Jedná se o syndrom bolestivosti
v dutině břišní. Rozlišujeme koliky pravé, kdy příčina je lokalizována
v trávicím traktu a koliky nepravé, které souvisejí s postižením
jiných orgánů – ledviny, játra, děloha apod.
Průběh koliky může být akutní nebo
chronický, případně k projevům může docházet u koní opakovaně –
intermitentní průběh. Dle závažnosti klinických příznaků rozlišujeme koliky
mírné, střední a těžké. Ukazatelem intenzity této bolestivosti může být srdeční
frekvence.
Klinické
příznaky
Koně postižené kolikou jsou nervózní, apatičtí,
výrazně se potí a ohlížejí se do oblasti břicha. Mohou mít tendenci si kopat do
břicha. Bolestivost vede ke skřípání a cvakání zubů – bruxismus. Nezvyklý je postoj koní. Mohou se objevit
křeče. Často dochází u postižených koní k válení, kdy po zvednutí se koně
neotřepou. Na
rozdíl od válení jako
projevu komfortního chování, kdy
k otřepání dochází. Při
vyšetření je
patrné zvýšení srdeční frekvence,
zrychlené dýchání a snížená
až zastavená
peristaltika střev. Intenzita srdeční frekvence může poukazovat na
závažnost koliky – mírná, střední nebo těžká.
Mezi
příčiny pravých kolik patří funkční změny ve střevě, které nebývají
z pohledu prognózy tak vážné. V případě, že dochází ke změnám polohy
střeva, je obvykle nutná chirurgie. U zánětů střev je prognóza nejistá
v závislosti na závažnosti průběhu onemocnění.
Příčiny kolik v tenkém střevě:
Inguinální hernie
Jedná se o tříselnou kýlu, jejíž příčinou
je uvolnění tříselného prstence. Častější je u samců, kdy se může obsah kýlního
vaku dostat do podkoží nebo až do šourku. Varle pak bývá na postižené straně
tvrdší, bolestivé a šourek je zvětšený. Tento stav se projevuje kolikou,
refluxem a v důsledku nedostatku tekutin v trávicím traktu
dehydratací tlustého střeva. Řešení tohoto stavu spočívá v kastraci, kdy
se chirurgicky odstraňují obě varlata.
Obstipace ilea
Dochází zpravidla k náhle
neprůchodnosti střeva v oblasti ilea. Příznakem tohoto akutního stavu jsou
kolikové bolesti.
GDJP
Gastroduodenojejunitis proximalis je
sporadické onemocnění u koní. Projevuje se zapáchajícím až krvavým refluxem,
kdy v žaludku u koní dochází k
těžkému krvavému až nekrotickému zánětu.
Tímto zánětem je postižen také přední
(proximální) úsek střeva. Příčina tohoto
onemocnění není přesně známa. Léčba
spočívá v konzervativní terapii nebo je
nutný chirurgický zákrok, při
kterém se provádí výplach střev.
Další příčinou kolik mohou být invaginace,
kdy dochází k vchlípení jednotlivých částí střeva do sebe. Může být
jejunoileocekální nebo ileocekální.
Příčiny kolik ve slepém střevě:
Meteorismus
Meteorismus
(tympanie) slepého střeva je nejčastěji detekovaným
patologickým nálezem při
rektálním vyšetření. Meteorismus může
být primární a sekundární
meteorismus. Primární
meteorismus je vzácnější, dochází
k silnému rozšíření slepého
střeva.
Příčinou je příjem silně kvasícího krmiva
nebo narušení normální motility slepého střeva. . Čerstvá pastva, jetel, velké
množství jádra v krmné dávce mohou způsobit prudké kvašení a nadměrnou produkci
plynu ve slepém střevě.
Sekundární
meteorismus je způsoben obvykle obstrukcí velkého a
malého kolonu, kdy kromě
rozšířeného slepého střeva je patrný
také zvětšený a rozšířený
kolon, který
může být v abnormální poloze.
