá ale bez klinických příznaků  a jsou tak významnými přenašeči.

Diagnostika

Klinické příznaky nejsou u kuřat specifické. Příznaky jsou obdobné tyfu, paratyfu nebo kolibacilóze.

Paratyfus vyvolává Salmonella typhimurium, případně Salmonella enteritidis. Tyfus způsobuje Salmonella gallinarum.

Pro diagnostiku má význam pitva. Kuřata nemívají vstřebaný žloutkový váček. Na plicích a srdci bývají drobné šedobílé uzlíky. Při dlouhodobějším onemocnění jsou na srdci viditelné srdeční mozoly. Na vaječnících dochází ke stopkové degeneraci. V důsledku postižených vaječníků se hromadí žloutkové koule v dutině tělní, což může vést k rozvoji žloutkové peritonitidy. V rámci průkazu se uplatňuje také serologických metod. Stanovení přítomnosti protilátek má význam při eradikačních programech.

Terapie

Léčbu lze provádět antibiotiky, na základě stanovené citlivosti. Antibiotika mohou snížit nemocnost, riziko šíření a úhyn zvířat. Nezabraňují však bacilonosičství a nevratným změnám způsobeným v organismu. Kuřata po prodělané infekci jsou často zakrslá a nevhodná pro další chov. Léčba tak není vhodná pro chovy produkující násadová vejce. Jedná se o nebezpečnou nákazu. Opatření a další postup při výskytu této nemoci stanovuje státní veterinární správa.

Prevence

Prevenci je nutné zahájit už při koupi nově zakoupených zvířat, které by se měly umístit do karantény. V chovech je nutné dodržovat odpovídající zoohygienu. Při zkrmování vaječných skořápek by se měly skořápky vystavit preventivnímu tepelnému ošetření. 

Dezinfekce by se měla provádět u násadových vajec, ale také v prostorech líhní, v kurnících nebo halách. Mladá drůbež by se měla chovat odděleně. V případě výskytu bacilonosičů, by měla být takováto zvířata utracena a jejich těla zlikvidována, a to zvláště v případě výskytu onemocnění v produkčních chovech produkujících násadová vejce. 

Cílem je udržovat reprodukční chov prostý pulorové nákazy. 

Nejen v rámci prevence salmonelózy má význam adekvátní výživa.  

 

NEKROTICKÁ ENTERITIDA

Jedná se o akutní nebo chronické onemocnění střevního traktu drůbeže, které je vyvoláváno bakteriálními toxiny. Nektrotická enteritida představuje ekonomicky závažné onemocnění zejména v chovech výkrmových kuřat a krůťat.

Původce: Clostridium spp., (G+)

Bakterie je součástí normální střevní mikroflóry. Přirozeně se také vyskytuje v zevním prostředí, kde je vysoce odolná a přežívá ve formě spor. (půda, bahno, trus, odpadní vody). Onemocnění vyvolávají toxiny produkované Clostridium perfringens typu A nebo C. Jedná se o toxikózu.

C. perfringens je grampozitivní, sporogenní, nepohyblivá tyčinka, která je schopná produkce toxinů. Jedná se o obligátně anaerobní bakterii střevního traktu drůbeže.

Predispoziční faktory

Významnými faktory, které přispívají k rozvoji onemocnění, je poškozená střevní sliznice a narušení přirozené mikroflóry střeva. K poškození střevní sliznice dochází při působení infekčních agens, jako jsou kokcidie nebo infekční burzitida. 

Významným faktorem je také stres. Narušení fyziologické mikroflóry nastává často vlivem dlouhodobé antibiotické léčby – většinou při medikaci krmiv antibiotiky.  Na přítomnost klostridii má velký význam dieta.

Rybí moučka, pšenice nebo ječmen mohou být významným faktorem pro rozvoj nekrotické enteritidy.

Výskyt

Onemocnění se vyskytuje po celém světě a představuje značné ekonomické ztráty ve velkochovech u kuřat a krůťat.

Vnímavost a zdroj infekce

Onemocnění se vyskytuje u kura domácího, ale také u krůt. Vůči nekrotické enteritidě jsou nejvíce citliví brojleři, a to ve věku 2-5 týdnů, kteří jsou chováni na hluboké podestýlce. U krůťat se vyskytuje v souvislosti s kokcidiózou nebo škrkavkami.

U starší drůbeže vzniká věková rezistence k onemocnění.

