Neinfekční choroby králíků

Dědičné choroby

Choroby spojené s vnějším prostředím

Choroby spojené s reprodukcí

Onemocnění gastrointestinálního traktu

Onemocnění urogenitálního traktu

Dědičné choroby

PŘERŮSTÁNÍ ZUBŮ

Mezi nejčastější neinfekční onemocnění králíků patří onemocnění zubů.

Chrup králíka je elodontní. Zuby tedy rostou po celý jeho život.

Intenzita růstu je cca 1 cm za měsíc.

K dorůstání dochází nejen u hlodáků, na kterých může být přerůstání chovateli snadno pozorováno.

Neomezený růst mají také stoličky a zuby třenové.

Horní a spodní čelisti jsou u králíka tvořeny tak, aby zuby směřovaly

přesně proti sobě a při přežvykování se mohly rovnoměrně o sebe třít.

Přerůstání zubů vede k atypickým žvýkacím pohybům, což způsobuje nepravidelnosti ve skusu.

Příčiny přerůstání zubů u králíků

Změny v pozici zubů nebo určité deformity čelisti, které k nepravidelnému skusu vedou, mohou být způsobeny vrozenou vadou. Kromě dědičnosti může být příčinou také zlomenina čelisti nebo infekce čelistní kosti. K onemocnění může dojít i na parodontu (závěsný aparát zubu). Tyto patologické změny pak mohou vést k nerovnoměrnému obrušování zubů, a v důsledku toho se objevuje i jejich přerůstání.

Příčinou přerůstání u domácích králíků bývá ale často nevhodná krmná dávka.

Krmivo je u králíka rozmělňováno hlavně za pomocí stoliček. Fyziologicky jsou zuby neustále obrušovány, a to díky přirozené stravě králíka. Tu by mělo tvořit především objemné krmivo obsahující dostatek vlákniny (kvalitní seno). Přes letní období je vhodné doplnit stravu zeleným krmením a zeleninou.

Obr. č. 1: Přístup k objemnému krmivu v domácnosti

Obr. č. 2: Zeleninu lze podávat v malém množství

Obr. č. 3: Zelené krmení

Často se králíkům poskytuje suché pečivo, které ale moc účinné k obrušování není. Mnohem vhodnější je králíkům poskytnou větvičky různých dřevin.

Obr. č. 4: Suché pečivo na ohryz

Obr. č. 5: Komerční krmná směs pro králíka

V současné době je na trhu celá řada granulovaných směsí pro hlodavce a králíky. Tato krmiva jsou bohatá na lehce stravitelné sacharidy. Králíkům velice chutnají a dají mu přednost před chudým objemným krmivem. Navíc je toto krmivu syté, a tak králík omezí příjem vlákniny. Ve výsledku proto nebude docházet k dostatečnému obrušování skusných ploch zubů.

Granule totiž nemají takovou tvrdost, aby zajistili dostatečné obrušování.

U granulí, zrní nebo chleba dochází k rozkousání totiž relativně rychle. Králíci, u kterých převládá příjem granulovaných krmiv, trpí velmi často přerůstáním zubů. Zuby mohou přerůstat nejen ve směru korunek, ale také směrem ke kořenům.

Může dojít až k úplnému uvolnění zubů z čelisti, kdy v místě zubního lůžka pak hrozí rozvoj infekce, která může vést k zánětu kosti a vytváření čelistních abscesů. Takové postižení je pro králíka velice bolestivé a králík tak ještě omezí rozkousávání potravy, což vede k dalšímu přerůstání zubů.

Kromě přerůstání zubů způsobuje nadměrný příjem lehce stravitelných sacharidů další vážné zdravotní problémy. Může vést v tlustém střevě k přerůstání patogenní mikroflóry a rozvoji těžkých gastrointestinálních infekcí.

Granulovaná krmiva a směsi zrní (müsli) by tak nikdy neměli tvořit hlavní část krmné dávky. Vždy by měly být považovány pouze za krmivo doplňkové.

V krmné dávce je nutné rovněž sledovat obsah vápníku, fosforu a vitamínu D. Jejich nedostatek vede k měknutí kostní tkáně čelisti, což může způsobit až uvolnění zubů z čelisti nebo vyvolat různé formy deformit. Jejich nadměrný přísun naopak vede ke zvýšené tvrdosti zubů, což způsobuje obtížnější obrušování.

Zdraví chrupu je tedy do značné míry závislé na krmivu, které chovatel králíkům poskytne. Pouze adekvátní krmná dávka zabezpečí u králíků dostatečné obrušování rostoucích zubů. Vyváženým obsahem minerálních látek pak sníží možné riziko metabolického onemocnění kostí.

