Nemoci trávicího aparátu
Endoparazité
|
||||
|
Motoličnatost |
Tasemnice |
Žaludeční a střevní červivost |
Plicní červivost |
|
|
Fasciolóza Dicrocelióza Paramfistomóza |
Moniezióza Coenurus |
Strongyloidóza Trichostrongyloidóza Chabertióza a ezofagostomóza Bunostomóza Toxokaróza Trichuróza |
Diktyokaulóza Protostrongylóza Mullerióza Cystokaulóza |
|
Ektoparazité
|
||||
|
Klošovitost ovcí |
Svrab
|
|||
Původce:
Fasciola hepatica
Motolice jaterní patří mezi nejznámější
původce fasciolózy.
Definitivní
hostitelé a mezihostitelé
Definitivním
hostitelem tohoto onemocnění
jsou přežvýkavci. U skotu se projevuje sníženou
užitkovostí a sníženými
přírůstky. U malých přežvýkavců jsou projevy
onemocnění většinou závažnější.
Může docházet k náhlým úhynům.
Mezihostitelem je bahnatka malá. Vývojový
cyklus
Přenos
onemocnění
Definitivní hostitelé se nakazí pozřením
porostu, který obsahuje vývojová stádia tasemnic – metacerkárie. Nakazit se
může i člověk, a to konzumací čerstvých rostlin nebo tekoucí neošetřenou vodou.
Vývojový
cyklus
Do vnějšího prostředí se dostávají vajíčka
trusem z trávicího traktu hostitele. Z vajíčka se ve vnějším prostředí za
vhodných podmínek – optimální teplota je 22 0C
vylíhne miracidium.
K líhnutí dochází do 10 dní.
Pro líhnutí jsou nevhodné teploty pod 10 0C
a nad 30 0C.
Aby se larva vylíhla, musí k líhnutí
dojít ve
vodním prostředí. Po vylíhnutí musí
obrvená larva najít bahnatku malou. Mimo
mezihostitele přežívá pouze krátce – do 3
dnů. Miracidium aktivně pronikne
skrze svalnatou nohu do těla mezihostitele a míří do
hepatopankreatu. Uvnitř
těla bahnatky se mění na sporocystu, ve které se
vyvíjejí redie. Ty se ze
sporocysty uvolní a dále napadají organismus plže.
Z rédií se vyvíjí další
dceřiné rédie a nakonec se vyvinou cerkarie (malé
motoličky), které následně opouštějí
tělo mezihostitele do zevního prostředí. Jejich
cílem je najít pevný materiál,
na který se mohou uchytit a zapouzdřit. Vznikají tzv.
metacerkárie.
Metacerkárie představují infekční stádium
parazita, které se zpravidla zachytí
na spodní straně listů nebo stéblech trávy. Pro
jejich přežití je důležitá
přítomnost vody. Při optimálních
podmínkách jsou schopny přežít až 2 měsíce.
Sušení
a konzervace objemného krmiva je spolehlivě likviduje.
Po
průniku do hostitele se metacerkárie
(adoleskárie) uvolní ve dvanáctníku
z cysty a jako drobné motoličky o
velikosti 0,1 mm se provrtávají přes střevní
stěnu, pronikají do břišní dutiny
a míří do jater. V játrech parazitují
a rostou asi 5 týdnů a následně míří
do žlučovodů. Ve žlučovodech dospívají a
začínají klást vajíčka, která se pak
se žlučí uvolňují do tenkého střeva a
s trusem odcházejí do zevního
prostředí. Vývojový cyklus se opakuje.
Patogeneze
Tento
parazit způsobuje svou migrací
poškození střev, peritonea, jater a žlučovodů.
Dochází k těžkým zánětům
jater a žlučovodu. Hostiteli odebírá živiny a produkuje
toxické metabolity,
které poškozují krvetvorbu. Dochází
k narušení celkového zdravotního stavu
a k úhynům.
Klinické
příznaky
Skot
je vůči fasciolóze poměrně odolný.
Klinické příznaky se objevují při masivním
napadení organismu. K akutnímu
průběhu dochází výjimečně, typický je
chronický průběh. Zvířata trpí
nechutenstvím. Dochází ke snížené
užitkovosti a k sníženým přírůstkům.
Rozvíjí se anemie. Objevují se poruchy
trávení a namáhavé
dýchání. Zvýšená je
tělesná teplota. Postižení jater a žlučovodů může
vést k rozvoji ikteru.
V konečném stádiu při silném postižení
dochází k selhávání jater a
vážnému narušení celkového
zdravotního stavu, což může vést k úhynům.
Diagnostika
Pro
diagnostiku lze využit koprologického
vyšetření, a to sedimentační metody.
Vylučování vajíček může být
nepravidelné.
Nepřítomnost vajíček ještě neznamená, že
zvířata fasciolózou netrpí.
Terapie
a prevence
U
zvířat s akutním průběhem
onemocnění není léčba příliš
úspěšná. Vždy je nutné zvířata
odebrat ze
zamořených pastvin. Pro léčbu lze využít
antiparazitika – např. benzimidazoly,
klosantel nebo rafoxanid. Nutné je myslet na možný rozvoj
rezistence. Preparáty
je potřeba využívat uváženě a správně dle
stanoveného programu.
