ÚVODNÍ STRÁNKA

KONĚ

Úvod

Anatomie a fyziologie koní

Nemoci hříbat

Nemoci koní

Endoparazité koní

Ektoparazité koní

Vakcinace koní




Ke stažení









KONĚ

Endoparazité koní


Zdravotní stav koní může být nepříznivě ovlivněn také výskytem parazitů, kteří mohou postihovat všechny věkové kategorie. V rámci prevence parazitů má velký význam vhodný program odčervování. Je nutné ale využívat i dalších nástrojů prevence, které souvisejí zejména s odpovídající úrovni zoohygieny prostředí. Vůči antiparazitikům se rozvíjejí rezistence. Jejich užívání tedy musí být cílené a uvážené.

Mezi významné vnitřní parazity koní patří plicní červivost, malí strongylidé, škrkavka koňská (Parascaris equorum), tasemnice koňská (Anoplocephala perfoliata), velcí strongylidé, roup koňský (Oxyuris equi), střečci patřící do rodu Gasterophilus, hádě (Strongyloides westeri), filárie, prvoci tenkého střeva (Eimeria leucarti, Cryptosporidium spp., Giardia intestinalis) a heteroxenní kokcidie (Sarcocystis neurona).

PLICNÍ ČERVIVOST

Postižení plicními červy není v našich podmínkách častým problémem. Přirozeným hostitelem jsou osli a jejich kříženci, u kterých však nevyvolává klinické příznaky.  Závažným parazitem je u koní, u kterých může způsobit výraznou dušnost a až neprůchodnost dýchacích cest.

Původce: Dictyocaulus arnfeldi

Původcem je hlístice – kmen Nematoda. Dospělec může dorůstat až do velikosti 8 cm a je bílého zbarvení.

Vývojový cyklus a patogeneze

Parazit žije v dýchacím traktu, ve kterém klade vajíčka obsahující již larvu. Tato larva se vylíhne ještě v plicích. Definitivní hostitel – osel ji vykašle, polkne a larva tak opouští tělo s trusem.  V trusu jsou tak přítomny larvičky, které se za 5 dní stávají infekční. Po pozření pronikají do plic a celý cyklus se opakuje za 28 dní po infekci, kdy larvy dospějí a jako dospělci kladou vajíčka.  U koně se tento parazit nevyvíjí. Larvy žijí v bronších a mohou způsobit chronické záněty průdušek, kašel a kolaps alveolů.

Klinické příznaky

Příznaky mohou být mírné, při větším počtu parazitů v plicích může dojít až k úplnému zneprůchodnění dýchacích cest. Klinické příznaky jsou obdobné jako u RAO. V případě, že kůň žije s osly, je potřeba při výskytu výrazné dušnosti myslet na možnou infekci těmito parazity. Dušnost je výrazná při výdechu a je doprovázená chronickým kašlem.

Diagnostika

Vedle klinických příznaků má význam při dechové tísni provést endoskopii a dále také tracheobronchiální laváž, která spočívá v aplikaci fyziologického roztoku do průdušnice až průdušinek a následně v aspiraci obsahu dýchacích cest. V tomto aspirátu lze zjistit zvýšenou hladinu bílých krvinek – eozinofily.

Terapie

V rámci léčby se aplikují antiparazitika – ivermektin, což je širokospektrální antiparazitikum účinné proti hlísticím.

 

ŠKRKAVKY

Jedná se o nejčastější a největší parazity u koní, kteří jsou mezi chovateli dobře známi a jsou celosvětově rozšíření.

Původce: Parascaris equorum

Původcem je hlístice – kmen Nematoda. Samci dorůstají do velikosti až 25 cm, samice až 40 cm. Vajíčka tohoto parazita jsou značně odolná a v zemi přežívají několik let. Běžnými desinfekčními roztoky se je nedaří zlikvidovat. Vyšší teplota je ale na jejich devitalizaci účinná.

