Zdravotní
stav koní může být nepříznivě ovlivněn také
výskytem parazitů, kteří mohou postihovat všechny
věkové kategorie.
V rámci prevence parazitů má velký
význam vhodný program odčervování. Je
nutné ale využívat i dalších
nástrojů prevence, které souvisejí zejména
s odpovídající úrovni zoohygieny
prostředí. Vůči antiparazitikům se
rozvíjejí rezistence. Jejich užívání
tedy musí být cílené a
uvážené.
Mezi významné vnitřní parazity koní patří plicní červivost, malí strongylidé, škrkavka koňská (Parascaris equorum), tasemnice koňská (Anoplocephala perfoliata), velcí strongylidé, roup koňský (Oxyuris equi), střečci patřící do rodu Gasterophilus, hádě (Strongyloides westeri), filárie, prvoci tenkého střeva (Eimeria leucarti, Cryptosporidium spp., Giardia intestinalis) a heteroxenní kokcidie (Sarcocystis neurona).
Postižení plicními červy není v našich
podmínkách častým problémem. Přirozeným hostitelem jsou osli a jejich kříženci,
u kterých však nevyvolává klinické příznaky.
Závažným parazitem je u koní, u kterých může způsobit výraznou dušnost a
až neprůchodnost dýchacích cest.
Původce:
Dictyocaulus
arnfeldi
Původcem je
hlístice – kmen Nematoda. Dospělec může dorůstat až do velikosti 8 cm a je
bílého zbarvení.
Vývojový cyklus a patogeneze
Parazit žije
v dýchacím traktu, ve kterém klade vajíčka obsahující již larvu. Tato larva se
vylíhne ještě v plicích. Definitivní hostitel – osel ji vykašle, polkne a
larva tak opouští tělo s trusem. V trusu
jsou tak přítomny larvičky, které se za 5 dní stávají infekční. Po pozření
pronikají do plic a celý cyklus se opakuje za 28 dní po infekci, kdy larvy
dospějí a jako dospělci kladou vajíčka.
U koně se tento parazit nevyvíjí. Larvy žijí v bronších a mohou způsobit
chronické záněty průdušek, kašel a kolaps alveolů.
Klinické
příznaky
Příznaky mohou být mírné, při větším počtu parazitů v
plicích může dojít až k úplnému zneprůchodnění dýchacích cest. Klinické
příznaky jsou obdobné jako u RAO. V případě, že kůň žije s osly, je
potřeba při výskytu výrazné dušnosti myslet na možnou infekci těmito parazity.
Dušnost je výrazná při výdechu a je doprovázená chronickým kašlem.
Diagnostika
Vedle
klinických příznaků má význam při
dechové tísni provést endoskopii a dále
také tracheobronchiální laváž, která
spočívá v aplikaci fyziologického roztoku do
průdušnice až průdušinek a
následně v aspiraci obsahu dýchacích cest.
V tomto aspirátu lze
zjistit zvýšenou hladinu bílých krvinek
– eozinofily.
Terapie
V rámci léčby se aplikují
antiparazitika – ivermektin, což je širokospektrální antiparazitikum účinné
proti hlísticím.
Jedná se o nejčastější a největší parazity
u koní, kteří jsou mezi chovateli dobře známi a jsou celosvětově rozšíření.
Původce: Parascaris equorum
Původcem je
hlístice – kmen Nematoda. Samci
dorůstají do velikosti až 25 cm, samice až 40 cm. Vajíčka
tohoto parazita jsou značně odolná a v zemi přežívají několik let. Běžnými
desinfekčními roztoky se je nedaří zlikvidovat. Vyšší teplota je ale na jejich
devitalizaci účinná.
