PRASATA

Parazitární onemocnění

KOKCIDIÓZA PRASAT

S kokcidiózou se nejčastěji setkáváme zejména u drůbeže, králíků, jehňat, kůzlat a telat. Pro kokcidie je charakteristické, že jsou hostitelsky specifické. I prase ale může být hostitelem kokcidií. U kokcidií rozlišujeme rody Eimeria a Isospora.

Původce: Isospora suis

Jedná se o jednobuněčného intracelulárního parazita, který je závažným původcem protozoárních onemocnění u selat.

Kromě Isospora suis jsou zde i zástupci rodu Eimeria, kteří se ale uplatňují hlavně při špatné výživě jako oportunní patogeni starších selat.

Výskyt

Výskyt těchto parazitů je celosvětový. Nejčastěji způsobují onemocnění v letních měsících.

Zdroj infekce a vnímavost

Kokcidióza prasat postihuje novorozená selata ve věku od 5 – 15 dní. Kolostrální imunita selata proti infekci nechrání. Starší selata postihuje pouze výjimečně. Zdrojem infekce jsou pro selata starší zvířata, která infekci prodělala a jsou vůči ní rezistentní.

Onemocnění se projevuje vysokou morbiditou (75 – 100 %). K úhynům dochází výjimečně.

Vývojový cyklus a patogeneze:

Prase se nakazí pozřením kontaminovaného krmiva, ve kterém jsou přítomny vysporulované oocysty. Ve vnějším prostředí se oocysty za vhodných podmínek – teplota, vlhkost, kyslík vysporulují a stávají se infekční v průběhu několika dnů. Při sporulaci se formují v oocystě sporocysty, ve kterých se vytvářejí sporozoiti.

Oocysta kokcidie rodu Eimeria obsahuje 4 sporocysty se dvěma sporozoity v každé z nich, u druhů rodu Isospora má oocysta uvnitř dvě sporocysty se čtyřmi sporozoity.

Ve střevě dochází k uvolnění sporozoitů ze sporocyst i ze samotné oocysty. Sporozoiti pronikají do střevní sliznice, kde se intenzivně množí. Množení je nejprve nepohlavní. Poslední množení je pohlavní, vzniká makrogamont a mikrogamety. Dojde ke splynutí a vzniká zygota, ze které se zformuje nezralá oocysta, a ta odchází s trusem ven. Oocysty kokcidií jsou velmi odolné a dlouho přežívají ve vnějším prostředí.

Klinické příznaky

Kokcidióza způsobuje akutní průjmová onemocnění sajících selat. Průjem bývá nejprve pastovitý, později vodnatý a nažloutlý. Má zápach žluklého mléka. Selata hubnou, chřadnou a rychle u nich dochází k dehydrataci. Vlivem těžkého průjmu dochází k zaostávání v růstu, což je pak patrné u selat při odstavu. K úhynům dochází pouze výjimečně. Po prodělání onemocnění jsou vůči další infekci zvířata rezistentní.

Diagnostika

Průkaz je založen na klinických příznacích. Při výskytu průjmu, který nereaguje na antibiotika má význam provést koprologické vyšetření. Při flotačním vyšetření může dojít k záchytu oocyst.

Terapie a prevence

Důležitá je především prevence, která spočívá v aplikaci antikokcidik. Selatům se podává toltrazuril, a to preventivně 3-5dní po narození. Mezi preventivní opatření dále patří důsledné dodržování turnusového systému chovu, kdy mezi turnusy se provádí sanitace stájí a dezinfekce ploch (hydroxid sodný nebo chlorid amonný). Stáje se čistí horkou vodou. Pro léčbu již nemocných prasat lze využít sulfonamidy.

ASKARIDÓZA PRASAT

Jedná se o časté endoparazitární onemocnění především u běhounů a mladých prasat ve výkrmu. Onemocnění nevede k přímým ztrátám u zvířat, ale má obrovský ekonomický význam. Snižuje u prasat přírůstky a na jatkách vede ke konfiskaci jater v důsledku mléčných skvrn.

Původce: Ascaris suum

Zdroj infekce a vnímavost

Setkáváme se s ním nejčastěji u běhounů starých 3-6 měsíců. K infekci dochází pozřením vajíčka v kontaminovaném krmivu. Vajíčka jsou velice odolná a v prostředí stáje vydrží až 5 let, na pastvinách i 7 let. Prase se může nakazit také pozřením žížaly, která je rezervoárovým hostitelem škrkavek.