Vývojový cyklus a patogeneze

Vývojový cyklus škrkavek je přímý – bez mezihostitele. Žijí v tenkém střevě, ale i ve střevě tlustém a mohou parazitovat i v žaludku, v játrech nebo ve slinivce břišní.  Proniknou mohou také do dutiny břišní při perforaci střeva. Kůň se nakazí pozřením kontaminovaného krmiva nebo z podestýlky, která obsahuje infekční vajíčka. Ve střevě se z vajíčka uvolní larva, která migruje do jater a do plic. Hovoříme o tzv. enterohepatopulmonální migraci. V játrech a v plicích způsobují tkáňové poškození. Mohou vyvolat až neprůchodnost žlučovodů. Z plic jsou nakonec larvy vykašlány a spolknuty. Ve střevě larvy dozrávají a dospělá samička klade vajíčka, která jsou vylučována ven. Dospělé škrkavky žijí ve střevě až několik měsíců. Vajíčka se v zevním prostředí stávají infekční cca po 10 dnech.

Klinické příznaky

Při silném zamoření může u mladých koní docházet k poruchám v trávicím traktu. Koně zaostávají v růstu. Riziková je obstrukce tenkého střeva, která může vést až k jeho ruptuře. Při ucpání a neprůchodnosti střev se projevují kolikové bolesti.  Přítomnost parazitů v dýchacích cestách může vést k dýchacím potížím a ke kašli.

Terapie

Pro léčbu se využívají antiparazitika – avermektiny nebo benzimidazoly.

 

TASEMNICE U KONÍ

Původce: Anoplocephala perfoliata
Ve střevě koní mohou žít celkem tři druhy. Anoplocephala perfoliata je nejvýznamnější koňská tasemnice. Velikost dospělců této tasemnice je až 8 cm.

Vývojový cyklus a patogeneze

Vývoj je nepřímý přes mezihostele – roztoči. Uplatňují se tzv. pancířníci, kteří jsou důležitou součástí pastevního ekosystému. Mezihostitel se nakazí pozřením vajíček, ze kterých se uvolní onkosféra. Z té se vyvíjí infekční stádium – cysticerkoid. Kůň se infikuje pozřením roztoče s cysticerkoidem. Nejčastěji dochází k infekci na jaře. Do 2 měsíců se ve střevě vyvine dospělá tasemnice.

Lokalizace parazita

Nejvíce dospělců tasemnic se nachází po napadení ve slepém střevě a v oblasti spojení tlustého a tenkého střeva – ileocekální chlopeň.

Klinické příznaky

Malý počet tasemnic v trávicím traktu u koní nevede ke klinickým příznakům. Při masivní invazi se ale objevují vážné poruchy zažívání. Koně výrazně hubnou a projevuje se u nich anemie. Ve střevech hrozí tvorba vchlípenin vlivem ztráty motility střev. V místě ileocekální chlopně může poškození střevní stěny parazity způsobit až perforaci, což vede k rychlému úhynu zvířete. K takovýmto příznakům však dochází při silné infekci tasemnicemi v trávicím traktu.

Terapie

K léčbě se využívají antiparazitika – pyrantel, praziquantel.

 

VELCÍ STRONGYLIDÉ

Velcí strongylidé patří mezi nejvíce patogenní parazity u koní.  Nebezpečí pro koně představují i v malé populaci. V současné době díky účinným antiparazitikům nepatří mezi časté parazity.

Původce: Strongylus vulgaris

Původcem je hlístice – kmen Nematoda Samec dorůstá velikosti kolem 1,5 cm, samice až 2 cm. Dalšími druhy velkých strongylidů jsou: Strongylus edenantus a Strongylus equinus

Vajíčka těchto parazitů mají charakteristickou morfologii.

Na pastvě jsou vajíčka odolné i několik měsíců v závislosti na vnějších podmínkách.