Vývojový
cyklus a patogeneze
Vývojový cyklus škrkavek je přímý – bez
mezihostitele. Žijí v tenkém střevě, ale i ve střevě tlustém a mohou
parazitovat i v žaludku, v játrech nebo ve slinivce břišní. Proniknou mohou také do dutiny břišní při
perforaci střeva. Kůň se nakazí pozřením kontaminovaného krmiva nebo
z podestýlky, která obsahuje infekční vajíčka. Ve střevě se z vajíčka
uvolní larva, která migruje do jater a do plic. Hovoříme o tzv. enterohepatopulmonální migraci.
V játrech a v plicích způsobují tkáňové poškození. Mohou vyvolat až
neprůchodnost žlučovodů. Z plic jsou nakonec larvy vykašlány a spolknuty.
Ve střevě larvy dozrávají a dospělá samička klade vajíčka, která jsou
vylučována ven. Dospělé škrkavky žijí ve střevě až několik měsíců. Vajíčka se
v zevním prostředí stávají infekční cca po 10 dnech.
Klinické
příznaky
Při silném zamoření může u mladých koní
docházet k poruchám v trávicím traktu. Koně zaostávají v růstu.
Riziková je obstrukce tenkého střeva, která může vést až k jeho ruptuře.
Při ucpání a neprůchodnosti střev se projevují kolikové bolesti. Přítomnost parazitů v dýchacích cestách
může vést k dýchacím potížím a ke kašli.
Terapie
Pro léčbu se využívají antiparazitika –
avermektiny nebo benzimidazoly.
Původce: Anoplocephala perfoliata
Ve střevě koní mohou žít celkem tři druhy. Anoplocephala perfoliata je
nejvýznamnější koňská tasemnice. Velikost dospělců této tasemnice je až 8 cm.
Vývojový
cyklus a patogeneze
Vývoj je nepřímý přes mezihostele –
roztoči. Uplatňují se tzv. pancířníci,
kteří jsou důležitou součástí pastevního ekosystému. Mezihostitel se nakazí pozřením vajíček, ze kterých se uvolní
onkosféra. Z té se vyvíjí infekční stádium – cysticerkoid. Kůň se infikuje
pozřením roztoče s cysticerkoidem. Nejčastěji dochází k infekci na
jaře. Do 2 měsíců se ve střevě vyvine dospělá tasemnice.
Lokalizace
parazita
Nejvíce dospělců tasemnic se nachází po
napadení ve slepém střevě a v oblasti spojení tlustého a tenkého střeva –
ileocekální chlopeň.
Klinické
příznaky
Malý počet tasemnic v trávicím traktu
u koní nevede ke klinickým příznakům. Při masivní invazi se ale objevují vážné
poruchy zažívání. Koně výrazně hubnou
a projevuje se u nich anemie. Ve
střevech hrozí tvorba vchlípenin
vlivem ztráty motility střev. V místě ileocekální chlopně může poškození
střevní stěny parazity způsobit až perforaci,
což vede k rychlému úhynu zvířete.
K takovýmto příznakům však
dochází
při silné infekci tasemnicemi v trávicím
traktu.
Terapie
K léčbě se využívají antiparazitika –
pyrantel, praziquantel.
Velcí strongylidé patří mezi nejvíce
patogenní parazity u koní. Nebezpečí pro
koně představují i v malé populaci. V současné době díky účinným
antiparazitikům nepatří mezi časté parazity.
Původce: Strongylus
vulgaris
Původcem je
hlístice – kmen Nematoda Samec
dorůstá velikosti kolem 1,5 cm, samice až 2 cm. Dalšími druhy velkých strongylidů jsou: Strongylus edenantus a
Strongylus equinus
Vajíčka
těchto parazitů mají charakteristickou morfologii.
Na pastvě jsou vajíčka odolné i několik
měsíců v závislosti na vnějších podmínkách.
Vývojový
cyklus a patogeneze
Velcí
strongylidé mají přímý vývoj. Do
zevního prostředí se vylučují larvy trusem, ze
kterých se po několika dnech
uvolňují při vhodných podmínkách larvy,
které se během 14 dní stávají
infekční (L1→L3).
K infekci koně dochází perorálně, a
to pozřením larev, které pronikají přes stěnu tenkého a tlustého střeva.
