VČELY
Parazitární choroby včel
VARROÓZA
- kleštíkovitost
Jedná se o parazitární onemocnění
včelího plodu a dospělých včel, která je v ČR řazena mezi nebezpečné
nákazy.
Původce
Původcem tohoto parazitárního onemocnění
je Varroa destructor. Jedná se o parazita z čeledi čmelíkovitých.
Mladé samičky jsou žlutobílé, později
červenohnědé až hnědé. Mají nápadný
hřbetní štít. Ten překrývá 4
páry nohou směřujících kraniálně a
laterálně a
ústní ústrojí. Samečci jsou
menší.. Mají okrouhlý tvar těla a jsou
šedobílí.
Výskyt
Toto onemocnění ohrožuje chovy včel téměř po celém
světě. Na včele medonosné byl původce zjištěn poprvé koncem padesátých let
v Číně. Do západní Evropy se rozšířil z bývalého SSSR. V roce 1978
byl zjištěn na východním Slovensku. V roce 1981 byl zjištěn v okrese
Ústí nad Orlicí. Dnes se vyskytuje na celém území ČR, prevalence je 100 %.
Kromě Austrálie je problém s varroázou na všech kontinentech.
Vnímavost
Hostitelem je včela východní (Apis
cerana) a včela medonosná (Apis mellifera). Na včele východní se
roztoči rozmnožují jen na trubčím plodu. U včely medonosné parazitují roztoči
na dělnicích, trubcích i matce a rozmnožují se na plodu trubčím i dělničím.
Roztoč napadá trubčí plod 10 x více než plod dělničí.
Zdroj infekce
Roztoči
se šíří přirozeně
zalétáváním včel (trubci, dělnice,
matky), a to do vzdálenosti 5 - 10 km
za rok. Šíření na větší
vzdálenosti je možné přemísťováním
včelstev, zasíláním
matek. Roztoč se může šířit i plásty nebo
úly. Zdrojem jsou také plásty nebo
úly. Na plástech s plodem přežívá 40 dnů, na uhynulých včelách 16
až 17 dnů, mimo včelu 6 - 7 dnů.
Nakažení
Parazituje na
plodu i dospělých včelách, kdy samičky roztoče aktivně přecházejí
na dospělé včely nebo nezavíčkovaný plod.
Podmiňující faktory
Podmiňujícím
faktorem pro rozmnožování V. destructor i na dělničím plodu včely
medonosné je délka vývoje plodu v zavíčkovaných buňkách.
Vývoj
kleštíka
Oplozené samičky sají hemolymfu včel a
ve vhodném okamžiku před zavíčkováním přecházejí na nezavíčkovaný plod.
V buňce saje parazitují na larvách opět sáním hemolymfy. Po zavíčkování
nakladou samičky obvykle 2 – 5 vajíček. Z vajíček se líhnou larvy, jejichž
vývoj probíhá od protonymfy na deutonymfu. Z neoplozených vajíček se
líhnou samečci a jejich vývoj trvá 7 dní. Z oplozených vajíček se líhnou
samičky a jejich vývoj trvá 9 dní. Ještě v buňce dojde ke spáření, po
kterém samečci hynou. Líhnoucí se včela opouští buňku s ,,matkou,, a se 2-3
oplozenými dcerami. Samečci a nedospělé
samičky hynou. Samičky po několika dnech opět napadají otevřený plod.
Závažným problémem je také přenos
virových onemocnění.
Klinické
příznaky onemocnění
V důsledků sání hemolymfy včel a
plodu dochází k oslabení celého
včelstva. Zkracuje se délka života včel a líhnou se poškozené včely. Ke
klinickým příznakům dochází až při
silném
zamoření 5 – 10 tisíc roztočů, k čemuž obvykle
dochází po 2 – 3 letech u
včelstev bez předchozího napadení. Včelstva
většinou hynou v zimě, kdy 50%
a vyšší napadení podletního plodu
vede k poškození zimní generace včel a
úhynu včelstva většinou v zimním
období. Důvodem úhynu je především
krátkověkost včel způsobená jejich oslabením a
doprovodnými virózami.