Obstipace slepého střeva
Dochází k nahromadění a zahuštění
obsahu slepého střeva. Primárně
tento
problém vzniká při dlouhotrvajícím
nadměrném příjmu vlákniny – sláma
z podestýlky nebo při požírání
písku nebo hlíny. Slepé střevo se ucpe a
stává se neprůchodným Přitěžujícím
faktorem je nedostatek pohybu a snížený
příjem vody. Sekundárně dochází
k neprůchodnosti slepého střeva
v případě, že vzniká překážka ve
slepém střevě. Touto překážkou může být
zúžení způsobené zánětlivým procesem
nebo zauzlení střev. Výsledkem
neprůchodnosti je dysfunkce slepého střeva.
Intususcepce
Dochází
nejčastěji ke vchlípení hrotu
slepého střeva do těla slepého střeva –
cékocekální nebo vchlípení do
tlustého
střeva (do pravé ventrální slohy kolonu) –
cékokolická.
Příčiny kolik v tlustém střevě:
Dislokace kolonu
Onemocnění velkého kolonu jsou častou
příčinou kolik u koní. Velký kolon může být postižen různými patologickými
stavy, které se dají řešit konzervativní léčbou, jiné je nutné řešit
chirurgicky a jsou pro koně život ohrožující.
Dislokace
kolonu může být levostranná nebo
pravostranná. Levostranná dislokace je
častější a dochází při ní k
přesunutí
různě velké části sloh kolonu – tlustého
střeva do levé částí dutiny břišní. Konkrétně do prostoru, který je ohraničen
levou ledvinou, zespoda vymezen společným ledvinným a slezinným vazem, zevně
ohraničen slezinou a seshora tělní stěnou.
Pravostranná
dislokace je méně častá, kdy
dochází k přesunu velkého kolonu do
pravé částí dutiny břišní.
Konkrétně
se dostává mezi pravou stěnu tělní a slepé
střevo (do oblasti za mezenterium).
Torze kolonu
Jedná
se o nejzávažnější příčinu kolik u
koní, která často končí úhynem nebo je
nutné utracení. Slohy kolonu – tlusté
střevo se otáčí kolem své osy, což vede
k zaškrcení a
k neprůchodnosti. Dochází
k rozšíření a přeplnění žaludku.
Celkový
zdravotní stav se rychle zhoršuje. Rizikovou skupinu
představují chovné klisny,
a to v prvních měsících po porodu vlivem
zvýšené prostornosti
v dutině břišní.
Zátková obstipace malého kolonu
Příčinou je nevhodné složení krmiva, které
je bohaté na velké množství vlákniny. Výsledkem neprůchodnosti je utlumení
střevní peristaltiky a kolikové bolesti.
Terapie
Léčba koilk je
možná konzervativním způsobem nebo chirurgicky. V rámci konzervativní léčby
se aplikují léčiva na tlumení bolesti – spasmolytika
(Buscopan) a analgetika – nesteroidní
protizánětlivé léky, NSAID α2 agonisté a opiáty. Nutné
je zasondovat žaludek, protože koně nejsou schopni zvracet. Hrozí ruptura
žaludku při poruše průchodnosti trávicím traktem. Neprocházející zaživatinu lze
ovlivnit laxativy, a to společně s infuzní terapii a výplachy. Motilitu
střev lze stimulovat také prokinetiky.
V rámci prevence rozvoje infekčních onemocnění se podávají
antibiotika. Chirurgická intervence je nutná při těžkých kolikách.
Syndrom gastroduodenální ulcerace u koní
je nepříliš známým onemocněním, které však lze u koní zařadit mezi tzv.
civilizační choroby.
Příčina
onemocnění
Příčina tohoto onemocnění je
s největší pravděpodobností dána vznikem nerovnováhy mezi protektivními a
agresivními faktory, které mohou působit na žaludeční sliznici. Infekce Helicobacter pylori,
která vede k žaludečním vředům u lidské
populace, nebyla u koní
v etiologii vzniku vředů potvrzena. Vznik vředů je u koní
podmíněn
především dlouhodobou léčbou
s využitím NSAID – nesteroidní
protizánětlivé
léky. Dále se na rozvoji gastroduodenální
ulcerace podílí dlouhodobý stres
způsobený např. tréninkem nebo závoděním.
Spouštěcím faktorem je také
dlouhodobé hladovění, které u koní vede
k duodenálnímu refluxu.
