ÚVODNÍ STRÁNKA

KRÁLÍCI

Úvod

Anatomie a fyziologie králíků

Způsoby chovu králíků

Virové choroby 

Bakteriální choroby

Mykotická onemocnění 

Ektoparazitózy

Endoparazitózy

Prevence inf. onemocnění

Neinfekční choroby králíků

Ke stažení














Ektoparazitózy


BLECHY

DRAVČÍCI

SVRAB

MYIÁZY KRÁLÍKŮ


Ektoparazité zpravidla parazitují a žijí na povrchu těla hostitele, kde mají často za následek výrazné svědění, což je pro zvířata velice nepříjemné. Způsobují u zvířat neklid, což vede ke stresu a vyšší citlivosti vůči jiným onemocněním. Krev sající parazité mohou při silném zamoření vyvolávat u zvířat také anemie.

V rámci terapie je na trhu přítomná celá řada antiparazitárních přípravků s různými účinnými látkami. Aplikovatelné jsou u králíků přípravky s obsahem ivermectinu, selamectinu, imidaklopridu nebo lufenuronu. Antiparazitika s obsahem fipronilu jsou ale u králíků kontraindikovány!

 

BLECHY

Výskyt blech u králíků není tak častý jako u psů nebo koček, přesto se u králíků blechy vyskytnout mohou. Blechy nejsou hostitelsky specifické. Mohou tak jako ektoparazité postihnout i člověka. U králíků má význam blecha také jako vektor, kdy může přenášet myxomatózu.

Původce: Ctenocephalides felis, Spilopsyllus cuniculi

Blecha králičí (Spilopsyllus cuniculi) je blecha, která je adaptovaná přímo na králíka, ale není příliš pohyblivá (líná) a kvůli tomu není ani tak rozšířená. Postihuje zejména králíky v zanedbaných králíkárnách. Nejčastěji vyskytující se blechou v České republice je blecha kočičí (Ctenocephalides felis), která parazituje nejen u koček, ale také u psů, králíků a dalších druhů zvířat. Napadnout může také člověka.

Pro stavbu těla jsou charakteristické tři páry končetin, kdy třetí pár tvoří vlastní skákací aparát.

Zdroj infekce

Blechy nejsou hostitelsky specifické.  K přenosu parazitů dochází především přímým kontaktem mezi zvířaty. Přenos je možný ale i nepřímo přes zamořené kotce.

Životní cyklus a patogeneze

Blecha je parazit živící se krví hostitele. Částečně natrávená krev odchází trusem, který má typické černočervené zbarvení. Celý život tráví v srsti hostitele. Mimo hostitele přežívá pouze krátce. Samička klade vajíčka, které v kůži nezůstávají a uvolňují se do prostředí. Z vajíček se líhnou larvy, které nejsou hematofágní. Živí se trusem dospělých blech nebo organickými zbytky.  Pro jejich přežití je důležitá vhodná teplota a vlhkost.  Poslední stádium je zakuklení. K líhnutí dochází ve chvíli, kdy cítí přítomnost hostitele. Z kukel se líhnou již dospělé blechy, které musí najít co nejdříve hostitele a začít sát krev, jinak nepřežijí.  Toto je životní cyklus blechy kočičí. Blecha králičí je vázána na reprodukci králíků. Vajíčka klade v době, kdy se rodí králíčata. Vylíhlé blechy pak přímo skáčou na mladé králíky.

Blechy mají obrovský reprodukční potenciál.

Denně samičky nakladou kolem 20 vajíček. 

Od prvotního usídlení tohoto parazita na kůži může za 21 dní parazitovat na postiženém jedinci až 60 tisíc blech.

Klinické příznaky

Blecha králičí postihuje zejména ušní boltce, ze kterých saje krev.

