Endoparazitózy

 

KOKCIDIÓZA

Jedná se o kontagiózní parazitární onemocnění kura domácího, které nejčastěji postihuje kuřata a mladou drůbež.

U drůbeže je kokcidióza vázána pouze na trávicí trakt, kde vyvolává enteritidy a krvavé průjmy. S kokcidiózou jaterní, která se vyskytuje u králíků, se u drůbeže nesetkáme. Pouze u hus se objevuje renální forma kokcidiózy.

Původce: Eimeria spp.

Jedná se o jednobuněčné intracelulární parazity, kteří u drůbeže vyvolávají střevní kokcidiózu. U drůbeže se uplatňují kokcidie rodu Eimeria. 

Celkem se u drůbeže vyskytuje 7 druhů. Patogenita jednotlivých druhů je odlišná. 

Zpravidla se nikdy neuplatňuje pouze jeden.

---

Častou kokcidiózou u kuřat je Eimeria tenella, která jako jediná postihuje slepé střevo. Všechny ostatní parazitují ve střevě tenkém. Jedná se o vysoce patogenní kokcidii, a to především kvůli její schopnosti se velmi intenzivně množit. 

Eimeria acervulina je nejčastější kokcidiózu zjišťována u kura domácího. Její lokalizace je ve dvanáctníku. Způsobuje především chronickou kokcidiózu. Infekce může vyvolávat samostatně nebo v kombinaci s jinými kokcidiemi: E. maxima, E. praecox nebo s vysoce patogenní E. tenella. Nejvíce patogenní kokcidií u drůbeže je E. necatrix, která postihuje mladou drůbež.

---

Výskyt

Kokcidióza se vyskytuje na celém světě v malochovech i ve velkochovech drůbeže. Představuje nejrozšířenější infekční onemocnění, které může způsobovat značné ekonomické ztráty (stejně jako u králíků).

Kokcidie postihují také jehňata, kůzlata, telata nebo selata. Pro kokcidie je charakteristické, že jsou hostitelsky specifické. Kokcidiemi drůbeže se tak nemohou infikovat jiné druhy zvířat, ani člověk.

Vnímavost, přenos a zdroj infekce

Vůči onemocnění jsou citlivá zejména kuřata a mladá drůbež. Časem si vůči kokcidióze drůbež je schopna většinou vytvořit imunitu. Imunita ale vzniká vždy proti konkrétnímu druhu, ne obecně vůči všem druhům kokcidiím. U dospělé drůbeže tak zpravidla k projevům onemocnění nedochází.

K projevům onemocnění u dospělé drůbeže dochází v případě, že se smíchá nákaza několika druhy kokcidií. 

Dalším případem může být kokcidióza u vynošených slepic z velkochovů, které se dostanou na dvorek do malochovu. 

Ve velkochovech jsou vůči kokcidiím chráněny antikokcidiky a imunitu tak vytvořenou nemají. 

V malochovech tak při styku s kokcidiemi nemají žádnou obranu a dochází u nich k projevu kokcidiózy. 

Významným zdrojem infekce je tak právě dospělá drůbež, u které se kokcidióza nemusí klinicky projevovat. K přenosu dochází orofekální cestou, kdy drůbež příjme kontaminované krmivo nebo vodu. Oocysty v trusu mohou být také v podestýlce. Špatná zoohygiena chovu je významným predispozičním faktorem. K přenosu dochází také skrze pomůcky nebo hlodavce, kteří mohou mechanicky oocysty přenášet. Vertikální přenos možný není, ale kuřata se mohou nakazit již pod kvočnou, která je pro ně zdrojem infekce.

Vývojový cyklus a patogeneze

Drůbež se nakazí pozřením kontaminovaného krmiva, ve kterém jsou přítomny vysporulované oocysty. Ve vnějším prostředí se oocysty za vhodných podmínek – teplota, vlhkost, kyslík vysporulují  a stávají se infekční v průběhu několika dnů. Při sporulaci se formují v oocystě sporocysty, ve kterých se vytvářejí sporozoiti.

Oocysta kokcidie rodu Eimeria obsahuje 4 sporocysty se dvěma sporozoity v každé z nich, 

u druhů rodu Isospora má oocysta uvnitř dvě sporocysty se čtyřmi sporozoity.

Ve střevě dochází k uvolnění sporozoitů ze sporocyst i ze samotné oocysty. Sporozoiti pronikají do střevní sliznice, kde se množí. Čím intenzivnější je množení, tím větší nebezpečí představují. Množení je nejprve nepohlavní. Poslední množení je pohlavní, vzniká makrogamont a mikrogamety. Dojde ke splynutí a vzniká zygota, ze které se zformuje nezralá oocysta, a ta odchází s trusem ven.  Oocysty kokcidií jsou velmi odolné a dlouho přežívají ve vnějším prostředí. Jsou odolné i vůči běžným dezinfekčním prostředkům.