Kůň
je přizpůsoben stavbou a fyziologií trávicího
traktu ke kontinuálnímu příjmu
potravy v malých dávkách. Průběžný
přísun krmné dávky zajišťuje
nepřerušovanou
tvorbu slin, které jsou důležitým pufrem pro
udržování odpovídající kyselosti
žaludku. Pokud dochází k hladovění a sliny
nestabilizují pH v žaludku
hrozí porušení sliznice žaludku slizničními
agresory, kterými je kyselina
chlorovodíková a pepsin. Výsledkem je tvorba
vředů.
Predispozice
Postihuje všechny věkové kategorie (včetně
novorozených hříbat). U hříbat je většinou projevem komplikace jiných
onemocnění. Nejčastěji se tento syndrom objevuje u dostihových koní.
Patogeneze
Při
syndromu gastroduodenální ulcerace
dochází k fokální až
multifokální ulceraci, kdy se vředy tvoří na
různých
místech žaludeční sliznice, která je postižena
zánětem. Gastritida způsobuje u
koní poruchu vyprazdňování žaludku.
K ulceracím dochází také
v duodenu, které je postiženo zánětem (duodenitida)
a v jícnu
(ezofageální ulcerace).
Klinické
příznaky
Ne
vždy musí být přítomny klinické
příznaky. Mezi časté klinické příznaky
patří ale kolikové bolesti, především po
nakrmení, bruxismus – skřípaní zubů a
inapetence. Koně v důsledku anorexie
hubnou a nejsou schopni tolerovat zátěž.
Diagnostika
Diagnostika
spočívá v posouzení klinických příznaků a dalších faktorů jako je kondice,
příjem krmiva, pracovní nasazení apod. Definitivní diagnóza je možná
prostřednictvím endoskopie.
Terapie
Cílem
terapie je obnova rovnováhy mezi
agresivními a protektivními faktory, které
působí na sliznici žaludku a podpora
hojení vředů. Při terapii se využívá např. těchto
medikamentů: sukralfát,
omeprazol, ranitidin, cimetidin, které zajišťují
ochranu sliznice před dalším
poškozováním. U koně je potřebné
zavést také odpovídající
krmný režim a je
nutné zamezit hladovění. Nezbytné je také
upravit zátěž a předcházet výraznému
stresu u koní.
-
reccurent airway obstruction
Jedná
se o chronický zánět dýchacích cest,
který je doprovázen akutní obstrukcí
(neprůchodností), která je reverzibilní.
Příčinou
je dlouhodobá inhalace anorganického a organického
prachu, který může obsahovat
spory plísní, bakterie, trus, fragmenty těl roztočů a
hmyzu. Výsledkem je
alergická reakce průdušek a průdušinek.
Klinické
příznaky tohoto onemocnění jsou ztížené dýchání kašel a
intolerance zátěže. Při poslechu jsou patrné dýchací šelesty. V dýchacích
cestách je přítomen hlenohnisavý sekret, který je odpovědí organismu na
postižení dýchacích šest.
Diagnostika
spočívá v auskultaci a v posouzení klinických příznaků. Při
ztíženém dýchání je
charakteristická
dýchavičná stružka, kdy dochází
k namáhavému dýchání,
které doprovází
zapojování břišního lisu při
dýchání. Výsledkem je tak zbytnění
svalů břišního
lisu. Pozorovat lze také anální
dýchání, kdy dochází
k rytmickému
otevírání anu v závislosti na
dýchacích pohybech. Endoskopickým
vyšetření
je patrná zesílená oblast rozvětvení
průdušnice a v dýchacích cestách jsou
přítomné stopy hlenohnisavého sekretu.
V rámci diagnostiky se provádí
bronchoalveolární laváž, kdy je koni
do průdušek aplikován fyziologický roztok,
který je následně aspirován a
podroben laboratornímu vyšetření. Při RAO
bývají zvýšené bílé
krvinky –
neutrofily. Provádí se rovněž funkční
vyšetření plic, zátěžové testy nebo
spirometrie.