Klinické příznaky

Chovatelé zpravidla zaznamenají u králíků snížený příjem krmiva a ztrátu hmotnosti. Králík přestává jíst seno a soustředí se na měkčí lehce zpracovatelnou potravu. Nápadné bývají také přerůstající řezáky. V pozdějších stadiích mohou být králíci apatičtí a může docházet k dehydrataci. V případě, že králíkovi není poskytnuta pomoc, hrozí celkové vyčerpání a úhyn.

Diagnostika a vhodný způsob ošetření

Při diagnostice veterinární lékař provádí vyšetření dutiny ústní pomocí otoskopu. Během prohlídky může detekovat přerůstající zuby, případně zranění jazyka a sliznice v dutině ústní vlivem chybného skusu.

Celkové vyšetření a ošetření lze provést pouze v anestezii. Přerostlé zuby se zkracují a srovnají pomocí zubařské frézky. Použití kleští nebo nůžek ke zkrácení zubů je nevhodné a rizikové. Pozice a směr růstu jsou v případě přerostlých zubů změněné a nedokáží se nadále rovnoměrně obrušovat. Proto je vhodné ošetřovat chrup králíka relativně často (každých 6-8 týdnů).

DEFORMITY KONČETIN, OČÍ, UŠÍ

Vlivem intenzivního šlechtění plemen se mohou u některých králíčat po porodu objevovat degenerace končetin. Časté deformity jsou na pánevních končetinách. Mezi další dědičné poruchy patří degenerace oční štěrbiny, zrakového aparátu, zevního zvukovodu nebo sluchu.

Choroby spojené s vnějším prostředím

PŘEHŘÁTÍ

Přehřátí je akutní, v mnoha případech život ohrožující stav. Při přehřátí dochází ke zvýšení tělesné teploty organismu v důsledku vysoké teploty prostředí, případně vlivem vysoké teploty v kombinaci s vysokou vlhkostí.

Králíci jsou velice citliví na vysoké teploty a výraznou vlhkost prostředí.

Nadměrná aktivita v takovýchto podmínkách prostředí vede rovněž k přehřátí. Výsledkem přehřátí je rozvoj klinických příznaků úpalu.

Úpal neplést s úžehem, který je způsobený nadměrným vystavováním slunečnímu záření, které vede ke spáleninám.

Rizikové faktory

K přehřátí u králíků může docházet velmi snadno v celé řadě případů. U králíků hrozí přehřátí během transportu zvířat, kdy jsou umístěni v malých klecích v uzavřených prostorech, např. v autě. K přehřátí může docházet také v samotných chovech např. vlivem přímého působení světla na stěny králíkárny. Nedostatečná velikost kotce, malá plocha zasíťování nebo nevhodný neizolující materiál stavby riziko přehřátí v letních měsících u zvířat výrazně zvyšuje. Ve velkochovech hrozí nebezpečí v případě selhání ventilace, kdy při vysokých koncentracích zvířat se příznaky hypertermie rychle projevují. Predispozice jsou rovněž u králíčat nebo starších jedinců, případně u králíků trpících obezitou.

Tuk vede teplo hůře než svalovina. Působí jako izolační vrstva.

Klinické příznaky přehřátí

Organismus se přehřátí snaží zabránit. Dochází k omezení fyzické aktivity. Králík nepřijímá krmivo. Zvyšuje naopak příjem tekutin. Snaží se nalézt chladnější místo, které je dobře odvětráváno. Mechanismy, které zabraňují přehřátí, jsou zpravidla účinné.

Za většinu případů přehřátí (nejen u králíků) je zodpovědný člověk.

Při přehřátí je narušena schopnost termoregulace. Ochlazovací mechanismy přestávají být účinné. Organismus zpočátku reaguje rozšířením cév, což výrazně snižuje krevní tlak. Výsledkem je zhoršené okysličování těla krevním oběhem. Organismus na nedostatečnou saturaci tkání kyslíkem reaguje zrychleným dýcháním (tachypnoe). Dochází rovněž k větší zátěži srdce. Vůči nedostatku kyslíku je citlivý především mozek. Dalšími citlivými orgány jsou ledviny nebo játra. Mezi první příznaky přehřátí patří malátnost a slabost. Velice rychle ale hrozí přímé poškození mozku. Rozvíjí se edém mozku, který vede ke zvýšení intrakraniálního tlaku. V důsledku těchto změn dochází k inkoordinaci pohybů, k ataxii a k rozvoji křečí. Při dlouhodobém přehřátí hrozí otok plic a srdeční selhání, které vede k úhynu. Před samotným úhynem je patrný u králíků krvavý zpěněný výtok z nozder – jako u moru králíků.