Nekrotická enteritida se vyskytuje u kura domácího ve věku od 2 týdnů do 6 měsíců.

Přenos infekce a patogeneze

K onemocnění dochází exogenním nebo endogenním způsobem. Ze zevního prostředí je to perorálním příjmem bakterií nebo jejich toxinů, které mohou být obsaženy v krmivu, trusu nebo podestýlce. Endogenně dochází k rozvoji onemocnění při přemnožení klostridií v tlustém střevě a jejich následné migraci do tenkého střeva, kde produkuje toxiny

Tyto toxiny zvyšují propustnost cév ve stěně střevní, dochází k porušení vstřebávání tekutin a vzniká průjem. Toxiny také poškozuji enterocyty, což vede k rozvoji nekrotického zánětu střevní sliznice (nekrotická enteritida).

Klinické příznaky

U výkrmových kuřat se nekrotická enteritida projevuje náhlými úhyny, často bez klinických příznaků. K úhynům dochází během několika hodin. Při akutním průběhu se objevuje inapetence, načepýřené peří a těžký průjem, který vede k silné dehydrataci. Kuřata nadměrně přijímají tekutiny (polydypsie) a nechtějí se pohybovat. Dochází ke zpomalenému růstu, kuřata jsou vyhublá a mohou hynout. Mortalita může dosáhnout až 20 %, a to v prvních 2 týdnech výskytu onemocnění.

Subklinicky se nekrotická enteritida u brojlerů projevuje zhoršenou konverzí krmiva a zpomaleným růstem, což představuje ekonomické ztráty.

Patologické nálezy

Při pitvě jsou patrné změny v tenkém střevě, které je dilatováno plynem a má řídký zelený až červenohnědý obsah. Střevní stěna je zesílená a zvrásněná v důsledku fibrinózně nekrotického zánětu. Na sliznici jsou viditelné difteroidní pablány (pevně lpící nebo volné membrány na sliznici). Postiženy jsou i další orgány, které jsou zvětšené (játra, slezina a ledviny). Na orgánech jsou nekrotické okrsky různé velikosti. Silná dehydratace se projevuje při pitvě silným přilnutím kůže ke svalovině.

Diagnostika

Pro diagnostiku má význam pitva a zjištěné patologické změny. Bakterie lze izolovat kultivací. Důležité je stanovení toxinů. Nekrotickou enteritidu je třeba odlišit od infekce kokcidiemi. Tyto infekce ale mohou probíhat i zároveň.

Terapie

Pro léčbu lze využít antibiotika. Vždy je ale nutné stanovit citlivost.  

Prevence

Prevence spočívá v odpovídající krmné dávce, aplikaci probiotik a uváženém využívání antibiotik pro medikaci krmiv. 

Významná je také prevence jiných onemocnění, které mohou rozvoji nekrotické enteritidy přispívat. 

V chovech je důležité udržovat odpovídající úroveň zoohygieny.

 

STAFYLOKOKÓZA

Stafylokokóza se projevuje nejčastěji u ptáků kulháním. Původce tohoto onemocnění však může způsobovat také náhlé úhyny kuřat. Na povrchu těla se projevuje hnisavými kožními záněty. Toto onemocnění je rovněž hlavní příčinou pododermatitid u drůbeže.

Původce: Staphyloccocus spp., (G+)

Nejčastěji se jedná o Staphyloccocus aureus.  Zjištěny byly i další druhy stafylokoků, které bývají příčinou pouze oportunních infekcí nebo jsou nepatogenní.

Stafylokoky jsou grampozitivní bakterie, které jsou ve vnějším prostředí velmi odolné. Rezistentní jsou rovněž vůči běžným dezinfekčním prostředkům. Jsou schopny reprodukce mimo hostitele a přežívají rovněž vyschnutí.

Výskyt

Stafylokoky se vyskytují téměř všude, jedná se o ubikvitární organismy. Stafylokoky jsou součástí mikroflóry kůže a sliznic i klinicky zcela zdravých jedinců. K výskytu stafylokokózy dochází na celém světě, ale nejedná se o časté onemocnění.

Stafylokokóza může být příčinou snížených hmotnostních přírůstků u kuřat, snížené snášky a důvodem ke konfiskaci drůbeže na jatkách.

Vnímavost, přenos a zdroj infekce

Onemocnět mohou ptáci jakéhokoliv věku. Vnímavější jsou vůči stafylokokóze těžká plemena drůbeže.

