Mykotická onemocnění

ASPERGILÓZA

Jedná se o systémové onemocnění způsobené plísněmi, které se rozrůstají ve vzdušných vacích, v průduškách nebo v průdušnici ptáků. Nejčastěji se toto onemocnění projevuje jako plicní aspergilóza a způsobuje akutní nebo chronické respirační onemocnění. V ojedinělých případech se vytváří peritoneální, viscerální nebo systémové léze v důsledku šíření a rozrůstání plísní do dalších tkání a orgánů.

Jedná se o ekonomicky významné onemocnění, které způsobuje přímé ztráty úhynem, snižuje hmotnostní přírůstky a je příčinou konfiskace při prohlídce na jatkách.

Původce: Aspergillus fumigatus

Dalším původcem aspergilózy je Aspergillus flavus.

Plísně rodu Aspergillus jsou ubikvitárně rozšířené organismy. Ve vnějším prostředí jsou velice odolné. Rezistentní jsou také proti celé řadě dezinfekčních prostředků.

Výskyt

Aspergilóza je celosvětově rozšířená. Samotné onemocnění se však často nevyskytuje.

Vnímavost a zdroj infekce

Vůči aspergilóze jsou vnímavé všechny druhy ptáků. Z domácí drůbeže je to především kur domácí, krůty, husy nebo kachny. U divoce žijících ptáků je onemocnění vzácnější.

Nejvíce citlivé jsou kuřata krátce po vylíhnutí. Mortalita je u nich v prvních dnech po infekci vysoká. Dospělá drůbež je vůči aspergilóze a sporám ve vnějším prostředí poměrně odolná. U jedinců v imunosupresi může ale aspergilózu vyvolat i nízká koncentrace spor.

U savců včetně člověka se aspergilóza projevuje pneumomykózou s tvorbou mykotických uzlíčků, které připomínají tuberkulózu, pseudotuberkulózu nebo aktinomykózu. K infekci lidí dochází nejčastěji při kontaktu s infikovanou drůbeží nebo při pobytu ve sporami silně zamořeném a prašném prostředí.

Predispoziční faktory

Citlivost k infekci zvyšuje špatná zoohygiena chovu – vlhkost, kontaminace prostředí, nedostatečná ventilace. Riziko zvyšuje také neadekvátní výživa nebo terapie antibiotiky. K onemocnění jsou citlivější také jedinci postižení jinými infekcemi nebo drůbež po přepravě. 

Přenos infekce

K přenosu infekce dochází zpravidla aerogenně (vdechnutím), kdy spory se šíří vzduchem. Zdrojem spor může být podestýlka, krmivo nebo jiné technologické vybavení. Méně častý je přenos alimentární. K infekci může dojít také skrze poškozenou kůži. 

Plíseň může proniknout také do vejce z povrchu skořápky. Prorůstáním struktur vyvolává úhyn vyvíjejících se embryí. K přenosu může docházet tedy i vertikálně.

Patogeneze

Přítomnost vzdušných vaků činí ptáky vůči aspergilóze mnohem více vnímavé. Na výstelce vzdušných vaků dochází k zánětlivým procesům. Tvoří se zde granulomy a nekrózy. Funkce vzdušných vaků je porušena.

Vzdušné vaky mají hydroregulační a termoregulační funkci. Nahrazují tak funkci potních žláz, které u ptáků chybějí.

Do plic se rozrůstají z horních cest dýchacích a tvoří se zde mykotické uzlíky. Plíseň pronikají do cév, odkud se šíří do celého těla. Postižen pak může být mozek, ale i kůže nebo kosti. Vyvíjí se generalizovaná infekce. K mykotické infekci se může připojit i sekundární bakteriální infekce, která pak vede k hnisavým zánětlivým změnám v organismu. V důsledku postižení respiračního aparátu a vlivem systémových změn dochází často k hynutí během přepravy na jatka.

Klinické příznaky

V akutní formě postihuje aspergilóza zejména mladou drůbež. U kuřat lze pozorovat slabost, inapetenci a dýchací potíže (dyspnoe).  Dýchání je výrazně ztížené a někdy lze pozorovat přídatné šelesty. V důsledku postižení dýchacího aparátu dochází k cyanóze. Mezi další klinické příznaky patří třes nebo křeče vlivem postižení mozku. V konečné fází dochází k úhynu. Další klinické příznaky odpovídají stupni postižení daných orgánů. 

Při subakutní formě jsou vedle respirační příznaků více patrné celkové příznaky zahrnující hubnutí a zaostávání v růstu.

Chronicky se onemocnění projevuje u jedinců, kteří přežili akutní fází nebo u dospělé drůbeže. U dospělé drůbeže může onemocnění probíhat dlouhodobě, kdy dochází k postupnému hubnutí, objevují se dýchací potíže, průjmy a kulhání. K úhynům dochází výjimečně. U nosnic může být patrný pokles snášky.

Diagnostika

Diagnostika je založena na patologických nálezech zjištěných při pitvě. Klinické vyšetření není pro stanovení diagnózy dostačující. Charakteristické jsou mykotické uzlíky lokalizované v dýchacích cestách, v plicích a vzdušných vacích.  Zánětlivé změny způsobené plísněmi lze pozorovat také v mozku, v kostní tkání a dalších orgánech.  Pro diagnostiku lze využít také kultivaci.

Terapie

Léčba má význam pouze na počátku onemocnění. U jedinců s těžkým průběhem nebývá terapie účinná. Vhodnější je vyřadit postižené jedince z chovu. Aplikovat lze antimykotika, kterými lze snížit ztráty a omezit možnost vzniku nových onemocnění v hejnu.

Prevence

Léčba antimykotiky není 100 %. Důležitá je prevence, která spočívá v odpovídající zoohygieně prostředí. Nutné je zajistit dostatečnou ventilaci. Je potřeba zabránit výrazné prašnosti prostředí. V rámci dezinfekce je důležité využívat i prostředky s fungicidním účinkem.