Z paraklinických metod se využívá
rentgenové vyšetření. Terapie
spočívá především
v zajištění odpovídající
zoohygieny prostředí koně. Nutné je snížit
prašnost
v boxech, čehož lze dosáhnout namáčením sena,
vhodnou bezprašnou
podestýlkou a také pravidelným odklizem hnoje a
čištěním boxů. Koně je vhodné
umístit na pastvu. Z medikamentů se využívají
kortikosteroidy, které se
aplikují perorálně, parenterálně nebo inhalačně
prostřednictvím nebulizéru.
Nebulizér vytváří jemnou mlhu a umožňuje tak
snadnou aspiraci podaných léčiv.
Vhodné je využít tento přístroj při
pohybové aktivitě koně - procházka, kdy kůň
je v mírné zátěži, pohybuje se a aspiruje
potřebná léčiva. V rámci
terapie se využívají také bronchodilatancia pro
zprůchodnění dýchacích cest
nebo sekretolytika stimulující sekreci
v dýchacích cestách, např.
bromhexin.
= hyperadrenokorticismus
Jedná se o nejčastější endokrinní poruchu
u starších koní. Příčinou tohoto syndromu může být adenom nebo adenomatózní
hyperplazie hypofýzy.
Klinické
příznaky
Tento
syndrom se většinou projevuje u starších koní, a to nadměrným ochlupením –
hirsutismus. Hirsutismus může být lokálně na končetinách, na břichu nebo po
celém těle. Charakteristická je dlouhá vlnitá srst. Koně rovněž mohou trpět
laminitidou. Dochází k abnormálnímu
ukládání tuku na těle. Výrazně prominuje tuk nad očnicemi. U koní je značná ospalost, jsou apatičtí.
Objevuje se nadměrný příjem tekutin a s tím spojené nadměrné močení –
syndrom polyurie /polydypsie (PU/PD).
Časté je u koní také nadměrné
pocení. Tato endokrinní porucha navíc
zvyšuje riziko jiných onemocnění –
dochází k oslabení imunitního
systému.
Diagnostika
Laboratorně lze prokázat zvýšenou hladinu
ACTH – adrenokortikotropní hormon a tak hladinu glukózy. ACTH je produkován
v hypofýze a ovlivňuje tvorbu kortizolu v nadledvinách. Při Cushingově syndromu dochází
k nadměrné produkci kortizolu. Ten lze stanovit v séru, moči nebo ve
slinách.
Terapie
Léčba tohoto syndromu je nákladná a
celoživotní.
Kromě léčiv – pergolid-mesylát, cyproheptadin, bromocriptin je nutné koni
zajistit také kvalitní ošetřovatelskou péči – především v souvislosti
s rizikem laminitid.
Predispozicí k rozvoji metabolického
syndromu u koní bývá obezita. Kondici koně lze hodnotit subjektivně pomocí BCS.
Běžně se toto onemocnění vyskytuje u
poníků.
Body
condition score se využívá nejen u koní, ale např. také u skotu. V případě
koní se uplatňuje 1-9 - bodová stupnice, kdy stupeň 1 je podvýživa, 5. stupeň
je střední kondice a od 8. stupně hovoříme o obezitě. Pro zhodnocení je
důležité prohmatat na těle koně několik míst – hřeben krku, kohoutek, oblast za
ramenem, oblast hrudního koše, bederní páteř a kořen ocasu.
Pro
zjištění orientační hmotnosti koně
jsou vhodné také weight tape, které jsou na trhu
volně dostupné. Pro objektivní
zhodnocení má význam přímé
zvážení koně. Lokalizaci tuku v predilekčních
místech lze hodnotit prostřednictvím USG.
Při metabolickém syndromu bývá přítomna
rezistence vůči inzulinu nebo koně mají zvýšenou koncentrací inzulinu
v krvi – hyperinsulinémie.
Diagnostiku
lze provést prostřednictvím orálního glukózového testu nebo testu, který
umožňuje měřit i inzulin. Metabolický syndrom je významným predispozičním
faktorem laminitidy, která se tak může rozvinout. Při laminitidě jsou pak
patrné příznaky kulhání a výrazná pulzace digitálních arterií.
Terapie
spočívá
ve vhodném managementu. Důležité je zajistit
dietetická opatření, která vedou
k omezení pastvy a přístupu
k energetickému krmivu. Základem krmné
dávky by mělo být objemné krmivo – seno. Kůň
by měl mít dostatek pohybu.
