INFEKČNÍ ONEMOCNĚNÍ
DERMATOMYKÓZY
Kandidóza
Hlavním původce kandidózy je Candida albicans. U zdravých zvířat a lidí se tyto kvasinky běžně vyskytují na vaginální sliznici a sliznici trávicího traktu. Predispozičními faktory pro vznik kandidózy je dlouhodobé užívání antibiotik nebo imunosupresiv.
Primárně
napadají místa na kůži
s vyšší
vlhkostí (meziprstí) a sliznice
pohlavního traktu, trávicího traktu a
dutiny
ústní. Charakteristické
jsou mokvavé
změny v meziprstí, na břichu, v pochvě
nebo na šourku. Jsou schopny
pronikat do živé tkáně a způsobovat tak i
systémové onemocnění.
Při přemnožení
v trávicím traktu mohou
vyvolat mykotické enteritidy.
Podle formy a lokalizace se volí lokální nebo systémová terapie. Z hlediska prognózy se jedná o indikátor závažného celkového onemocnění nebo imunosuprese.
Mallasezióza
Kvasinky Mallasezia se běžně vyskytují v zevním zvukovodu nebo v análních váčcích u psů. Onemocnění vzniká při přemnožení těchto kvasinek nebo pokud vyvolají přecitlivělou odezvu organismu (tzv. hypersenzitivita). Jedná se o oportunní patogeny, které vyvolávají zánět zevního zvukovodu. Na jejich přemnožení se může podílet zvýšená vlhkost kůže, dlouhodobá terapie glukokortikoidy, antibiotiky, poruchy imunitního systému nebo zvýšená produkce mazu.
SYSTÉMOVÉ
MYKÓZY
Mezi nejrozšířenější systémové mykózy patří kandidóza, kryptokokóza a aspergilóza. Podle vývoje onemocnění je dělíme na primární a sekundární.
Histoplazmóza
Vyskytuje
se v půdě, která je kontaminována
exkrementy
ptáků nebo netopýrů. K infekci
dochází vdechnutím spor nebo při
poranění.
Jedná se o nebezpečnou zoonózu. U lidí
se projevuje nejčastěji plicní
forma nebo kožní. Projevy u plicní
histoplazmózy mohou připomínat chřipku nebo
zápal plic. Vnímavé jsou
k histoplazmóze různé druhy
zvířat. Kromě plic se
může rozšířit i do jiných
orgánů a přejít do formy
generalizované. Léčba se
provádí za pomocí
antimykotik.
Kryptokokóza
Je vyvolána kvasinkou Cryptococcus neoformans, která žije saprofyticky v půdě. Jedná se o zoonózu. Původce je normálně přítomen ve výkalech domácích i volně žijících ptáků. Způsobuje hluboká kožní onemocnění s tvorbou abscesů a granulomů. Vytvářejí se vředy a rány, které se obtížně hojí. U koček vyvolává rhinitidy. Vdechnutím se kvasinky dostává do dolních cest dýchacích, kde způsobuje záněty plic. Dále může napadat mozek a způsobovat meningoencefalitidy.
Mezi
další mykózy, které jsou
oportunními
patogeny, řadíme aspergilózu,
kandidomykózu nebo onemocnění
způsobená plísněmi
rodu Mucor a Rhizopus
a další.
Aspergilóza
– odkaz (viz níže)
Kandidomykóza
–
odkaz (viz výše)
Mucor,
Rhizopus
– odkaz (viz níže)
Ascospheróza
Původcem
je Aschosphera
apis, která způsobuje
zvápenatění včelího plodu.
Některé druhy plísní nezpůsobují pouze mykózy, ale mohou produkovat i mykotoxiny. Hovoříme o toxinogenních plísních, které mohou způsobit závažné onemocnění zvířat i člověka (mykotoxikózy). Zpravidla produkují jeden či více mykotoxinů
– např. Aspergillus
flavus
tvoří současně dva mykotoxiny: aflatoxiny a
kyselinu cyklopiazonovou.