Predispoziční faktory

Průběh kokcidiózy je ovlivněn celou řadou faktorů. Je dán patogenitou daného kmene a také množstvím oocyst v prostředí, které na hostitele vyvíjejí infekční tlak. Průběh onemocnění zhoršuje stres, přeprava, špatná zoohygiena chovu a chyby v krmné dávce.

Propuknutí kokcidiózy stimulují také onemocnění, které vedou k imunosupresi – např. infekční burzitida. 

Přítomnost kokcidiózy naopak zvyšuje riziko jiných střevních onemocnění jako je kolibacilóza nebo nekrotická enteritida.

Klinické příznaky

Akutní kokcidióza se projevuje slabostí, nechutenstvím a průjmem u kuřat. Postižena jsou kuřata ve věku 3-7 týdnů. 

K onemocnění kuřat mladších 3 týdnů nedochází. V prostředí odchoven je jen málo oocyst, pokud je zajištěna dostatečná zoohygiena.

Krvavý průjem vede k dehydrataci a anemii. Objevují se křeče a celkové ulehnutí, kdy při těžkém průběhu onemocnění nakonec kuřata hynou.

Akutní kokcidiózu u kuřat vyvolává Eimeria tenella.

Chronická kokcidióza se projevuje dlouhodobým neprospíváním, které vede k zaostávání v růstu. Může se objevit vodnatý a bělavý průjem.

Chronickou kokcidiózu drůbeže vyvolává Eimeria acervulina. Při masivní infekci tímto parazitem se mohou objevit i akutní příznaky, kdy u kuřat může dojít i k úhynům.

Chronická kokcidióza může mít negativní dopady na ekonomiku chovu.

Projevuje se sníženou užitkovostí. U brojlerů je snížený přírůstek a u nosnic dochází k poklesu snášky a zpomalenému nástupu snášky u kuřiček.

Diagnostika

Klinické příznaky u kokcidiózy jsou nespecifické. Obdobné příznaky zánětu střev jsou u salmonelózy nebo koliifenkce. Důvodem k neprospívání a průjmům mohou být i neinfekční příčiny. Přesnější informace podají patologické nálezy zjištěné při pitvě.  Nález je charakteristický dle daného druhu kokcidiózy. Obecně lze pozorovat záněty střeva – enteritidy.

U Eimeria tenella dochází k rozšíření slepého střeva, které je naplněno krví.

Definitivní průkaz onemocnění spočívá v seškrabu sliznice a potvrzení přítomnosti oocyst v rámci koprologického vyšetření, a to flotační metodou.  Pro posouzení infekce je důležitý nejen počet zjištěných oocyst, ale i druh kokcidie. Při akutní formě onemocnění k vylučování oocyst ani nemusí dojít, protože drůbež hyne ještě dříve.

Terapie

Léčba se provádí za pomoci antikokcidik, které lze přidávat do vody nebo do krmiva. Vhodnější je antikokcidika aplikovat do vody, protože postižená drůbež krmivo nepřijímá. Pro léčbu se využívají sulfonamidy, což jsou antibiotika, která drůbež chrání i proti sekundární bakteriální infekci.

Terapie zahájená v době, kdy se objeví klinické příznaky, už nezabrání patologickým změnám ve sliznici střeva. Může pouze omezit ztráty drůbeže při akutní infekci. Uzdravená drůbež má snížené přírůstky.  Léčbu je nutné provádět uváženě, protože vůči sulfonamidům vznikají u kokcidií rezistence.

Prevence

Pro boj s kokcidiózou je důležitá prevence. V rámci prevence je nezbytná odpovídající zoohygiena chovu, adekvátní a kvalitní krmná dávka bohatá na bílkoviny, vitamíny a selen.

Pro udržení čistoty prostředí a minimalizaci výskytu oocyst je ve velkochovech významné využívat turnusového systému chovu, kdy po každém vyskladnění se prostor mechanicky vyčistí a dezinfikuje a ponechá se určitou dobu prázdný. 

Ve velkochovech ale i v malochovech se využívají antikokcidika. Mezi přirozená antikokcidika patří např. zelený čaj, pšeničné otruby nebo lněné semínko. V malochovech jsou chovatelé zvyklí také okyselovat napájecí vodu, což je významné zejména z hlediska prevence možné sekundární bakteriální infekce. 

Ve velkochovech se chovatelé neobejdou bez syntetických antikokcidik, které se přidávají v malém množství pravidelně do krmiva. Antikokcidiky jsou brojleři krmeni po celou dobu výkrmu až do několika dní před porážkou – kvůli ochranným lhůtám. 