Terapie

První pomoc při přehřátí spočívá v ochlazení.

Není možné provést šokové ochlazení, které by paradoxně způsobilo ještě větší přehřátí. Prudkým ochlazením by v organismu došlo k vazokonstrikci (stažení) cév. Cirkulace krve by se tak v organismu zpomalila a klinické příznaky přehřátí by se ještě prohloubily.

V rámci první pomoci je vhodné provést pozvolné ochlazování, nejlépe tekoucí vodou. Použití studených obkladů není tak účinné. Při ochlazování je důležité měřit i vnitřní teplotu, která nesmí klesnout pod fyziologickou teplotu. Důsledným ochlazováním je totiž možné vyvolat i podchlazení, jelikož přehřátý organismus má narušenou termoregulaci oběma směry.

Pro akutní případy je nutná veterinární péče. K ochlazování se využívá infuzní terapie. Klinické příznaky se tlumí vhodnými léčivy. Na křeče lze podávat antikonvulziva. Jedná se o léčiva, která se běžně používají pro léčbu epileptických záchvatů nebo křečí.

U králíků a hlodavců bývá prognóza při přehřátí zpravidla špatná.

PODODERMATITIDY

Jedná se o onemocnění kůže, svalů, šlach a kostí, které je častým problémem zejména v intenzivních chovech králíků. Pododermatitidy jsou multifaktoriálním onemocněním. Na výskytu tohoto onemocnění se podílí celá řada faktorů.

Rizikové faktory onemocnění a patogeneze

Králíci nemají vyvinuty na končetinách polštářky. Tlumení nárazů zajišťuje hustá protektivní srst na plantární i palmární ploše končetiny. U některých plemen (rexovitá plemena nebo zakrslí králíci) může protektivní srst zcela chybět. Takováto plemena jsou obecně ke vzniku pododermatitid citlivější. Riziko pododermatitidy hrozí především ve velkochovech, kde se využívá při ustájení králíků roštových podlah.

Významným faktorem ve výskytu pododermatitid je vyšší teplota a vlhkost, která rozvoji infekce napomáhá. Mokrá podestýlka v chovu rovněž přispívá k infekcím tím, že dochází ke změkčování kůže končetin v místě kontaktu s podložkou. Klinické příznaky pododermatitidy se objevují zejména u starších kategorií s vyšší tělesnou hmotností nebo u králíků trpících obezitou. Výsledky studií také ukázaly, že k pododermatitidě jsou více citlivější samice králíků.

Výskyt tohoto onemocnění ovlivňuje věk, hmotnost, pohlaví, plemeno, technologie chovu, ale také kondice králíka, jeho úroveň imunity a mikrobiální zátěž prostředí.

Pro rozvoj pododermatitidy má pak kromě zmíněných rizikových faktorů velký význam přítomnost nadměrného tlaku na končetinu. V postiženém místě může docházet k otlakům, což vede ke ztrátě ochlupení a tvorbě mozolů. K rozvoji infekce pak dochází při narušení integrity kůže, kdy vznikají otevřené rány. Dochází k zánětlivým procesům, které se mohou rozšířit hlouběji a postihnout další tkáně jako jsou šlachy, svaly a kosti.

Klinické příznaky

U králíků jsou častěji postižené pánevní končetiny.

Onemocnění postihuje i morčata, které mají problémy především na hrudních končetinách.

Na palmárních a plantárních plochách končetin jsou patrné otlaky, mozoly a alopetická ložiska (bez srsti). Postižená místa vykazují příznaky zánětu. Pro králíky se stává pohyb bolestivým a objevují se u nich poruchy postoje a chůze.

Terapie

Při výskytu klinických příznaků pododermatitidy je důležité ustájit králíky na plné podlaze s měkkým substrátem nebo podestýlkou. Kožní léze je vhodné vysušit a vydezinfikovat kožním roztokem. K hojení se využívají regenerační kožní masti. V případě hnisavých zánětlivých procesů v kůži a postižení hlubších struktur je nutná pomoc veterinárního lékaře. Při sekundárních bakteriálních infekcích, které mohou být způsobeny např. stafylokokem je potřeba zavést antibiotickou terapii. Pro úspěšnost terapie je důležité stanovení citlivosti. Vhodné je odebrat stěry z postižených míst a provést mikrobiologické vyšetření.

Léčba antibiotiky je u králíků riziková.

Některé antibiotika mohou vyvolat vážné zažívací poruchy způsobené postižením přirozené mikroflóry tlustého střeva. O volbě vhodných antibiotik musí rozhodnout veterinární lékař.