K úhynu však může dojít i na podzim.
Rychlý vývoj během jedné sezóny může
mít varroáza tehdy, když si včelstva při loupeži přinesou
velké množství
roztočů ze slabších nebo kolabujících silně
napadených včelstev. Roztoč
se může uplatňovat jako vektor jiných původců, např. virů.
Oslabení včel a
obejití bariéry pak vede k uplatnění
viróz nebo dalších chorob.
Charakteristické příznaky jsou neklid,
masivní napadení včel a plodu roztoči, přítomnost poškozených včel. Rizikem je
výskyt klinických příznaků jiných onemocnění jako je mor včelího plodu, hniloba
včelího plodu, akutní paralýza včel).
Nejvýraznějším klinickým příznakem je
úhyn celého včelstva zpravidla během zimování.
Diagnostika
V počátečním stádiu jsou klinické
příznaky nevýrazné a stanovení diagnózy je obtížné, protože je roztočů ve
včelstvu málo.
Základní metodou je průkaz samiček roztoče v zimní měli. Každý chovatel má povinnost zaslat do 15.
února směsný vzorek měli od svých včelstev.
Toto vyšetření je založeno na
předpokladu, že část roztočů, kteří parazitují na včelách v zimním období
uhyne a spadne na podložku umístěnou na dno úlu. Po vyjmutí podložky se měl
zbaví uhynulých včel. Včely se vyberou nebo se veškerý spad přeseje přes
mateří mřížku nebo síto o velikosti ok velkých nejméně 5 mm (aby se
případně zachytil i brouk Aetina tumida).
Měl zbavená včel se na
jednom stanovišti sesype dohromady a připraví se
směsný vzorek. Tyto směsné
vzorky měli se vyšetřují státních
veterinárních ústavech nebo v jiných
schválených laboratořích flotační metodou
za použití stolního oleje nebo průmyslového alkoholu.
Vyšetření
zimní měli se stalo základní
diagnostickou metodou v rámci metodiky tlumení
varroázy, ale informuje nás
pouze o účinnosti podzimního ošetření proti
varroáze. Navíc vyšetření bylo
koncipováno především pro zimování
včelstev v jednom prostoru (jednom
nástavku). V současnosti se zimuje ve více
nástavcích, což znamená, že pod
zimním chumáčem zůstává volné
dílo, které může zachytit množství mrtvých
roztočů a výsledek této metody je tak velmi
zkreslený.
V jarním období jsou poté ošetřena
všechna včelstva na stanovišti, což je největší negativum této metody, místo
toho, aby byly ošetřeny jen včelstva, která jsou velmi zamořená. Výsledkem je
tak nadměrné užívání léčiv a zbytečné zatěžování včelstev.
Nejdůležitějším
je pro včelaře
pravidelné sledování přirozeného
denního spadu roztočů v letním období –
tzv. letní monitoring varroázy. Letní monitoring
je naprosto klíčový pro včasné
cílené nasazení účinných
opatření v závislosti na napadení
jednotlivých
včelstev. Nejdůležitější je provádění
monitoringu v měsících červen – září.
Využívá se zdvojená síťová
podložka vložená na dno úlu nebo lépe celozasíťovaná dna – tzv.varroadna, která
umožňují snadný a rychlý odečet počtu samiček bez kontaktu se včelami.
Při zjišťování
roztoče V. destructor na včelách se vyšetřuje asi 1000 uhynulých
nebo utracených včel (100 g). Adspekce je nepřesná. Vhodná je metoda
třepací. Včely se v baňkách smísí s benzínem nebo vodou teplou 50 –
55oC. Asi po 15 minutách se baňky umístí do třepačky. Po 15
minutách třepání se směs včel a roztočů přelije přes síto o velikosti ok 4 mm,
kde se zachytí včely a následně přes plátno nebo gázu, kde se zachytí
roztoči Kromě třepací metody je možné
použít i metodu termickou. Po 15 minutovém zahřátí včel na 46 – 49oC
se roztoči uchycení na včelách uvolní a opadávají.
