Endoparazitózy

Z vnitřních parazitů u králíků je vůbec nejvýznamnějším onemocnění kokcidióza. 

Chov králíků bez důsledné prevence vůči kokcidiím je spojen s velkými ztrátami.

KOKCIDIÓZA

S kokcidiózou se nejčastěji setkáváme v chovech drůbeže a králíků, kde může způsobovat značné ekonomické ztráty. Kokcidie ale postihují také jehňata, kůzlata, telata nebo selata. Pro kokcidie je charakteristické, že jsou hostitelsky specifické.

Jedná se o vysoce kontagiózní střevní onemocnění způsobené parazity. V případě králíků se vyskytuje také jaterní kokcidióza.

Původce: Eimeria magna, Eimeria irresidua, Eimeria stiedai

Jedná se o jednobuněčné intracelulární parazity, kteří mohou vyvolat střevní kokcidiózu u králíků. U králíků se uplatňují kokcidie rodu Eimeria. 

Celkem existuje 11 druhů. Zpravidla se nikdy neuplatňuje pouze jeden. Patogenita jednotlivých druhů je odlišná.

Eimeria magna a Eimeria irresidua patří mezi nejčastější druhy kokcidií u králíků.

Původcem jaterní kokcidiózy je Eimeria stiedai.

Mezi nejvíce patogenní patří Eimeria intestinalis nebo Eimeria flavescens.

Vnímavost

Střevní i jaterní kokcidióza postihuje králíky hlavně v období po odstavu. Hlavním důvodem je nedostatečně vyvinutá imunita a ještě nedokonalé trávení odstávčat. V dospělosti většinou ke vzplanutí kokcidiózy nedochází. Kokcidiózou mohou ale onemocnět králíci jakéhokoliv stáří, v případě vysokého infekčního tlaku, oslabení imunity, v přítomnosti jiného onemocnění nebo třeba vlivem dlouhodobého používání antibiotik, kdy u králíků dochází k narušení střevní mikroflóry.

Vývojový cyklus a patogeneze

Králík se nakazí pozřením kontaminovaného krmiva, ve kterém jsou přítomny vysporulované oocysty. Ve vnějším prostředí se oocysty za vhodných podmínek – teplota, vlhkost, kyslík vysporulují  a stávají se infekční v průběhu několika dnů. Při sporulaci se formují v oocystě sporocysty, ve kterých se vytvářejí sporozoiti.

Oocysta kokcidie rodu Eimeria obsahuje 4 sporocysty se dvěma sporozoity v každéz nich, u druhů rodu Isospora má oocysta uvnitř 
dvě sporocysty se čtyřmi sporozoity. Ve střevě dochází k uvolnění sporozoitů ze sporocyst i ze samotné oocysty. Sporozoiti pronikají do střevní sliznice, kde se množí. V případě jaterní kokcidiózy putují sporozoti do jater a žlučovodů. Čím intenzivnější je množení, tím větší nebezpečí představují. Množení je nejprve nepohlavní. Poslední množení je pohlavní, vzniká makrogamont a mikrogamety. Dojde ke splynutí a vzniká zygota, ze které se zformuje nezralá oocysta, a ta odchází s trusem ven (u jaterní kokcidiózy se žlučí do střeva). Oocysty kokcidií jsou velmi odolné a dlouho přežívají ve vnějším prostředí.

Klinické příznaky

Samotná kokcidíóza se většinou výrazně neprojevuje. Může probíhat nenápadně. U králíků jsou patrné snížené přírůstky, nižší žravost a špatná kvalita srsti (běžná je zježená srst).

Střevní kokcidióza bývá méně závažná než kokcidióza jaterní. Kromě nespecifických příznaků se mohou s vyšší intenzitou infekce objevit u králíků průjmy, které však nemusí být příliš silné a mohou je střídat zácpy (obstipace).  U průjmů může být patrná příměs krve. Objevuje se nadýmání. V případě výskytu silných průjmů, může u králíků dojít k dehydrataci. Králíci hubnou a chřadnou (jsou apatičtí), což může vést k celkovému vyčerpání. Nebezpečí kokcidiózy spočívá především v poškozování střevní sliznice. Takto narušená střevní sliznice pak může být osídlena jinými patogeny. Úhyny bývají způsobeny většinou vlivem přítomnosti sekundární bakteriální infekce  - nejčastěji E-coli.

Velmi závažná je kombinace střevní a jaterní kokcidiózy, která pak způsobuje velké ztráty, hlavně u králíčat v období odstavu. Výskyt jaterní kokcidiózy je v malochovech poměrně častý.

U jaterní formy dochází ke zvětšení jater, což je na první pohled patrné zvětšeným objemem břicha. Klinické příznaky jsou obdobné jako u střevní kokcidiózy. V těžkých případech vzniká žloutenka, dochází poruše jaterních funkcí.  Králíci trpí poruchami zažívání, dostavuje se celkové vyčerpání a králíci hynou.