V rámci terapie je možné využít také léků proti bolesti. Díky redukci bolesti začne králík končetinu více využívat, což podpoří obnovu narušené cirkulace krve v postižené končetině. Stejný účinek může mít masáž končetiny.

U pododermatitid v závislosti na závažnosti postižení může hojení být i dlouhodobé.

V některých případech může být nutný chirurgický zákrok, při kterém se odstraní nekrotická tkáň. Ne vždy dojde k úplnému uzdravení a někdy je nutná i amputace postižené končetiny.

Prevence

V rámci prevence má význam udržovat v chovech odpovídající úroveň zoohygieny. Důležitá je čistota kotce. Podlaha by měla být v kotcích suchá a vystlána měkkou podestýlkou, kterou je nutné pravidelně měnit. Nezbytné je rovněž kontrolovat zdravotní stav králíků se zaměřením na stav chodidel a drápků, které v případě přerůstání je nutné zkrátit.

Klec by měla být prostorná, případně by králíci měli mít k dispozici výběh pro dostatečný pohyb. V prevenci pododermatitidy má také význam správná výživa, a to nejen v rámci předcházení obezity. Do určité míry je dán výskyt pododermatitidy také geneticky. V čistokrevných chovech je teddy vhodné vyřazovat z reprodukce postižené jedince.

FRAKTURY PÁTEŘE A DLOUHÝCH KOSTÍ

Kostra králíků je velice jemná a snadno může docházet ke zlomeninám. Ne výjimečně se tak fraktury u králíků vyskytují a mohou být výsledkem např. nevhodné manipulace a fixace ze strany chovatele. Ke zlomeninám může docházet také vlivem pádů, které mohou být pro králíka fatální.

V domácnostech může dojít k uvíznutí prstů, ať už na koberci, o prahy nebo v klecích, které způsobí zlomeniny prstů. Zlomeniny mohou být uzavřené, v závažnějších případech i otevřené, kdy jsou viditelné vnitřní struktury tkání a dochází ke krvácení.

Fraktury jsou pro králíky velice bolestivé. V závislosti na závažnosti poškození reagují pouze nechutenstvím, olizováním postiženého místa nebo se může dostavit celková slabost, kulhání nebo neochota k pohybu a ležení.

V případě zlomeniny je potřeba ihned vyhledat pomoc veterinárního lékaře, který zhodnotí a posoudí závažnost zranění a rozhodne o vhodné pomoci a terapii.

V rámci diagnostiky je využíváno rentgenové vyšetření. Zpravidla je nutné situaci řešit chirurgickým zákrokem. Zlomenou části kosti je nutné narovnat do přirozené polohy a vhodným způsobem fixovat a spojit (hřeby, šrouby, ploténky, apod.) U měně závažných zlomenin, jako jsou fraktury prstů, je prognóza příznivá. Využije se imobilizace pomocí dlahy. Časté bývají také zlomeniny dlouhých kostí končetin. Zadní končetiny mají u králíků mohutné osvalení, které při nadměrné zátěži může vést až ke zlomení srostlé kosti holenní a lýtkové. U končetin se využívá bandáží.

K prevenci sebepoškozování se u se zvířatům nasazuje krční límec. Při zlomeninách je nutné začít s terapii co nejdříve. Především u otevřených zlomenin hrozí riziko rozvinutí infekce. Pokud se nezačne s léčbou včas, může být u postižené končetiny nutné přistoupit k amputaci. Fixace fraktur bývá doplněna o antibiotickou terapii, léky proti bolesti a vitamíny. Vlivem pádu může dojít u králíka k fraktuře páteře, zejména v bederní a krční oblasti, což bývá pro králka fatální a prognóza zde příznivá není. Nutné bývá zpravidla utracení králíka.

POKOUSÁNÍ

Zranění mohou být různého rozsahu a jejich příčinou může být vysoká koncentrace zvířat v klecích. Skupinové ustájení může vést mezi jedinci k agresivitě, což pak vede k fyzickým střetům a zranění. K soubojům může docházet u brojlerových králíků při výkrmu nebo při skupinovém ustájení samic při reprodukci.

Zranění mohou vést k zánětlivým procesům, které mohou způsobit až tvorbu hnisavých ložisek (abscesy). Při venkovním ustájení je potřeba zajistit výběhy proti jiným domácím zvířatům nebo zvířatům volně žijícím.

Postižená místa při pokousání je potřeba ošetřit. Poranění je nutné očistit a ošetřit antiseptickým přípravkem. Při závažnějším poranění v důsledku pokousání je potřeba vyhledat pomoc veterinárního lékaře.