Vývojový cyklus a patogeneze

Velcí strongylidé mají přímý vývoj. Do zevního prostředí se vylučují larvy trusem, ze kterých se po několika dnech uvolňují při vhodných podmínkách larvy, které se během 14 dní stávají infekční (L1→L3).

K infekci koně dochází perorálně, a to pozřením larev, které pronikají přes stěnu tenkého a tlustého střeva.

Patogenita spočívá v průniku larev do artérií, do velkých cév a do aorty. Larvy opouštějí střevo, dále se vyvíjejí a nakonec se opět vracejí z cévního řečiště opět, a to do střeva tlustého. Larvy zde dospívají a samičky pak produkují po kopulaci vajíčka. Samotný vývoj trvá několik měsíců – (6-10 měsíců).

Larvy Strongylus edentatus putují do jater a pobřišnice. Larvy Strongylus equinus putují kromě jater a pobřišnice také do slinivky břišní.

Patogeneze

Podstatou jejich patologického působení je schopnost migrace v organismu, kdy poškozují vnitřní orgány – játra, slinivka břišní, pobřišnice nebo vyvolávají tvorbu trombů či arteritidy. Vlivem rozšíření cév může dojít až k jejich ruptuře.

Klinické příznaky

Klinicky se projevuje mírnými kolikovými bolestmi. Při těžkém průběhu se objevují silné koliky, které končí úhynem.

Při ucpání cév vlivem utrženého trombu – krevní sraženiny dochází často k tzv. fenoménu claudicatio intermitens, při kterém vzniká částečná obturace arteria iliaca externa.

Koně mohou vlivem ucpaných cév trpět náhlým kulháním na pánevních končetinách, a to při zátěží.

Terapie

Léčba spočívá v aplikaci antiparazitik (antihelmintika: benzimidazoly, pyrantel, avermektiny). Jejich vysoká účinnost snížila výskyt velkých strongylidů. Důležitá je ale i nadále kontrola výskytu těchto parazitů a vhodný odčervovací program.  

 

MALÍ STRONGYLIDÉ

Tito parazité patří mezi nejběžnější parazity koní. Jsou celosvětově rozšíření.

Dospělci dorůstají do velikosti až 2 cm.

Vývojový cyklus

Vývoj těchto parazitů je přímý bez mezihostitele. Do zevního prostředí jsou vylučovány vajíčka, ze kterých se za příznivých podmínek líhnou larvy. Tyto larvy se několikrát svlékají až do infekčního stádia. Kůň se nakazí pozřením infekční larvy nejčastěji v krmivu nebo s vodou. Larvy putují do tlustého střeva, kde se zavrtají a opouzdří. Ve stěně tlustého střeva se dále vyvíjí cca 1-2 měsíce. Hovoříme o tzv. histiotropní fázi.  V případě nepříznivých podmínek může docházet k hypobióze, kdy histiotropní fáze může být prodloužena až na 3 roky. Po tomto období migrují do slepého a tlustého střeva, kde dospívají. Masivní synchronizované uvolnění larev do střeva může vést k tzv. larvální cytostomóze. Samičky kladou vajíčka, která se pak vylučují do zevního prostředí trusem. 

Klinické příznaky

Zvýšené riziko projevu masivního vyloučení larev do střeva – klinická cyatostomóza je od konce podzimu do začátku jara. Onemocnění je typické u mladých koní s přístupem na pastvu. Projevuje se nechutenstvím a akutními průjmy, které vedou k dehydrataci. V chronickém stádiu koně chřadnou a hubnou. Objevují se otoky na spodní části těla. V závažných případech může docházet ke kolikovým příznakům.

Ve střevě vlivem masivního uvolnění larev může docházet k vchlípeninám – cékocekální nebo cékokolické. Kromě poškození střevní stěny dochází vlivem vylučovaných toxinů i k poškození jaterního parenchymu.

U koně hrozí těžká dehydratace, toxémie a úhyn.