Patogenita
spočívá v průniku larev do
artérií, do velkých cév a do aorty. Larvy
opouštějí střevo, dále se vyvíjejí a
nakonec se opět vracejí z cévního
řečiště opět, a to do střeva tlustého.
Larvy zde dospívají a samičky pak produkují po
kopulaci vajíčka. Samotný vývoj
trvá několik měsíců – (6-10 měsíců).
Larvy
Strongylus edentatus putují do jater a
pobřišnice. Larvy Strongylus equinus putují
kromě jater a pobřišnice také do slinivky břišní.
Patogeneze
Podstatou jejich patologického působení je
schopnost migrace v organismu, kdy poškozují vnitřní orgány – játra,
slinivka břišní, pobřišnice nebo vyvolávají tvorbu trombů či arteritidy. Vlivem
rozšíření cév může dojít až k jejich ruptuře.
Klinické
příznaky
Klinicky se projevuje mírnými kolikovými
bolestmi. Při těžkém průběhu se objevují silné koliky, které končí úhynem.
Při
ucpání cév vlivem utrženého trombu –
krevní sraženiny dochází často k tzv.
fenoménu claudicatio intermitens, při kterém
vzniká částečná obturace arteria
iliaca externa.
Koně mohou vlivem ucpaných cév trpět
náhlým kulháním na pánevních končetinách, a to při zátěží.
Terapie
Léčba spočívá v aplikaci
antiparazitik (antihelmintika:
benzimidazoly, pyrantel, avermektiny). Jejich vysoká účinnost snížila
výskyt velkých strongylidů. Důležitá je ale i nadále kontrola výskytu těchto
parazitů a vhodný odčervovací program.
Tito parazité
patří mezi nejběžnější parazity koní. Jsou
celosvětově rozšíření.
Dospělci
dorůstají do velikosti až 2 cm.
Vývojový
cyklus
Vývoj
těchto parazitů je přímý bez mezihostitele. Do
zevního
prostředí jsou vylučovány vajíčka, ze
kterých se za příznivých podmínek
líhnou
larvy. Tyto larvy se několikrát svlékají až do
infekčního stádia. Kůň se nakazí
pozřením infekční larvy nejčastěji v krmivu nebo
s vodou. Larvy
putují do tlustého střeva, kde se zavrtají a
opouzdří. Ve stěně tlustého střeva
se dále vyvíjí cca 1-2 měsíce.
Hovoříme o tzv. histiotropní fázi. V případě nepříznivých podmínek může
docházet k hypobióze, kdy histiotropní fáze může být prodloužena až na 3
roky. Po tomto období migrují do slepého a tlustého střeva, kde dospívají.
Masivní synchronizované uvolnění larev do střeva může vést k tzv. larvální
cytostomóze. Samičky kladou vajíčka, která se pak vylučují do zevního prostředí
trusem.
Klinické
příznaky
Zvýšené riziko projevu masivního vyloučení
larev do střeva – klinická cyatostomóza je od konce podzimu do začátku jara.
Onemocnění je typické u mladých koní s přístupem na pastvu. Projevuje se
nechutenstvím a akutními průjmy, které vedou k dehydrataci. V chronickém
stádiu koně chřadnou a hubnou. Objevují se otoky na spodní části těla.
V závažných případech může docházet ke kolikovým příznakům.
Ve
střevě vlivem masivního uvolnění larev může
docházet k vchlípeninám –
cékocekální nebo cékokolické. Kromě
poškození střevní stěny dochází
vlivem
vylučovaných toxinů i k poškození jaterního
parenchymu.
U koně hrozí těžká dehydratace, toxémie a
úhyn.
Terapie
V rámci
léčby se využívá
antiparazitik (antihelmintika - fenbendazol, ivermektin). Pro
zvýšení účinnosti
antiparazitik je vhodné aplikovat kortikoidy, které
potlačí imunitní reakci
organismu. Organismus totiž vytváří nepropustný
val kolem opouzdřených
parazitů, který by antiparazitika nepřekonala.