Obr. č. 6: Poranění ušního boltce - převaz

Choroby spojené s reprodukcí

TOXÉMIE BŘEZÍCH KRÁLIC

K rozvoji onemocnění dochází u mladých zvířat v dobré kondici, která dostávají krmnou dávku bohatou na bílkoviny a energii. Bohaté krmivo vede u králíků kromě jiných zdravotních komplikací k obezitě.

Klinické příznaky

Nejčastěji dochází k postižení u obézních samic nebo u samic, u kterých došlo k nadměrnému ukládání tuku do jaterní tkáně vlivem dlouhodobého hladovění. Příznaky se objevují v posledním týdnu před porodem nebo krátce po porodu, kdy jsou vysoké nároky na energii (produkce mléka).

Samice trpí nechutenstvím, neochotou k pohybu a snižuje se u nich příjem krmiva. Stav se zhoršuje úplným odmítáním potravy a dehydratací, což v konečném důsledku vede k selhání jater a ledvin. Březí samice mohou potratit, může u nich dojít k úplnému kolapsu a k úhynům. K úhynům může docházet i bez klinických příznaků, a to velmi náhle.

Terapie

První pomoc spočívá v infuzní terapii, která zajistí dostatečnou rehydrataci a v podání glukózy jako zdroje energie. Králíky je nutné krmit uměle (někdy i sondou). Ne vždy bývá léčba úspěšná.

Prevence

Pro prevenci je důležité dbát na složení krmné dávky, zejména pak v posledním týdnu březosti u samic. Samicím by se nemělo dávat krmení s vysokým podílem tuků (např. oříšky). Důležité je zajistit dostatek vlákniny (seno, zelené krmení). Principem je zabránit u samic před porodem ztloustnutí a udržet je v dobré kondici (štíhlé).

PARÉZA KOJÍCÍCH KRÁLIC

K postižení dochází u samic v období po porodu v důsledku hypokalcémie a hypoglykémie, které jsou vyvolány vysokými nároky na energii v období laktace a nevyváženou krmnou dávkou. Větší riziko parézy je zejména v malochovech, kde se krmí tradičními krmivy, které mohou být chudé na vápník a vlákninu. Ve velkochovech při využití granulovaných krmných směsí je pravděpodobnost paréz minimální. Riziko vzniku parézy zvyšuje také vysoký počet mláďat ve vrhu.

Klinické příznaky

Onemocnění se projevuje v období 2. až 3. týdne kojení. Na rozdíl od toxémie bývá rozvoj klinických příznaků pozvolný. U samic se objevuje nechutenství. V důsledku postižení střevní peristaltiky dochází k plynatosti ve střevech. Vzniká paralytický ileus, při kterém se přeruší průchod tráveniny vlivem ztráty pohyblivosti střeva.

Na první pohled je patrné zvětšení objemu břicha. Kromě postižení střevní motoriky se objevuje i slabost až paréza pánevních končetin, což vede ke ztrátě pohyblivosti. Samice je apatická a nemá zájem o mláďata. Přestává zcela přijímat krmivo, což vede ke ztrátě produkce mléka. Pokud není zajištěna náhradní výživa, mláďata hynou. Na sliznicích je patrná u postižených zvířat cyanóza.

Terapie a prevence

První pomoc spočívá v infuzní terapii, která zajistí dostatečnou rehydrataci a také v podání glukózy jako zdroje energie. Střevní motoriku lze obnovit podáním vhodných prokinetik.

Prevence spočívá v zabezpečení optimální krmné dávky, která je bohatá na vlákninu. Nezbytný je také dostatečný přísun minerálních látek a vitamínů. Jelikož samice ztrácí mléko, je potřeba rovněž zajistit náhradní výživu mláďatům.

ADENOKARCINOM DĚLOHY U SAMIC

Mezi častá nádorová onemocnění, které postihují samice, patří nádory dělohy. Tyto nádory se objevují u většiny samic, které nejsou zařazeny do reprodukce, a to ve věku 3-4 let. U mladších zvířat se vyskytují především adenomy, což jsou nezhoubné (benigní) nádory ze žlázového epitelu. S rostoucím věkem se pak zvyšuje riziko zhoubných (maligních) nádorů Maligní nádory žlázového epitelu se nazývají adenokarcinomy.

Klinické příznaky

Onemocnění často probíhá zcela bez příznaků. První klinické příznaky se většinou projevují dýchacími potížemi, které jsou již způsobeny metastázemi. U samic se postupně objevují poruchy reprodukce, výtoky z pohlavních cest nebo močová inkontinence. Z nespecifických příznaků je to hubnutí a nechutenství, kterým samice trpí.