Diagnostika

Klinické příznaky jsou obdobné jako u kolibacilózy nebo epizootické enteropatie králíků. Při diagnostice gastrointestinálních onemocnění má tedy vždy význam provést i koprologické vyšetření trusu flotační metodou.  Pod mikroskopem je potřeba detekovat nejen intenzitu infekce, ale také druhovou přítomnost kokcidií.  Při pitvě jsou charakteristické změny na střevě nebo na játrech a žlučovodech v případě jaterní kokcidiózy.

Terapie

V rámci léčby střevních kokcidiózy je možné podat antibiotika – sulfonamidy nebo antikokcidika – toltrazuril.  Jedinci se silnou dehydratací je možné napojit na infuzi. Výsledek léčby záleží na rychlosti jejího zahájení a nebývá vždy úspěšná.  U jaterní kokcidiózy, kdy dochází k selhávání jater, léčba nepomůže. Význam v boji s kokcidiózou mají především preventivní opatření.

Prevence

Prevence spočívá v odpovídající úrovni zoohygieny. Ve velkochovech je nutné dodržování turnusového systému chovu. Potřebné je provádět soustavnou dezinfekci.

V rámci prevence je také nezbytné zajistit správnou výživu králíčatům v období odstavu. Důležitý je dostatek vlákniny v krmné dávce a omezený příjem energeticky bohatého krmiva.

V chovech králíků se do krmných směsí preventivně přidávají antikokcidika. Jedná se zde ale o kokcidiostatika, která brání množení kokcidií. Toltrazuril by se preventivně podávat neměl, slouží pro léčbu. Kokcidiostatika se přidávají do krmných směsí (účinná látka: robenidin). Provádí se tak medikace krmiva. Rizikem je vznik rezistencí. Důležité je krmné směsi střídat po jednotlivých turnusech.

Dalším preventivním úkonem bývá okyselování napájecí vody (ocet, acetamid). Význam tohoto opatření není ale pro prevenci samotné kokcidiózy. Okyselení může tlumit výskyt sekundárních bakteriálních infekcí.

 

ENCEFALITOZOONÓZA

Jedná se o parazitární onemocnění způsobené mikrosporidiemi.

Původce: Encefalitozoon cuniculi

Původcem je prvok - mikrosporidie, která je jednobuněčným organismem. K množení dochází uvnitř buněk hostitele.

Vnímavost a zdroj infekce

K přenosu infekce dochází perorálně nebo nejčastěji vdechnutím spor, které jsou ve vnějším prostředí velmi odolné. Parazit se ale může šířit i přes placentu.

U králíků probíhá onemocnění většinou ve formě latentní infekce – bez klinických příznaků. Až 41 % králíků má vůči původci protilátky. K infekci jsou vnímaví především zakrslí králíci. Encefalitozoonóza může postihnout také psy, citlivé jsou především štěňata. Jedná se také o zoonózu, kdy nebezpečí toto onemocnění představuje především pro pacienty s onemocněním AIDS. 

Patogeneze

K množení dochází uvnitř buněk. Tvoří se spory, které se pak z buňky uvolňují po jejím prasknutí.  K poškození další buňky dochází prostřednictvím harpuny, kterou vystřelí vůči další hostitelské buňce. Tímto způsobem se přenesou spory do další buňky, kde probíhá opět cyklus množení.  Nejprve napadá buňky střevní sliznice, dále pak bílé krvinky, kterými se roznáší do celého těla.  Hlavními orgány, které bývají postiženy, jsou mozek a ledviny. V místě poškození buněk se vyvíjí zánětlivý proces a tvoří se granulomy.

Množením spor v ledvinách umožňuje další šíření parazita. Do vnějšího prostředí se spory vylučují močí, a to 3 měsíce po infekci.

Klinické příznaky

Projevy onemocnění jsou závislé na postižení daných orgánů.  U oslabených a zakrslých králíků se onemocnění nejčastěji projevuje postižením rovnovážného ústrojí. Charakteristický je náklon hlavy na stranu, chybné držení těla a poruchy rovnováhy. Objevuje se inkoordinace pohybů a třes.  Postižením ledvin dochází k ledvinnému selhávání, které však nebývá klinicky patrné. Encefalitozoonóza se může projevovat také postižením zraku. Oční forma je způsobena poškozením čočky, kdy dochází k jejímu zánětu (katarakta).  Klinické příznaky poškození mozku, ledvin i očí se mohou vyskytovat samostatně nebo společně.

Diagnostika

Klinické příznaky onemocnění nejsou dostatečně specifické. Neurologické potíže mohou způsobovat i jiné příčiny onemocnění, např. pasterelóza. Průkaz je založen na detekci protilátek v krvi. Přímý průkaz je možný detekcí spor v moči. Definitivní diagnóza je možná na základě patologických změn pozorovatelných při pitvě.

Terapie

Pro léčbu lze využít fenbendazol, který se užívá denně po dobu 4 týdnů. Jedná se o širokospektrální antihelmintikum, které patří mezi benzimidazoly. Nervové příznaky mohou přetrvávat navzdory léčbě. U některých králíků mohou spontánně vymizet.

