KONĚ

Nemoci hříbat

• PREMATURITA

• SELHÁNÍ TRANSFERU PROTILÁTEK

• SYNDROM PERINATÁLNÍ ASFYXIE

• NEONATÁLNÍ SEPSE

• RETENCE MEKONIA

• RUPTURA MOČ. MĚCHÝŘE

Narozené hříbě, které je životaschopné se ihned po porodu snaží zvedat hlavu a zaujímá sternální polohu – tedy na hrudníku.  Kromě reflexu vzpřímení hlavy a krku, opakovaně třepe hlavou ve snaze zbavit se plodové vody z uší. Většina hříbat se pak staví na vlastní končetiny do 2 hodin po narození a přijímá kolostrum.

Pokud je hříbě slabé, není schopno se postavit, nechce sát nebo se objevuje zvláštní chování zahrnující skřípání zubů apod. je potřeba poskytnout hříběti pomoc.

Pro úspěšnost možné záchrany hříběte je nezbytné včasné rozpoznání příznaků zdravotního postižení, správná diagnostika a stabilizace pacienta. Chovatel by měl kontaktovat veterinárního lékaře, který zváží závažnost příznaků, případně doporučí převoz na kliniku pro zajištění intenzivní péče.

 

PREMATURITA

Za prematurní hříbě je považováno hříbě narozené před 320. dnem březosti. Délka gravidity u klisny může být v rozpětí 320 a 360dní.

V délce březosti existuje u klisen určitá variabilita, kdy pro některé klisny je fyziologická březost 310 dní, pro jiné až 370 dní. Tyto rozdíly jsou individuální a nejsou vázány na příslušnost k plemeni.  

Hříbata, která se narodí před 320 dnem, zpravidla vyžadují intenzivní péči. V případě, že je březost kratší než 300 dní, mají hříbata pouze malou šanci na přežití.

Imaturita – dysmaturita

Délka březosti je fyziologická, kdy se hříbata rodí v termínu, ale jeví příznaky prematurity.  V případě, že je příčinou imaturity intrauterinní proces, jedná se o dysmaturitu.

Příčiny prematurity

Příznaky nezralosti jsou typické u porodů dvojčat. Prematurita bývá způsobena hormonálními nebo placentárními poruchami. Zralost předčasně narozených hříbat může parodoxně pozitivně ovlivňovat patologický proces v děloze. Stresové hormony urychlí dozrávání plodu a dochází tak ke zvýšení šance na přežití u narozených prematurních hříbat.

Klinické příznaky pramaturity

Hříbata jsou zakrslá – mají menší velikost a hmotnost oproti plemennému standardu. Srst bývá velice jemná a krátká. Uši jsou svěšené a měkké. Typické je vypouklé čelo hříbat.  U mláďat se projevuje celková slabost a dechové potíže, které jsou dány nezralostí dýchacího aparátu.  Tělesná teplota a dechová frekvence jsou většinou sníženy. Hříbata mají problém s postojem, což je dáno zvýšenou kloubní pohyblivostí.  Dochází k hyperflexi (nadměrný ohyb) nebo hypoflexi (nedostatečný ohyb) kloubů.  Klouby také nebývají zcela osifikovány.

Nezralá hříbata často nejsou schopna přijmout enterální výživu. Trávicí trakt ztrácí motilitu a bývá často postižen nekrotizujícími záněty střev. V důsledku slabého nebo chybějícího sacího reflexu je omezený příjem a vstřebávání protilátek. Tyto faktory tak mohou být důvodem selhání pasivního transferu protilátek.

Terapie

Pro přežití jsou limitujícími faktory dostatečná funkce plic a osifikace kostí zápěstních a hlezenního kloubu.  Pro záchranu je nutná intenzivní celodenní péče. Pacienta je nutné stabilizovat. Důležitá je podpora dýchání a zajištění umělé výživy. Hříbata se krmí sondou nebo je nutné dodat protilátky parenterálně přímo do krve. Příjem protilátek je nezbytný pro prevenci možného rozvoje sepse. U vrozených deformit končetin je nutné zvážit význam terapie a záchrany. U nevyzrálých kloubů je nutné zajistit podporu dozrání. Hříbatům je nutné nastavit klidový režim. Pohyb musí být kontrolovaný.

 

SELHÁNÍ TRANSFERU PROTILÁTEK

Po porodu musí hříbě přijmout alespoň 2 litry kvalitního kolostru, a to nejpozději do 12 hodin po narození. Nejlepší vstřebatelnost protilátek střevní sliznicí je do 8 hodin po narození. Po 24 hodinách dochází k úplnému uzavření průchodnosti protilátek střevní sliznicí.  