V rámci prevence možných
toxémií je možné podávat antibiotika.
Dehydratace se řeší infuzní terapií. U
pacientů s profuzním průjmem se aplikuje černé
uhlí.
Jedná
se o celosvětově rozšířenou nákazu,
která postihuje zejména jedince s oslabenou
imunitou. Nejčastěji dochází
k infekci v období zimního
ustájení koní ve společných
stájích s
nedostatečnou zoohygienou.
Původce:
roup koňský (Oxyuris equi), třída Nematoda.
Tento parazit postihuje koně, osly a
jejich křížence a také zebry. Samičky
dosahují až 10 cm. Samci jsou menší – 1 cm.
Vývojový
cyklus
Roupi mají přímý vývoj. Dospělci žijí v tlustém
střevě. Samičky vylézají z řitního otvoru a v jeho okolí kladou
vajíčka. Během několika dní se stávají infekční. Hostitel se nakazí pozřením
zralého vajíčka. Z vajíčka se v tenkém střevě uvolní larva, která putuje
do slepého střeva a do střeva tlustého, kde dospívá. Celý cyklus se opakuje.
Klinické
příznaky
Klinické příznaky jsou ojedinělé. Může
docházet k hubnutí nebo průjmům. Výjimečně se může objevit kolika. Migrace
samiček vede k výraznému svědění – pruritus. Koně na něj reagují dřením
kořene ocasu o vhodné předměty, které jsou pak zdrojem infekce pro další
koně. Výsledkem je odírání, které vede k dermatitidám
nebo k ekzémům.
Terapie
Důležitá
je prevence, která spočívá
v odpovídající úrovni zoohygieny a ve
využití vhodného antiparazitárního
programu.
Jedná se o stájové
onemocnění hříbat.
K infekci dochází při společném
ustájení se staršími koňmi, kteří
jsou
zdrojem nákazy. Onemocnění se projevuje hlavně
v zanedbaných stájových
podmínkách. V současné době se nejedná
o časté parazitární onemocnění u
koní.
Původcem je hádě, které patří do třídy Nematoda.
Vývojový
cyklus
Parazit má složitý vývoj, který může probíhat ve
vnějším prostředí nebo v hostiteli. Parazitickým způsobem žijí jen
partenogenetické samičky, které se vyvíjí asexuálně.
Vajíčka se vylučují do vnějšího prostředí trusem. Během
1-2 dní se z nich líhnou infekční larvy. K infekci koně může docházet
přes kůži. Larvy migrují přes krevní
oběh do plic a nakonec až do tenkého střeva, kde dospívají. Vajíčka produkovaná
partenogenetickými samičkami odcházejí z trávicího traktu hostitele trusem,
larvy se rychle líhnou a v průběhu 24-48 hodin se vyvine infekční larva. Pokud
už k infekci došlo v minulosti, larvy neputují do střeva, ale do
svaloviny a u klisen do mléčné žlázy. Přítomnost larev v mléčné žláze
umožňuje galaktogenní infekci
novorozených hříbat larvami v kolostru, která je nejčastější.
Klinické
příznaky
Nejčastěji
parazituje u hříbat, u kterých se projevuje
průjmem. Ten bývá zaměňován za
říjový průjem související
s příjmem mléka
klisny. K infekci plodu během březosti nedochází.
Dospělci způsobují záněty
střevní sliznice. Migrace v plicích vede
k dýchacím problémům. Průnik
přes kůži způsobuje dermatitidy. Při těžké infekce mohou
být hříbata slabá,
vyčerpaná, výrazně hubnou a mají silný
průjem.
Původcem je helmint, který patří do třídy Nematoda. Trichostrongylus axei
parazituje ve žlázách žaludku a tenkého střeva koní a také
přežvýkavců.