Lze použít i jemný práškový cukr, je zde
ale menší záchytnost.
Varroázu lze také diagnostikovat vyšetřením kukel zavíčkovaného trubčího
nebo dělničího plodu. Doporučuje se vyšetřit asi 200 trubčích buněk. Na
plodu se může varroáza diagnostikovat i vymytím odvíčkovaných buněk vodou
s následným přecezením a adspekcí.
Terapie
Dříve se uplatňovala radikální
likvidace, dnes je zaveden program celostátního tlumení varroázy.
Metody
tlumení
V současné době se neobejdeme při
tlumení varroázy bez použití chemických prostředků. Ostatní metody jsou
považovány za doplňkové.
-
zootechnické
vyřezání
trubčího plodu napadeného
roztoči, tvorba smetenců, vložení nezavíčkovaného
plodu jako pasti na roztoče a
jeho zničení po zavíčkování a
dále vložení dvojité podložky na dno
úlu
-
biologické
využití dravého roztoče Cheyletus
eruditus poškozujícího V. destructor, šlechtění linií se zvláštním
typem hygienického chování - včely najdou kuklu plodu se samičkami roztoče a
odstraní ji
-
chemické
Syntetické akaricidy: amitraz pro fumigaci a
syntetické pyrethroidy (acrinathrin a tau-fluvalinát) pro nátěr
Přirozené akaricidy: přípravek FORMIDOL
s kyselinou mravenčí, kyselina šťavelová, mléčná a thymol
Systém
tlumení varroázy v ČR s použitím syntetických akaricidů
Jarní období
Na jaře se provádí nátěr zavíčkovaného plodu a
fumigační ošetření – do 15.4. (syntetické pyretroidy, M-1 AER). Ošetření je
podmíněno intenzitou varroázy u chovatele- více než 3 roztoči na včelstvo.
Letní období
Provádí se monitoring denní spadu roztočů. Je-li spad vyšší než 5 samiček použijí se dlouhodobé kontaktní nosiče (syntetické pyretroidy, Gabon), které se umístí mezi plásty. Používá se rovněž tam, kde při zimním vyšetření měli bylo více než 30 % stanovišť daného katastru s průměrným spadem vyšším než 3 roztoči na včelstvo. Doplňkovým ošetřením je využití odparných desek s kyselinou mravenčí.
Podzim
a zima
Odstraňuje se poslední plod a klíckují se matky, aby se omezil výskyt plodu kvůli podzimnímu ošetření, které je nejúčinnější v bezplodovém včelstvu. Podzimní ošetření se provádí fumigací a aerosolem. Využívá se amitraz a syntetické pyretroidy- tau fluvalinát.
Obr. č. 1: Fumigace - Varidol a proužky do úlu
Obr. č. 2: Fumigace úlového prostoru
Obr. č. 3: Monitoring varroózy -spad měli
ROZTOČÍKOVÁ NÁKAZA
Jedná se o
parazitární onemocnění, které se dříve vyskytovalo hojně na v ČR. Již od
konce 80. let 20. století nebyl zaznamenán výskyt. Řadíme ji mezi nebezpečné
nákazy.
Původce
Původcem onemocnění je roztoč roztočík
včelí – Acarapis woodi. Dospělí
roztoči mají čtyři páry nohou. Mimo
hostitele roztočík včelí přežívá maximálně 48 hodin.
Zdroj
infekce
Do úlu se roztočík včelí dostává
především s živými včelami při rojení, zalétávání, loupeži.