Příčiny, které vedou k selhání transportu protilátek, mohou být na straně matky nebo hříběte.

Příčiny u hříběte

Jednou z příčin může být prematurita hříběte, které se rodí slabé a trpí nervovými příznaky.  S nedostatečnou zralostí jsou spojeny abnormality končetin. Hříbě není schopno se postavit nebo nechce sát.  Dalším důvodem mohou být abnormality ve střevě. Střevní sliznice poškozená patologickým procesem neumožňuje vstřebávání protilátek. Další příčinou může být opožděný první příjem kolostra. Ztížený porod a syndrom perinatální asfyxie hříbat bývá další příčinou neživotaschopnosti a selhání transferu protilátek.

Příčiny u matky

Na straně klisny mohou příčiny souviset se stresem, kterému může být klisna během porodu vystavena. Stresové faktory mohou vést i k absenci mateřského chování po porodu nebo k agresivitě vůči narozeným hříbatům. U klisny může dojít také k předčasnému odtoku kolostra před samotným porodem. Dalším problémem může být nedostatečné množství kolostra nebo jeho špatná kvalita. U klisny se může rozvinout zánět mléčné žlázy, který rovněž vede ke ztrátě příjmu mléka u hříbat.

Projev selhání transferu protilátek

Hříbata, která nepřijmou kolostrum po porodu jsou bez imunity. Vysoce citlivá jsou pak k jakékoliv infekci, která u nich může vést k neonatální sepsi.

Prevence

Důležité je vždy u hříbat kontrolovat, zda dojde k příjmu mleziva v odpovídajícím množství dostatečně včas.  Nezbytná je také kontrola kvality kolostra ještě před prvním sáním. Kolostrum musí mít odpovídající koncentraci imunoglobulinů. Nejvhodnější je, aby hříbě přijalo první dávku mleziva do 2 hodin po narození.  Během prvních 24 hodin by mělo hříbě přijmout 8 litrů mléka.  

Diagnostika

Měření kvality kolostra se provádí pomocí kolostroměru. Vhodné je provést kontrolu pasivního transferu protilátek do 24 hodin po narození. K měření hladiny imunoglobulinů v krvi se využívá Snap foal test, což je komerční test na bází ELISA, který poskytuje relevantní výsledky o úrovni získané kolostrální imunity během několika minut.

Terapie

Pokud hříbě spontánně nepřijímá kolostrum, je nutné ho napojit mlezivem uměle. Lze provést aplikaci kolostra sondou.  Význam této aplikace je do 12 hodin po narození. Později je už vhodnější hříbatům aplikovat krevní plazmu, a to parenterálně. Krevní plazma může být od matky nebo od jiné klisny.

 

SYNDROM PERINATÁLNÍ ASFYXIE

Jedná se o stav, kdy dochází k narušení transportu kyslíku do tkání.  K rozvoji tohoto syndromu dochází v průběhu porodu nebo krátce po něm. Vůči nedostatku kyslíku je citlivý především mozek. Anoxie centrální nervové soustavy vede k jejímu nevratnému poškození, což se u hříbat projevuje závažnými klinickými příznaky.

Příčiny

Příčiny tohoto syndromu mohou být různorodé.

Fyziologicky dochází v průběhu porodu k přerušení spojení mezi matkou a plodem, což vede u plodu k hypoxii a hyperkapnii. Nedostatek kyslíku v těle a přebytek oxidu uhličitého stimuluje hříbě ke spontánnímu nadechnutí po narození.

Problém nastává ve chvíli, kdy dochází k oddělení placenty příliš brzo nebo je porod ztížený a hříbě zůstává v pohlavní cestách výrazně déle.  Rovněž také v případě, kdy dojde k zaškrcení pupečních provazců nebo jejich přerušení. V takovém případě hrozí protrahovaná hypoxie v organismu, kdy životně důležité orgány nejsou zásobeny kyslíkem.  Hříbata se často nadechnou plodových vod, což celou situaci komplikuje.

Riziko perinatální asfyxie je také v případě, že je nutné provést císařský řez. Syndrom se může rozvinout také při jakýchkoliv patologických stavech, jako jsou abnormality placenty nebo při vývojových vadách plodu.

Riziko tohoto syndromu se také zvyšuje při zdravotním postižení klisny – hlavními faktory jsou zvýšená teplota nebo zvýšený srdeční tlak.

