ÚVODNÍ STRÁNKA

KONĚ

Úvod

Anatomie a fyziologie koní

Nemoci hříbat

Nemoci koní

Endoparazité koní

Ektoparazité koní

Vakcinace koní




Ke stažení









KONĚ

Nemoci koní



 

KOLIKA

Jedná se o syndrom bolestivosti v dutině břišní. Rozlišujeme koliky pravé, kdy příčina je lokalizována v trávicím traktu a koliky nepravé, které souvisejí s postižením jiných orgánů – ledviny, játra, děloha apod.

Průběh koliky může být akutní nebo chronický, případně k projevům může docházet u koní opakovaně – intermitentní průběh. Dle závažnosti klinických příznaků rozlišujeme koliky mírné, střední a těžké. Ukazatelem intenzity této bolestivosti může být srdeční frekvence.

Klinické příznaky

Koně postižené kolikou jsou nervózní, apatičtí, výrazně se potí a ohlížejí se do oblasti břicha. Mohou mít tendenci si kopat do břicha. Bolestivost vede ke skřípání a cvakání zubů – bruxismus.  Nezvyklý je postoj koní. Mohou se objevit křeče. Často dochází u postižených koní k válení, kdy po zvednutí se koně neotřepou.  Na rozdíl od válení jako projevu komfortního chování, kdy k otřepání dochází. Při vyšetření je patrné zvýšení srdeční frekvence, zrychlené dýchání a snížená až zastavená peristaltika střev.   Intenzita srdeční frekvence může poukazovat na závažnost koliky – mírná, střední nebo těžká.

Mezi příčiny pravých kolik patří funkční změny ve střevě, které nebývají z pohledu prognózy tak vážné. V případě, že dochází ke změnám polohy střeva, je obvykle nutná chirurgie. U zánětů střev je prognóza nejistá v závislosti na závažnosti průběhu onemocnění.

Příčiny kolik v tenkém střevě:

Inguinální hernie

Jedná se o tříselnou kýlu, jejíž příčinou je uvolnění tříselného prstence. Častější je u samců, kdy se může obsah kýlního vaku dostat do podkoží nebo až do šourku. Varle pak bývá na postižené straně tvrdší, bolestivé a šourek je zvětšený. Tento stav se projevuje kolikou, refluxem a v důsledku nedostatku tekutin v trávicím traktu dehydratací tlustého střeva. Řešení tohoto stavu spočívá v kastraci, kdy se chirurgicky odstraňují obě varlata.

Obstipace ilea

Dochází zpravidla k náhle neprůchodnosti střeva v oblasti ilea. Příznakem tohoto akutního stavu jsou kolikové bolesti.

GDJP

Gastroduodenojejunitis proximalis je sporadické onemocnění u koní. Projevuje se zapáchajícím až krvavým  refluxem, kdy v žaludku u koní dochází k těžkému krvavému až nekrotickému zánětu. Tímto zánětem je postižen také přední (proximální) úsek střeva. Příčina tohoto onemocnění není přesně známa. Léčba spočívá v konzervativní terapii nebo je nutný chirurgický zákrok, při kterém se provádí výplach střev.

Další příčinou kolik mohou být invaginace, kdy dochází k vchlípení jednotlivých částí střeva do sebe. Může být jejunoileocekální nebo ileocekální.

 

Příčiny kolik ve slepém střevě:

Meteorismus

Meteorismus (tympanie) slepého střeva je nejčastěji detekovaným patologickým nálezem při rektálním vyšetření. Meteorismus může být primární a sekundární meteorismus. Primární meteorismus je vzácnější, dochází k silnému rozšíření slepého střeva. Příčinou je  příjem silně kvasícího krmiva nebo narušení normální motility slepého střeva. . Čerstvá pastva, jetel, velké množství jádra v krmné dávce mohou způsobit prudké kvašení a nadměrnou produkci plynu ve slepém střevě.

Sekundární meteorismus je způsoben obvykle obstrukcí velkého a malého kolonu, kdy kromě rozšířeného slepého střeva je patrný také zvětšený a rozšířený kolon, který může být v abnormální poloze.  

