Nemoci trávicího aparátu
Jedná
se o formu intersexualismu. Dochází ke koexistenci samičích a samčích
pohlavních orgánů a znaků v jednom organismu. Projevy hermafroditismu mohou být
patrné na různých úrovních – genotyp, hormony, fenotyp. Postižení jedinci jsou
zpravidla neplodní.
Vyvolává
abnormální
vývin pohlavních orgánů, které
pocházejí z dvojčat různého pohlaví.
Placentární
cévy obou plodů se často propojí ve společnou
cévní síť. Dojde k vytvoření
anastomóz
placentárních cév a ke srůstu
allantochoria 3,5. měsícem březosti. Jelikož samčí pohlavní orgány začínají
svou hormonální produkci dříve než samičí a
vlivem propojení krevního řečiště
obou plodů, je schopen samčí plod hormonálně ovlivňovat
vývoj samičích
pohlavních orgánů. Výsledkem může být
nevyvinutí některých částí
pohlavních
orgánů. Dalším projevem je u narozených
jaloviček rozvíjející se vnější maskulinizace.
V důsledku nedovyvinutí pohlavních orgánů jsou jalovice zcela neplodné.
Dědičně podmíněná vývojová vada se
vyskytuje především u bílých jedinců
plemene Shorthorn, zcela výjimečně se může vyskytnout i u červenostrakatého
skotu.
Během vývoje embrya dochází geneticky k
tlumení diferenciace a vývoje pohlavních cest. Vznikají tak anomálie, které se
mohou na pohlavních cestách vyskytnout v různém rozsahu:
·
výrazná kompletní malformace dělohy a/nebo
pochvy
·
anomálie dělohy na jedné straně
·
anomálie hymenálního prstence
Činnost vaječníků a pohlavní cyklus jsou
při mírném postižení zachovány.
Plemenice mohou zabřeznout, je však vhodné zvířata z plemenitby
vyřadit (dědičný defekt). Při těžkém postižení jsou zvířata neplodná.
Jedná se o dědičnou vývojovou vadu, která
je způsobena recesivním genenm s vazbou na bílou barvu. U samců způsobuje hypoplazii
varlat. V závislosti na stupni postižení se nerozvíjejí sekundární
pohlavní znaky a vývodné pohlavní cesty
zůstávají zúžené a nevyvinuté.
Jalovice mohou být zcela neplodné nebo mají
problémy se zabřezáváním.
Dysplazie, hypoplazie
nebo aplazie jednotlivých částí vývodných pohlavních cest
-
vejcovody, děloha, děložní krček, pochva,
poševní předsíň nebo vulva
K jejich rozvoji
dochází především u starších zvířat.
Rozvíjí se zejména u
starších krav, kdy dochází k nadměrné sekreci nebo zadržení sekretu
děložních žlázek. Jedná se o hormonální poruchu, která často přechází
v pyometru. Podmíněna může být také vývojovou anomálií pohlavních cest.
Postižené krávy se z chovu vyřazují.
Vyskytují
se vzácně u starých krav s nedostatečným
uzavřením stydké štěrbiny. Dochází
k naplnění pochvy vzduchem. Rozvíjí se při
ochabnutí hymenálního prstence,
po těžkých porodech nebo při nymfománii u mladých
zvířat. Takováto zvířata se z chovu vyřazují.
-Ke
zvazivovatění dochází po poranění a/nebo po zánětech. Nutné je vyřazení z
chovu.
Jizvy,
které vznikají po poranění nebo po nepřiměřeně
horkých a dráždivých
výplaších,
kdy se provádí mechanické zprůchodnění. Lze
provést dezinfekci postižených
míst, využít antibiotické lokální
terapie nebo se zpravidla přistupuje
k brakaci zvířat.
K rozvoji
dochází u starších krav nebo u krav po
těžkých porodech. Vaginální stěna a její
fixační aparát je ochablý, poševní
dno je propadlé. Výsledkem je tak hromadění
moči v pochvě. Tento stav může vést k rozvoji
zánětů. Urovagina je
rovněž při neléčení důvodem k vyřazení
z chovu.
Vznikají
při zánětech
nebo při ovariálních cystách.