Rizikem je vznik rezistencí, což je důvod, proč dochází ke změně preparátů většinou po každém turnusu. U kuřic určených v budoucnu pro produkci konzumních vajec se postupuje obdobně. V produkčním období se jim pak antikokcidika již aplikovat nemusí.

U drůbeže rovněž existuje vakcína proti kokcidióze, která u jiných druhů k dispozici není. Vakcinují se kuřata těsně po vylíhnutí. Očkovaným jedincům se pak nesmějí podávat antikokcidika, která by rozvoji imunity zabránila.

 

KRYPTOSPORIDIÓZA

Jedná se o parazitární onemocnění způsobené kryptosporidiemi. Původce postihuje Fabriciovu burzu, trávicí a dýchací aparát celé řady druhů ptáků.  

Původce: čeleď Cryptosporidiidae, rod Cryptosporidium

Jedná se o jednohostitelské kokcidie. Jejich hostitelská specifita není zcela objasněna. Ve vnějším prostředí jsou oocysty těchto kokcidií velmi odolné.

Významná je Cryptosporidium baileyi, která postihuje Fabriciovu burzu, kloaku a horní cesty dýchací u kura domácího a krůt. C. meleagridis pak postihuje střevní trakt krůt.

Vnímavost, přenos a zdroj infekce

Kryptosporidióza byla prokázána u hrabavé a vodní drůbeže, ale také u pštrosů a dalších druhů ptáků. Přirozeně se vyskytují u divoce žijících ptáků, kteří jsou rezervoárem těchto parazitů.  Patogenní je primárně pro kura domácího, krůty nebo křepelky. U jiných druhů ptáků dochází k onemocnění pouze při oslabení jejich imunity. Vůči infekci jsou citlivé zejména kuřata a obecně mláďata ptáků. Po prodělané infekci vzniká imunita. Přenos ptačích kryptosporidií na savce nebyl prokázán. 

K infekci dochází aerogenní cestou (inhalace prachu) nebo perorálně kontaminovaným krmivem a vodou.

Predispozičním a komplikujícím faktorem onemocnění je kromě oslabené imunity a zoohygieny prostředí také jiná mikrobiální infekce, která průběh kryptosporidiózy může zhoršit.

Vývojový cyklus a patogeneze

Životní cyklus kryptosporidií se od kokcidií rodu Eimeria mírně odlišuje. Vysporulovaná oocysta nemá sporocysty a obsahuje 4 volně sporozoity. Všechna vývojová stadia se vyvíjejí uvnitř buňky. Po nepohlavním a pohlavním množení vznikají infekční silnostěnné oocysty, které odcházejí trusem ven. Určitá část oocyst však trusem neodchází, práská ve střevě a dochází tak k autoinfekci, kdy uvolněné sporozoity napadají sousední buňky a vývojový cyklus se opakuje.

Významný rozdíl oproti kokcidiím rodu Eimeria spočívá v tom, že oocysty jsou již při vylučování infekční.

Klinické příznaky

U kura domácího se může projevovat respirační forma, která je doprovázená zvýšenou morbiditou a mortalitou a sníženou užitkovosti. Při těžkém průběhu drůbež polehává a odmítá se pohybovat. 

Střevní forma probíhá většinou bez příznaků, případně se mohou objevit průjmy.

U kura se kryptosporidióza objevuje nejčastěji ve věku 4-17 týdnů, u krůťat ve věku 10-40 dnů.

Starší drůbež bývá proti onemocnění odolnější a většinou dochází k samovolnému uzdravení.  

U jiných druhů ptáků lze pozorovat všeobecné respirační příznaky, které zahrnují kýchání, ztížené dýchání a nechutenství. Střevní forma pak probíhá bez příznaků nebo se mohou objevit průjmy.

Diagnostika

Diagnostika spočívá především ve využití koprologického vyšetření, a to flotační metody, kdy lze pozorovat oocysty pod mikroskopem.

Obr. 3: Koprologické vyšetření - příprava vzorků

Terapie a prevence

Účinná léčba není známa. Prevence spočívá v odpovídající zoohygieně chovu.

Pro udržení čistoty prostředí a minimalizaci výskytu oocyst je ve velkochovech významné využívat turnusového systému chovu, kdy po každém vyskladnění se prostor mechanicky vyčistí a dezinfikuje a ponechá se určitou dobu prázdný. 

Oocysty jsou vůči běžným dezinfekčním prostředkům citlivé. 

Ještě vhodnější je použití horké páry nebo čpavku. Běžná opatření proti kokcidiím nemusí být vůči kryptosporidiím účinná, protože oocysty jsou infekční již při vyloučení trusem. 

Důležitá je v rámci prevence především dostatečná imunita jedince a jeho funkční a nenarušená střevní mikroflóra.