Nakažení
Oplozené samičky vnikají do 1. páru
vzdušnic mladých včel do věku 9 – 11 dní, dokud jsou chloupky v okolí
průduchů měkké.
Vnímavé jsou mladušky do 9 - 11 dní.
Choroba postihuje dělnice, trubce i
matku.
Podmiňující faktory
Klinický
projev onemocnění je patrný u zimní generace včel, které jsou dlouhověké a může
se v jejich dýchacím systému pomnožit několik
generací roztočíka včelího.
Klinické příznaky onemocnění
Původce
pronikádo
vzdušnic, kde se namnoží, poškozuje
vzdušnice a způsobuje jejich ucpání-
obturaci. Postižené včely jsou oslabené,
poškozené a obturované vzdušnice
neumožňují dostatečný přívod kyslíku ke
tkáním včetně létacích svalů, což vede
k bezletnosti a případně i hynutí postižených
včel.
Klinické
příznaky se ve včelstvu
objevují až po 3 - 4 létech. Postižené včely jsou
oslabené a nemohou létat,
protože poškozené vzdušnice znemožňují
dostatečný přívod kyslíku ke tkáním
včetně létacích svalů, což může vést i
k úhynům. Typické je lezení po
letáku, vyvrácená křídla.
V zimním období je charakteristický neklid,
kálení v úle a hynutí na zásobách.
Diagnostika
Průkaz je založen na výše popsaných
klinických příznacích, patologických změnách a
identifikaci původce v laboratoři. Pro vyšetření je možné použít několik
metod.
V našich
podmínkách se nejvíce
používala metoda adspekční, označovaná také
jako „suchá metoda“.
K vyšetření se odebírá 30 – 50
mrtvolek. Hruď včely se rozstřihne mezi
prvním párem nohou a prvním párem
křídel. Získaná přední část se
hlavovým
koncem nalepí na podložku, např. na dno zápalkové
krabičky, ve které byly včely
k vyšetření zaslány. Pinzetou nebo
preparační jehlou se z hrudi
odstraní svalovina. Takto připravený preparát se
prohlíží v dopadajícím
světle pod preparačním mikroskopem. Zdravé
vzdušnice se jeví jako mléčně bílé trubice. Postižené vzdušnice jsou tmavě
skvrnité. Změněné vzdušnice se pod preparačním mikroskopem vypreparují,
přenesou na podložní sklíčko do kapky vody, zakryjí se krycím sklíčkem a
prohlížejí pod mikroskopem při zvětšení 50 – 100x. Preparát je možné prosvětlit
glycerinem nebo obarvit metylénovou modří. V preparátu se hledají
roztočíci nebo jejich vývojová stádia.
Dále je možné použít metodu preparační.
Včele se odstřihne hlava a přední část hrudi
střihem vedeným za prvním párem nohou. Z kraniální části zbytku hrudi se
odřízne kotouč o tloušťce 1mm, který se přenese na hodinové sklíčko
s kyselinou mléčnou nebo 5% NaOH nebo KOH. Po 15 – 20 minutách se z vymacerovaného
kotouče vypreparují vzdušnice a prohlížejí se opět pod mikroskopem. Výše
popsaný kotouč hrudi je možné vyšetřovat také kompresní metodou po roztlačení
mezi dvěma skly.
Metodiky OIE ještě uvádějí metodu třecí.
Pro vyšetření se použije 20 - 200 včel, kterým se odstraní křídla a nohy.
Včely se přenesou do 100 ml nádobky s 25 ml vody. Provede se trojnásobná
homogenizace obsahu. Homogenát se přecedí přes síto o velikosti ok 0,8 mm.
Filtrát se doplní do objemu 50 ml, odstředí se při 1500 g po dobu 5
minut. Supernatant se sleje a mikroskopuje se sediment prosvětlený
kyselinou mléčnou. Metoda je rychlá, ale může zachytit i jiné druhy roztočíků
nacházejících se na povrchu těla včely.