Řešením je chirurgické otevření a
výplachy.
Jedná se o reflexní
stažení m.constrictor vulvae at vestibuli, příp. m.sphincter ani a
m.levator ani
Příčina
může být neznámá –
idiopatická nebo vaginismus vzniká jako
primární onemocnění. Řešením je
podání
lokálních anestetik a celkové ataralgézie.
Jedná-li se o stav sekundární, kdy
vzniká při zánětech, provádí se
výplachy dezinfekčními roztoky a aplikují se
antibiotické masti.
Nádory u skotu nebývají
často zaznamenávány. Zpravidla se nemají prostor rozvinout kvůli krátkému
životnímu cyklu zvířat.
Nádory vaječníku nebývají
časté. Pokud se vyskytují, jsou jednostranné a nezhoubné (benigní).
Rozvíjí
se hyperestrogenizace nebo hyperprogesteronizace. V děloze jsou nádory
rovněž vzácné – může se jednat o myomy, leiomyomy, fibromy nebo myofibromy. Na
pochvě a vulvě to mohou být myomy, fibromy, lipomy, adenomy, sarkomy nebo
karcinomy.
Stav,
při kterém dozrávají folikuly a
dochází k ovulaci, ale zvíře nevykazuje
zevní příznaky říje. Pohlavní cyklus
může fungovat, ale je nesnadné zjištění
říje. Zvířata zůstávají
nepřipuštěna.
Tichá
říje se vyskytuje poměrně často u vysokoprodukčních dojnic po porodu.
Hormonálně lze diagnostikovat sníženou
sekreci estradiolu.
Predispozice
•
trvalé ustájení s nedostatkem pohybu
•
nedostatečná výživa
•
vysoká mléčná produkce
•
nepříznivé zoohygienické podmínky
•
nepříznivé zevní prostředí – zimní období
•
přítomnost jiného onemocnění – patologický stav
Dochází ke zmenšení ovarií a úplné funkční
inaktivitě vaječníků, kde neprobíhají cyklické změny, nezrají folikuly a
nedochází k ovulaci ani tvorbě žlutého tělíska.
Výskyt
Jalovice –
špatná výživa
Kráva – po
prvním porodu, nedostatečná výživa, toxické látky
Příčiny
Příčinou vzniku je narušení hypotalamo-hypofyzární
osy a nedostatečná produkce FSH a LH. Tato anomálie se objevuje při podvýživě
(hladová sterilita) nebo naopak při překrmování (sterilita z nadbytku).
Příčinou může být také dlouhodobé zkrmování zdravotně závadných krmiv.
Jedná se o nejzávažnější funkční poruchu
plodnosti u skotu, kdy dochází k dočasné až trvalé neplodnosti.
Syndrom
se na celkové neplodnosti mléčného skotu podílí až 10-20%.
Příčina
K tvorbě
cyst dochází vlivem narušení
hypotalamo-hypofyzární osy. Mění se poměry FSH a
LH v neprospěch LH.
V důsledku toho je generativní a endokrinní funkce
vaječníků narušena.
Dále se na rozvoji cyst podílejí nevhodné
podmínky a poporodní zátěž – laktace.
Často
se vyskytuje u vysokoprodukčních dojnic v období 15. -45. dne po porodu a
souvisí s prvním poporodním dozráním folikulu a mohutným nástupem laktace.
Ovariální
cysta
Jedná
se o kulovitý fluktuující útvar o
velikosti > 2 - 2,5 cm, který je vyplněný tekutinou a
perzistuje na
vaječníku 10 a více dnů. Současně na vaječníku
není přítomno žluté tělísko. Cysty
mohou být menší nebo větší
velikosti. Lze je diagnostikovat pouze na jednom
nebo obou vaječnících –
bi(uni)laterální. Přítomna může být pouze
jedna cysta –
solitární nebo jich bývá více
– multipní. Podle původu rozlišujeme cysty:
•
folikulární – dlouhodobá produkce
estrogenu, trvale nízké hladiny progesteronu
•
luteální - Mají silnější stěnu, značná
produkce progesteronu.