Vývojový
cyklus je přímý. Do zevního
prostředí s trusem odcházejí vajíčka
produkované samičkami, ze kterých se
rychle uvolňují larvy. Ty se za několik dní
stávají infekční. Koně se nakazí
perorálně zpravidla na pastvě. Nákaza
probíhá většinou bez klinických
příznaků.
Při silné infekci se může objevit hubnutí nebo
koprofágie u dospělých koní.
Příčinou jsou záněty na sliznici žaludku, které
mohou také vést ke krvácení do
trávicího traktu. Výrazné krvacení
způsobuje melénu, což je černá až dehtovitá
stolice s příměsí natrávené krve.
Krvácení vede také k rozvoji anémie a
ztráty proteinů z těla vedou k přestupu tekutin
z krevního
řečiště a k tvorbě podkožních otoků. Riziko
nákazy tímto parazitem je
vyšší při společné pastvě koní s
přežvýkavci.
Řadíme je mezi tzv. myiázy.
Myiázy jsou definovány jako napadení
organismu larvami dvoukřídlého hmyzu.
Mezi
nejlépe adaptované a vývojově
nejdokonalejší původce myiáz patří larvy
střečků. Larvy střečků mohou migrovat
vnitřními orgány hostitele. Jednotlivé čeledi se
liší místem působení. Žaludeční
střečci - larvy čeledi Gasterophilidae parazitují v
trávicím ústrojí. Střečci
podkožní - larvy čeledi Hypodermatidae parazitují
pod kůží a střečci nosní - larvy čeledi Oestridae parazitují v nosních či
hlavových dutinách a v nosohltanu.
V České republice se vyskytují u koní
žaludeční a podkožní střečci.
Žaludeční
střečci
Původce:
Gasterophilus
intestinalis – vajíčka na hrudník a hrudní končetiny
Gasterophilus pecorum –
vajíčka v okolí ústních koutků
Původci patří do společného rodu Gasterophilus, čeleď: Gasterophilidae
Výskyt žaludečních střečků není
v České republice častý, na rozdíl od jiných států.
Pravděpodobnější
výskyt je u koní používaných k prací
v lese a u jezdeckých koní dovážených
zvláště z východní Evropy, případně
výskyt v hřebčínech.
Vývojový
cyklus a patogeneze
Dospělcem je moucha podobná včele, která ráda
létá za teplých a slunečných dní okolo koní a na srst jim lepí v trsech
nažloutlá či bělavá vajíčka především na přední končetiny nebo hrudník. Gasterophilus pecorum klade vajíčka
v okolí ústních koutků. Z vajíček se líhnou larvičky, které pak
aktivně migrují k pyskům a do dutiny ústní. Místo líhnutí larev je
svědivé, proto i sám kůň přenosu pomáhá tím, že se olizuje. Často se tak dostávají do dutiny ústní ještě samotná
vajíčka. Přenos je tak pasivní. Cílovým místem je žaludek. Dříve
než ale doputují do žaludku, způsobují
stomatitidu – záněty sliznici dutiny ústní.
V dutině ústní se dále vyvíjí
a nakonec jsou polknuty a procházejí do žaludku,
případně do duodena.
V žaludku nebo ve střevě způsobují tvorbu vředů a abscesů.
Parazitují zde
několik měsíců – 8-10 měsíců. Nakonec se
uvolní a trusem odcházejí do
prostředí, kde se v hlíně zakuklí a po
několika týdnech z nich vylétají
dospělé mouchy střečka. Dospělci po spáření kladou
vajíčka na hostitele a to
zejména v období léta do podzimu. Cyklus se
tímto opakuje.
Klinické příznaky
Kromě zánětů
sliznice v dutině ústní, která vede ke žvýkacím a polykacím
problémům se objevují zejména příznaky postižení žaludku a dvanáctníku.
Projevují se poruchami trávení, koně mají průjem. Zvířata trpí bolestmi –
objevují se kolikové příznaky. Krvácení žaludku vede k anémiím.