Obstipace slepého střeva

Dochází k nahromadění a zahuštění obsahu slepého střeva.  Primárně tento problém vzniká při dlouhotrvajícím nadměrném příjmu vlákniny – sláma z podestýlky nebo při požírání písku nebo hlíny. Slepé střevo se ucpe a stává se neprůchodným Přitěžujícím faktorem je nedostatek pohybu a snížený příjem vody. Sekundárně dochází k neprůchodnosti slepého střeva v případě, že vzniká překážka ve slepém střevě. Touto překážkou může být zúžení způsobené zánětlivým procesem nebo zauzlení střev. Výsledkem neprůchodnosti je dysfunkce slepého střeva.

Intususcepce

Dochází nejčastěji ke vchlípení hrotu slepého střeva do těla slepého střeva – cékocekální nebo vchlípení do tlustého střeva (do pravé ventrální slohy kolonu) – cékokolická.

 

Příčiny kolik v tlustém střevě:

Dislokace kolonu

Onemocnění velkého kolonu jsou častou příčinou kolik u koní. Velký kolon může být postižen různými patologickými stavy, které se dají řešit konzervativní léčbou, jiné je nutné řešit chirurgicky a jsou pro koně život ohrožující.

Dislokace kolonu může být levostranná nebo pravostranná. Levostranná dislokace je častější a dochází při ní k přesunutí různě velké části sloh kolonu – tlustého střeva do levé částí dutiny břišní. Konkrétně do prostoru, který je ohraničen levou ledvinou, zespoda vymezen společným ledvinným a slezinným vazem, zevně ohraničen slezinou a seshora tělní stěnou.

Pravostranná dislokace je méně častá, kdy dochází k přesunu velkého kolonu do pravé částí dutiny břišní. Konkrétně se dostává mezi pravou stěnu tělní a slepé střevo (do oblasti za mezenterium).

Torze kolonu

Jedná se o nejzávažnější příčinu kolik u koní, která často končí úhynem nebo je nutné utracení. Slohy kolonu – tlusté střevo se otáčí kolem své osy, což vede k zaškrcení a k neprůchodnosti. Dochází k rozšíření a přeplnění žaludku. Celkový zdravotní stav se rychle zhoršuje. Rizikovou skupinu představují chovné klisny, a to v prvních měsících po porodu vlivem zvýšené prostornosti v dutině břišní.

Zátková obstipace malého kolonu

Příčinou je nevhodné složení krmiva, které je bohaté na velké množství vlákniny. Výsledkem neprůchodnosti je utlumení střevní peristaltiky a kolikové bolesti. 

 

Terapie

Léčba koilk je možná konzervativním způsobem nebo chirurgicky. V rámci konzervativní léčby se aplikují léčiva na tlumení bolesti – spasmolytika  (Buscopan) a analgetika – nesteroidní protizánětlivé léky,  NSAID α2 agonisté a opiáty. Nutné je zasondovat žaludek, protože koně nejsou schopni zvracet. Hrozí ruptura žaludku při poruše průchodnosti trávicím traktem. Neprocházející zaživatinu lze ovlivnit laxativy, a to společně s infuzní terapii a výplachy. Motilitu střev lze stimulovat také prokinetiky.  V rámci prevence rozvoje infekčních onemocnění se podávají antibiotika. Chirurgická intervence je nutná při těžkých kolikách.

 

SYNDROM GASTRODUODENÁLNÍ ULCERACE

Syndrom gastroduodenální ulcerace u koní je nepříliš známým onemocněním, které však lze u koní zařadit mezi tzv. civilizační choroby.

Příčina onemocnění

Příčina tohoto onemocnění je s největší pravděpodobností dána vznikem nerovnováhy mezi protektivními a agresivními faktory, které mohou působit na žaludeční sliznici.  Infekce Helicobacter pylori, která vede k žaludečním vředům u lidské populace, nebyla u koní v etiologii vzniku vředů potvrzena. Vznik vředů je u koní podmíněn především dlouhodobou léčbou s využitím NSAID – nesteroidní protizánětlivé léky. Dále se na rozvoji gastroduodenální ulcerace podílí dlouhodobý stres způsobený např. tréninkem nebo závoděním. Spouštěcím faktorem je také dlouhodobé hladovění, které u koní vede k duodenálnímu refluxu.