Klinické
příznaky
Přítomnost cyst se projevuje nymfomanií, nepravidelným
pohlavním cyklem nebo uvolněním až vpadnutím širokých pánevních vazů. Lze
pozorovat propadnutí hřbetní linie s vysokým nasazením ocasu. Klinické příznaky závisejí také na typu cyst
– folikulární nebo luteální.
Jedná
se o funkční poruchu, kdy na vaječníku
přetrvává žluté tělísko po dobu
delší
než délka jednoho pohlavního cyklu, aniž by byla
kráva březí. Příčinou tohoto
stavu bývá patologický proces v děloze
– např. při odumření embrya nebo
plodu, případně při zánětu. Na vznik perzistentního žlutého tělíska může mít vliv
výživa, nedostatek pohybu, špatné zoohygienické podmínky, stres nebo nepříznivé
klimatické podmínky. Je narušena produkce PGF2α. Při
diagnostice je zjišťována opakovaně přítomnost žlutého tělíska s případným
patologickým obsahem v děloze. Kráva trpí anestrem a mohou se objevovat
příznaky onemocnění dělohy. Léčba
spočívá v aplikaci PGF2α , který vede k odbourání žlutého
tělíska. Nutné je také ošetření dělohy výplachem.
Záněty dělohy postihují 7-15 % (5 – 30 %)
krav v poporodním období a 60 – 90 % krav se zadrženým lůžkem.
Původcem
bývá komplex nespecifických mikroorganismů.
Dochází k nadměrnému zmnožení běžně
přítomných fakultativně patogenních nebo
patogenních mikroorganismů v děloze po porodu.
Predispozičními faktory je
nedostatečná hygiena porodu, poranění dělohy při porodu
nebo zadržené lůžko.
Zřídka dochází k infekci při
páření nebo inseminaci. Zpravidla se jedná o
lokální specifickou infekci postihující
pohlavní aparát, ale při silném
oslabení přirozené imunity hrozí i celková
infekce. Léčba spočívá ve
výplaších
dělohy dezinfekčními roztoky a v aplikaci antibiotik.
Nejčastější
mikroorganismy v děloze krav po porodu
Nespecifické infekce
• Escherichia
coli
• Arcanobacterium
(Actinomyces) pyogenes
• streptokoky,
stafylokoky
• Fusobacterium
necroforum
• Bacteroides
spp.
• Pseudomonas
aeruginosa
• Klebsiella
Specifické infekce: Campylobacter
foetus, Trichomonas foetus
Klinické příznaky
Přítomné
může být u krávy nechutenství a
snížená produkce mléka. Z pohlavních
cest může docházet
k patologickému výtoku z vulvy, který může
být hnisavý a zapáchající. U
chronických endometritid nedochází k projevům
říje. Zvířata trpí anestrem
nebo naopak dochází k opakovanému
přebíhání. Zánět dělohy může být
komplikován poporodní sepsí, pyémií
nebo intoxikací.
U krav se puerperální sepse vyskytuje
výjimečně. K rozvoji příznaků dochází v průběhu 5 dnů po porodu. Příčinou
je průnik masivní infekce z dělohy do krve, což vede nejprve k bakteriémii
a poté k příznakům sepse. U sepse vždy převládají celkové příznaky nad
lokálními.
Klinické
příznaky
Krávy trpí nechutenstvím, jsou apatické a
mají výrazně změněné hodnoty triasu (T > 400C, pulz >100).
Oblast břicha je bolestivá. Lze pozorovat výrazně překrvené sliznice. Kráva
hyne vlivem šoku.
K výskytu intoxikace po porodu
dochází u krav poměrně často, a to v období 4.-7. dne po porodu. Příčinou
je průnik toxinů do krve při zadrženém lůžku a/nebo při masivní infekci dělohy.
Klinické
příznaky
Krávy trpí nechutenstvím, patrná je snížená produkce mléka. Zvířata nemají zájem o krmení a tak dochází k zástavě přežvykování. Objevuje se malátnost. Ke změně triasu dochází, ale pouze mírně. Krávy mohou trpět i průjmem. Přítomen může být hnilobný výtok z pohlavních cest. Sliznice mohou být hnědě zbarvené. Puerperální intoxikace může vést u krav i k úmrtí.