Klinické příznaky

Klinické příznaky mají 2 základní formy

1.      Okamžitý nástup klinických příznaků.

2.      Opožděný nástup klinický příznaků, a to 6 až 24 hodin po narození.

U hříbat se objevují v důsledku postižení CNS nervové příznaky. Na prvním pohled jsou hříbata slabá, neživotaschopná, nejsou schopná vstát a leží v abnormální poloze. Může být snížený nebo zcela chybí sací reflex. Hříbata se nesnaží navázat kontakt s matkou. Postižení jedinci trpí poruchami dýchání. Patrná je slepota, kdy nejsou schopna se v prostoru orientovat, tlačí do zdi. Dle postižených orgánů se objevuje anemie, snížená frekvence močení nebo absence močení a příznaky koliky. V posledním stádiu se objevují křeče a kóma. Při pitvě je pak patrná diseminovaná intravaskulární koagulopatie.

Terapie

Léčba spočívá v podpůrné terapii. Nutné je tlumit nastupující křeče. Nezbytná je infuzní terapie. Výživa je parenterální.

 

NEONATÁLNÍ SEPSE

Jedná se o systémový zánět způsobený infekčními agens. Sepse představuje systémovou zánětlivou odpověď organismu na přítomnost infekce. K infekci může dojít během gravidity, kdy je postižen přímo plod, a to v případě celkového onemocnění klisny.  Často se infekce rozvine během porodu nebo po porodu. Zpravidla se jedná o následek selhání transferu protilátek.  Mezi vstupní brány infekcí patří střevní sliznice, dýchací aparát a pupek hříbat. Mezi nejčastější infekční agens, které vyvolávají neonatální sepsi, patří: E. coli, Actinobacillus, Klebsiella, Streptococcus nebo Enterococcus.

Klinické příznaky

Klinický průběh se odvíjí od postižených orgánů. Hříbata jsou apatická, trpí horečkou nebo mají naopak teplotu sníženou. Sací reflex je u hříbat slabý nebo chybí. Často nejsou schopna se hříbata ani postavit. Objevují se dýchací potíže a průjem, který vede k dehydrataci. Trávicí trakt může být zcela neprůchodný, kdy dochází k zastavení motoriky – ileus. Postižení jater způsobuje žloutenku – ikterus. V konečném stádiu se objevují křeče, bez včasné terapie hříbata hynou.

Diagnostika

Pro přežití hříbat postižených sepsí je nutné kontrolovat průběh porodu a životaschopnost hříbat po porodu. Výskyt příznaků, které poukazují na nedostatečnou vitalitu mláděte, je vhodné ihned konzultovat s veterinárním lékařem. Včasná diagnostika a terapie je v případě neonatální sepse nezbytná. I ztráta jedné hodiny pro zahájení terapie snižuje šance na přežití až o 10 %!

Terapie

Při podezření na selhání transferu protilátek a rozvoje neonatální sepse je nezbytné zajistit intenzivní péči postiženému hříběti. Při těžkém průběhu je často nutné přistoupit ke kardiopulmonální resuscitaci za účelem stabilizace pacienta. Samotná léčba spočívá v aplikaci antibiotik. Důležitá je také infuzní terapie pro dostatečnou rehydrataci.  Dále jsou tlumeny klinické příznaky postižených orgánů. Preventivně se podává hříbatům protitetanové sérum a vitamín E.

RETENCE MEKONIA

Mekonium tvoří střevní sekrety hříběte, amniová tekutina a buněčný detritus (materiál z roztroušených buněk). Fyziologicky odchází smolka do 24 hodin po porodu. K retenci mekonia může docházet u hříbat, které trpí asfyxií nebo poruchami trávení. Z klinických příznaků se u hříbat projevuje silné nutkání (tenesmy), které může vést až k ruptuře močového měchýře nebo znovuotevření pupečního pahýlu. Hříbata mohou trpět kolikou a chřadnou. Terapie zadržené smolky se provádí pomocí výplachů mýdlovou vodou. Lze provést manuální extrakci, případně se přistupuje k chirurgickému zákroku.

 

RUPTURA MOČ. MĚCHÝŘE

K prasknutí močového měchýře může dojít během ztíženého porodu nebo u hříbat po narození, a to při zadržení smolky. Celkové zánětlivé postižení organismu rovněž může vést k narušení integrity stěny močového měchýře. U hříbat je patrné zvětšené břicho, abnormální močení spojené s bolestí a nutkáním. Viditelné mohou podkožní otoky. Při diagnostice je na USG patrná tekutina v břiše. V rámci léčby je nezbytné stabilizovat pacienta. Při ruptuře močového měchýře dochází k narušení acidobazické rovnováhy, kterou je nutné vyrovnat. Moč je potřeba z dutiny břišní odsát, využívá se drenáž. Pro hříbě je nutná rehydratace a podaní antibiotik v rámci prevence rozšíření infekční agens.