Tvar těla je zpravidla protáhlý nebo vřetenovitý, např. losos nebo pstruh. Ryby stojatých vod, jako je cejn nebo kapr jsou laterálně zploštělí a mají kuželovitý tvar. U úhořů je tvar hadovitý a zcela podivné tvary mají mořské ryby, které tak reagují na podmínky prostředí – platýz, mořský koníček nebo ďas.

Kostru tvoří hlava, trup a ocasní násadec. Rybám chybí krk a hlava je tak pevně s trupem spojena.

Kostra tvoří nejen oporu těla, ale obklopuje i vnitřní orgány. Podmínkou je, aby byla pevná, pružná a lehká.

Pohyb ryb je zajištěn ploutvemi, prsními, hřbetními, břišními a ploutví ocasní. Doplňkovou je ploutev řitní a u lososovitých ryb se setkáme s tukovou ploutvičkou.

Rybí kůže je tvořena pokožkou a škárou. Na její povrch ústí slizové žlázy produkující ochranný sliz.

Šupiny jsou přeměněné ploché kosti mechanicky chránící povrch rybího těla, symetricky seřazeny a taškovitě se překrývají. Osteogeneze probíhá po celý život, ryby se vyznačují tzv. otevřeným růstem.

Svalovina

U ryb rozlišujeme 3 typy svaloviny: hladká, příčně pruhovaná i smíšená. Charakteristické je její segmentární uspořádání a střídání světlých a červených úseků.

CNS

Mozek a mícha představuje asi jen 1/1000 tělesné hmotnosti.

Oko

Ryby jsou krátkozraké a vidí asi jen na vzdálenost 5-10 m. Čočka nemá schopnost akomodace, zaostřují pomocí speciálního svalu, který umožní přiblížení celé čočky k sítnici. Disponují ale barevným viděním. Ryby mají dvě komorové oči bez víček umístěné obvykle po stranách hlavy. Chybí jim slzné žlázy.

Čichový orgán reaguje na nízké koncentrace pachových látek rozpuštěných ve vodě na velkou vzdálenost

Chuťové buňky jsou rozmístěny na pyscích, v ústech, v jícnu, na vousech a často i na povrchu těla (hlava, ploutve, boky těla)

Postranní čára je speciálním smyslovým orgánem ryb.  Probíhá v několika kanálcích na hlavě a po obou bocích ryby přibližně v linii páteře  Je označována jako hmat na dálku, reaguje na směr proudění a vlnění vody a informuje rybu o překážkách ve vodě.

Statoakustický orgán slouží rybě k udržování rovnováhy a určování polohy těla.

Plynový měchýř představuje nepárový hydrostatický orgán, který vyrovnává tlak plynu v těle s vnějším tlakem v různé hloubce.

Ryby nemají pravý pohyblivý jazyk a slinné žlázy chybějí. Zuby dravců slouží pouze k uchvácení kořisti, u kaprovitých ryb u vstupu do jícnu tzv. požerákové zuby

DÝCHÁNÍ

Dýchacím orgánem jsou žábry. U některých druhů se také významným podílem uplatňuje kůže. Např. úhoř využívá kožního dýchání ze 40 procent.  V souvislosti s kožním dýcháním jsou známy onemocnění kůže, které mohou vést k dušení ryb. Některé druhy dokáží doplňkově využívat i atmosferický kyslík – tzv. vzdušné dýchání pomocí plynového měchýře – např. u štiky obecné a dalších dravých ryb, kdy se uplatňuje při uchvácení a polykání kořisti. Velmi dobře je dýchací funkce plynového měchýře vyvinuta u ryb žijících v mělkých tropických mořích s nízkým obsahem kyslíku (tarpon atlantský) a u ryb z bažinatých oblastí (Arapaima gigas).

U kaprovitých ryb může dýchání probíhat také přes silně překrvenou část horního patra. V případě nedostatku kyslíku ve vodě se pak setkáváme s tzv. troubením, kdy kapři nouzově dýchají u hladiny. U piskoře, který je sladkovodní rybou a je u nás chráněným druhem se můžeme setkat s dýcháním prostřednictvím kaudální části střeva. Tato schopnost mu umožňuje přežívat i velmi nepříznivé období, kdy dochází k úplnému vyschnutí vodních toků. Stejnou schopnost mají i bahníci v Africe. 

U labyrintních ryb se můžeme setkat s dalším specifickým orgánem pro dýchání – jedná se o tzv. dýchací labyrint v nadžaberní dutině.  Plíce jsou také významným vylučovacím orgánem- kdy amoniak je vylučován výměnou za příjem sodíku skrze speciální buňky žaber – tzv. chloridové buňky.

DUŠENÍ RYB

Ke snížení hladiny kyslíku ve vodě dochází zpravidla ve znečištěných povrchových vodách, kde se rozkládají organické látky, které pocházejí ze zemědělství nebo např. z komunálních odpadních vod. Mikroorganismy rozkladem těchto organických látek spotřebovávají kyslík, což může vést k výraznému poklesu koncentrace kyslíku ve vodě.

Při nedostatku kyslíku dochází k nouzovému dýchání u kaprovitých ryb. Ryby jsou malátné, ztrácejí únikové reflexy a hynou za příznaků dušení. Žábry bývají překrvené a cyanotické. V očích bývají krváceniny.