V rámci klinických příznaků lze u zvířat pozorovat svědění, které je způsobeno alergickou reakci na bleší trus. Pruritus však nemusí být vždy přítomný. Při silném zamoření srsti blechami může docházet k anemiím. Králíci jsou oslabení a citlivější k jiným onemocněním. V krajním případě může dojít u zvířat až k úhynu.

Diagnostika

Průkaz spočívá v nálezů blech v srsti králíka. 

Často ale bývá patrný hlavně bleší trus červenočerné barvy, který je rozprostřený v srsti.

Terapie a prevence

Přípravky pro psy a kočky ve formě spot-on, které se užívají při zablešení, nejsou pro králíky vhodné. U králíků se používají většinou spreje nebo zásypy. Je nutné také dávat pozor na účinné látky obsažené v antiparazitárních přípravcích. Toxické jsou pro králíky přípravky obsahující fipronil. Vhodný preparát bychom měli zvolit na základě konzultace s veterinárním lékařem. Kromě léčby postižených jedinců je nezbytné vyčistit a vydezinfikovat i prostředí, kde zvířata žijí. Prevence spočívá v dostatečné úrovni hygieny prostředí chovu králíků. Nově příchozí jedinci by měli projít karanténou.

DRAVČÍCI

Dravčíkovitost, nebo-li cheyletielóza je parazitární onemocnění kůže, které postihuje psy, kočky a také králíky.  

U králíků se jedná o nejvýznamnějšího kožního parazita.

Původce: Cheylletiella parasitovorax

Jedná se o roztoče, který žije v srsti. Neživí se krví, nýbrž kožními zbytky – detritem. 

Vzhledem připomíná lupy. Velikost je okolo 0,5 mm, je oválného tvaru a světle bíle zbarvený.

Vnímavost a zdroj infekce

K přenosu dochází přímým kontaktem, ale i nepřímo přes podestýlku. V chovu se tak snadno rychle nakazí všechna zvířata. Roztoč může také postihnout člověka. U lidí může vyvolat kožní vyrážku. Onemocnění je ale pouze přechodné, protože se nemůže na lidské kůži množit.

Životní cyklus a patogeneze

Celý životní cyklus probíhá na hostiteli. Samička klade vajíčka, která zůstávají v srsti. Z nich se líhnou larvy, dále nymfy a nakonec dospělci. Mimo hostitele přežívají dravčíci několik dní.

Klinické příznaky

U králíků se cheyletielóza projevuje prořídnutím srsti v oblasti kohoutku. Mohou se tvořit strupy a v kůži je přítomno velké množství bílých suchých lupů. Pro postižení není typické svědění.  Onemocnění může být zkomplikováno mokvavým zánětem kůže, který ale bývá zpravidla bakteriálního původu. Onemocnění bývá u králíků často spojeno s určitým zdravotním problémem nebo vyšším věkem.

Diagnostika

Průkaz spočívá v detekci ,,pochodující lupů ”. Případně lze využít lepící pásky, kdy se provede otiskový preparát a následně je možné pozorovat dravčíky pod mikroskopem.

Terapie a prevence

Léčba spočívá v použití vhodného antiparazitika, které zvolíme po konzultaci s veterinárním lékařem.  Proti dravčíkům jsou účinné i běžné šampony proti blechám. Prevence spočívá v dostatečné úrovni hygieny prostředí chovu králíků.

 

SVRAB

Ušní svrab představuje u králíků další velmi významné parazitární onemocnění.

Původce: Psoroptes cuniculi

Původce způsobuje u králíků tzv. prašivinu. Psoroptový svrab postihuje také koně, ovce nebo kozy. Jedná se o roztoče o velikosti 0,75 mm, který má 8 končetin.

Vnímavost a zdroj infekce

Jedná se o vysoce kontagiózní onemocnění. K přenosu dochází přímým kontaktem, ale i nepřímo. V prostředí jsou roztoči schopni dlouhodobě přežívat. Psoroptový svrab není přenosný na člověka.