Produkce
mykotoxinů závisí na celé řadě faktorů
(především
podmínky prostředí – teplota
a vlhkost). V potravinách ovlivňuje
tvorbu mykotoxinů přítomnost konzervačních
látek, aktivita vody nebo pH.
Minimální vodní aktivita pro přežití u plísní je 0,7.
U plísní rodu Aspegillus kolísá optimální vodní aktivita mezi 0,72 až 0,9. Penicilia rostou nejlépe při aw nad 0,95. Fuzária vyžadují vysokou vodní aktivitu (0,98 – 0,995).
Je
tedy nutné uvést, že samotná
přítomnost
toxinogenních plísní nemusí
nutně znamenat i přítomnost jejich mykotoxinů.
Onemocnění
způsobená mykotoxiny mohou být
primární nebo sekundární.
Dle průběhu je můžeme klasifikovat na akutní a
chronické. Akutní
primární mykotoxikózy
vznikají při požití
vyšších
dávek mykotoxinů, např. v krmivu.
V závislosti
na druhu mykotoxinu se
rozvíjí klinické příznaky,
kdy
vzniklý stav může vést
k úmrtí
zvířete.
V případě požití malého
množství nebo
málo toxických mykotoxinů se
rozvíjí
zpravidla nespecifické příznaky a
hovoříme o chronické
primární mykotoxikóze.
Zpravidla se vyskytují příznaky
zahrnující sníženou konverzi krmiva,
zpomalený růst, poruchy reprodukce. V případě
dlouhodobé expozice nízkých
dávek mykotoxinů může docházet k sekundárnímu
onemocnění vyvolané
mykotoxiny.
Mezi
významné rody plísní,
které způsobují
onemocnění nebo produkují mykotoxiny,
patří:
Mucor
Rod
Mucor
se řadí vůbec k
nejrozšířenějšímu
rodu plísní. Nejčastěji tvoří
vláknitý, bělavý porost s
kulovitými
nahnědlými
sporangiemi. Méně často tvoří tmavě
šedé až
hnědé pigmenty. U některých druhů
je typická tvorby mykotoxinů. Patogenní druhy
mohou
způsobovat rhinocerebrální
mykózy, otomykózy zevního zvukovodu a
infekci
popálenin.
Rhizopus
Rod
Rhizopus a jejich
plísně často kontaminují ovoce a
způsobují jeho kažení.
Jsou
schopny zkvašovat cukry, a proto je jich
využíváno i k
produkci alkoholických nápojů. Své
uplatnění nachází i v
textilním průmyslu,
kdy jsou využívány k rosení lnu, ze
kterého se za rozkladu pektinů uvolňují
celulózová vlákna.
Kolonie
jsou rychle
rostoucí a na agaru tvoří hustý
bílý
nárůst (podobný bavlně), který se
během
sporulace stává šedým až
tmavohnědým. Některé druhy jsou schopny tvořit
mykotoxiny. Patogenní druhy mohou vyvolávat
pneumomykózy, mykózy žaludku a
předžaludků a parenchymatózní mykózy.
Aspergilus
Pro rod Aspergilus je charakteristický velmi rychlý růst, kdy během tři až pěti dní tvoří tyto plísně na agaru vybarvené kolonie, které mohou být různě zbarvené – žluté, zelenomodré až šedé pigmenty. Tyto plísně tvoří celou škálu enzymů: amylolytické, pektolytické, proteolytické.
Z tohoto důvodu jsou
některé
druhy využívány i
v potravinářství, např. při
výrobě kyseliny citrónové se
využívá Aspergillus niger.
Mimo jiné jsou plísně rodu Aspergillus schopny snášet nízkou vodní aktivitu. Díky tomu mohou přežívat na různých biologických materiálech. Napadají různé druhy potravin, krmiv, jsou ale také zdrojem onemocnění u zvířat, kdy způsobují povrchové, ale i vážnější systémové mykózy. Navíc jsou rovněž schopny plísně rodu Aspergillus produkovat mykotoxiny, a to především aflatoxin, který se vyznačuje hepatotoxickými a mutagenními účinky.