Diagnostika

Diagnostika veterinárního lékaře spočívá v palpaci dutiny břišní. V případě objevení novotvarů na děloze se provádí ultrasonografické vyšetření, které lze doplnit o RTG snímek hrudníku z důvodu možných metastáz v plicích.

Terapie a prevence

Terapie spočívá v kastraci, kdy se provádí ovariohysterektomie (chirurgické odstranění vaječníků, vejcovodů a dělohy) společně s chirurgickým odstraněním pochvy. V případě, že jsou na plicích detekovány metastáze, je vhodné provést u samice utracení.
V rámci prevence je nutné zvážit, zda samice bude využívaná v reprodukci nebo ne. Pokud se nejedná o chovné zvíře, je vhodné provést sterilizaci do 1 roku života. Obavy chovatelů z celkové anestezie řadí sterilizaci samic mezi méně četné zákroky na rozdíl od fen nebo koček.

TUMORY VARLAT U SAMCŮ

Nádorové onemocnění varlat není u samců tak často diagnostikováno jako nádory u samic.

V případě výskytu se nejčastěji jedná o nádory Leydigových buněk, kdy tyto nádory postihují především starší věkové kategorie králíků.

Leydigovy buňky jsou intersticiální (vmezeřené) buňky ve vazivové výplni varlat, které produkují testosteron.

Klinické příznaky

U králíka je patrné zvětšení jednoho nebo obou varlat, což může vést ke změnám v chůzi a pohyblivosti. Králíci mohou hubnout a vlivem produkce hormonů může docházet ke změnám chování. Při výskytu metastáz v plicích se objevuje ztížené dýchání.

Diagnostika

Průkaz spočívá v klinickém vyšetření, kdy veterinární lékař provede palpaci obou varlat. Diagnostika je potvrzena ultrasonografickým vyšetřením. Dále je vhodné provést RTG snímek hrudníku kvůli možnému výskytu metastází v plicích. Z novotvaru lze odebrat vzorek na histologické vyšetření.

Terapie a prevence

Při výskytu novotvarů má význam provést kastraci. Prognóza je příznivá v případě, že nejsou objeveny metastáze v plicích. V případě výskytu metastází je vhodné zvážit utracení.

Prevence spočívá v kastraci samců, u kterých není v plánu jejich využití v reprodukci. Kastrace neslouží pouze jako prevence výskytu novotvarů. Vykastrovaní králíci mají mírnější a klidnější povahu a je u nich omezený výskyt destruktivních zlozvyků (okusování, škrábání) a agresivního chování.

Onemocnění gastrointestinálního traktu

Neinfekční onemocnění trávicího traktu bývá u králíků častým problémem, a to u všech věkových kategorií. Zpravidla bývá postiženo několik úseků trávicí soustavy zároveň.

Hlavními příčinou GIT onemocnění bývá většinou nevhodná krmná dávka.

Průběh nemoci bývá velmi rychlý. Jelikož králík nemůže zvracet, nemůže se nevhodného krmiva zbavit a poruchy v trávení se rychle projeví v celém rozsahu trávicího traktu. Prevence spočívá v adekvátní krmné dávce. Nezbytné je rovněž zajistit dostatečný přísun napájecí vody.

NADMUTÍ

K nadmutí u králíků může dojít velice snadno a jedná se tak o velmi časté akutní onemocnění žaludku a střev, které je doprovázené tvorbou a hromaděním plynů.

Příčina onemocnění

K nadmutí docházím vlivem pozření rychle kvasícího krmiva. Takovým krmivem může být zelené krmení bohaté na jeteloviny nebo mladý porost. Nikdy by se nemělo králíkům poskytovat mokré zelené krmení, které se může zapařit. Riziko rovněž vzniká při nadměrném zkrmování košťálové zeleniny (zelí, kapusta, apod.). Rychlé kvašení způsobí také příjem plesnivého krmiva.

Klinické příznaky

Průběh onemocnění je velmi rychlý. Zvířata uhynou na selhání srdce nebo na udušení. Zpravidla již chovatel nachází uhynulá zvířata. U králíků dochází velmi rychle ke zvětšení dutiny břišní. Břicho je pro ně bolestivé. Objevuje se skřípání zubů. V důsledku nadmutí dochází k zastavení činnosti trávicího traktu, ztíženému dýchání a zhoršené srdeční činnosti. V poslední fázi, vlivem vysokého tlaku na bránici, se dostavuje srdeční selhání.