Terapie

V rámci léčby se využívá antiparazitik (antihelmintika - fenbendazol, ivermektin). Pro zvýšení účinnosti antiparazitik je vhodné aplikovat kortikoidy, které potlačí imunitní reakci organismu. Organismus totiž vytváří nepropustný val kolem opouzdřených parazitů, který by antiparazitika nepřekonala. V rámci prevence možných toxémií je možné podávat antibiotika. Dehydratace se řeší infuzní terapií. U pacientů s profuzním průjmem se aplikuje černé uhlí.

 

ROUPI

Jedná se o celosvětově rozšířenou nákazu, která postihuje zejména jedince s oslabenou imunitou. Nejčastěji dochází k infekci v období zimního ustájení koní ve společných stájích s nedostatečnou zoohygienou.

Původce: roup koňský (Oxyuris equi), třída Nematoda.

Tento parazit postihuje koně, osly a jejich křížence a také zebry. Samičky dosahují až 10 cm. Samci jsou menší – 1 cm.

Vývojový cyklus

Roupi mají přímý vývoj. Dospělci žijí v tlustém střevě. Samičky vylézají z řitního otvoru a v jeho okolí kladou vajíčka. Během několika dní se stávají infekční. Hostitel se nakazí pozřením zralého vajíčka. Z vajíčka se v tenkém střevě uvolní larva, která putuje do slepého střeva a do střeva tlustého, kde dospívá. Celý cyklus se opakuje.

Klinické příznaky

Klinické příznaky jsou ojedinělé. Může docházet k hubnutí nebo průjmům. Výjimečně se může objevit kolika. Migrace samiček vede k výraznému svědění – pruritus. Koně na něj reagují dřením kořene ocasu o vhodné předměty, které jsou pak zdrojem infekce pro další koně.  Výsledkem je odírání, které vede k dermatitidám nebo k ekzémům.

Terapie

Důležitá je prevence, která spočívá v odpovídající úrovni zoohygieny a ve využití vhodného antiparazitárního programu.

 

STRONGYLOIDES WESTERI

Jedná se o stájové onemocnění hříbat. K infekci dochází při společném ustájení se staršími koňmi, kteří jsou zdrojem nákazy. Onemocnění se projevuje hlavně v zanedbaných stájových podmínkách. V současné době se nejedná o časté parazitární onemocnění u koní.

Původcem je hádě, které patří do třídy Nematoda.

Vývojový cyklus

Parazit má složitý vývoj, který může probíhat ve vnějším prostředí nebo v hostiteli. Parazitickým způsobem žijí jen partenogenetické samičky, které se vyvíjí asexuálně.

Vajíčka se vylučují do vnějšího prostředí trusem. Během 1-2 dní se z nich líhnou infekční larvy. K infekci koně může docházet přes kůži. Larvy migrují přes krevní oběh do plic a nakonec až do tenkého střeva, kde dospívají. Vajíčka produkovaná partenogenetickými samičkami odcházejí z trávicího traktu hostitele trusem, larvy se rychle líhnou a v průběhu 24-48 hodin se vyvine infekční larva. Pokud už k infekci došlo v minulosti, larvy neputují do střeva, ale do svaloviny a u klisen do mléčné žlázy. Přítomnost larev v mléčné žláze umožňuje galaktogenní infekci novorozených hříbat larvami v kolostru, která je nejčastější.

Klinické příznaky

Nejčastěji parazituje u hříbat, u kterých se projevuje průjmem. Ten bývá zaměňován za říjový průjem související s příjmem mléka klisny. K infekci plodu během březosti nedochází. Dospělci způsobují záněty střevní sliznice. Migrace v plicích vede k dýchacím problémům. Průnik přes kůži způsobuje dermatitidy. Při těžké infekce mohou být hříbata slabá, vyčerpaná, výrazně hubnou a mají silný průjem.  

 

TRICHOSTRONGYLUS AXEI

Původcem je helmint, který patří do třídy Nematoda. Trichostrongylus axei parazituje ve žlázách žaludku a tenkého střeva koní a také přežvýkavců.