Nejčastějšími
původci infekcí jsou Aspegillus
fumigatus, Aspegillus flavus
a Aspegillus niger.
Aspergillus
fumigatus
je důležitým lidským
patogenem. Je nejčastější příčinou
všech forem invazivní a neinvazivní
aspergilózy.
Aspegillus
flavus
se vyskytuje běžně
v půdě jako saprofyt. Jedná se však o
druhý nejčastější druh
plísně
spojený s lidskou aspergilózou. Je
kontaminantem obilovin, ořechů a mnoha
dalších plodin a významným
producentem hepatototoxického aflatoxinu.
Aspergillus niger je jedním z nejběžnějších a snadno identifikovatelných druhů rodu Aspergillus s bílým až žlutým, později černým nárůstem. Jedná se o třetí nejčastější druh spojený s invazivní plicní aspergilózou u lidí. Je také běžným původcem aspergilomu a je nejčastějším původce otomykóz. Běžně je zjišťován také jako kontaminant laboratoří.
Pro léčbu aspergilózy u lidí se využívá antimykotik a kortikoidů, aspergilomy se odstraňují chirurgicky.
Mezi
nejcitlivější druhy zvířat
patří drůbež, postihuje také ale
králíky, psy, skot
a další druhy zvířat. Stejně
jako u
lidí, vyvolává nejčastěji
plicní
aspergilózu. Mycelia mají ale tendenci se
rozrůstat i do jiných orgánů a
vyvolávají
těžkou generalizovanou mykózu.
Terapie těžkých forem nebývá
antimykotiky
příliš účinná.
Hlavním
opatření je
prevence, která spočívá
v dostatečné
zoohygieně (asanace, ventilace) a
také v kontrole krmiv
(zaplísnění).
Aspergilóza
je také původcem onemocnění u včel (Aspergillus
flavus). Způsobuje
zkamenění včelího
plodu.
Fusarium
Plísně
rodu Fusarium
se vyskytují kosmopolitně. Můžeme je nalézt
v půdě, často kontaminují
ovoce nebo zeleninu (nejčastěji jablka, rajčata a brambory), ale
také obilí,
které je napadáno už během růstu.
V závislosti na vhodných
podmínkách
– především teplota a vlhkost
produkují rovněž mykotoxiny, které mohou způsobit
vážné onemocnění u zvířat
nebo lidí. Kolonie těchto plísní jsou
obvykle
rychle rostoucí, bledé nebo jasně
zbarvené (v závislosti na druhu).
Charakteristická
je u některých druhů tvorba
výrazného barviva (červené,
modré,
zelené a černé), kterým
zbarvují
starší
mycelium.
Penicillium
Tento rod zahrnuje celou řadu druhů, které žijí saprofyticky v půdě, ale také v organickém materiálu. Pro kolonie je běžný rychlý růst (zelený odstín, bílé okraje). I plísně rodu Penicillium způsobují kažení zeleniny a ovoce. Některé rody jsou schopny vyvolávat alergické reakce u citlivějších jedinců, způsobovat onemocnění či tvořit mykotoxiny. Řada druhu se využívá i v potravinářství – při výrobě sýrů.
Mykotoxiny
a jejich účinky
Mykotoxiny mohou vyvolávat různé toxické účinky s dopadem na vnitřní orgány. Hepatotoxický účinek mají aflatoxiny a ochratoxiny. Citrinin a ochratoxiny působí nefrotoxicky. Toxický účinek na kardiovaskulární systém má kyselina penicilová.
Mezi
další účinky mykotoxinů
patří:
Cytotoxicita,
která vede k poruše buněčného
cyklu, zástavě mitózy a inhibici růstu.
Nejvýraznější cytotoxické
účinky mají aflatoxiny a cytochalaziny.