K výskytu nedochází tak často.
Puerperální pyémie se objevuje 7.-10. den po porodu.
Příčinou je rozšíření infikovaných trombů
z děložních žil do různých orgánů – klouby, játra, ledviny, plíce, srdce, mozek.
Klinické
příznaky
U
krávy lze pozorovat nechutenství a
sníženou produkci mléka. Hodnoty triasu
bývají změněny pouze nepatrně.
Viditelné je rychlé zhoršování
tělesné kondice. Dle lokalizace infekčních
metastáz se může rozvíjet – polyartritida,
která vede u zvířat k omezené pohyblivosti.
Postiženy bývají také dobře prokrvované
orgány jako jsou játra, ledviny, ale
také srdce nebo plíce (hepatitis, pyelonephritis,
endokarditis a pneumonia).
Při průniku infekčních trombů do mozku se rozvíjí
encephalitida.
V rámci
diagnostiky je základem klinické vyšetření, kdy se zhodnotí celkový zdravotní
stav. Při zaměření na pohlavní aparát se provede vaginální vyšetření. Velikost,
konzistence a obsah dělohy se posuzují rektální palpací. Blíže lze změny
hodnotit pomocí transkrektální sonografie. Pro diagnostiku původců lze odebírat vzorky na
bakteriologické vyšetření. Vzorky se odebírají stěrem ze sliznic. Význam má
také vyšetření krve.
Puerperium
– doba od
porodu do navrácení schopnosti zvířete opětovně
zabřeznout. Změny probíhají především
na děloze (involuce). Rozlišujeme:
·
časné puerperium – období od porodu do ukončení
výtoku očistek a uzavření děložního krčku
·
klinická involuce – zakončení klinických změn
·
kompletní involuce – zakončení strukturálně-funkčních
změn
Pro zajímavost:
|
Doba
po porodu |
Klinické
změny na děloze |
Hmotnost
dělohy |
|
0. den |
100 x 40-50 cm |
8-10 kg |
|
4. den |
1/2 velikosti |
4-3 kg |
|
8. den |
1/3 velikosti |
2,5-2 kg |
|
10. den |
děloha
ohraničitelná rekt. palpací |
2-1,6 kg |
|
25. den |
klinická
involuce zakončena |
1-0,7 kg |
Pozn.:
V případě, že dochází k zánětlivému procesu v děloze nebo je
zadržené lůžko, klinická involuce je opožděná nejméně o 5-10 dní!
Nutné je odstranit přítomný patologický obsah
v děloze. V případě, že je přítomné zadržené lůžko, je možné jej
odstranit manuálně. Pro vypuzení obsahu dělohy se aplikují uterotonika –
oxytocin, PGF2 Nutné je podat antibiotika, která lze podat lokálně
nebo celkově. Vhodné
je využít i
podpůrné léčby ve formě infuzí –
iontové roztoky a glukóza. Při poruše
trávení
lze podávat ruminancia. Při celkovém postižení
antipyretika na snížení teploty.
Při selhávání oběhu lze podat kardiaka.
•
Správná výživa
před a po porodu
•
Zoohygiena chovu
•
Management chovu
a management reprodukce zvířat
•
Kvalitní
asistence při porodu
•
Důsledná
kontrola očistek
•
Důsledné
ošetření zadrženého lůžka
•
Periodická kontrola
klinické involuce dělohy a nástupu pohlavního cyklu, aktivní vedení
puerperia
Zánětlivý proces může na vaječnících
souviset např. se zánětem v děloze, odkud se infekce rozšíří, pak se jedná
o zánět septický. Další příčinou
může být aseptický zánět,
který se
rozvíjí např. při enukleaci žlutého tělíska
(odstranění). Zánětem může být
postižený jeden vaječník nebo oba
(uni-bilaterální postižení). V důsledku
zánětu dochází k narušení
pohlavního cyklu, který bývá
nepravidelný nebo
se rozvíjí úplný anestrus. Pouze
výjimečně bývá pohlavní cyklus
zachován.