Optimální koncentrace pro kaprovité ryby je 6 – 8 mg/l. K dušení dochází při koncentracích 1,5 - 2 mg/l. U lososovitých je optimální koncentrace 10 – 12 mg/l. K dušení dochází při koncentracích pod 3 mg/l.

Snížení hladiny kyslíku ve vodě:

• Kapři -  5 mg O₂/ l  (0,5)

• Pstruzi – 8-10 mg O₂/ l  (2)

Závislé na teplotě a tlaku vzduchu.

OSMOREGULACE

Pro přežití ryb je nezbytné udržování osmotické rovnováhy s okolím – vodou. Organismus ryby je vůči svému okolí hypertonický – obsahuje mnohem více solí než okolní voda. Z tohoto důvodu se voda do organismu dostává po koncentračním spádu jednoduchou osmózou. Stejně jako u savců se voda filtruje z krve do ledvin, ale u ryb není zpětně resorbována jako u terestrických živočichů a výsledkem je tak produkce velkého množství moči. Díky tomuto systému však u ryb nehrozí dehydratace. Aby se ale zabránilo velkým ztrátám solí- resorbují se v ledvinách zpět sodík a chloridy. Kromě toho jsou tyto soli přijímány i prostřednictvím speciálních buněk žaber- chloridové buňky, které sodík vyměňují za vodík ( H⁺) nebo za amoniak NH₄, které s tímto vylučují. Chloridy se přijímají výměnou za HCO₃^-, která se vylučuje. Hlavní osmotická regulace je u ryb zajištěna prostřednictvím žaber nikoliv skrze ledviny.

Některé druhy, které táhnou z mořských vod do sladkých – lososovité ryby nebo naopak ze sladkých do mořských – úhoři mohou změnu osmotického gradientu zvládnout díky přestavbě epitelu žaber, a to tím, že zvýší nebo naopak sníží počet chloridových buněk.

Rybí srdce je umístěno v osrdečníkové dutině bezprostředně za žábrami, je poměrně malé a jednoduché stavby:

žilný splav, předsíň, komora, tepenný násadec

Srdce je venózní a prochází jím pouze neokysličená krev
 

U kapra ve vegetačním (letním) období dosahuje frekvence asi 25 tepů za minutu, 
zatímco v průběhu zimování jsou to jen zhruba 2 tepy za minutu.

Rybí erytrocyty jsou plnohodnotné jaderné buňky a rybí krev je charakteristická rychlou srážlivostí (10-20 s.)

Celkové množství krve je u ryb podstatně menší než u vyšších obratlovců a pohybuje se okolo 3 % celkové hmotnosti organismu.

Krev úhoře říčního je jedovatá. Je tomu tak z toho důvodu, že jeho krevní sérum obsahuje ichthyotoxin, který má obdobné účinky jako zmijí jed. Tato látka se používá v hematologii k výrobě diagnostického séra a jako imunizační prostředek proti hadímu uštknutí.  Běžnou tepelnou úpravou – zahřátím na 50–70 °C, se inaktivuje, stejně jako účinkem trávící šťáv. Rizikem je práce se syrovou rybou, kdy nebezpečí hrozí člověku při vnějším poranění.

Ledviny

U ryb se bavíme o tzv. mezonefros – prvoledviny, které se zakládají kaudálně od pronefros v rozsahu C6 – L3 segmentů z jednotlivých nefrotomů. Tvoří je párový orgán uložený v dorzální části břišní dutiny těsně pod páteří. Mají kraniální a kaudální část. Funkci ledvin obstarává pouze kaudální část. V kraniální části probíhá krvetvorba a protože jim chybí nadledviny, obstarává i endokrinní funkci.

U ryb chybí kostní dřeň. Kromě ledvin probíhá krvetvorba také v játrech. – hepatopankreatu.

Ryby jsou odděleného pohlaví, pohlavní orgány jsou většinou párové a jsou uloženy v dutině břišní pod ledvinami. Pro ryby je charakteristické vnější oplození – mlíčí a jikry.

Pro zdraví ryb je důležitá:

 teplota vody

Základní faktor ovlivňující intenzitu metabolismu ryb, což je podmíněno tím, že se jedná o poikilotermní organismy. V ČR v důsledku sezónních změn teplot existují i u ryb sezónní cykly. V létě intenzita metabolismu stoupá, v zimě naopak klesá. Optimální teplota pro lososovité ryby je 14 – 18⁰C, pro kaprovité ryby je to 20 – 25 ⁰C.

 chemismus (pH, tvrdost)

Viz osmoregulace

Tvrdost vody

 kyslíkatost vody

Jsou nuceni hospodařit s nižším množstvím než savci, což vede k tomu, že jejich erytrocyty mají jádro a hemoglobin má ke kyslíku vysokou afinitu.

Pro zajímavost,  optimální koncentrace kyslíku ve vodě je pro kaprovité ryby 6 – 8 mg /l. Lososovité ryby jsou náročnější, vyžadují vyšší sycení vody kyslíkem : 10 – 12 mg /l.

Vypouštění kaprů na Vánoce