Vývojový cyklus je přímý. Do zevního prostředí s trusem odcházejí vajíčka produkované samičkami, ze kterých se rychle uvolňují larvy. Ty se za několik dní stávají infekční. Koně se nakazí perorálně zpravidla na pastvě. Nákaza probíhá většinou bez klinických příznaků. Při silné infekci se může objevit hubnutí nebo koprofágie u dospělých koní. Příčinou jsou záněty na sliznici žaludku, které mohou také vést ke krvácení do trávicího traktu. Výrazné krvacení způsobuje melénu, což je černá až dehtovitá stolice s příměsí natrávené krve. Krvácení vede také k rozvoji anémie a ztráty proteinů z těla vedou k přestupu tekutin z krevního řečiště a k tvorbě podkožních otoků. Riziko nákazy tímto parazitem je vyšší při společné pastvě koní s přežvýkavci.

 

STŘEČCI U KONÍ

Řadíme je mezi tzv. myiázy.

Myiázy jsou definovány jako napadení organismu larvami dvoukřídlého hmyzu.

Mezi nejlépe adaptované a vývojově nejdokonalejší původce myiáz patří larvy střečků. Larvy střečků mohou migrovat vnitřními orgány hostitele. Jednotlivé čeledi se liší místem působení. Žaludeční střečci - larvy čeledi Gasterophilidae parazitují v trávicím ústrojí. Střečci podkožní -  larvy čeledi Hypodermatidae parazitují pod kůží a střečci nosní - larvy čeledi Oestridae parazitují v nosních či hlavových dutinách a v nosohltanu.

V České republice se vyskytují u koní žaludeční a podkožní střečci.

 

Žaludeční střečci

Původce:        Gasterophilus intestinalis – vajíčka na hrudník a hrudní končetiny

Gasterophilus pecorum – vajíčka v okolí ústních koutků

Původci patří do společného rodu Gasterophilus, čeleď: Gasterophilidae

Výskyt žaludečních střečků není v České republice častý, na rozdíl od jiných států.

Pravděpodobnější výskyt je u koní používaných k prací v lese a u jezdeckých koní dovážených zvláště z východní Evropy, případně výskyt v hřebčínech.

Vývojový cyklus a patogeneze

Dospělcem je moucha podobná včele, která ráda létá za teplých a slunečných dní okolo koní a na srst jim lepí v trsech nažloutlá či bělavá vajíčka především na přední končetiny nebo hrudník. Gasterophilus pecorum klade vajíčka v okolí ústních koutků. Z vajíček se líhnou larvičky, které pak aktivně migrují k pyskům a do dutiny ústní. Místo líhnutí larev je svědivé, proto i sám kůň přenosu pomáhá tím, že se olizuje.  Často se tak dostávají do dutiny ústní ještě samotná vajíčka. Přenos je tak pasivní. Cílovým místem je žaludek.  Dříve než ale doputují do žaludku, způsobují stomatitidu – záněty sliznici dutiny ústní. V dutině ústní se dále vyvíjí a nakonec jsou polknuty a procházejí do žaludku, případně do duodena. V žaludku nebo ve střevě způsobují tvorbu vředů a abscesů. Parazitují zde několik měsíců – 8-10 měsíců. Nakonec se uvolní a trusem odcházejí do prostředí, kde se v hlíně zakuklí a po několika týdnech z nich vylétají dospělé mouchy střečka. Dospělci po spáření kladou vajíčka na hostitele a to zejména v období léta do podzimu. Cyklus se tímto opakuje. 

Klinické příznaky

Kromě zánětů sliznice v dutině ústní, která vede ke žvýkacím a polykacím problémům se objevují zejména příznaky postižení žaludku a dvanáctníku. Projevují se poruchami trávení, koně mají průjem. Zvířata trpí bolestmi – objevují se kolikové příznaky. Krvácení žaludku vede k anémiím. 