Terapie a prevence

První pomoc spočívá v umožnění odchodu plynů pomocí žaludeční sondy. Dále se podávají přípravky účinné při plynatosti (např. Pretympan apod.). Nutné je zajistit zvířeti pohyb a vhodné je rovněž provádět masáž břicha.

Prevence spočívá ve zkrmování vhodného krmení. Na zkrmování mladé zelené píce nebo jetelovin je nutné králíky navykat postupně po malých dávkách.

ZÁCPA

Je onemocnění králíků způsobené hromaděním obsahu v trávicím ústrojí. Ke vzniku dochází při příjmu velkého množství suché potravy bohaté na vlákninu s nedostatečným příjmem tekutin. K zácpě může přispívat také nedostatek pohybu králíků v klecích. Onemocnění se vyskytuje u všech věkových kategorií králíků.

Klinické příznaky

Králici přestávají přijímat potravu, jsou apatičtí a odmítají se pohybovat. Objevuje se u nich výrazné slinění a skřípaní zubů. Bolest se také projevuje nahrbeným postojem. Eliminace je omezená nebo k ní vůbec nedochází. Komplikací tohoto stavu bývá plynatost střev, kdy v místě zácpy se může rozvinout také zánět sliznice střeva, který se pak může rozšířit do celého těla a vyvolat sepsi.

Diagnostika

Při palpaci lze zjistit tuhé útvary v dutině břišní nebo ve střevech. Důležité je také zhodnotit konzistenci výkalů a posoudit další klinické příznaky.

Terapie a prevence

Léčbu je nutné zahájit včas. Trávicí trakt je potřebné vyprázdnit. Provádí se postupné vyprázdnění pomocí dávek projímadel. Následně je nutné zavést dietu s postupným přechodem na šťavnaté krmiva. Prevence spočívá v adekvátní krmné dávce a v neustálém přístupu k napájecí vodě.

PLYNATOST

Silná plynatost trávicího traktu se u králíků projevuje při narušení přirozené mikroflóry slepého střeva. K narušení fyziologické mikroflóry dochází zpravidla při náhlé změně krmné dávky nebo při překrmení lehce stravitelnými sacharidy a bílkovinami – viz nadmutí.

MECHANICKÝ ILEUS

Fyziologicky se v žaludku králíka vyskytuje malé množství srsti, ze které se však mohou formovat trichobezoáry.

V případě, že proniknou smotky chlupů ve větší míře do tenkého střeva, mohou způsobit obstrukci (neprůchodnost).

Větší riziko je u dlouhosrstých plemen králíků.

Trávenina i tekutiny se před místem obstrukce hromadí, a jelikož králíci nemohou zvracet, dochází zde k jejich rychlé akumulaci. Trávicí trakt se před místem obstrukce výrazně rozšíří, což může vést k hemodynamickým změnám a v pokročilém stavu k nekrózám sliznice a k úhynu zvířete.

Klinické příznaky

Klinický projev je obdobný jako při nadmutí nebo zácpě. Králík odmítá krmivo, je apatický a není schopen pohybu. Neprůchodnost vede k dehydrataci a akutní bolest se projevuje skřípáním zubů a nahrbeným postojem.

Terapie a prevence

Prognóza závisí na délce trvání obstrukce. Léčba spočívá v řešení klinických příznaků. Králíkům se podává infuzní terapie k prevenci dehydratace. Překážka se za určitých okolností může sama uvolnit. Je možné zvážit i chirurgické odstranění. Při dlouhodobé obstrukci dochází k nekróze sliznic.

Zde již terapie nemusí být úspěšná. K zabránění infekce se podávají vhodná antibiotika. Bolest a s tím související stres lze tlumit léky proti bolesti. Po zjištění příčiny neprůchodnosti je možné podávat prokinetika k obnovení motoriky střeva. V rámci rekonvalescence je vhodné provádět asistované krmení.

Prevence spočívá v adekvátní krmné dávce, která není chudá na minerální látky a vlákninu. Důležitá je také zoohygiena chovu a pravidelné čištění kotce či klecí králíků.

PARALYTICKÝ ILEUS

Paralytický ileus způsobuje parézu trávicího traktu (zastavení trávení).

Jedná se o syndrom onemocnění, které může mít různé příčiny. Příčinou mohou být bolestivá onemocnění (onemocnění zubů, močové kameny, zranění nebo bolesti končetin). Další příčinou může být u králíků stres.

I pouhé leknutí může u králíka pozastavit střevní peristaltiku na několik hodin.

Vznik tohoto syndromu podmiňují i špatné zoohygienické podmínky chovu nebo nedostatek pohybu. Trávicí trakt je u králíků velice citlivý. Ke zpomalení až zástavě střevní peristaltiky tak mohou vést jakékoliv náhlé změny v krmné dávce.

