Ektoparazité
zpravidla parazitují a žijí
na povrchu těla hostitele, kde mají často za následek
výrazné svědění, což je
pro zvířata velice nepříjemné. Způsobují u
zvířat neklid, což vede ke stresu a
vyšší citlivosti vůči jiným
onemocněním. Krev sající parazité mohou při
silném
zamoření vyvolávat u zvířat také anemie.
V rámci
terapie je na trhu přítomná
celá řada antiparazitárních přípravků s různými účinnými látkami.
Aplikovatelné jsou u králíků přípravky s obsahem ivermectinu,
selamectinu,
imidaklopridu nebo lufenuronu. Antiparazitika
s obsahem fipronilu jsou ale u
králíků kontraindikovány!
Výskyt
blech u králíků není tak častý jako
u psů nebo koček, přesto se u králíků blechy vyskytnout
mohou. Blechy nejsou
hostitelsky specifické. Mohou tak jako ektoparazité
postihnout i člověka. U
králíků má význam blecha také jako
vektor, kdy může přenášet myxomatózu.
Původce:
Ctenocephalides
felis, Spilopsyllus cuniculi
Blecha králičí
(Spilopsyllus cuniculi) je blecha, která je adaptovaná přímo na
králíka,
ale není příliš pohyblivá (líná) a
kvůli tomu není ani tak
rozšířená. Postihuje zejména
králíky v zanedbaných
králíkárnách.
Nejčastěji vyskytující se blechou v České
republice je blecha kočičí (Ctenocephalides
felis), která parazituje nejen u koček, ale také u psů, králíků a
dalších
druhů zvířat. Napadnout může také člověka.
Pro stavbu těla jsou charakteristické tři páry končetin, kdy třetí pár tvoří vlastní skákací aparát.
Blechy nejsou hostitelsky specifické. K přenosu parazitů dochází především přímým kontaktem mezi zvířaty. Přenos je možný ale i nepřímo přes zamořené kotce.
Životní
cyklus a patogeneze
Blecha je parazit živící se krví
hostitele. Částečně natrávená krev odchází trusem, který má
typické
černočervené zbarvení. Celý život tráví v srsti hostitele. Mimo
hostitele přežívá pouze krátce. Samička
klade vajíčka, které v kůži
nezůstávají a uvolňují se do prostředí.
Z vajíček se líhnou larvy, které nejsou
hematofágní. Živí se trusem dospělých
blech nebo organickými zbytky. Pro
jejich přežití je důležitá vhodná teplota a vlhkost. Poslední
stádium je zakuklení. K líhnutí
dochází ve chvíli, kdy cítí
přítomnost hostitele. Z kukel se líhnou již
dospělé
blechy, které musí najít co nejdříve
hostitele a začít sát krev, jinak
nepřežijí. Toto je životní cyklus blechy
kočičí. Blecha
králičí je vázána na reprodukci
králíků. Vajíčka klade
v době, kdy se rodí králíčata.
Vylíhlé blechy pak přímo skáčou na
mladé
králíky.
Blechy mají
obrovský reprodukční potenciál.
Denně samičky nakladou kolem 20 vajíček.
Od prvotního usídlení tohoto parazita na kůži může za 21 dní parazitovat na postiženém jedinci až 60 tisíc blech.
Blecha
králičí postihuje zejména ušní boltce, ze kterých saje krev.
V rámci
klinických příznaků lze u
zvířat pozorovat svědění, které je způsobeno
alergickou reakci na bleší trus.
Pruritus však nemusí být vždy
přítomný. Při silném zamoření srsti
blechami může
docházet k anemiím. Králíci jsou
oslabení a citlivější k jiným
onemocněním.
V krajním případě může dojít u zvířat
až k úhynu.
Průkaz spočívá v nálezů blech v srsti králíka.
Často ale bývá patrný hlavně bleší trus červenočerné barvy, který je rozprostřený v srsti.
Přípravky pro psy a kočky ve formě spot-on, které se užívají při zablešení, nejsou pro králíky vhodné. U králíků se používají většinou spreje nebo zásypy. Je nutné také dávat pozor na účinné látky obsažené v antiparazitárních přípravcích. Toxické jsou pro králíky přípravky obsahující fipronil. Vhodný preparát bychom měli zvolit na základě konzultace s veterinárním lékařem. Kromě léčby postižených jedinců je nezbytné vyčistit a vydezinfikovat i prostředí, kde zvířata žijí. Prevence spočívá v dostatečné úrovni hygieny prostředí chovu králíků. Nově příchozí jedinci by měli projít karanténou.
Dravčíkovitost, nebo-li cheyletielóza je parazitární onemocnění kůže, které postihuje psy, kočky a také králíky.
U králíků se jedná o
nejvýznamnějšího kožního
parazita.
Jedná se o roztoče, který žije v srsti. Neživí se krví, nýbrž kožními zbytky – detritem.
Vzhledem připomíná lupy. Velikost je okolo 0,5 mm, je oválného tvaru a světle bíle zbarvený.
K přenosu dochází přímým kontaktem, ale i nepřímo přes podestýlku. V chovu se tak snadno rychle nakazí všechna zvířata. Roztoč může také postihnout člověka. U lidí může vyvolat kožní vyrážku. Onemocnění je ale pouze přechodné, protože se nemůže na lidské kůži množit.