Vhodnější je výskytu fasciolózy
předcházet. Prevence spočívá v omezení výskytu mezihostitelů na
pastvinách. Vhodné je upravit přirozené vodní toky protékající pastvinou. Pastviny by neměly být rozbahněné. Napajedla
pro zvířata by měla být udržována v čistotě. Vhodné je také provádět profylaktickou
dehelmintizaci a to v období podzimu a jara ve 4-6 týdenních intervalech.
Tasemnice
vroubená
Původce:
Taenia
hydatigena
Definitivní
hostitel: kočka, pes, masožravci
Mezihostitel:
ovce, kráva, koza, spárkatá zvěř
Tato tasemnice způsobuje u mezihostitelů
tkáňovou cestodózu. Jedná se o nejdelší
tasemnici psů, která dosahuje velikosti až 3 metrů.
Patogeneze
Mezihostitel se nakazí pozřením infekčního
vajíčka z pastviny. Ve střevě se onkosféra uvolní a larvy aktivně
pronikají do jater, kde způsobují poškození (mají typický mramorovitý vzhled).
V průběhu migrace je postižena stěna střevní a také pobřišnice. Za 7-8 týdnů se
vyvíjejí cysticerky – boubele. Definitivní hostitel se nakazí pozřením syrového
masa mezihostitelů, které obsahuje cysticerky.
Klinické
příznaky
Skot může trpět nechutenstvím a průjmy.
Při masivním napadení může docházet k anemii, změně hodnot triasu. Může se
objevit bolestivost jater. Vlivem hemodynamických změn se může rozvinout
ascites. U ovcí může dojít až k těžkému zánětu jater a jejich cirhóze.
Terapie
a prevence
Léčba se neprovádí. Důležitá je prevence,
která spočívá v odčervování masožravců. V případě průkazu boubelí na
jatkách je nutná konfiskace orgánů.
Tasemnice
bezbranná
Jedná se o celosvětově rozšířeného parazita, který
představuje nebezpečí pro člověka v souvislosti s konzumací tepelně
neupraveného masa.
Původce:
Taenia saginata
Definitivní hostitel: člověk
Mezihostitel:
skot
Patogeneze
Skot se nakazí
pozřením infekčního vajíčka z pastviny. Ve střevě se onkosféra uvolní a
larvy aktivně pronikají skrze střevní stěnu do krevního řečiště a do
prokrvených orgánů – žvýkače, myokard, bránice a jazyk, ale také do vnitřních
orgánů. Během 2-4 měsíců se tvoří boubele, které po určitém období – 1 rok
zesýrovatí a zvápenatí. Skot není definitivním hostitelem. Masivnější
infekce vede k silným
zánětlivým reakcím, které mohou vést
u telat k závažným funkčním poruchám
a k úhynům. Definitivní hostitel – člověk se
nakazí pozřením tepelně
neopracovaného masa s boubeli – cysticerky.
Klinické příznaky
Klinické příznaky
nejsou výrazné. Skot může trpět nechutenstvím, mohou se objevit potíže při
pohybu nebo nižší přírůstky.
Diagnostika
Kvůli
možnému
přenosu na člověka se veškerý skot na jatkách
povinně vyšetřuje na přítomnost
cysticerků ve svalovině. U skotu nad 6 měsíců
stáří se provádí 2 rovnoběžné
řezy s dolní čelistí ve vnitřních a
vnějších žvýkačích. Dále se
kontroluje
řezy srdce a jejich septum.
Terapie
Léčba se
neprovádí.
Prevence
Prevence spočívá
v odpovídající zoohygieně prostředí, krmení a napájení. Riziko představuje
lidská činnost v blízkosti pastvin – tábořiště apod.
Původce: Taenia multiceps
Jedná se o kosmopolitně rozšířené
onemocnění, které postihuje nervový systém ovcí. Příčinou je boubel - coenurus cerebralis. Rizikem jsou pro
ovce pastviny kontaminované psím trusem.
Definitivní
hostitel: pes, vlk, liška
Mezihostitel:
ovce, zřídka skot, koza, prase, kůň, králík, výjimečně člověk
Patogeneze
Ovce se nakazí pozřením kontaminovaného
krmiva. Ve střevě larvy – onkosféry pronikají skrze střevní stěnu do krevního
řečiště a dále do mozku a míchy, kde tvoří boubel - coenurus cerebralis,
který roste. Dochází k utlačování mozku. Boubel může dorůst velikosti až
slepičího vejce. Životní cyklus je ukončen pozřením mozkové
tkáně postižené ovce definitivním hostitelem.
Klinické
příznaky
Při migraci mohou larvy vyvolávat změny
hodnot triasu. Po průniku do mozku z počátku nebývají klinické příznaky
patrné. Objevují se až při výrazném utlačování mozkové tkáně.
Dochází ke ztrátě zraku. Zvířata nejsou
schopny koordinovat své pohyby. Objevuje se chození v kruhu.