Zvýšenou opatrnost je potřeba mít při
výskytu laminitidy. Důležité je
pravidelné ošetřování kopyt. Pro
léčbu lze využít také některé medikamenty.
Jedná
se o syndrom, který je známý
především
pod názvem schvácení kopyt. Projevuje se
závažným onemocnění kopytní
škáry, kde
se rozvíjí zánět. Laminitida však
není pouze onemocněním kopyta, jedná se o
celkové onemocnění. Predispozice
k laminitidám je zejména u poníků.
Při laminitidě dochází k selhání
závěsného aparátu kopyta, což vede k rotaci a poklesu distálního článku prstu
(kopytní kosti).
Příčiny
laminitidy a mechanizmus vzniku
• Toxemie
– kolitida, překrmení jádrem, torze kolonu, zadržené lůžko
• Hyperinsulinémie
– Cushing, metabolický syndrom, pastva
• Přetížení
(zranění na druhostranné končetině apod.)
Vznik
onemocnění je nejčastěji podmíněn překrmováním koně jádrem, kdy přijímá
nadměrné množství lehce stravitelných sacharidů.
V důsledku tohoto stavu se rozvíjí toxémie. Při
nadbytku
lehce stravitelných sacharidů dochází k
okyselení střevního obsahu, přemnožení
bakterií, které štěpí nadbytek
přijatých cukrů. Běžná mikroflóra se
potlačí a
patogenní mikroorganismy se přemnoží. Při nedostatku
potravy začnou odumírat a
z jejich těl se uvolní toxiny, které se postupně
vstřebávají do krevního
oběhu, krví se dostávají do vlásečnic
kopytní škáry, kde způsobí jejich
destrukci a následnou nekrózu škáry.
Toxemie může být vyvolána také při zánětech tlustého střeva, otravách nebo při zadrženém
lůžku po porodu. Při některém z těchto závažných stavů se
v těle (trávicí aparát, děloha,...) vlivem patologického procesu uvolní toxiny.
Tyto toxiny pak vedou k poškození závěsného aparátu kopyta.
Hyperinzulinémie
je příčinou laminitidy u koní s tzv. inzulinovou rezistencí, která je důsledkem
endokrinního onemocnění – Cushingův syndrom, equinní metabolický syndrom (EMS)
nebo vlivem dlouhodobé aplikace kortikosteroidů.
Inzulin
je hormon, který má za úkol umožnit glukóze vstup z krve do buněk různých
tkání. Pokud se u zdravého organismu zvýší hladina glukózy v krvi, slinivka
břišní začne produkovat více inzulinu, který tuto hladinu výše popsaným
mechanismem sníží. Tkáně zvířete postiženého inzulinovou rezistencí nereagují
na inzulin dostatečně, proto je ho vyráběno více než u zdravého zvířete. Předpokládá
se, že inzulin může aktivovat růstový
faktor, který vede k nadměrnému růstu lamel v kopytu. Lamely jsou delší a křehčí. Nejsou schopné
udržet váhu, která na nich spočívá a také správnou pozici kopytní kosti.
Laminitida
z mechanického přetížení končetinybývá
v případech, kdy je noha přetížena kvůli
zranění druhé nohy. Dochází
k omezenému proudění krve do a z kopyta -
šlacha hlubokého ohýbače prstu
při zatížení utlačuje cévy. Výsledkem je
tak nedostatečný přísun kyslíku a
živin do kopyta, což vede k poškození lamel a
rozvoji laminitidy. Příčinou
může být také dlouhodobý pohyb na tvrdém
podkladu nebo nevhodná úprava kopyt.
Klinické
příznaky
Schvácení
kopyt představuje u koní závažný
zdravotní problém, který se na počátku
rozvoje patologického procesu nedaří
odhalit. Na úplném začátku laminitidy, je kůň bez
klinických příznaků.
Patologický proces v kopytní škáře už
ale probíhá. Chovatelé detekují
laminitidu ve fázi, kdy už dochází
k postižení kopyt. Patrné je u koní kulhání a abnormální postoje. Postižena bývají většinou obě přední kopyta,
někdy všechna čtyři, výjimečně je postiženo pouze jedno kopyto. Na končetinách
lze odhalit zvýšenou pulzaci cév –
digitálních arterií. Kopyta jsou
také na dotek teplejší.