Kmeny, které vyvolávají onemocnění ptáků, jsou na ptáky adaptované. Na savce včetně člověka se nepřenáší.

K přenosu dochází přímým kontaktem. K infekci u kuřat dochází skrze neuzavřený pupek. Další možnosti přenosu jsou nepřímo. Kromě horizontálního přenosu je možný přenos i skrze vejce (vertikálně).  K propuknutí onemocnění je nutné prolomení ochranných bariér. Vstupní bránou infekce může být poranění kůže nebo sliznic.

Predispoziční faktory

K rozvoji onemocnění napomáhá kromě poranění vysoký infekční tlak původce v prostředí, špatná hygiena prostředí, ale také imunosuprese, stres a jiné onemocnění vyskytující se u daného zvířete.

Z jiných infekčních agens mají význam především onemocnění postihující kůži, sliznici a původci způsobující oslabení imunity jedince (např. infekční burzitida). K rozvoji onemocnění mohou přispět také mykotoxiny nebo dlouhodobá léčba antibiotiky, která naruší přirozenou mikroflóru.

Patogenita

U drůbeže jsou za patogenní považovány koagulázo pozitivní stafylokoky. 

U jedinců s imunosupresí se mohou uplatnit ale i koagulázo negativní kmeny.

Klinické příznaky

Onemocnění se může vyskytovat ojediněle nebo dochází ke klinickým příznakům hromadně v celém hejnu. 

Klinické příznaky mohou být různorodé. Nejčastějším projevem bývá ale u drůbeže kulhání.

U mláďat může stafylokokóza probíhat bez klinických příznaků, kdy dochází k náhlým úhynům.

Úhyny kuřat souvisejí se záněty pupku a žloutkového váčku. K infekci dochází v líhních.

K úhynům může docházet již u embryí při infekci násadových vajec.

 

Při akutním průběhu se objevuje apatie, inapetence a neochota k pohybu. Při postižení mozku jsou typické nervové příznaky. Lze zaznamenat třes a zvrácení hlavy na stranu.  Mortalita je variabilní. Pokud dojde k překonání akutní formy onemocnění, přechází průběh do chronicity.

Chronický průběh se projevuje postižením kloubů, šlach a kostí.  Objevují se záněty kloubů, nejčastěji jsou postiženy klouby hlezenní a klouby prstů. Dostavuje se kulhání. Zánětlivé změny postihují také srdce a další orgány. V játrech mohou být patrné drobné abscesy. Na první pohled je patrná vyhublost, kulhání a může se objevit i průjem.

Kur domácí nejčastěji onemocní ve věku 7-12 týdnů. U krůt se onemocnění projevuje ve věku 9-20 týdnů.

Celková infekce může vést k zánětům v růstových ploténkách, cože se u drůbeže projevuje deformitami kostry a páteře.

Jedinci mohou trpět obrnou vlivem útlaku míchy.

Na povrchu těla se stafylokokóza projevuje dermatitidou, kdy dochází k tvorbě puchýřků se žlutým obsahem, které praskají. Zánětlivý proces v kůži může přecházet i do podkoží a tvoří hluboká ložiska. Kůže je vlhká, mokvavá a často dochází k sekundární bakteriální infekci např. E-coli nebo klostridiemi.

Stafylokokóza může vyvolávat i pododermatitidu, která vzniká na spodní straně běháků a na prstech. Jsou zde patrné boule naplněné hnisem, které mají tendenci praskat. Pro drůbež je to velmi bolestivé a pododermatitidy jsou u zvířat spojeny se silným kulháním a neochotou k pohybu. Zánětlivý proces se může rozšířit i na hlubší tkáň – šlachy, vazy nebo klouby. 

Příčinou pododermatitidy může být i špatná zoohygiena prostředí a nevhodná podestýlka. Častěji se vyskytuje u starších zvířat nebo u obézních jedinců.

Diagnostika

Definitivní průkaz stafylokokózy spočívá v detekci původce v hnisu, v zánětlivém výpotku nebo postižených orgánech. Kulhání je důležitým klinickým příznakem, který je však společný i pro reovirovou artritidu, infekční synovitidu nebo je vyvolán deficitem ve výživě.