Celý životní cyklus probíhá na hostiteli. Samička klade vajíčka, která zůstávají v srsti. Z nich se líhnou larvy, dále nymfy a nakonec dospělci. Mimo hostitele přežívají dravčíci několik dní.
U králíků se cheyletielóza projevuje prořídnutím srsti v oblasti kohoutku. Mohou se tvořit strupy a v kůži je přítomno velké množství bílých suchých lupů. Pro postižení není typické svědění. Onemocnění může být zkomplikováno mokvavým zánětem kůže, který ale bývá zpravidla bakteriálního původu. Onemocnění bývá u králíků často spojeno s určitým zdravotním problémem nebo vyšším věkem.
Diagnostika
Průkaz spočívá v detekci ,,pochodující lupů ”. Případně lze využít lepící pásky, kdy se provede otiskový preparát a následně je možné pozorovat dravčíky pod mikroskopem.
Terapie
a prevence
Léčba
spočívá v použití vhodného
antiparazitika, které zvolíme po konzultaci s veterinárním lékařem. Proti dravčíkům jsou účinné i běžné šampony
proti blechám. Prevence spočívá v dostatečné úrovni hygieny
prostředí
chovu králíků.
Ušní
svrab představuje u králíků další
velmi významné parazitární onemocnění.
Původce způsobuje u králíků tzv. prašivinu. Psoroptový svrab postihuje také koně, ovce nebo kozy. Jedná se o roztoče o velikosti 0,75 mm, který má 8 končetin.
Jedná se o vysoce kontagiózní onemocnění. K přenosu dochází přímým kontaktem, ale i nepřímo. V prostředí jsou roztoči schopni dlouhodobě přežívat. Psoroptový svrab není přenosný na člověka.
Roztoči žijí pouze na hostiteli. Samička klade vajíčka, ze kterých se líhnou larvy, dále nymfy a dospělci. Živí se na povrchů kůže tkáňovým mokem a buněčným detritem. Netvoří chodbičky v kůži. Mimo hostitele jsou schopny přežít až 3 týdny.
Pro
onemocnění je charakteristický
pruritus v oblasti zevního zvukovodu., který vede k zánětu
zevního
zvukovodu a tvorbě krust. Svědění je výsledkem alergické reakce na trus
produkovaný roztoči. Před samotnými krustami se tvoří pupínky, které
praskají a
dochází k tvorbě žlutavých krustózních nálepů.
Pro
králíky je přítomnost svrabu velmi
nepříjemná. Jsou neklidní, klepou hlavou a
okolí uší si mohou rozškrábat do
krve. V případě, že není provedena včasná
terapie, může se svrab rozšířit
na celé tělo. Takto rozvinutý ušní svrab
rády komplikují pyogenní bakterie,
takže ve zvukovodu se může objevit i šedavý,
mazlavý, zapáchající hnisavý
výpotek.
Komplikací je přenos zánětu na střední a vnitřní ucho, což pak vede k postižení vestibulárního aparátu. U králíků jsou následně patrné poruchy rovnováhy, chybné držení těla a náklon hlavy. Mohou se také objevit křeče.
Průkaz spočívá v pozorování parazitů nebo jejich vajíček v zevním zvukovodu. Je možné také provést výtěr a následně pozorovat na sklíčku pod mikroskopem. Pro psoroptový svrab u králíků je běžný výskyt tmavého mazu – charakteru kávové sedliny a krusty přítomné ve zvukovodu.
Kromě
léčby antiparazitárními přípravky je
nutné vyčistit a vydezinfikovat také prostředí,
kde králík žije. U králíka není
vhodné odstraňovat nánosy strupů. Králíka
tím zbytečně stresujeme, navíc je to
pro něj bolestivé. Po likvidaci roztočů se nálepy
odloučí samy. Nejvhodnější je
namáčet strupy parafínovým olejem, který
roztoče úspěšně hubí. Výběr vhodných
antiparazitárních ušní kapek
je vhodné konzultovat s veterinárním lékařem. V rámci
prevence lze
použít i celkově podaná antiparazitika, a to injekčně. Dostupné jsou
ale také
spreje nebo spot on přípravky. Vždy je nutné sledovat přítomné účinné
látky,
kdy toxický je pro králíky fipronil!
Jedná
se o onemocnění, které je způsobeno
larvami much střečků. Tyto larvy parazitují u různých druhů
zvířat. V případě přežvýkavců nebo
králíků se
jedná o podkožní střečky, kteří žijí v kůži a pod kůží.
Dospělé oplozené samičky střečků kladou vajíčka především do poraněné kůže, ale také na kůží, která je znečištěná výkaly nebo močí. Do 24 hodin dochází k líhnutí larev, které se živí v kůži živou tkání. Vlivem narušení integrity kůže zvyšují riziko bakteriální infekce. Samotní dospělci mohou být rovněž přenašeči jiných původců infekčních onemocnění, např. myxomatózy u králíků.
Výskyt střečků je vázán na pozdní léto.
Postiženi bývají zejména králíci, kteří žijí v králíkárnách. Myiázy se vyvíjí hlavně na hůře přístupných částech těla. Více se vyskytují u dlouhosrstých plemen králíků. Vyšší riziko infekce je také v případě jakýchkoliv kožních zranění. Citlivější k přítomnosti myiáz jsou také méně pohybliví a starší jedinci.
V rámci prevence je důležitá dostatečná zoohygiena prostředí chovu králíků a používání vhodných antiparazitárních přípravků.