Rizikovým faktorem je také neadekvátní složení krmné dávky (nedostatek vlákniny, přebyt lehce stravitelných sacharidů a bílkovin, nedostatek minerálních látek u březích samic – viz paréza kojících králic).

Klinické příznaky

U králíků dochází k apatii, nechutenství. Bolest v dutině břišní vede ke zvýšené produkci slin, které se v dutině ústní hromadí, protože nemohou být dále polykány. Typické je také skřípaní zubů a nahrbený postoj. Vlivem zastavení peristaltiky a hromadění tráveniny s tekutinami dochází ke zvětšování objemu střev nebo žaludku, což omezuje krevní cirkulaci a vlivem tlaku na bránici je ztížené také dýchání.

Diagnostika

Při palpaci dutiny břišní je patrné výrazné rozšíření žaludku a střeva s přítomností plynu.

Terapie a prevence

První pomoc spočívá v rychlé stabilizaci pacienta pomocí infuzní terapie. Bolest je potlačena léky proti bolesti. Léčba je doplněna o antibiotickou terapii. Pro prevenci paralytického ileu je nutné odstranit primární příčinu tohoto syndromu.

Onemocnění urogenitálního traktu

MOČOVÉ KAMENY A PÍSEK

U králíků je fyziologické, že moc bývá zakalenější a hustší.

Zcela běžným nálezem jsou u králíků v močovém sedimentu krystaly. U králíků je na rozdíl od jiných druhů přirozeně vápník vylučován v rámci metabolismu močí. Pokud je přijímán vápník v nadměrném množství, tvoří se z něj drobné krystaly, kdy nejprve je přítomné pouze tzv. bahno (písek). Později se formují močové kameny (urolity).

Významným faktorem, který tvorbě močových kamenů přispívá,

je příjem velkého množství suché potravy a nedostatečný příjem tekutin.

Močové kameny se mohou lokalizovat kromě močového měchýře, v močové trubici a také v ledvinách. Kromě bolestivosti a rizika podráždění, může docházet i k infekci močových cest. Větší urolity mohou způsobit i obstrukci močové trubice, což pak vede k nebezpečnému zadržování moči, riziku prasknutí močového měchýře a nebezpečí otravy krve.

Klinické příznaky

U králíků se objevuje bolestivost v souvislosti s močením. Lze pozorovat močení po malých dávkách nebo marnou snahu o urinaci. Moč může být s příměsí krve. Na pohlavních orgánech jsou patrné otoky. Oblast perinea je mokrá, lepkavá a znečištěná. Králíci trpí nechutenstvím a odmítají se pohybovat.

V případě úplné obstrukce močových cest hrozí při retenci moče otrava krve v důsledku hromadění metabolitů v krevním oběhu.

Diagnostika

Průkaz spočívá ve vyšetření moči a zhodnocení klinických příznaků – znečištění perinea, příznaky svědčící o bolestivosti v dutině břišní. Pro diagnostiku je důležité provést fyzikální vyšetření moči. Vzorek moči lze získat manuální kompresí močového měchýře nebo pomocí katetru.

Další možností odběru je punkce močového měchýře přes stěnu břišní v případě, že není možné moč odebrat předchozími způsoby. Pod mikroskopem se hodnotí močový sediment a přítomnost a množství krystalů. Pro potvrzení diagnózy je vhodné provést ultrasonografické vyšetření a RTG snímek dutiny břišní.

Terapie

Léčba závisí na stupni ohrožení průchodnosti moči močovými cestami. Běžně lze doporučit úpravu krmné dávky a zajištění dostatečného přísunu tekutin. Pro vypláchnutí močových kamenů lze aplikovat infuzní terapii. Pro prevenci zánětu se podávají antibiotika. Bolestivost se tlumí léky proti bolesti. Při úplné obstrukci močových cest je nezbytná rychlá pomoc. Velké urolity musí být odstraněny chirurgicky. Po operaci jsou aplikovány léky proti zánětu a bolesti a také antibiotika.

Prevence

Prevence vzniku močových kamenů zcela známá není. Některé rostliny ale mají vysoký obsah vápníku – např. špenát, brokolice nebo kapusta. Nadměrné zkrmování tohoto krmení může riziko vzniku močových kmenů zvyšovat. V rámci prevence je především důležité zajistit králíkům kvalitní krmnou dávku, kterou by mělo tvořit převážně luční seno. Dále pak je možné základní krmení doplnit zeleninou. Komerční krmné směsi prodávané ve formě granulí by měly být užívány pouze jako doplněk stravy. Nezbytný je také dostatečný přísun tekutin.