Terapie

Léčbu je nutné zahájit včas. Použít lze antibiotika, vždy po předchozím stanovení citlivosti. Hnisavé a zánětlivé změny na kůži se ošetřují dezinfekcí a lokálně podanými antibiotiky. Hojení probíhá pod obvazem. Chronický průběh onemocnění nelze zvrátit a je pro jedince spojen s omezením pohyblivosti. Vhodné je postižené jedince z chovu vyřadit.

Prevence

Pro prevenci je důležité zabránit možnému zranění v prostředí.  Nezbytné je v chovech zajistit odpovídající úroveň zoohygieny a provádět pravidelnou očistu a dezinfekci. Stafylokokóza je typicky oportunní infekcí. Eliminací predispozičních faktorů ji lze účinně předcházet.

KAMPYLOBAKTERIÓZA

Kampylobakterióza postihuje široké spektrum různých druhů zvířat a také je onemocněním člověka. U zvířat zpravidla způsobuje průjmová onemocnění, které samy odezní. U skotu je původcem pohlavní nákazy. U ovcí může způsobit zmetání. Jedná se o kontagiózní onemocnění, které se projevuje enterokolitidou nebo systémovým postižením.

Původce: Campylobacter spp., (G-)

Bakterie tohoto rodu mohou být přirozenou součástí mikroflóry střeva u drůbeže, přežvýkavců a druhů domácích zvířat. Fyziologicky se ve střevech drůbeže vyskytuje Campylobacter jejuni. Významným původcem onemocnění je  Campylobacter fetus susp. venerealis, který způsobuje pohlavní nákazu u skotu.

Riziko pro člověka

Kampylobakterióza je nejčastější a velmi závažné alimentární onemocnění člověka nejen v rozvojových státech.

V našich podmínkách je u lidí častou příčinou otrav a způsobuje infekční průjem mnohem více než salmonelóza. 

Riziko představuje zejména pro malé děti.

Největší význam pro šíření infekce u člověka má kuřecí maso, které je kontaminováno během porážky na jatkách. Člověk se může nakazit také s vepřového a hovězího masa, ze syrového mléka, z povrchových vod nebo kontaktem s domácími a hospodářskými zvířaty. Nejčastější příčinou onemocnění u člověka je Campylobacter jejuni.

Výskyt

Bakterie rodu Campylobacter jsou ubikvitárně rozšířené, a to všude tam, kde jsou zvířata nebo jejich trus. V zevním prostředí jsou citlivé vůči vysychání. Ve vlhkém materiálu jsou ale schopny dlouhodobě přežívat. Vůči běžným dezinfekčním přípravkům nejsou tyto bakterie odolné.

Vnímavost a zdroj infekce

Drůbež představuje významný rezervoár této bakterie. Zdrojem infekce je trus zvířat. K přenosu infekce dochází perorálně a to kontaminovaným krmivem, vodou nebo podestýlkou. K šíření dochází i nepřímo vzduchem, prachem, hmyzem nebo hlodavci.

Zdrojem infekce mohou být kromě trusu také zmetané plody nebo plodové obaly savců. 

U drůbeže má význam i vertikální přenos. Některé kmeny jsou schopny proniknout z povrchu vejce dovnitř.

Patogenita

Přítomnost Campylobacter v trávicím traktu nemusí vést k projevu onemocnění. Klinické příznaky se vyvíjí u kmenů, které produkují toxiny nebo pronikají do střevní sliznice a rozvíjí se průjem.

Klinické příznaky

Onemocnění u drůbeže probíhá zpravidla bez příznaků. Vznik onemocnění je podmíněn věkem a imunitou jedince, infekční dávkou a přítomnosti stresových faktorů prostředí. Rozvoj onemocnění může podmínit výskyt jiné choroby.

U kuřat se kampylobakterióza projevuje akutním průjmem, který je vodnatý až hlenovitý. Kuřata jsou apatická, objevuje se inapetence a slabost. Při systémovém postižení mohou být poškozeny také játra. 

Původcem bývá Campylobacter jejuni, který tvoři enterotoxiny.

Diagnostika

Průkaz kampylobakteriózy, která vyvolává průjmy, není úplně snadný. Vhodnou metodou pro diagnostiku je PCR. Průkaz původce v trusu ale ještě neznamená, že je příčinou průjmů. 

Terapie a prevence

Použití antibiotik v léčbě kampylobakteriózy může stav zvířete ještě zhoršit. Průjem je vhodné vyřešit vhodnou dietou a rehydratačními roztoky.