Neurotoxicitu
vyvolává citreoviridin a jemu
příbuzné látky a
tremorgenní
mykotoxiny, kterých bylo objeveno více než 30
zástupců. Mezi účinky, které tyto
látky u pokusných zvířat
vyvolávají, patří třes, ataxie a
slabost končetin.
Imunosupresivní
účinky jsou
charakteristické pro mykotoxiny produkované
plísněmi rodu Fusarium.
Imunosupresivní
účinky mají ale i aflatoxiny, ochratoxin A a
kyselina mykofenolová.
Teratogenita je přisuzována aflatoxinu B, citrininu a především ochratoxinu A.
Interferenci
s DNA a mutagenitu jsou schopny
vyvolávat např.: aflatoxin B1,
sterigmatocystin
a fusarin C.
Přehled
mykotoxinů
Aflatoxiny
Jsou
produkovány
plísněmi Aspergillus flavus a
Aspergillus parasiticus, které jsou
schopny růst na téměř každém
organickém materiálu. Byly objeveny
v roce
1960 v Anglii, kde docházelo
k hromadným úhynům drůbeže.
Příčina byla
nalezena v krmné mouce z podzemnice
olejné, která pocházela
z Brazílie. Prokázala se
přítomnost látky, která
vyvolávala u drůbeže
úhyny. Zjistilo se, že tuto látku produkuje Aspergillus
flavus a toxin
byl označen jako aflatoxin. V současnosti jsou
identifikovány 4 typy
aflatoxinů: AFB1, AFB2,
AFG1 a AFG2.
Nejčastěji se vyskytuje AFB1, který
má rovněž nejvyšší
akutní
toxicitu. Dále
se snižující se toxicitou
následují G1, B2,
G2. Produkce aflatoxinu je
ovlivněna řadou biochemických faktorů, např.
zastoupením stopových prvků v
substrátu nebo přítomností
nenasycených mastných kyselin. Pro
účinek aflatoxinů
je na rozdíl od jiný mykotoxinů nutná
bioaktivace, kterou vzniká 2,3-epoxid a
ten tvoří addukty s DNA. Jejich metabolismus
probíhá především v
játrech pomocí
mikrozomálních oxidáz a
cytozolických enzymů.
Mezi
biologické účinky
aflatoxinů patří: akutní toxicita, karcinogenita,
mutagenita a teratogenita.
Citrinin
Mykotoxin
produkovaný
několika druhy plísní rodu Aspergillus,
Penicillium a Monascus,
které napadají hlavně uskladněné
obilí. Ve 30. letech 20. století byl při
svém
objevu charakterizován jako antibiotikum.
Další jeho účinky jsou
antiprotozoární a antimykotické. Tento
mykotoxin
je však i silným karcinogenem, mutagenem, je
neurotoxický, působí na
metabolismus jater a má výrazné
nefrotoxické účinky. Běžně se vyskytuje na
zaplísněných potravinách a krmivech
společně s ochratoxinem A.
Fumonisiny
K objevu
těchto
mykotoxinů došlo v 80. letech 20. století v
Jihoafrické republice. Producentem
jsou toxinogenní kmeny rodu Fusarium. V
současnosti je známa celá řada
fumonisinů (A1 ,A2, B1,
B2, B3,
B4), z nichž fumonisin B1 je
převládajícím fumonisinem v
potravinách.
Ochratoxiny
Jedná
se o mykotoxiny
produkované především rody Aspergillus
a Penicillium.
Nejvíce toxickým a
nejčastějším mykotoxinem
je ochratoxin A, který byl objeven při screeningu
polnohospodářských plodin v
Jižní Africe z kmene Aspergillus ochraceus.
Ochratoxin A je silně
nefrotoxický, imunotoxický a také
karcinogenní a teratogenní. Ovlivňuje
metabolismus bílkovin – proteosyntéza,
metabolismus cukrů – glukoneogeneze, ale
také např. transportní systémy
mitochondrií.
Patulin
Je
produkován rody Penicillium,
Aspergillus a Byssochlamys.