Vývojový cyklus a patogeneze

Škrkavka prasečí parazituje v tenkém střevě. Vývoj parazita je přímý bez mezihostitele. V těle prodělává hepatopulmonální migraci během které larvy dospívají. Po uvolnění z vajíčka ve střevě larva putuje do jater, kde způsobuje svou migrací charakteristické mléčné skvrny. Z jater míří dále do plic, kde může způsobit svou migrací rovněž poškození, které vede k nevzdušnosti plic. Z plic jsou larvy vykašlány a polknuty. Tímto se dostávají zpátky do střeva, kde dokončí svůj vývojový cyklus a jako dospělci pak produkují další generaci – vajíčka, která se uvolní do prostředí.

Dospělci škrkavek jsou odděleného pohlaví. Samičky dorůstají až 40 cm, samci až 25 cm.

Klinické příznaky

Onemocnění se projevuje u běhounů a mladých prasat zaostáváním v růstu, případě se mohou objevit hemoragické enteritidy, které pak vedou u zvířat k anemiím. Prasata rovněž mohou trpět průjmy. Zaostávání v růstu je podmíněno sníženou konverzí krmiva. Výkrm tak musí být prodloužen i o dva měsíce, což představuje velké ekonomické ztráty.

Diagnostika

Průkaz je možný na základě klinických příznaků a provedeného koprologického vyšetření. Flotační metodou lze nalézt vajíčka s typickou morfologii. Diagnostika je možné i dle patologických nálezů na jatkách – změny na plicích a mléčné skvrny na játrech.

Prevence a terapie

Pro prevenci této parazitózy je důležitá mechanická očista a desinfekce prostředí (nejlépe na konci června a srpna). Vyšší riziko hrozí v extenzivních chovech s podestýlkou než v chovech intenzivních, kde jsou roštové podlahy. U prasnic se provádí odčervení 2 a 6 týdnů před porodem. U nemocných zvířat lze podat antiparazitika – ivermectin.

SVRAB

Jedná se o ektoparazitární onemocnění, které nejčastěji napadá prasnice a prasata ve výkrmu.

Svrab může v chovech způsobit značné ekonomické ztráty, a to v důsledku snížených přírůstků u zvířat.

Původce: zákožka Sarcoptes scabiei var. suis.

Dospělá samička dorůstá do délky až 0,6 mm. Samečci dorůstají do 0,3 mm.

Původce způsobuje u prasat tzv. prašivinu.

Výskyt

Svrab je rozšířen celosvětově ve většině chovů (napadeno je až 70 % chovů).

Zdroj infekce a vnímavost

Nejčastěji postihuje prasnice a prasata ve výkrmu. Více je problém se svrabem v chovech v zimě a na jaře. K šíření mezi prasaty dochází kontaktem nebo nepřímo přes zamořené prostředí stáje.

Vývojový cyklus a patogeneze

Samička klade vajíčka do kůže prasete (1-3 vajíčka denně). V kůži si vytváří typické chodbičky. Živí se kožním detritem a tkáňovým mokem. Celkem naklade asi 30-40 vajíček. Za 5 dnů se z nich líhnou larvy, ze kterých se následně vyvíjí nymfy a dospělci. Za 10-15 dní se celý cyklus opakuje.

Klinické příznaky

U prasat se objevuje pruritus (škrábání) v důsledku silné alergické reakce vyvolané na přítomnost zákožek v kůži. Zvířata jsou neklidná, ve stresu a snižuje se u nich příjem krmiva, což vede k nižším přírůstkům. Perzistentní svědění a drbání vede u zvířat k narušení integrity kůže, ve které se mohou uplatnit sekundárně bakterie a může se rozvinout hyperkeratóza. Dochází rovněž ke ztrátě osrstění. Změny (kožní léze) jsou nejčastěji v oblasti vnitřní strany ucha, na kořeni ocasu a u kanců na šourku. Na stejných místech bychom mohli nalézt také samičky svrabu.

Diagnostika

Vzorek pro vyšetření se získává seškrabem kůže z vnitřní plochy ucha, který se pak dále diagnostikuje. Pro diagnostiku lze rovněž využít sérologie.

Terapie a prevence

Léčba spočívá v aplikaci ektoparazitik – např. avermectin. Pro prevenci této parazitózy je důležitá mechanická očista a desinfekce prostředí.