Kůň je přizpůsoben stavbou a fyziologií trávicího traktu ke kontinuálnímu příjmu potravy v malých dávkách. Průběžný přísun krmné dávky zajišťuje nepřerušovanou tvorbu slin, které jsou důležitým pufrem pro udržování odpovídající kyselosti žaludku. Pokud dochází k hladovění a sliny nestabilizují pH v žaludku hrozí porušení sliznice žaludku slizničními agresory, kterými je kyselina chlorovodíková a pepsin. Výsledkem je tvorba vředů.

Predispozice

Postihuje všechny věkové kategorie (včetně novorozených hříbat). U hříbat je většinou projevem komplikace jiných onemocnění. Nejčastěji se tento syndrom objevuje u dostihových koní.

Patogeneze

Při syndromu gastroduodenální ulcerace dochází k fokální až multifokální ulceraci, kdy se vředy tvoří na různých místech žaludeční sliznice, která je postižena zánětem. Gastritida způsobuje u koní poruchu vyprazdňování žaludku. K ulceracím dochází také v duodenu, které je postiženo zánětem (duodenitida) a v jícnu (ezofageální ulcerace).

Klinické příznaky

Ne vždy musí být přítomny klinické příznaky. Mezi časté klinické příznaky patří ale kolikové bolesti, především po nakrmení, bruxismus – skřípaní zubů a inapetence. Koně v důsledku anorexie hubnou a nejsou schopni tolerovat zátěž.

Diagnostika

Diagnostika spočívá v posouzení klinických příznaků a dalších faktorů jako je kondice, příjem krmiva, pracovní nasazení apod. Definitivní diagnóza je možná prostřednictvím endoskopie.

Terapie

Cílem terapie je obnova rovnováhy mezi agresivními a protektivními faktory, které působí na sliznici žaludku a podpora hojení vředů. Při terapii se využívá např. těchto medikamentů: sukralfát, omeprazol, ranitidin, cimetidin, které zajišťují ochranu sliznice před dalším poškozováním. U koně je potřebné zavést také odpovídající krmný režim a je nutné zamezit hladovění. Nezbytné je také upravit zátěž a předcházet výraznému stresu u koní.

RAO

- reccurent airway obstruction

Jedná se o chronický zánět dýchacích cest, který je doprovázen akutní obstrukcí (neprůchodností), která je reverzibilní. Příčinou je dlouhodobá inhalace anorganického a organického prachu, který může obsahovat spory plísní, bakterie, trus, fragmenty těl roztočů a hmyzu. Výsledkem je alergická reakce průdušek a průdušinek.

Klinické příznaky tohoto onemocnění jsou ztížené dýchání kašel a intolerance zátěže. Při poslechu jsou patrné dýchací šelesty. V dýchacích cestách je přítomen hlenohnisavý sekret, který je odpovědí organismu na postižení dýchacích šest.

Diagnostika spočívá v auskultaci a v posouzení klinických příznaků.  Při ztíženém dýchání je charakteristická dýchavičná stružka, kdy dochází k namáhavému dýchání, které doprovází zapojování břišního lisu při dýchání. Výsledkem je tak zbytnění svalů břišního lisu. Pozorovat lze také anální dýchání, kdy dochází k rytmickému otevírání anu v závislosti na dýchacích pohybech. Endoskopickým vyšetření je patrná zesílená oblast rozvětvení průdušnice a v dýchacích cestách jsou přítomné stopy hlenohnisavého sekretu.  V rámci diagnostiky se provádí bronchoalveolární laváž, kdy je koni do průdušek aplikován fyziologický roztok, který je následně aspirován a podroben laboratornímu vyšetření. Při RAO bývají zvýšené bílé krvinky – neutrofily. Provádí se rovněž funkční vyšetření plic, zátěžové testy nebo spirometrie. Z paraklinických metod se využívá rentgenové vyšetření. Terapie spočívá především v zajištění odpovídající zoohygieny prostředí koně. Nutné je snížit prašnost v boxech, čehož lze dosáhnout namáčením sena, vhodnou bezprašnou podestýlkou a také pravidelným odklizem hnoje a čištěním boxů. Koně je vhodné umístit na pastvu. Z medikamentů se využívají kortikosteroidy, které se aplikují perorálně, parenterálně nebo inhalačně prostřednictvím nebulizéru. Nebulizér vytváří jemnou mlhu a umožňuje tak snadnou aspiraci podaných léčiv. Vhodné je využít tento přístroj při pohybové aktivitě koně - procházka, kdy kůň je v mírné zátěži, pohybuje se a aspiruje potřebná léčiva. V rámci terapie se využívají také bronchodilatancia pro zprůchodnění dýchacích cest nebo sekretolytika stimulující sekreci v dýchacích cestách, např. bromhexin.