V této
fázi zahájena léčba může být ještě
úspěšná. V pozdějším
stádiu dochází
k deformaci kopyt, což je dáno destrukcí
závěsného aparátu kopytní kosti. Toto
stádium je chronické a ireverzibilní. Na
koních jsou patrné i projevy změny
celkového zdravotního stavu – zvýšená
tělesná teplota, dechová i tepová frekvence, výrazné pocení a nechutenství,
které může připomínat koliku.
Diagnostika
Schvácení
kopyt lze detekovat na základě charakteristických klinických příznaků. Nezbytné
je ale vždy provést rentgen kopyta.
Posuzuje
se hloubka kopyta, tloušťka stěn,
kopytní pouzdro a také úhel, který
svírá chodidlová plocha kopytní kosti se
zemí.
Terapie
Pro úspěch léčby má význam včasná
diagnostika. První pomoc by měla přijít, co nejdříve. Kůň musí být umístěn do
vhodného boxu s měkkou podestýlkou, kde má dostatečný klid. Význam má
začít chladit kopyta.
Potvrdilo se, že chlazením končetin ve
vodě pod 5 0C
se zmírňuje rozvoj laminitidy. Chlazení postižené
končetiny v akutní fázi už proces v kopytu
nezvrátí, ale může omezit bolest.
Vhodné je také podat černé uhlí nebo
minerální olej pro rychlé odstranění
škodlivin z těla. Nutné je odstranit příčinu
– nevhodné krmení, léky, jiný
zdravotní problém. Veterinární lékař
může podat vhodné medikamenty pro tlumení
bolesti nebo rozšíření cév k podpoře
krevního zásobení kopyta. Kopyto se
vypodloží smotky obvazů a zasádruje, případně se
provádí speciální úprava
kopyta, kdy se redukuje výška patek nebo se
provádí podkovování. V rámci
prevence je důležitá i vhodná krmná dávka
s vysokým podílem vlákniny.
Cílem
úpravy kopyt je odlehčení
poškozenému závěsnému aparátu, kdy
se přenese co nejvíce váhy z bolestivé
špičky kopytní kosti do zadní části kopyta
a na střelku. Z tohoto důvodu je
potřeba udržovat i nízké patky.
Mezi další onemocnění pohybového aparátu patří např. hniloba střelu, rozštěpy, onemocnění šlach nebo zlomeniny kostí.
Jedná se o postižení rohoviny kopytního
střelu, které je způsobeno vnějšími i vnitřními faktory. Ze zevních faktorů je
to nedostatečná péče o kopyto a pohyb ve vlhkém prostředí – promáčená
podestýlka močí a výkaly. Z vnitřních faktorů je to nedostatečná kvalita
rohoviny, příliš těsné kopyto nebo přítomnost bakterií.
Patogeneze
a klinické příznaky
Rohový střel se rozpadá v kašovitou,
šedozelenou, silně zapáchající hmotu. Kromě střelu
může být postižené i chodidlo a rohová
stěna. K postižení dochází zejména v případech, kdy jsou chráněné
různými podložkami nebo vložkami do podkov. Při pokročilém stupni hniloby
střelky kůň kulhá.
Diagnostika
Na postižené rohovině je šedočerný mazlavý
povlak, který zapáchá. Pokud hniloba proniká do škáry, je bolestivá a vede u
koně při pohybu ke kulhání. Kulhání je zejména na měkkém povrchu.
Terapie
Pro
léčbu je důležité každodenní čištění
rohového střelu vyškrabováním kopyt.
Střelka se ošetřuje dehtem nebo se
zasypává modrou skalicí. Rýha se
vyplní gázou. Ošetření se
provádí do doby než
je rohovina suchá. Předejít musíme ale také
nadměrnému vysušení rohoviny.
Nezbytné je zlepšení stájové
hygieny.
Prevence
Pro
prevenci je nejdůležitější pravidelné
každodenní čištění kopyt a suchá
podestýlka. Význam má také dostatek pohybu
na
pastvinách a ve zpevněných výbězích.