Při
akutním zánětu lze při rektální
palpaci zjistit zvětšení vaječníků, které
jsou na pohmat bolestivé. Při
chronickém zánětu dochází
k zmnožení vazivové tkáně na úkor
funkční tkáně
vaječníku. Ovarium má tuhou konzistenci, jeho povrch je
hrbolatý. Patrné jsou
srůsty s okolními tkáněmi. Vlivem nefunkčnosti
dochází postupně
k jeho zmenšení – atrofie.
Predispozičním faktorem k rozvoji zánětlivého
procesu ve vejcovodu je ostium uterinum tubae – vnitřní ústní vejcovodu, které
je uloženo níže než děloha. V důsledku toho může dojít k snadnému
přenosu infekce z dělohy do vejcovodu. Akutní zánět vejcovodu (salpingitis acuta), lze diagnostikovat
pouze obtížně. Chronický zánět vejcovodu (salpingitis
chronica) vede k hypertrofii stěny vejcovodu – což způsobuje zesílení
(indurace) a omezení průchodnosti. V důsledku toho může být snížená
plodnost. Výsledkem může být také úplné uzavření vejcovodu, což následně vede
k jeho atrofii. Úplné uzavření vejcovodu může vyvolat hromadění tekutého
obsahu ve vejcovodu (hydrosalpinx),
který může hnisat (pyosalpinx). Úplné
uzavření vejcovodu vede ke sterilitě. Prevence zánětů vejcovodů a jejich
obliterace spočívá v důsledné léčbě zánětů dělohy. V rámci prevence
je nutné provádět opatrně i intrauterinní aplikací dráždivých preparátů.
K zánětlivým procesům zde dochází
zpravidla vlivem nespecifická infekce po poranění, které může vzniknout během
porodu nebo při nešetrné manipulaci při umělé inseminaci. Další příčinou může být neuzavřená stydká
štěrbina. Záněty mohou souviset i s náhlými změnami v krmné dávce.
V případě
akutních zánětů, které jsou
včas ošetřené, je prognóza příznivá.
U chronických zánětů dochází k
zúžení (striktury)
a srůstům. Rizikový je přenos
infekce hlouběji do dělohy. Prognóza zde nebývá
příznivá. Léčba se provádí
s pomocí výplachů, kdy se používají
dezinfekční roztoky (akriflavin,
hypermangan, 5% tanin). Dále je možné používat
antibiotické nebo sulfonamidové
masti společně s lokálními anestetiky.
Pro
bezpříznakovou sterilitu jsou
typickými rysy nezabřezávání krav,
které mají zcela normální průběh
pohlavního
cyklu a na pohlavních orgánech nejsou patrné
žádné anomálie.
Kráva má bezpříznakovou sterilitu za
těchto okolností:
·
minimálně jednou se již otelila – jsou tak
vyloučeny vrozené vady
·
byla nejméně 3x inseminována kvalitním
semenem
·
průběh pohlavního cyklu je fyziologický
·
vyšetření neprokázalo patologické
morfologicko-funkční změny
·
chovatelský i reprodukční management je
uspokojivý
K výskytu bezpříznakové sterility
dochází přibližně u 10 % zvířat zařazených do reprodukce.
Příčinou nezabřezávání a opakovaného
přebíhání může být:
·
Vynechání oplození
Příčinou
může být degenerace nekvalitních
vajíček nebo narušené prostředí ve
vejcovodu, které zabrání samotnému
oplození.
Další příčinou mohou být defekty
chromosomů, aneuploidie nebo snížená
imunokompetence.
·
Embryonální mortalita (ve 20-40 % případů)
V dobrých chovech je normální
mortalita do 20 %. V chovech s problematickou plodností může být až 40
%. Příčinou může být narušení spojení mezi embryem a matkou – placenta,
zdravotní komplikace na straně matky nebo nevhodné vnější podmínky –
neodpovídající welfare.
Chyby v managementu – lidský faktor
je příčinou až 30 % neplodných zvířat.
• nedostatky
v evidenci
• nízká
úroveň detekce říje
• Nízká
kvalita semene a nesprávná inseminace
• Hrubé
zacházení - stres
• Nesprávný
cílený zásah do pohlavního cyklu
• Chybná
diagnostika březosti