 

 

 

CUSHINGŮV SYNDROM

= hyperadrenokorticismus

Jedná se o nejčastější endokrinní poruchu u starších koní. Příčinou tohoto syndromu může být adenom nebo adenomatózní hyperplazie hypofýzy.

Klinické příznaky

Tento syndrom se většinou projevuje u starších koní, a to nadměrným ochlupením – hirsutismus. Hirsutismus může být lokálně na končetinách, na břichu nebo po celém těle. Charakteristická je dlouhá vlnitá srst. Koně rovněž mohou trpět laminitidou.  Dochází k abnormálnímu ukládání tuku na těle. Výrazně prominuje tuk nad očnicemi.  U koní je značná ospalost, jsou apatičtí. Objevuje se nadměrný příjem tekutin a s tím spojené nadměrné močení – syndrom polyurie /polydypsie (PU/PD).  Časté je u koní také nadměrné pocení. Tato endokrinní porucha navíc zvyšuje riziko jiných onemocnění – dochází k oslabení imunitního systému.

Diagnostika

Laboratorně lze prokázat zvýšenou hladinu ACTH – adrenokortikotropní hormon a tak hladinu glukózy. ACTH je produkován v hypofýze a ovlivňuje tvorbu kortizolu v nadledvinách.  Při Cushingově syndromu dochází k nadměrné produkci kortizolu. Ten lze stanovit v séru, moči nebo ve slinách.

Terapie

Léčba tohoto syndromu je nákladná a celoživotní.

Kromě léčiv – pergolid-mesylát, cyproheptadin, bromocriptin je nutné koni zajistit také kvalitní ošetřovatelskou péči – především v souvislosti s rizikem laminitid.

                

METABOLICKÝ SYNDROM

Predispozicí k rozvoji metabolického syndromu u koní bývá obezita. Kondici koně lze hodnotit subjektivně pomocí BCS.  Běžně se toto onemocnění vyskytuje u poníků. 

Body condition score se využívá nejen u koní, ale např. také u skotu. V případě koní se uplatňuje 1-9 - bodová stupnice, kdy stupeň 1 je podvýživa, 5. stupeň je střední kondice a od 8. stupně hovoříme o obezitě. Pro zhodnocení je důležité prohmatat na těle koně několik míst – hřeben krku, kohoutek, oblast za ramenem, oblast hrudního koše, bederní páteř a kořen ocasu.

Pro zjištění orientační hmotnosti koně jsou vhodné také weight tape, které jsou na trhu volně dostupné. Pro objektivní zhodnocení má význam přímé zvážení koně. Lokalizaci tuku v predilekčních místech lze hodnotit prostřednictvím USG.

Při metabolickém syndromu bývá přítomna rezistence vůči inzulinu nebo koně mají zvýšenou koncentrací inzulinu v krvi – hyperinsulinémie.

Diagnostiku lze provést prostřednictvím orálního glukózového testu nebo testu, který umožňuje měřit i inzulin. Metabolický syndrom je významným predispozičním faktorem laminitidy, která se tak může rozvinout. Při laminitidě jsou pak patrné příznaky kulhání a výrazná pulzace digitálních arterií.