V konečné fázi zvířata hynou.
Terapie
a prevence
Léčba
neexistuje. Důležité je pravidelné
odčervování definitivních hostitelů, kteří
mají na přenos infekce velký vliv –
psi. Vhodné je také zabránit přístupu psů
na pastviny. Postižená zvířata je
vhodné utratit. Jedná se o zoonózu, která
však v naších podmínkách
nepředstavuje
významné riziko.
Plicní
červi způsobují u skotu těžce
probíhající onemocnění, které se
projevují akutním nebo chronickým zánětem
plic. Vyskytují se zejména u skotu chovaného na
pastvinách, ale i u malých
přežvýkavců.
V rámci plicní červivosti rozlišujeme
velké plicnivky a malé plicnivky.
Diktyokaulóza
Původce:
Dictyocaulus viviparus
Zástupce velkých plicnivek, který
postihuje zejména mladý skot na pastvě v období pozdního léta.
K šíření dopomáhá výrazně deštivé počasí.
Vývojový
cyklus
Vývojový
cyklus je přímý bez
mezihostitele. Do zevního prostředí se
dostávají larvičky, které se
v zevním prostředí svlékají. Skot se
nakazí pozřením těchto larev. Ve
střevě aktivně pronikají skrze stěnu a migrují přes
mízní uzliny, srdce až do
plic, kde dospívají. Dospělci se pak usazují
v bronších a
v průdušnici, kde samičky kladou vajíčka, ze
kterých se rychle líhnou
larvičky. Larvy jsou aspirovány a nakonec
vykašlány a spolknuty. Vyloučeny jsou
trusem do zevního prostředí, kde dozrávají
a stávají se infekční. Vývojový
cyklus se opakuje.
Patogeneze
Migrace
způsobuje v organismu hostitele několik poškození.
V mízních uzlinách způsobují larvy
krváceniny a do plicních sklípků zanášejí střevní bakterie.
Dospívající larvy způsobují zánět plicních
sklípků a průdušinek. Objevuje se kašel. U těžce postižených zvířat hrozí i
rozedma plic a úhyn. Zánětlivé
změny se
dále prohlubují. Dochází k
zúžení průdušek, plicní sklípky
nejsou schopny
výměny plynů a vznikají nevzdušné okrsky na
plicích. Vlivem zavlečení infekce
ze střeva, hrozí v plicích rozvoj
sekundárního bakteriálního
onemocnění –
pneumonie.
Klinické
příznaky
Plicní červivost se projevuje při masivní
infekci silným kašlem, výrazným hubnutím a chřadnutím. Mortalita může být
vysoká. Většinou ale probíhá v chronické formě s typickými
respiračními příznaky – kašel, dušnost, výtoky z nozder. Objevit se mohou
i průjmy.
Diagnostika
Pro diagnostiku jsou důležité klinické
příznaky a provedení koprologického vyšetření. Pro průkaz se využívá
larvoskopická metoda (Baermanova metoda).
Terapie
Pro léčbu lze využít antiparazitika –
benzimidazoly – bílé drenče. Dále lze využít makrocyklické laktony. Tyto
antiparazitika spolehlivě likvidují jak larvy, tak dospělce. Terapie dále
spočívá v řešení symptomů – kašel, horečka atd. Často se aplikují
antibiotika nebo protizánětlivé léky snižující teplotu.
Prevence
Pro prevenci je důležitá správná
organizace na pastvě. Mladý skot bychom neměli vyhánět na pastviny, kde se
pásla minulou sezónu infikovaná zvířata.
Vhodnější je také vyhánět
zvířata na pastviny v době, kdy už nejsou
promáčené. Dalším opatřením je
preventivní dehelmintizace, která se
provádí –
3., 6-8. a 9.-13. týden po vyhnání zvířat
na pastviny.
Mezi malé
plicnivky patří rody Mullerius, Protostrongylus nebo Varestrongylus. Vyskytují
se u malých a volně žijících
přežvýkavců. Parazitují v dolních
cestách dýchacích, kde způsobují
líhňová
ložiska, která vedou k nevzdušnosti plicní
tkáně. Jejich vývoj je nepřímý
skrze suchozemského plže. Klinické příznaky se
projevují až při silnějších
infekcích. Nejsou tak patogenní jako velké
plicnivky. Způsobují bronchitidy,
kašel a hubnutí u zvířat.
Plicnivka obecná
Původce: Mullerius capillaris
Žije
v parenchymu plic, kde vytváří typické parazitární uzlíky a líhňová
ložiska.
Plicnivka kozí
Původce: Protostrongylus rufescens
Nahnědlý
až
žlutohnědý červ žijící v bronších a
v parenchymu plic, kde vytváří líhňová
bronchopneumonická ložiska.
Další původci: Cystocaulus
ocreatus
Tmavohnědý červ, který
vytváří ložiska a uzlíky pod pleurou a v plicním parenchymu.
Neostrongylus linearis
Plicní červ žijící v parenchymu plic ovcí, koz a kamzíků. Vytváří rovněž
líhňová ložiska.