Prevence

Pro prevenci je nezbytná dostatečná zoohygiena chovu králíků, kdy je nutné eliminovat výskyt spor tohoto endoparazita.

 

ROUPI KRÁLÍKŮ

Roupi jsou součástí přirozené mikrofauny slepého střeva králíků. U králíků se vyskytuje roup králičí, který je hostitelský specifický a nedochází u něj k mezidruhovému přenosu.

Původce:  Passalurus ambiguus

Roup králičí je červ dorůstající velikosti až 1 cm (samičky).

Vnímavost a zdroj infekce

U dospělých jedinců je tento parazit spíše komenzálem, který nezpůsobuje většinou žádné zdravotní problémy. Pokud dojde k jeho přemnožení u králíčat, může vyvolávat průjmy a způsobovat poruchy trávení. 

Životní cyklus a patogeneze

Roup králičí žije ve slepém a tlustém střevě králíků. Samička klade vajíčka v oblasti konečníku, ze kterých se líhnou larvy. Zpravidla dochází k autoinfekci jedince, kterou u králíků usnadňuje cékotrofie, kdy králík požírá svůj trus v nočních hodinách. Jiní králíci se nakazí kontaminovaným krmivem nebo podestýlkou, kde mohou vývojová stádia roupů být přítomna.

Klinické příznaky

U dospělých králíků ani výraznější invaze roupy nezpůsobuje klinické příznaky. V trusu mohou být patrní i dospělci. U králíčat masivní infekce roupy vede ke zpomalenému růstu, hubnutí a průjmům. Může iniciovat jiné infekce nebo být součástí jiných přítomných střevních onemocnění.  Bylo prokázáno, že přítomnost pasalurózy a také kokcidiózy snižuje počet zabřeznutých samic a porodnost ramlic ve velkochovech.

Diagnostika

Dospělce roupů lze detekovat přímo v trusu králíků nebo lze provést koprologické vyšetření, a to flotační metodu, kdy pod mikroskopem lze pozorovat vajíčka tohoto endoparazita.

Terapie a prevence

Pro léčbu lze využít odčervení pomocí antihelmintik (benzimidazoly). Jednorázové odčervení ale králíky pasalurózy nezbaví. Velice rychle dojde k reinfekci z prostředí. Je proto nutné eliminovat původce v prostředí, kde jsou králíci chování. Nezbytná je důkladná dezinfekce klecí nebo králíkáren, která je prováděna pravidelně. V rámci prevence je důležité udržovat v chovech odpovídající úroveň zoohygieny. 

 

TASEMNICE U KRÁLÍKŮ

Příkladem tasemnice, která může parazitovat u králíků, je tasemnice hrášková.

Původce: Tenia pisiformis

Vnímavost a zdroj infekce

Definitivním hostitelem této tasemnice jsou psi a kočky. Mezihostitelem může být králík, hlodavci a jiní býložravci.  Mezihostitelem se může stát i člověk.

Životní cyklus a patogeneze

Definitivním hostitelem této tasemnice jsou pes a kočka (šelmy), kteří vylučují články tasemnice trusem do zevního prostředí. Z těchto článků se uvolní vajíčka. Králík je v životním cyklu tasemnice hráškové mezihostitelem. K infekci u něj dochází pozřením trávy kontaminované vajíčky tasemnice.  Po pozření se v trávicím traktu uvolní z vajíčka onkosféra, která proniká krví do jater a také plic, kde vede k poškozování parenchymu těchto orgánů. Nakonec migruje do dutiny břišní, kde tvoří cysticerky. Tyto boubele mají velikost a tvar hrášku.  Boubele se nacházejí především na pobřišnici a závěsu střeva (mesenterium).  Definitivní hostitele se infikují pozřením syrového masa mezihostitelů s přítomnými cysticerky.

Klinické příznaky

Projev onemocnění je závislý na množství cysticerků. U králíků se může projevovat nechutenstvím a hubnutím. Objevují se průjmy, které střídají zácpy. Závažnější je onemocnění pro mladé kategorie králíků. Vysoký počet boubelí může vést k zánětům jater, jaternímu poškození a náhlým úhynům.

Diagnostika

Diagnostika spočívá v posouzení klinických příznaků a anamnézy, kdy se zhodnotí riziko výskytu této tasemnice dle prostředí a přítomnosti definitivních hostitelů tohoto parazita. Vajíčka tasemnice lze vyšetřit v trusu definitivních hostitelů, kteří je vylučují, pomocí koprologického vyšetření (flotační metoda).

Terapie a prevence

Léčba se neprovádí. Důležitá je prevence tohoto onemocnění. Prevence spočívá v zabránění přístupu psů a koček ke králíkárnám. Je potřeba především předejít možné kontaminaci krmiva trusem těchto zvířat. Vhodné je také předejít výskytu těchto parazitu u psů a koček pravidelným odčervováním. V rámci prevence má význam provádět pravidelně i koprologické vyšetření trusu u domácích zvířat.