Při těžkém napadení může docházet až k
zastavení posunu zažitiny ve střevech (neprůchodnost střev). Hrozí rovněž úplné
vyčerpání zvířat. Opakovanou traumatizací žaludeční sliznice se může rozvinout
nádorové bujení. Při těžkém napadení hrozí i perforace žaludku nebo střeva. Při
vylučování střečků z těla hrozí výhřezy konečníku.
Při mírném postižení výskyt střečků
snižuje odolnost vůči jiným onemocněním. Při silném napadení hrozí až úhyn
zvířete.
Jeden
z druhů střečků způsobuje i tzv. letní dermatitidu – gasterofilóza. Jedná
se o letní čárový ekzém lokalizovaný v oblasti hlavy.
Terapie
V horkých
letních dnech je vhodné koně nevystavovat náletům střečků a z pastvin je
odvádět a nechat je pást v nočních hodinách. Mechanicky lze koně zbavit
vajíček střečků vyčesáváním nebo omýváním teplou vodou, což stimuluje larvy
k vylíhnutí. Následně lze aplikovat antiparazitika. Vhodné jsou odčervovací
přípravky obsahující avermektiny. Odčervení se provádí ve chvíli, kdy samičky
přestanou klást vajíčka – po prvních mrazech.
Avermektin larvy
střečků hubí jak v dutině ústní, tak i ve střevech. Vhodné je odčervit koně několikrát
od podzimu do jara.
Podkožní
střečci
Původce:
Hypoderma diana, čeleď: Hypodermatidae
Larvy parazitují
primárně na srnčí zvěři, mohou ale postihnout i koně nebo skot.
V posledních letech je zaznamenáván
nárůst výskytu případů napadení podkožními střečky. Příčinou může být vysoký počet srnčí zvěře, která je napadená
tímto parazitem. Stále častěji jsou tak nalézány larvy střečků i u koní a
skotu.
Vývojový
cyklus, patogeneze a klinické příznaky
Vývoj podkožních střečků je obdobný jako u
žaludečních. Dospělci kladou vajíčka ve spodní části trupu. Z vajíček se
líhnou larvy, které putují do oblasti hřbetu, kde pronikají pod kůži. Vytvářejí
si komůrky s dýchacím otvorem, kde přečkávají zimu. Hostitele opouštějí na jaře
– v období března až dubna. V zevním prostředí se zakuklí a
z kukel se po 2 měsících líhnou dospělci.
Při průniku
do kůže mají larvy tendenci přecházet i do páteřního
kanálu, kde se usazují přes zimu. K tomu ale u koní a skotu nedochází. Koncem
zimy a začátkem jara se larvy dostávají z páteřního kanálu do podkoží v oblasti
hřbetu a bederní krajiny, kde dozrávají a vytvářejí typické tzv. střečkové
boule.
Vývojový cyklus je ukončen u srnčí zvěře. U koní larvy
do kůže pronikají, ale zpravidla zde hynou. V kůži mohou vést ke vzniku
zánětů, které se prohlubují i případnou bakteriální infekcí. V
boulích od střečka probíhá hnisavý proces, vyvinout se mohou až abscesy. Otvory
v kůži po larvách se hojí jizvami.
Pokud
proniknou u srnčí zvěře do páteřního
kanálu, může dojít k poškození
míchy,
což má za následek parézy a paralýzy.
Přítomnost
střečkových boulí je pro koně
bolestivá. Odmítají sedlání,
mají obtíže při pohybu. Při silném
postižení
nemohou být užíváni pro práci.
Terapie
Vhodnější
je u
podkožních střečků mechanické odstranění larvy v
podkožní bouli. Není vhodné
střečky v komůrkách zahubit antiparazitiky. Hrozí
zhoršení zánětlivých
procesů vlivem rozkládajících se larev.
V některých případech je lepší nechat
podkožní boule uzrát a larvu následně
vymáčknout. Měli bychom se vyhnout
rozmáčknutí larev, protože následně hrozí
alergická reakce organismu. Po
vyjmutí larev je vhodné rány ošetřit.