Životní cyklus a patogeneze

Roztoči žijí pouze na hostiteli. Samička klade vajíčka, ze kterých se líhnou larvy, dále nymfy a dospělci. Živí se na povrchů kůže tkáňovým mokem a buněčným detritem. Netvoří chodbičky v kůži. Mimo hostitele jsou schopny přežít až 3 týdny.

Klinické příznaky

Pro onemocnění je charakteristický pruritus v oblasti zevního zvukovodu., který vede k zánětu zevního zvukovodu a tvorbě krust. Svědění je výsledkem alergické reakce na trus produkovaný roztoči. Před samotnými krustami se tvoří pupínky, které praskají a dochází k tvorbě žlutavých krustózních nálepů.  Pro králíky je přítomnost svrabu velmi nepříjemná. Jsou neklidní, klepou hlavou a okolí uší si mohou rozškrábat do krve. V případě, že není provedena včasná terapie, může se svrab rozšířit na celé tělo. Takto rozvinutý ušní svrab rády komplikují pyogenní bakterie, takže ve zvukovodu se může objevit i šedavý, mazlavý, zapáchající hnisavý výpotek.

Komplikací je přenos zánětu na střední a vnitřní ucho, což pak vede k postižení vestibulárního aparátu. U králíků jsou následně patrné poruchy rovnováhy, chybné držení těla a náklon hlavy. Mohou se také objevit křeče.

Diagnostika

Průkaz spočívá v pozorování parazitů nebo jejich vajíček v zevním zvukovodu. Je možné také provést výtěr a následně pozorovat na sklíčku pod mikroskopem. Pro psoroptový svrab u králíků je běžný výskyt tmavého mazu – charakteru kávové sedliny a krusty přítomné ve zvukovodu.

Terapie a prevence

Kromě léčby antiparazitárními přípravky je nutné vyčistit a vydezinfikovat také prostředí, kde králík žije. U králíka není vhodné odstraňovat nánosy strupů. Králíka tím zbytečně stresujeme, navíc je to pro něj bolestivé. Po likvidaci roztočů se nálepy odloučí samy. Nejvhodnější je namáčet strupy parafínovým olejem, který roztoče úspěšně hubí.  Výběr vhodných antiparazitárních ušní kapek je vhodné konzultovat s veterinárním lékařem. V rámci prevence lze použít i celkově podaná antiparazitika, a to injekčně. Dostupné jsou ale také spreje nebo spot on přípravky. Vždy je nutné sledovat přítomné účinné látky, kdy toxický je pro králíky fipronil!

 

MYIÁZY KRÁLÍKŮ

Jedná se o onemocnění, které je způsobeno larvami much střečků. Tyto larvy parazitují u různých druhů zvířat.  V případě přežvýkavců nebo králíků se jedná o podkožní střečky, kteří žijí v kůži a pod kůží.

Původce: např. Oestromyia leporina

Životní cyklus a patogeneze

Dospělé oplozené samičky střečků kladou vajíčka především do poraněné kůže, ale také na kůží, která je znečištěná výkaly nebo močí. Do 24 hodin dochází k líhnutí larev, které se živí v kůži živou tkání. Vlivem narušení integrity kůže zvyšují riziko bakteriální infekce. Samotní dospělci mohou být rovněž přenašeči jiných původců infekčních onemocnění, např. myxomatózy u králíků.

Výskyt myiáz

Výskyt střečků je vázán na pozdní léto.

Vnímavost a riziko infekce

Postiženi bývají zejména králíci, kteří žijí v králíkárnách. Myiázy se vyvíjí hlavně na hůře přístupných částech těla. Více se vyskytují u dlouhosrstých plemen králíků. Vyšší riziko infekce je také v případě jakýchkoliv kožních zranění. Citlivější k přítomnosti myiáz jsou také méně pohybliví a starší jedinci.  

Prevence

V rámci prevence je důležitá dostatečná zoohygiena prostředí chovu králíků a používání vhodných antiparazitárních přípravků.