Terapie spočívá ve vhodném managementu. Důležité je zajistit dietetická opatření, která vedou k omezení pastvy a přístupu k energetickému krmivu. Základem krmné dávky by mělo být objemné krmivo – seno. Kůň by měl mít dostatek pohybu. Zvýšenou opatrnost je potřeba mít při výskytu laminitidy. Důležité je pravidelné ošetřování kopyt. Pro léčbu lze využít také některé medikamenty.

 

LAMINITIDA

Jedná se o syndrom, který je známý především pod názvem schvácení kopyt. Projevuje se závažným onemocnění kopytní škáry, kde se rozvíjí zánět. Laminitida však není pouze onemocněním kopyta, jedná se o celkové onemocnění. Predispozice k laminitidám je zejména u poníků.

Při laminitidě dochází k selhání závěsného aparátu kopyta, což vede k rotaci a poklesu distálního článku prstu (kopytní kosti).

Příčiny laminitidy a mechanizmus vzniku

      Toxemie – kolitida, překrmení jádrem, torze kolonu, zadržené lůžko

      Hyperinsulinémie – Cushing, metabolický syndrom, pastva

      Přetížení (zranění na druhostranné končetině apod.)

Vznik onemocnění je nejčastěji podmíněn překrmováním koně jádrem, kdy přijímá nadměrné množství lehce stravitelných sacharidů. V důsledku tohoto stavu se rozvíjí toxémie. Při nadbytku lehce stravitelných sacharidů dochází k okyselení střevního obsahu, přemnožení bakterií, které štěpí nadbytek přijatých cukrů. Běžná mikroflóra se potlačí a patogenní mikroorganismy se přemnoží. Při nedostatku potravy začnou odumírat a z jejich těl se uvolní toxiny, které se postupně vstřebávají do krevního oběhu, krví se dostávají do vlásečnic kopytní škáry, kde způsobí jejich destrukci a následnou nekrózu škáry. Toxemie může být vyvolána také při zánětech tlustého střeva, otravách nebo při zadrženém lůžku po porodu. Při některém z těchto závažných stavů se v těle (trávicí aparát, děloha,...) vlivem patologického procesu uvolní toxiny. Tyto toxiny pak vedou k poškození závěsného aparátu kopyta.

Hyperinzulinémie je příčinou laminitidy u koní s tzv. inzulinovou rezistencí, která je důsledkem endokrinního onemocnění – Cushingův syndrom, equinní metabolický syndrom (EMS) nebo vlivem dlouhodobé aplikace kortikosteroidů.

 

Inzulin je hormon, který má za úkol umožnit glukóze vstup z krve do buněk různých tkání. Pokud se u zdravého organismu zvýší hladina glukózy v krvi, slinivka břišní začne produkovat více inzulinu, který tuto hladinu výše popsaným mechanismem sníží. Tkáně zvířete postiženého inzulinovou rezistencí nereagují na inzulin dostatečně, proto je ho vyráběno více než u zdravého zvířete. Předpokládá se, že inzulin může aktivovat růstový faktor, který vede k nadměrnému růstu lamel v kopytu.  Lamely jsou delší a křehčí. Nejsou schopné udržet váhu, která na nich spočívá a také správnou pozici kopytní kosti.

 

Laminitida z mechanického přetížení končetinybývá v případech, kdy je noha přetížena kvůli zranění druhé nohy. Dochází k omezenému proudění krve do a z kopyta - šlacha hlubokého ohýbače prstu při zatížení utlačuje cévy. Výsledkem je tak nedostatečný přísun kyslíku a živin do kopyta, což vede k poškození lamel a rozvoji laminitidy. Příčinou může být také dlouhodobý pohyb na tvrdém podkladu nebo nevhodná úprava kopyt.