Jedná se o nejběžnější kontaminanty
ovoce, především jablek, ze kterých
může
přecházet do šťáv a
dalších
výrobků.
Má karcinogenní účinky. Mutagenita se
nepotvrdila.
Jeho účinek spočívá ve
zlomech v molekulách DNA. Způsobuje
krvácení
a otoky v gastrointestinálním
traktu.
Sterigmatocystin
Je
produkován
především kmeny Aspergillus versicolor
, Aspergillus flavus, Aspergillus
nidulans, Aspergillus parasiticus. Jedná se o
prekurzor aflatoxinu B. Má
hepatotoxické a nefrotoxické účinky.
Vyskytuje se především v mase, jako
reziduum kontaminovaných krmiv.
Trichotheceny
Nejčastějším
zdrojem
těchto mykotoxinů je obilí. Rozlišujeme 4
základní skupiny trichothecenů – typy
A, B, C a D – dle charakteristických
vlastností a počtu funkčních a
substitučních skupin. Vyvolávají
akutní, ale i chronickou toxicitu. Kromě toho
se projevují i mutagenitou, genotoxicitou, cytotoxicitou,
karcinogenitou a
vyvolávají také imunosupresi.
V prostředí jsou velice odolné. Jejich
toxicita ale může být snížena
biotransformací. Mezi běžné klinické
příznaky
patří nauzea, bolesti hlavy, zvracení, iritace
pokožky a třesavka.
Zearalenon
Společně se svými metabolity se řadí mezi laktony kyseliny β-resorcylové. Jsou produkovány různými druhy rodu Fusarium, které napadají především kukuřici, oves, ječmen, pšenici a rýži. Zearalenon se vyznačuje vysokou stabilitou. I při tepelném zpracování mouky nebo při fermentaci zůstává nezměněný. Projevuje se estrogenními a anabolickými účinky. Dříve se anabolického efektu využívalo v USA při výkrmu skotu k podpoře růstu. Mají také slabé antibakteriální a mutagenní účinky.
Diagnostika
plísní
Materiál
k vyšetření na plísně
Pro diagnostiku kožních mykóz je důležitý správný odběr materiálu. Vzorky je nutné odebírat z okrajů ložisek, a to seškrabem. Pro vyšetření je možné odebrat kromě šupin a krust také chlupy a drápy. Dalším materiálem mohou být sekrety. Odběr sekčního materiálu a krve je využitelný při diagnostice systémových mykóz nebo mykotoxinů. Pro diagnostiku mykotoxinů se kromě biologického materiálu odebírají také vzorky krmiv, případně potravin.
Vlastní
diagnostika
Pro
diagnostiku plísní lze využít
kultivaci, a to prostřednictvím selektivních půd
jako je sladinový agar, Sabouraudův agar nebo Czapek-Dixův
agar. Zpravidla se
do půd přidávají antibiotika, aby se
zabránilo růstu bakterií. Společně
s kultivací se provádí i
mikroskopie, kdy se využívají nativní
nebo
obarvené preparáty (podle Giemsy, podle Grama).
Pro diagnostiku dermatofytů
rodu Microsporum
se dříve používala
Woodova lampa. Po ozáření UV světlem
dochází u některých kmenu
k fluoreskování.
Speciální kultivační médium
pro
dermatofytózy je DTM (dermatophyle test
medium). U systémových mykóz se
odebírají vzorky v závislosti
na
postižených orgánech z živých
zvířat
nebo z kadáverů zvířat
utracených nebo uhynulých. Pro detekci mykotoxinů
má průkaz plísní omezený
význam, protože přítomnost
plísní ve
vyšetřovaném vzorku ještě
neznamená, že
jsou přítomny i mykotoxiny. Pro detekci mykotoxinů
v krmivech, ale i
v potravinách se proto
využívají
především chromatografické metody
–
tenkovrstvá chromatografie (TLC),
vysokoúčinná
kapalinová chromatografie (HPLC)
nebo plynová chromatografie (GC).
Další
užívanou metodou je z imunochemických
metod ELISA.