Při těžkém napadení může docházet až k zastavení posunu zažitiny ve střevech (neprůchodnost střev). Hrozí rovněž úplné vyčerpání zvířat. Opakovanou traumatizací žaludeční sliznice se může rozvinout nádorové bujení. Při těžkém napadení hrozí i perforace žaludku nebo střeva. Při vylučování střečků z těla hrozí výhřezy konečníku. 

Při mírném postižení výskyt střečků snižuje odolnost vůči jiným onemocněním. Při silném napadení hrozí až úhyn zvířete.

Jeden z druhů střečků způsobuje i tzv. letní dermatitidu – gasterofilóza. Jedná se o letní čárový ekzém lokalizovaný v oblasti hlavy.

Terapie

V horkých letních dnech je vhodné koně nevystavovat náletům střečků a z pastvin je odvádět a nechat je pást v nočních hodinách. Mechanicky lze koně zbavit vajíček střečků vyčesáváním nebo omýváním teplou vodou, což stimuluje larvy k vylíhnutí. Následně lze aplikovat antiparazitika. Vhodné jsou odčervovací přípravky obsahující avermektiny. Odčervení se provádí ve chvíli, kdy samičky přestanou klást vajíčka – po prvních mrazech.

Avermektin larvy střečků hubí jak v dutině ústní, tak i ve střevech. Vhodné je odčervit koně několikrát od podzimu do jara.

 

Podkožní střečci

Původce: Hypoderma diana, čeleď: Hypodermatidae

Larvy parazitují primárně na srnčí zvěři, mohou ale postihnout i koně nebo skot.

V posledních letech je zaznamenáván nárůst výskytu případů napadení podkožními střečky.  Příčinou může být  vysoký počet srnčí zvěře, která je napadená tímto parazitem. Stále častěji jsou tak nalézány larvy střečků i u koní a skotu.

Vývojový cyklus, patogeneze a klinické příznaky

Vývoj podkožních střečků je obdobný jako u žaludečních. Dospělci kladou vajíčka ve spodní části trupu. Z vajíček se líhnou larvy, které putují do oblasti hřbetu, kde pronikají pod kůži. Vytvářejí si komůrky s dýchacím otvorem, kde přečkávají zimu. Hostitele opouštějí na jaře – v období března až dubna. V zevním prostředí se zakuklí a z kukel se po 2 měsících líhnou dospělci.

Při průniku do kůže mají larvy tendenci přecházet i do páteřního kanálu, kde se usazují přes zimu. K tomu ale u koní a skotu nedochází. Koncem zimy a začátkem jara se larvy dostávají z páteřního kanálu do podkoží v oblasti hřbetu a bederní krajiny, kde dozrávají a vytvářejí typické tzv. střečkové boule.

Vývojový cyklus je ukončen u srnčí zvěře. U koní larvy do kůže pronikají, ale zpravidla zde hynou. V kůži mohou vést ke vzniku zánětů, které se prohlubují i případnou bakteriální infekcí. V boulích od střečka probíhá hnisavý proces, vyvinout se mohou až abscesy. Otvory v kůži po larvách se hojí jizvami.

Pokud proniknou u srnčí zvěře do páteřního kanálu, může dojít k poškození míchy, což má za následek parézy a paralýzy.

Přítomnost střečkových boulí je pro koně bolestivá. Odmítají sedlání, mají obtíže při pohybu. Při silném postižení nemohou být užíváni pro práci.

Terapie

Vhodnější je u podkožních střečků mechanické odstranění larvy v podkožní bouli. Není vhodné střečky v komůrkách zahubit antiparazitiky. Hrozí zhoršení zánětlivých procesů vlivem rozkládajících se larev. V některých případech je lepší nechat podkožní boule uzrát a larvu následně vymáčknout. Měli bychom se vyhnout rozmáčknutí larev, protože následně hrozí alergická reakce organismu. Po vyjmutí larev je vhodné rány ošetřit.