Ektoparazitózy

DERMANISIÓZA - ČMELÍKOVITOST

Původce: Dermanyssus gallinae

Původcem tohoto ektoparazitárního onemocnění drůbeže je čmelík kuří. Jedná se o drobného roztoče velikosti 0,5-0,7 mm, který je nažloutlé barvy. Po nasátí krví je zbarven hnědočerveně. 

Výskyt a vnímavost

S výskytem čmelíků se potýkají malochovatelé, ale tito drobní roztoči mohou postihnout i velkochovy drůbeže, kde způsobují tito parazité značné ekonomické ztráty. Kromě drůbeže mohou napadnout také holuby nebo exotické a volně žijící druhy ptáků. Největší problém představují čmelíci ve venkovních voliérách, v dřevěných kurnících a v ustájení s hlubokou podestýlkou.

Čmelík kuří může postihnout i savce včetně člověka, a to v případech, kdy je hladový. Člověka mohou potrápit při manipulaci se zamořenou drůbeží. Zbavit se čmelíků lze snadno pomocí běžných přípravků proti klíšťatům.

K výskytu čmelíků dochází především v letním období. V zimě je jeho výskyt omezený.

Přenos

K přenosu těchto ektoparazitů dochází zpravidla kontaktem drůbeže s volně žijícími ptáky nebo jsou zavlečeni do chovu prostřednictvím hlodavců. K přenosu může docházet také vybavením klecí, skrze skořápky vajec nebo jakýmkoliv jiným materiálem včetně oblečení člověka v případě, že navštíví více chovů nebo hal za sebou.

Životní cyklus a patogeneze

Čmelík kuří je roztoč s noční aktivitou, kdy ve dne se schovává v úkrytech nebo různých škvírách či trhlinách ve stěnách a vybavení kurníku. V nočních hodinách je pak aktivní, kdy napadá drůbež a živí se krví. Dlouhodobým sáním mohou vyvolat u drůbeže anemii. Riziko sání krve spočívá také v možnosti přenosu některých infekčních onemocnění. 

Jsou vektorem pseudomoru, cholery, salmonelózy, neštovic nebo ptačí boreliózy.

Čmelíci jsou poměrně odolní a mohou přežívat (hladovět) až jeden rok v prázdných kurnících nebo halách. Je pro ně charakteristický krátký životní cyklus (7 dní) a vysoká reprodukční aktivita, kdy se velice rychle rozmnožují.  Díky tomu dochází k rychlému zamoření chovu.

Samičky snáší vajíčka do těžce dostupných míst a skulin, a to najednou po předchozím sání krve. Celkem za svůj život může samička snést až 100 vajíček. Během dvou až tří dnů se z vajíček líhnou larvy, které ještě nejsou hematofágní. Další den dochází ke svlékání, kdy vzniká protonymfa, která už aktivně vyhledává svého hostitele a saje krev. Následující den dochází opět ke svlékání v deuteronymfu a nakonec posledním svlékání se vyvíjí dospělý jedinec.

Obdobným ektoparazitem je čmelíkovec ptačí, který je známý zejména v USA, ale vyskytuje se i u nás a často se se čmelíkem kuřím plete. Na rozdíl od něj však celoživotně parazituje na svých hostitelích, a to ve dne i v noci.  Další rozdíl spočívá v jeho sezónnosti, kdy se mu více daří v chladnějších částech roku.

Klinické příznaky

Zamoření čmelíky se u drůbeže projevuje zvýšeným neklidem a také hubnutím zvířat. V důsledku intenzivního sání jsou u drůbeže patrné anémie. Bledost je dobře viditelná na hřebínku a lalůčcích.

Na jednom zvířeti může parazitovat až několik desítek tisíc čmelíků.

Zvířata jsou při silném napadení ospalá a méně se pohybují. Zamoření čmelíky se v chovu projevuje poklesem snášky, který může být velmi výrazný a v chovech představuje velké ekonomické ztráty. V malochovech zvířata odmítají vstupovat do kurníků a nocují ve výbězích. Napadení čmelíky je pro drůbež velice nepříjemné a způsobuje také svědění, což vede k rozcuchání a k lámání peří. Mladé kuřata a kvočny mohou v důsledku ztrát krve hynout.

Diagnostika

Diagnostika vychází v zaznamenání poklesu snášky nebo zvýšeného neklidu drůbeže v chovu. Čmelíky je možné detekovat vizuální prohlídkou zvířat. Můžeme je objevit v přirozených tělních otvorech. Na vejcích, která jsou ještě teplá, mohou být krvavé skvrny nebo jsou vejce obalena hnědočervenými nasátými čmelíky. Kromě kontroly zvířat je vhodné prohlédnout i samotný prostor kurníku a vybavení chovu. Čmelíci se zdržují v blízkosti drůbeže.

Terapie

Přímé ošetření ptáků je možné prostřednictvím insekticidů. V případě drůbeže, je třeba dodržovat ochranné lhůty na maso a vejce. Obecná délka ochranných lhůt je 28 dní pro maso a 7 dní pro vejce. Insekticidy ale přetrvávají v tukové tkáni ještě déle. Nejčastěji se u drůbeže používají pyretroidy nebo arpalit.  

Problematický je např. fipronil, který zanechává rezidua ve vejcích velmi dlouhou dobu. Pokusy využívat tento insekticid ve velkochovech byly více než neúspěšné, viz fipronilová aféra.

Prevence

V rámci prevence má v malochovech význam pravidelné čištění kurníků a jeho vápnění.

Kromě mechanické očisty lze použít také insekticidy. Použití insekticidů je problematické kvůli vznikajícím rezistencím a také kvůli možnému ohrožení živočišných produktů. V malých prostorech, které lze úplně uzavřít, lze provést plynování sirnými přípravky (fumigace).

Účinné je také natírat stěny směsí sody a křemeliny. 

Křemelina způsobuje u čmelíků poškození kutikuly, což vede k vyschnutí a uhynutí parazita.  

Ve velkochovech, díky turnusovému systému chovu, se po každém vyskladnění provádí nejprve mechanická očista, dále pak dezinfekce a dezinsekce celého chovu, což má význam nejen v prevenci ektoparazitů, ale dalších infekčních původců onemocnění.

V souvislosti s možným výskytem čmelíků mají preventivní opatření velký význam a snižují ekonomické ztráty chovu.