Prevence spočívá v odpovídající úrovni zoohygieny, v očistě a dezinfekci prostředí chovu.

Prevence u člověka

U lidí je důležité dodržovat hygienu při práci se zvířaty, při porážce v domácím prostředí nebo na jatkách. Pro prevenci je také nezbytné správné zpracování a chlazení a masa. Odděleně by mělo být v domácnostech nakládáno se syrovými a tepelně upravenými potravinami.

 

INFEKČNÍ SYNOVITIDA

Jedná se o kontagiózní onemocnění hrabavé drůbeže, které postihuje klouby (synoviální blány) a šlachové pochvyProbíhat může také jako mírné onemocnění horních cest dýchacích. V přítomnosti jiných respiračních infekcí (Newcastle disease nebo infekční bronchitida) může vyvolávat záněty vzdušných vaků.

Původce: Mycoplasma synoviae

Onemocnění způsobené tímto původcem je klinicky neodlišitelné od choroby způsobené Mycoplasma gallisepticum.

Výskyt

Onemocnění je rozšířeno celosvětově.

Vnímavost a zdroj infekce

Infekční synovitida postihuje kura domácího, krůty a perličky. Přirozeně mohou být infikovány také kachny, husy nebo holubi. K infekci dochází u kuřat a krůťat.

K onemocnění jsou nejvíce vnímavá kuřata ve věku 4-16 týdnů a krůťata ve věku 10-24 týdnů.

U dospělé drůbeže se projevuje zejména chronickým postižením respiračního traktu.

Přenos infekce

K přenosu onemocnění dochází primárně skrze vejce, a to vertikálně. Kuřata infikovaných násadových vajec jsou zdrojem infekce pro horizontální přenos.

Infekce v rozmnožovacích chovech vede ke zvýšenému úhynu embryí a snížené oplozenosti násadových vajec.

K horizontálnímu přenosu dochází přímým kontaktem nebo nepřímo, např. kontaminovanou vodou. Voda je kontaminována sekrety z dýchacích cest infikovaných kuřat.

Klinické příznaky

Onemocnění se nejčastěji vyskytuje u mladých kategorií drůbeže – kuřata a krůťata. 

Mortalita nebývá vysoká – do 10-20 %. K jejímu zvýšení může dojít vlivem kanibalismu nebo ušlapaní postižených jedinců. Mladá drůbež má sníženou konverzi krmiva. Respirační příznaky zpravidla chybějí. 

U kuřat se objevuje slabost, vyhublost a zpomalený růst. Přítomen může být nazelenalý průjem. Hřebínek je nejprve bledý, postupně dochází k jeho svraštění, nakonec je cyanotický (namodralý). Na kloubech je patrné zduření. Ke zduření dochází také na prstech a na burze prsní kosti. Výsledkem je u kuřat kulhání.  Postižení vzdušných vaků se zjišťuje většinou až po porážce. U krůťat jsou příznaky obdobné.

U dospělé drůbeže (zejména u nosnic) se projevuje nejčastěji jako subklinická infekce horní části respiratorního traktu. Výsledkem bývá celoživotní persistence a vylučování původce. U nosnic může docházet k poklesu snášky. K projevu onemocnění u dospělých kategorií dochází v důsledku působení dalších infekcí, které postihují klouby nebo horní cesty dýchací.

Diagnostika

Diagnóza vychází z klinických příznaků a pitevního nálezu. Při pitvě jsou patrné zvětšené klouby obsahující kaseózní (sýrovitý) exsudát (výpotek).  Ve vzdušných vacích může být fibrinózní zánět. V dýchacích cestách je rovněž patrný výpotek. Průkaz je možné potvrdit prostřednictvím serologických metod. V rámci diferenciální diagnostiky je nutné odlišit jiné příčiny kulhání a zánětů kloubů jako je např. reovirová artritida, stafylokokóza nebo koliinfekce.

Terapie

Pro léčbu lze využít antibiotik po předchozím stanovení citlivosti. Podání léčiv snižuje riziko zánětů vzdušných vaků i ještě nevyvinutých změn na kloubech. Na již přítomné chronické změny antibiotika nemají účinek. Zpravidla se léčba neprovádí.

Prevence

V rámci prevence existují vakcíny. Ve zdravých chovech se však očkování neprovádí. Cílem je udržet chovy prosté tohoto onemocnění.