Diferenciální diagnóza
Při kálení v úlu, na letáku nebo přední stěně úlu je třeba odlišit především úplavici a nosemovou nákazu včel. V případě zimního úhynu včelstva varroázu.
Terapie
V současné
době se
u nás neprovádí, protože se tlumí společně
s varoázou. Podzimní ošetření
fumigační nebo aerosolovou metodou je účinné i při
akarapóze.
Prevence
Zjištění
příčin zimních úhynů,
vyhledávání a utracení divokých včel
a rojů. Dodržování postupů při tlumení
varroázy včel je i prevencí akarapózy.
Opatření
Monitoring výskytu vyšetřováním včelstev
komerčních chovatelů matek.
TUMIDÓZA
Původce
Původcem je
brouk pocházející z jižní Afriky, z čeledi lesknáčkovitých, Lesknáček úlový (Aethina
tumida). Tento brouk se živí na přezrálém ovoci. Je také
popsáno příležitostné přiživování ve včelstvech, a to na včele medonosné
kapské. U tohoto plemene však nezpůsobuje významné škody, protože má toto
plemeno vytvořené účinné obranné mechanismy. Zavlečením na jiné kontinenty se
však dostal do kontaktu s jinými plemeny včely medonosné, které se tomuto
brouku nedokáží účinně bránit.
Výskyt
Brouk se rozšířil v USA,
v Austrálii, v Africe a v roce 2004 i na jihu Evropy
v Portugalsku, kde se jeho další šíření podařilo zastavit. V roce
2014 se však objevil v Itálii, ale zatím tento brouk nepředstavuje reálnou
hrozbu pro české včelařství. V ČR je tumidóza zařazena mezi nebezpečné
nákazy, ačkoliv toto označení není úplně přesné, protože se nejedná stejně jako
v případě napadení včelstva včelomorkou o onemocnění včelstev.
Životní cyklus leskňáčka úlového
Lesknáček úlový je příkladem potravního parazita, který představuje pro včelstvo fakultativního škůdce. Samičky vyhledávají úly podle čichu, kde po vlétnutí na plástech se zásobami začínají klást vajíčka. Samičky kladou průměrně 10-15 vajíček denně po dobu 3-4 měsíců. Vylíhlé larvy se živí pylem a medem. Před zakuklením larvy opouštějí úlové prostředí a samotné zakuklení probíhá mimo úl v půdě až 50 cm hluboko. Larvy během konzumace pomocí svých výkalů podporují zředění a rozkvašení medu, což ho činí pro samotné včely nepoživatelným. Z napadených včelstev se šíří velmi typický pach způsobený kvasnými procesy. Není-li v blízkosti včelstvo, mohou dospělci přežívat i mimo např. na přezrálém ovoci.
Diagnostika
Přítomnost
jedinců v úle. se dá
prokázat jednoduše pozorováním.
Charakteristický je zápach v podobě
rozkvašeného
medu a samotná přítomnost larev.
Tlumení a prevence
Přirozená rezistence evropských plemen
včel je na velmi nedostatečné úrovni. Bylo prokázáno i krmení larev tohoto
brouka včelami. Úplně jiná je situace u kapského plemene včel, které tohoto brouka
při vletu zazdí pomocí propolisu. Zkouší se různé typy pastí, které by
zabránily úspěšnému dokončení vývoje a nedovolily by zakuklení larev
v půdě. Zkouší se i látky hormonální povahy jako juvenoidy, které by mohly
ovlivnit vývoj leskňáčků, kdy zasažené larvy nejsou schopny dospět a dále se
jako dospělci množit.
Mimořádně
důležité je zabránit dalšímu
rozšíření tohoto škůdce do
dalších oblastí, kde se včela medonosná
chová.
V rámci EU je objevení jedinců leskňáčka
úlového povinné hlášením a
kontrole jsou podrobeny zásilky ovoce z míst jeho
výskytu.