 

Klinické příznaky

Schvácení kopyt představuje u koní závažný zdravotní problém, který se na počátku rozvoje patologického procesu nedaří odhalit. Na úplném začátku laminitidy, je kůň bez klinických příznaků. Patologický proces v kopytní škáře už ale probíhá. Chovatelé detekují laminitidu ve fázi, kdy už dochází k postižení kopyt. Patrné je u koní kulhání a abnormální postoje. Postižena bývají většinou obě přední kopyta, někdy všechna čtyři, výjimečně je postiženo pouze jedno kopyto. Na končetinách lze odhalit zvýšenou pulzaci cév – digitálních arterií. Kopyta jsou také na dotek teplejší. V této fázi zahájena léčba může být ještě úspěšná. V pozdějším stádiu dochází k deformaci kopyt, což je dáno destrukcí závěsného aparátu kopytní kosti. Toto stádium je chronické a ireverzibilní. Na koních jsou patrné i projevy změny celkového zdravotního stavu – zvýšená tělesná teplota, dechová i tepová frekvence, výrazné pocení a nechutenství, které může připomínat koliku. 

Diagnostika

Schvácení kopyt lze detekovat na základě charakteristických klinických příznaků. Nezbytné je ale vždy provést rentgen kopyta.

Posuzuje se hloubka kopyta, tloušťka stěn, kopytní pouzdro a také úhel, který svírá chodidlová plocha kopytní kosti se zemí.

Terapie

Pro úspěch léčby má význam včasná diagnostika. První pomoc by měla přijít, co nejdříve. Kůň musí být umístěn do vhodného boxu s měkkou podestýlkou, kde má dostatečný klid. Význam má začít chladit kopyta.

Potvrdilo se, že chlazením končetin ve vodě pod 5 0C se zmírňuje rozvoj laminitidy. Chlazení postižené končetiny v akutní fázi už proces v kopytu nezvrátí, ale může omezit bolest. Vhodné je také podat černé uhlí nebo minerální olej pro rychlé odstranění škodlivin z těla. Nutné je odstranit příčinu – nevhodné krmení, léky, jiný zdravotní problém. Veterinární lékař může podat vhodné medikamenty pro tlumení bolesti nebo rozšíření cév k podpoře krevního zásobení kopyta. Kopyto se vypodloží smotky obvazů a zasádruje, případně se provádí speciální úprava kopyta, kdy se redukuje výška patek nebo se provádí podkovování. V rámci prevence je důležitá i vhodná krmná dávka s vysokým podílem vlákniny.

Cílem úpravy kopyt je odlehčení poškozenému závěsnému aparátu, kdy se přenese co nejvíce váhy z bolestivé špičky kopytní kosti do zadní části kopyta a na střelku. Z tohoto důvodu je potřeba udržovat i nízké patky.

 

Mezi další onemocnění pohybového aparátu patří např. hniloba střelu, rozštěpy, onemocnění šlach nebo zlomeniny kostí.

HNILOBA ROHOVÉHO STŘELU

Jedná se o postižení rohoviny kopytního střelu, které je způsobeno vnějšími i vnitřními faktory. Ze zevních faktorů je to nedostatečná péče o kopyto a pohyb ve vlhkém prostředí – promáčená podestýlka močí a výkaly. Z vnitřních faktorů je to nedostatečná kvalita rohoviny, příliš těsné kopyto nebo přítomnost bakterií.

Patogeneze a klinické příznaky

Rohový střel se rozpadá v kašovitou, šedozelenou, silně zapáchající hmotu. Kromě střelu

může být postižené i chodidlo a rohová stěna. K postižení dochází zejména v případech, kdy jsou chráněné různými podložkami nebo vložkami do podkov. Při pokročilém stupni hniloby střelky kůň kulhá.

Diagnostika

Na postižené rohovině je šedočerný mazlavý povlak, který zapáchá. Pokud hniloba proniká do škáry, je bolestivá a vede u koně při pohybu ke kulhání. Kulhání je zejména na měkkém povrchu.

Terapie

Pro léčbu je důležité každodenní čištění rohového střelu vyškrabováním kopyt. Střelka se ošetřuje dehtem nebo se zasypává modrou skalicí. Rýha se vyplní gázou. Ošetření se provádí do doby než je rohovina suchá. Předejít musíme ale také nadměrnému vysušení rohoviny. Nezbytné je zlepšení stájové hygieny.

Prevence

Pro prevenci je nejdůležitější pravidelné každodenní čištění kopyt a suchá podestýlka. Význam má také dostatek pohybu na pastvinách a ve zpevněných výbězích.